Choce≥ 8. prosince 1999

Tvrzenφ: „m∙j ₧ivot se po ·raze nezm∞nil” od Φlov∞ka na vozφku, je hloupost, Φi jeÜt∞ lΘpe °eΦeno a sprßvn∞ Φesky - pokrytectvφ.

M∙j se zm∞nil. A hodn∞. P°edevÜφm mi ·raz zamφchal s m²m ₧eb°φΦkem hodnot, co₧ je to, co ka₧dΘho z nßs d∞lß ka₧d²m z nßs. Vezm∞me prkotinu - nap°φklad jsem um∞l rychle b∞hat. Dost rychle na to, abych dokßzal utΘci 95% lidφ a dob∞hnout stejn² poΦet tramvajφ Φi autobus∙. To pot∞Üφ. Ale nezaklßdal jsem si na tom. Jenom vyu₧φval, kdy₧ bylo t°eba. A t∞ch p°ednostφ bylo samoz°ejm∞ mnohem vφc.

To, co m∞ m²m ₧ivotem provßzφ dßl, je odjak₧iva moje hlava. Hlavn∞ dφky nφ a tomu, co v nφ je, z∙stßvßm sßm sebou. Tak₧e to, co jsem odjak₧iva d∞lal hlavou, d∞lßm dßl a to, ₧e si t°eba nenaskoΦφm do vlaku (stojφcφho), musφm o₧elet. Ale nenφ to samoz°ejmost, jak n∞kdo tvrdφ. Ono to zamrzφ. Jednou, dvakrßt, Φasem si Φlov∞k zvykne. Tak jako u spousty dalÜφch v∞cφ, kterΘ nejsou vid∞t na prvnφ pohled, ale zvykne si.

Lidem, kte°φ sv∙j ₧ivot spojovali p°edevÜφm se sv²m pohybliv²m t∞lem a jeho mo₧nostmi, vznikne po ·raze problΘm. Na jejich ₧eb°φΦku hodnot vznikne mnohem v∞tÜφ dφra. A proto₧e hlava jim ve v∞tÜin∞ p°φpad∙ z∙stane, uv∞domφ si to. A zdaleka ne ka₧d² dokß₧e na vÜechny vymo₧enosti pru₧nΘho t∞la zapomenout tak rychle. N∞kdy v∙bec.

Nikdo ale nem∙₧e tvrdit, ₧e se nic nezm∞nilo. To je le₧. Ti lidΘ by nßm spφÜ cht∞li sd∞lit, ₧e p°esto, ₧e jsou nynφ ve v∞tÜφ Φi menÜφ mφ°e odkßzßni na vozφk, ₧ijφ dßl naplno. Aktivn∞, Φi pasivn∞, Ü¥astnφ nebo neÜ¥astnφ, ale p°edevÜφm nezßvisle na vozφku. S nφm u₧ to nemß nic spoleΦnΘho.

A vÜechno to zßvisφ na tom, jak si ka₧d² jeden Φlov∞k dokß₧e zamφchat s tφm sv²m seznamem - kterΘ polo₧ky dokß₧e sprßvn∞ nahradit. Nenφ to ₧ßdn² klφΦ ke Üt∞stφ, ale v ka₧dΘm p°φpad∞ je to nutnost, kterou musφ ud∞lat po ·raze ka₧d², pokud nechce lhßt sßm sob∞ a ani lidem blφzk²m.