Požadovanou komponentu je možné vybrat kliknutím myší a následně kliknout myší na plochu formuláře. Podle toho, jakou komponentu jste vybrali, zobrazí se vám na formuláři příslušný objekt. Každý objekt je na formuláři definován mimo svého typu a jména i dalšími vlastnostmi. Například tlačítko má zadanou velikost, nápis má definován text, font a podobně. Takto je možné pro každý objekt zadat požadovaný souhrn vlastností. Vlastnosti je možné nastavit nejen při definici formuláře, je však také možné vlastnosti měnit přímo z programu.
Většina objektů má určité události, pro které je možné zadat akce, které se provedou, pokud se událost u objektu vyskytne. Událost může být například kliknutí myší na tlačítku nebo stisk klávesy. To jsou zcela běžné události. Mezi další události ale patří také například otevření formuláře, změna jeho velikosti, přesun myší nad tlačítkem a podobně.
Programování aplikací ve Windows se proto skládá hlavně z nastavení vlastností objektů a definování akcí, které se provedou při výskytu události. Není to již klasické programování, se kterým jsme se seznámili v první části kurzu. Využívá se událostmi řízené programování. Takový program po svém spuštění čeká na události od uživatele a pokud má pro tuto událost nadefinovánu akci, provede ji a čeká na další událost. Při klasickém programování se vše zpracovávalo v pořadí podle zadání programu. Nyní se ale jednotlivé události zpracovávají podle pořadí svého výskytu.
Programování aplikace se skládá ze dvou kroků. Nejprve se na formuláři nadefinují používané objekty a nastaví potřebné vlastnosti. Při tom se nemusí napsat jediná řádka programu, přesto je již definován vzhled aplikace. Ve druhém kroku se potom zadají akce, které se mají provést po výskytu sledovaných událostí. Zde se již programuje. Systém vám přitom sám připraví požadované definice procedur a je proto možné pouze doplňovat zpracování události v programu.