Choce≥ 8. prosince 1999
Tvrzenφ: „m∙j ₧ivot se po ·raze nezm∞nil” od Φlov∞ka na vozφku,
je hloupost, Φi jeÜt∞ lΘpe °eΦeno a sprßvn∞ Φesky - pokrytectvφ.
M∙j se zm∞nil. A hodn∞. P°edevÜφm mi ·raz zamφchal s m²m ₧eb°φΦkem hodnot,
co₧ je to, co ka₧dΘho z nßs d∞lß ka₧d²m z nßs. Vezm∞me prkotinu - nap°φklad
jsem um∞l rychle b∞hat. Dost rychle na to, abych dokßzal utΘci 95% lidφ
a dob∞hnout stejn² poΦet tramvajφ Φi autobus∙. To pot∞Üφ. Ale nezaklßdal
jsem si na tom. Jenom vyu₧φval, kdy₧ bylo t°eba. A t∞ch p°ednostφ bylo
samoz°ejm∞ mnohem vφc.
To, co m∞ m²m ₧ivotem provßzφ dßl, je odjak₧iva moje hlava. Hlavn∞ dφky nφ
a tomu, co v nφ je, z∙stßvßm sßm sebou. Tak₧e to, co jsem odjak₧iva d∞lal
hlavou, d∞lßm dßl a to, ₧e si t°eba nenaskoΦφm do vlaku (stojφcφho), musφm
o₧elet. Ale nenφ to samoz°ejmost, jak n∞kdo tvrdφ. Ono to zamrzφ. Jednou,
dvakrßt, Φasem si Φlov∞k zvykne. Tak jako u spousty dalÜφch v∞cφ, kterΘ
nejsou vid∞t na prvnφ pohled, ale zvykne si.
Lidem, kte°φ sv∙j ₧ivot spojovali p°edevÜφm se sv²m pohybliv²m t∞lem a jeho
mo₧nostmi, vznikne po ·raze problΘm. Na jejich ₧eb°φΦku hodnot vznikne mnohem
v∞tÜφ dφra. A proto₧e hlava jim ve v∞tÜin∞ p°φpad∙ z∙stane, uv∞domφ si to.
A zdaleka ne ka₧d² dokß₧e na vÜechny vymo₧enosti pru₧nΘho t∞la zapomenout
tak rychle. N∞kdy v∙bec.
Nikdo ale nem∙₧e tvrdit, ₧e se nic nezm∞nilo. To je le₧. Ti lidΘ by nßm spφÜ
cht∞li sd∞lit, ₧e p°esto, ₧e jsou nynφ ve v∞tÜφ Φi menÜφ mφ°e odkßzßni na vozφk,
₧ijφ dßl naplno. Aktivn∞, Φi pasivn∞, Ü¥astnφ nebo neÜ¥astnφ, ale p°edevÜφm
nezßvisle na vozφku. S nφm u₧ to nemß nic spoleΦnΘho.
A vÜechno to zßvisφ na tom, jak si ka₧d² jeden Φlov∞k dokß₧e zamφchat s tφm sv²m
seznamem - kterΘ polo₧ky dokß₧e sprßvn∞ nahradit. Nenφ to ₧ßdn² klφΦ ke Üt∞stφ,
ale v ka₧dΘm p°φpad∞ je to nutnost, kterou musφ ud∞lat po ·raze ka₧d², pokud
nechce lhßt sßm sob∞ a ani lidem blφzk²m.