Ji₧ p∞knou °ádku let m∙₧eme video zpracovávat na poΦítaΦi digitáln∞, ale vstupní videomateriál máme stále ulo₧en analogov∞ na magnetických páskách. Firmy Sony, Panasonic, JVC a celá °ada dalÜích si °ekly, ₧e je naΦase, aby analogový záznam ustoupil digitálnímu, a tak daly hlavy dohromady a p°iÜly s technologií DV (Digitální Video).
ODV se poprvé hovo°ilo ji₧ v roce 1980. Postupem Φasu se jednotliví výrobci po dlouhých diskusích dohodli na p°esné specifikaci DV formátu, a to jak na zp∙sobu ukládání (formátu) dat na pásku, tak i na fyzických parametrech kazety. Poté následovala léta vývoje Φip∙, které by dokázaly zpracovat to, na Φem se in₧ený°i usnesli. První výsledky se dostavily poΦátkem 90. let, ovÜem opravdový boom zaΦal a₧ v roce 1995, kdy bylo rozhraní IEEE-1394, známé spíÜe pod názvem FireWire, p°ijato za standard pro p°enos digitálního videa a audia. Ve stejném roce p°iÜly firmy Sony a Panasonic ka₧dá s vlastní verzí rozÜí°ení p∙vodní definice spot°ebního DV formátu, tak aby vyhovoval i pro profesionální pou₧ití v televizním pr∙myslu. Se svou troÜkou do mlýna p°iÜlo té₧ JVC a op∞t Sony s dalÜími formáty.
SouΦasný stav novodobých profi digitálních videoformát∙ tedy zahrnuje Sony DVCAM, Sony Betacam SX, Panasonic DVCPRO, Pana-sonic DVCPRO 50 a JVC Digital-S. Mimo tyto nové digitální formáty je tu samoz°ejm∞ celá °ada analogových, jako jsou VHS, S-VHS, Vi-deo8, Hi8, Betacam SP a dalÜí. Postupn∞ se podíváme na ka₧dý z výÜe uvedených nových formát∙, ale nejlepÜí bude zaΦít od píky, tedy u DV.

DV
Jaký byl vlastn∞ d∙vod pro zavedení tohoto nového digitálního formátu, kdy₧ u₧ tu jeden byl a byl velice kvalitní? D∙vod byl zcela prozaický cena. Stávající formát (Digital Betacam) byl v dob∞ jednání o vzniku nového velice drahou zále₧itostí a to platí dodnes. AΦkoli cena Digital Betacamu výrazn∞ klesla, tak se stále dr₧í mimo mo₧nosti v∞tÜiny potenciálních u₧ivatel∙ (rekordér stojí cca 1,5 mil. KΦ). Jedná se o formát, který je urΦen p°edevÜím pro studiové pou₧ití, kde je up°ednost≥ována kvalita p°ed cenou. VÜechny nové formáty nabízejí kvalitu více (DVCAM) Φi mén∞ (DVCPRO 50) horÜí, ne₧ jakou disponuje Digital Betacam.
Formátem nejjednoduÜÜím, ze kterého se vÜechny ostatní pozd∞ji odvodily, je práv∞ DV. Je to formát, na n∞m₧ se shodly vÜechny zainteresované spoleΦnosti vyráb∞jící videoza°ízení, a tudí₧ se m∙₧eme setkat s výrobky r∙zných znaΦek, které by m∞ly být 100% datov∞ kompatibilní. V praxi to znamená, ₧e pokud zaznamenáte obraz na DV pásek kamkordérem Sony, tak jej bez problém∙ p°ehrajete na rekordéru t°eba od firmy Sharp. U vÜech ostatních digitálních formát∙ jste závislí na jediném dodavateli.
èiroká skupina výrobc∙ znamená pro zákazníky nejen bohatÜí nabídku výrobk∙, nýbr₧ i neustálý tlak na jejich zlev≥ování. V souΦasnosti se DV kamkordéry pohybují ji₧ v cenách okolo 35 000 KΦ, co₧ je Φástka snesitelná i pro zapáleného videoamatéra. DV je urΦeno pro spot°ební trh a m∞lo by postupn∞ vytlaΦit souΦasný formát Video 8 a Hi8. Zajímavé je, ₧e se s DV nepoΦítá jako₧to s nástupcem tradiΦních kazet VHS zde by m∞lo nastoupit DVD. Prozatím se neuva₧uje ani o tom, ₧e by se dávaly do prodeje nahrané DV kazety, DV by m∞lo slou₧it pouze jako po°izovací formát. Kvalitou obrazu se DV °adí mezi Hi8 a Beta-cam SP (co₧ je standard pro p°ísp∞vky do TV vysílání).

Jak funguje DV?
Pokud bychom cht∞li p°evést realitu, která se kolem nás neustále míhá, do poΦítaΦe, tak vezmeme-li v úvahu rozliÜovací schopnost naÜeho oka, jednalo by se o terabyty dat za sekundu. AvÜak jakýkoli videosystém, a¥ analogový nebo digitální, musí získané informace p°evést do podoby, ve které je lze ulo₧it na pásek. Zde platí p°ímá úm∞ra se zhorÜující se kvalitou obrazu klesá mno₧ství dat a tím i cena jejich ulo₧ení (a následného zpracování). DV formát se sna₧í najít vyvá₧ený kompromis mezi kvalitou obrazu, datovým tokem a cenovou dostupností. Podívejme se podrobn∞ji na proces digitalizace videa, tak jak se provádí v za°ízeních DV.

Obraz
Sv∞tlo pronikající objektivem kamery dopadá na CCD prvek, jen₧ sv∞tlo navzorkuje a p°evede je na elektrické signály, které popisují RGB signál. Celý obraz je navzorkován do matice o rozm∞rech 525 x 500 bod∙, p°iΦem₧ ka₧dý bod nese informaci o R, G a B slo₧kách sv∞tla, které zasáhlo odpovídající CCD prvek. Spot°ební kamery disponují jediným CCD prvkem, jen₧ zpracovává vÜechny slo₧ky, zatímco profesionální p°ístroje jsou vybaveny sklen∞ným hranolem, který rozlo₧í dopadající sv∞tlo na R, G a B slo₧ky a takto upravené paprsky sm∞ruje na odpovídající CCD prvky (zde existuje zvláÜtní CCD prvek pro ka₧dou slo₧ku). P°i pou₧ití 3 CCD prvk∙ se samoz°ejm∞ dosahuje znateln∞ vyÜÜí kvality obrazu. V tomto okam₧iku odpovídá datový tok p°ibli₧n∞ 31 MB/s.
Dále jsou jednotlivé hodnoty R, G a B p°evedeny do barevného prostoru kamery YUV. Y p°edstavuje slo₧ku jasovou, U a V jsou barvonosné slo₧ky. Jasová (Y) slo₧ka je vzorkována Φty°ikrát, U a V jsou vzorkovány pouze dvakrát. Odtud pochází známé oznaΦení videosignálu YUV 4 : 2 : 2. Na rozdíl od klasického videa DV vytvá°í slo₧kový (komponentní) videosignál. (Video8 a VHS pou₧ívají pouze kompozitní signál, Hi8 a SVHS pracují s Y a C). Jasová slo₧ka se vzorkuje více proto, ₧e je dokázáno, ₧e lidské oko je daleko citliv∞jÜí na zm∞nu jasu ne₧ na zm∞nu barevného odstínu. Prakticky vÜechny typy ztrátové komprese obrazu jsou zalo₧eny na znalosti funkce naÜeho oka. A tak ani₧ by u₧ivatel zaznamenal jakoukoli viditelnou zm∞nu v obraze, je datový tok p°evodem z RGB do YUV 4 : 2 : 2 sní₧en o t°etinu z p∙vodních 31 MB/s na 20,5 MB/s.
A₧ do této fáze se vÜechny videoformáty chovají tak°ka toto₧n∞, ovÜem následující informace ji₧ budou p°esn∞ odpovídat pouze formátu DV. P°i dalÜím zpracování obrazových informací p°icházejí na °adu zákaznické DV Φipy, které zredukují signál na YUV 4 : 1 : 1 pro NTSC nebo 4 : 2 : 0 pro PAL. Ka₧dý obrazový bod si tak zachovává pouze svou jasovou slo₧ku, zatímco informace o barv∞ musejí sdílet Φty°i sousedící body dohromady. P°e-vodem z YUV 4 : 2 : 2 na YUV 4 : 1 : 1 je pochopiteln∞ op∞t sní₧en datový tok, tentokrát na 15,5 MB/s. AΦkoli je výsledný formát 4 : 1 : 1 pom∞rn∞ vyhovující pro záb∞ry p°írody a okolního sv∞ta v∙bec, nehodí se ji₧ pro dalÜí zpracování v rámci nároΦn∞jÜích trikových kompozic (nap°. natáΦení na modré pozadí, které se p°i kompozici vyklíΦuje a je nahrazeno jiným záb∞rem) a pro poΦítaΦové animace. Siln∞ zredukovaná barevná informace zt∞₧uje p°esné urΦování hran objekt∙, co₧ je pro tyto kompozice naprostá nezbytnost.
Poslední komprese zanechala datový tok na 15,5 MB/s, co₧ je stále jeÜt∞ p°íliÜ mnoho, a tak se dostává ke slovu DV kompresní algoritmus, jen₧ je integrován do DV Φip∙ a který doká₧e vstupní data zkomprimovat jeÜt∞ na p∞tinu. DV pou₧ívá intraframe kompresi (komprese v rámci jednoho snímku bez návaznosti na snímky okolní), je₧ je podobná M-JPEG kompresi, která je b∞₧ná u v∞tÜiny karet pro digitalizaci a zpracování analogového videa (nap°. Fast, Targa).
AΦkoli komprese ka₧dého snímku zvláÜ¥ nedovoluje videodata zkomprimovat tak jako intraframe komprese (tzn. s ohledem na n∞kolik snímk∙ za sebou, jako nap°. MPEG), umo₧≥u-je vÜak na druhou stranu p°esný st°ih bez vedlejÜích úΦink∙, co₧ je vzhledem k p°edpokládanému dalÜímu zpracování videa ₧ádoucí (nezapomínejme, ₧e DV slou₧í na rozdíl od MPEGu p°edevÜím jako po°izovací formát). DV nicmén∞ v∙Φi sob∞ porovnává jednotlivé p∙lsnímky, a v p°ípad∞, ₧e jsou si velmi podobné (nap°. detail na hovo°ící postavu tzv. "mluvící hlava"), tak jsou oba p∙lsnímky komprimovány souΦasn∞; v opaΦném p°ípad∞ (nap°. záb∞r listnatého stromu, jeho₧ listy se t°epotají ve v∞tru) se p∙lsnímky komprimují odd∞len∞. B∞hem komprese se dále vyu₧ívá celé °ady kvantizaΦních tabulek (Q-table).
Celý obraz je rozd∞len do blok∙ 8 x 8 bod∙, které jsou dále seskupeny do skupin po Φty°ech blocích. Ka₧dá taková skupina blok∙ je samostatn∞ analyzována a je jí p°i°azena nejvhodn∞jÜí kvantizaΦní tabulka. Ve výsledku to znamená, ₧e n∞které Φásti obrazu jsou komprimovány více ne₧ jiné. To je velký rozdíl oproti M-JPEG kompresi, kde je p°i°azena jedna kvantizaΦní tabulka celému snímku. DV je natolik inteligentní, ₧e doká₧e prostor získaný vyÜÜí kompresí Φástí obrazu s málo detaily pou₧ít pro sní₧ení komprese v Φástech obrazu, kde je bu∩ detail∙ více, nebo kde dochází k velkým pohybovým zm∞nám.
Mo₧ná se divíte, proΦ DV jednoduÜe neulo₧í na pásku mén∞ informací, ve finále by se tak na pásku veÜlo více minut záznamu toto není mo₧né kv∙li zp∙sobu, jakým jsou data na pásku ukládána a po₧adavku na stejnorodý datový tok. Po skonΦení DV komprese je dosa₧eno toku 3,1 MB/s, co₧ je hodnota, která se vývojá°∙m DV formátu zdála jako ideální p°i vyva₧ování technické nároΦnosti, kvality obrazu a výsledné ceny.
Dosud jsme se v∞novali pouze kompresi videa, ovÜem na pásek se b∞hem záznamu ukládá krom∞ videa jeÜt∞ celá °ada dalÜích informací, a sice audio, ITI a Subcode.

Zvuk
Ve specifikaci DV formátu se m∙₧eme setkat hned se t°emi mo₧nostmi nahrávání audia. Zvuk se obecn∞ na DV pásek nahrává v nekomprimované podob∞, jednotlivé mo₧nosti se liÜí poΦtem audiokanál∙ a vzorkovací frekvencí.
První zp∙sob nabízí 1 stereokanál p°i vzorkování 16-bit 44,1kHz, co₧ odpovídá kvalit∞ CD. Druhou mo₧ností je 1 stereokanál p°i vzorkování 16-bit 48 kHz, co₧ je ekvivalent zvuku na DAT páskách. Poslední varianta zvyÜuje poΦet stereokanál∙ na 2, ovÜem za cenu sní₧ení kvality na 12bitové 32 kHz. Tato variabilita ve zp∙sobech nahrávání bohu₧el p°ináÜí v praxi jistá úskalí, na n∞₧ je t°eba upozornit. Jedná se p°edevÜím o kompatibilitu jednotlivých nástroj∙ pou₧ívaných pro záznam a následné zpracování materiálu. Velmi snadno se vám m∙₧e stát, ₧e kamera umo₧≥uje pouze jeden z výÜe uvedených formát∙ (₧el nejΦast∞jÜí je 12 bitové 32 kHz), který vÜak není podporován práv∞ vaÜím st°ihovým softwarem. V takovém p°ípad∞ je nutno zvuk p°evzorkovat do formátu st°ihového softwaru, co₧ s sebou ovÜem nese urΦité sní₧ení kvality a zanesení nep°esností do synchronizace audia s videem.
Se synchronizací je v DV v∙bec troÜku problém. Dle specifikace DV formátu není audio p°ímo svázáno s videem (zvuková data nejsou p°esn∞ nasazena na zaΦátek p°ísluÜného snímku), tak₧e nelze poΦítat s tím, ₧e budou video a audio 100% synchronní (zejména p°i st°ihu). V praxi není situace tak vá₧ná, ale pro profesionální práci je vzhledem k tomuto faktu DV formát jen st∞₧í pou₧itelný. Problém p°esné synchronizace audia s videem °eÜí a₧ formáty, je₧ byly od DV odvozeny (DVCAM, DVCPRO).

A dalÜí
DalÜí informace, které se na pásku zaznamenávají, jsou ITI (Insert and Track Information) a Subcode, obsahující d∙le₧ité informace, je₧ jsou nutné pro p°esné p°etáΦení pásky a nastavení záznamových a Φtecích hlav videa. Mezi nejd∙le₧it∞jÜí pat°í Timecode, co₧ je Φasový údaj, jen₧ p°esn∞ sd∞luje, v které Φásti pásky se hlava práv∞ nachází. V Φásti Subcode je dostatek prostoru pro p°enos dodateΦných informací o záznamu, p°iΦem₧ p°esný obsah není definován a zále₧í na výrobci záznamového za°ízení. Mezi takové informace m∙₧e pat°it i teletext, titulky, obsah pásky Φi vícejazyΦné texty k hudebním záznam∙m typu Karaoke.

Záv∞r
Jak vidíte, budoucnost je digitální. OvÜem zatím není zdaleka jasné, jakou cestou se bude p°esn∞ ubírat. Jednotlivé digitální formáty mezi sebou neustále bojují, a ani jeden se zatím nehodlá vzdát svého místa na televizním slunci. Ka₧dý týden p°ináÜejí agentury zprávy o tom, ₧e ta a ta TV stanice se rozhodla pro ten a ten digitální formát a vedly ji k tomu ty a ty d∙vody. Äádný formát se zatím nestal jasným favoritem, a na vykrystalizování stávající nep°ehledné situace si z°ejm∞ budeme muset jeÜt∞ chvíli poΦkat. Je pravd∞podobné, ₧e se Φasem ujmou jen dva, maximáln∞ t°i z výÜe uvedených formát∙, kdy ka₧dý bude navíc svými vlastnostmi p°edurΦen pro konkrétní pou₧ití.
D∙le₧itým faktorem, který jsem p°i popisu formát∙ zám∞rn∞ neuvedl, je hmotnost a objem videovybavení. Ka₧dý kameraman vám potvrdí, ₧e je rozdíl mezi tím, kdy₧ nosíte na rameni 8kg nebo 12kg kameru. Hmotnost a objem kamery se projeví p°edevÜím p°i práci v terénu p°i po°izování reportá₧í. Vzhledem k neustálému vývoji a inovacím výrobk∙ ze strany výrobc∙ by bylo velmi nep°esné uvést, ₧e hmotnost kamery pro urΦitý páskový formát Φiní nap°. 12 kg, jeliko₧ v dob∞ vydání Φlánku u₧ m∙₧e být situace úpln∞ jiná. Navíc existuje od ka₧dého formátu celá °ada výrobk∙, které se liÜí nejen svými technickými schopnostmi, ale pochopiteln∞ i fyzickými vlastnostmi jako je hmotnost nebo velikost toté₧ platí i pro cenu vybavení.
Za samostatnou úvahu té₧ stojí porovnání mechanického provedení kazet a pásk∙ pro jednotlivé formáty, které má vliv na odolnost pásku a následn∞ i na kvalitu záznamu. Tyto a dalÜí podobné otázky ji₧ vÜak p°ekraΦují rámec tohoto Φlánku, ale v p°ípad∞ vaÜeho zájmu (dotazy sm∞°ujte na pcworld@idg.cz) se jim m∙₧eme v∞novat v n∞kterém z p°íÜtích Φísel.
8 0700/D╠D

SlovníΦek pojm∙
FireWire Jen málokdo ví, ₧e s FireWire rozhraním p°iÜla p∙vodn∞ firma Apple, která na n∞j dodnes vlastní registrovanou obchodní známku. FireWire je vlastn∞ vysokorychlostní sériové rozhraní, které své uplatn∞ní naÜlo, ale a₧ pozd∞ji, a to v rámci komunikaΦního systému známého jako IEEE 1394. Podívej-me se na tento systém trochu podrobn∞ji. Jedná se o obousm∞rný sériový komunikaΦní systém s propustností a₧ 100 Mb/s. Velkou výhodou pro pou₧ití v oblasti digitálního videa je mo₧nost posílat po jediném kabelu zárove≥ audio, video a dodateΦné informace (nap°. lze bez jakéhokoli dalÜího propojení ovládat kamkordér p°ímo z poΦítaΦe = p°enáÜet instrukce pro p°etáΦení, p°ehrávání a zastavení pásky).
Na PC je prozatím FireWire rozhraní doménou samostatných PCI karet, stejn∞ jako tomu bylo v kamenných dobách PC XT/AT s ISA kartami obsahujícími sériové a paralelní porty. B∞-hem p°íÜtího roku se ovÜem budeme stále Φast∞ji setkávat s FireWire rozhraním integrovaným p°ímo na motherboardu, a₧ se tam nakonec uhnízdí natrvalo a budeme jej vnímat se stejnou samoz°ejmostí, jako v dneÜní dob∞ paralelní nebo sériové rozhraní.
Intraframe komprese Komprimuje ka₧dý snímek samostatn∞, bez ohledu na to, zda se skuteΦn∞ n∞co oproti p°edchozímu zm∞nilo. Je proto vhodná pro st°ih dá se s ní st°íhat s p°esností na 1 snímek bez jakýchkoli vedlejÜích úΦink∙ na datový tok a kvalitu obrazu.
Interframe komprese Tato komprese bere do úvahy p°edchozí i následující snímky a ukládá pouze ty Φásti obrazu, které se n∞jakým zp∙sobem zm∞nily. P°ináÜí tedy výhodn∞jÜí pom∞r kvality obrazu v∙Φi dosa₧enému datovému toku, ale je zárove≥ mén∞ vhodná pro dalÜí st°ih ne₧ intraframe komprese.
CCD prvek -╩Charged-coupled device sv∞tlocitlivý prvek skládající se z tisíc∙ bod∙, jen₧ sv∞tlo navzorkuje a p°evede na elektrické signály, které je dále mo₧né zpracovávat elektronickou cestou. PoΦet bod∙ na CCD udává reálné rozliÜení kamery.
RGB Definici barevného bodu lze provést n∞kolika zp∙soby. CCD snímaΦi je vlastní rozklad do RGB red-green-blue, neboli na Φervenou, zelenou a modrou slo₧ku. Stejnou cestou (z RGB) tvo°í barevný obraz i televizní obrazovka m∙₧ete se hodn∞ z blízka podívat a uvidíte.
YUV Jiný zp∙sob definice barevného bodu slo₧kou jasovou (Y) a barvonosnými (U a V). Tento formát je výhodn∞jÜí pro dalÜí zpracování, mimo jiné i proto, ₧e barevné informace staΦí p°enáÜet v menÜí kvalit∞. A u₧ se dostáváme k dalÜímu obvyklému pojmu: YUV 4 : 2 : 2 ten znamená, ₧e jasová (Y) slo₧ka je vzorkována Φty°ikrát, U a V jsou vzorkovány pouze dvakrát.
NTSC Americká norma pro zp∙sob p°enosu obrazu a zvuku, má jiné rozliÜení, obrazovou frekvenci a kódování barev ne₧ PAL.
PAL P°evá₧n∞ v Evrop∞ pou₧ívaná norma pro p°enos obrazu. Jsou r∙zné varianty zvuku.
M-JPEG Motion-JPEG je upravená verze obrazové komprese JPEG pro komprimaci videa. Pou₧ívá se jak u DV, tak u v∞tÜiny karet pro st°ih klasického videa na poΦítaΦi. Ka₧dý snímek se v ní komprimuje samostatn∞ (intraframe).
MPEG-2 Komprese pou₧ívaná u DVD a digitálního satelitního vysílání, dosahuje vysokého kompresního pom∞ru p°i dostateΦné kvalit∞ obrazu. Komprimuje v₧dy n∞kolik obrázk∙ dohromady a ukládá pouze zm∞ny (interframe).

RozÜí°ení DV profesionální formáty
Reakcí na nedostatky DV formátu byl p°íchod dalÜích digitálních formát∙. Mezi nejd∙le₧it∞jÜí pat°í DVCAM od Sony a DVCPRO od Panasonicu. Oba p°ední výrobci profesionální videotechniky si byli v∞domi omezení DV formátu, která znemo₧≥ovala jeho masové nasazení v profesionální oblasti, kde do té doby kraloval Betacam SP, a sice ve zpravodajství. Vzhledem k tomu, ₧e základní myÜlenka DV formátu byla výborná, tak staΦilo p°ijít jen s n∞kolika rozÜí°eními a výsledek byl na sv∞t∞.
DVCAM Oproti standardnímu DV formátu byla zv∞tÜena Üí°ka stopy z 10 mikron∙ (jedna miliontina metru) na 15 mikron∙, co₧ m∞lo za následek i zvýÜení rychlosti posuvu pásku z 18,81 mm/s na 28,22 mm/s. Typ pásky z∙stává shodný s DV, tj. ME (Metal Evaporated). Jediná standardní DVCAM kazeta (rozm∞ry 125 x 78 x 16,6 mm) doká₧e pojmout a₧ 184 minut videozáznamu. V kamkordérech se z d∙vodu sní₧ení hmotnosti p°ístroje vyu₧ívají výhradn∞ MiniDV kazety (rozm∞ry 56 x 49 x 12,2 mm), na n∞₧ se vejde maximáln∞ 40 minut videa. Ka₧dá kazeta je vybavena pam∞tí o kapacit∞ 16 KB, v ní₧ se uchovávají informace o jednotlivých záb∞rech (zaΦátek záb∞ru, konec záb∞ru, náhled 1. snímku záb∞ru), které lze s výhodou pou₧ít p°i následné editaci.
VyÜÜí modely kamkordér∙ a rekordér∙ doká₧í p°enáÜet data Φty°násobnou rychlostí, Φím₧ se výrazn∞ zkrátí doba pot°ebná pro nata₧ení zdrojového materiálu na disky nelineárního st°ihového pracoviÜt∞. Mimo konektoru FireWire se objevuje i proprietární verze rozhraní SDI (Serial Digital Interface), nazvaná SDDI (Serial Digital Data Interface). Práv∞ SDDI umo₧≥uje p°enáÜet data Φty°ikrát rychleji. Samoz°ejmostí je kompatibilita s DV formátem, tak₧e je mo₧né Φíst i zapisovat na DV kazety. Na rozdíl od DV ji₧ DVCAM netrpí nesynchronním audiem.
DVCPRO RozÜí°ení tohoto formátu oproti DV se typov∞ vícemén∞ shodují s DVCAM. èí°ka stopy je 18 mikron∙, co₧ zvyÜuje rychlost posuvu pásky na 33,82 mm/s, zm∞nil se vÜak typ pásky na MP (Metal Particle), která je oproti ME trvanliv∞jÜí a odoln∞jÜí. Práv∞ odolnost pásky v∙Φi vn∞jÜím vliv∙m je p°i Φastém pou₧ívání d∙le₧itým faktorem v oblasti zpravodajství, kam DVCAM i DVCPRO sm∞°ují. Maximální délka záznamu na jednu standardní DVCPRO kazetu Φiní 123 minut (co₧ je o více jak hodinu mén∞ ne₧ konkurenΦní DVCAM) a 63 minut na mini DV kazetu. Kamkordéry mohou pou₧ívat oba typy kazet.
MP pásky disponují krom∞ p°íΦných stop i stopami podélnými, do nich₧ DVCPRO ukládá °adu informací. Za prvé je to CUE track, co₧ je vlastn∞ dalÜí audiostopa, která slou₧í pro odposlech audia b∞hem p°etáΦení pásky (to je velmi d∙le₧ité p°i hledání místa st°ihu). Druhou podélnou stopou je CTL track, která obsahuje dodateΦné informace pro rychlé a p°esné p°etáΦení a vyhledávání na pásce. DVCPRO rekordéry doká₧í p°ehrávat DV i DVCAM kazety. Stejn∞ jako DVCAM disponuje i DVCPRO svou variantou SDI pro p°enos dat Φty°násobnou rychlostí. Tentokrát se rozhraní nazývá CSDI (Compressed Serial Digital Interface). Op∞t jako u DVCAM je odstran∞n problém DV s nesynchronním zvukem.
DVCPRO 50 AΦkoli p°ineslo DVCPRO °adu vylepÜení oproti DV standardu, tak p°eci jen stejn∞ jako DVCAM nedostaΦovalo pro nasazení, kde jsou skuteΦn∞ výjimeΦné nároky na kvalitu zdrojových záb∞r∙, nap°. nároΦné kompozice a speciální efekty. V této oblasti stále kraloval Digital Betacam. A tak se u Panasonicu rozhodli pro upgrade svého dosavadního digitálního formátu a zvolili k tomu cestu nejmenÜího odporu: zdvojnásobili rychlost posuvu pásky, Φím₧ zdvojnásobili datový tok p°i pou₧ití b∞₧né DVCPRO pásky (dvojnásobná rychlost s sebou nese pochopiteln∞ da≥ v podob∞ poloviΦní délky záznamu p°i stejném typu kazety). Tyto zm∞ny m∞ly samoz°ejm∞ pozitivní vliv na kvalitu záznamu: komprese videa je ji₧ pouze 3,3 : 1 p°i vzorkování obrazu 4 : 2 : 2 oproti kompresi 5 : 1 a vzorkování 4 : 1 : 1 (pop°. 4 : 2 : 0) u DV, DVCAM a DVCPRO. Zm∞ny se pochopiteln∞ dotkly i zvuku, DVCPRO 50 ji₧ disponuje dv∞ma 16bit 48kHz stereokanály.
OvÜem ani po tomto drastickém zvýÜení kvality se stále DVCPRO 50 nem∙₧e vyrovnat Digital Betacamu, ten toti₧ disponuje zatím nep°ekonanou kvalitou obrazu s kompresí pouze 1,77 : 1, vzorkováním 4 : 2 : 2 a pozor! 10bitovými barvami (oproti 8bit barvám u vÜech ostatních formát∙). Uvedených 8 (10) bit∙ se samoz°ejm∞ vztahuje na ka₧dou slo₧ku zvláÜ¥, a nikoli na vÜechny dohromady.
Digital-S proprietární formát JVC, který nabízí tém∞° shodné charakteristiky záznamu jako p°edeÜlé DVCPRO 50. Komprese 3,3 : 1 p°i vzorkování 4 : 2 : 2, dva 16bit 48kHz stereokanály, dv∞ lineární analogové audiostopy a jedna lineární kontrolní stopa. Zm∞na nastává u typu pou₧ité pásky, ten má Üí°ku celých 1/2" na rozdíl od 1/4" DVCPRO (50). Pásek je ulo₧en v kazet∞ ne nepodobné VHS, a n∞které Digital-S dokonce doká₧í p°ehrávat S-VHS kazety. Maximální délka záznamu na jednu kazetu Φiní 104 minut, co₧ je plný dvojnásobek ve srovnání s DVCPRO 50.
Betacam SX tento formát se pon∞kud vymyká z °ady p₧edchozích, a to zejména díky pou₧itému typu komprese. Betacam SX toti₧ není jen dalÜím derivátem DV, nýbr₧ p°ichází s vlastním kompresním algoritmem, jen₧ je zalo₧en na technologii MPEG-2 jedná se o interframe kompresi, která bere do úvahy p°edchozí i následující snímky. Betacam SX se nesna₧í být p°ímou konkurencí pro DVCAM Φi DVCPRO (ze strany Sony by to znamenalo vnitrofiremní konkurenci). S nasazením Betacamu SX se poΦítá zejména pro satelitní vysílání (které probíhá ve formátu MPEG-2).
Betacam SX má toti₧ mezi digitálními formáty jednu vlastnost, je₧ po urΦitou dobu p°echodu od analogového záznamu k digitálnímu m∙₧e pro potenciální investory do této technologie znamenat mnoho. Onou unikátní vlastností je kompatibilita s formátem Betacam SP znamená to, ₧e dosavadní studia, která jsou vybavena p°evá₧n∞ Betacam SP technikou, nemusí provést zm∞nu technologie naráz, ale mohou je pou₧ívat spoleΦn∞.
Z technických parametr∙ Betacamu SX stojí mimo pou₧ité komprese za zmínku i velikost datového toku, která Φiní pouhých 18 MB/s, data se zaznamenávají na 1/2" pásku (oproti 1/4" páskám u v∞tÜiny p°edchozích formát∙), komprese 10 : 1 p°i vzorkování 4 : 2 : 2. Na jednu kazetu se vejde maximáln∞ 60 minut záznamu, co₧ je dvojnásobná délka v porovnání s dosavadním standardem Betacam SP. Sony o svém formátu tvrdí, ₧e díky interframe kompresi dosahuje nízkého datového toku, a netrpí p°itom kvalita obrazu.