Choce≥ 26.11.1995
Probudil se, kdy₧ se stmφvalo. Zjistil, ₧e skoro celΘ odpoledne prospal na mezi u lesa.
Mohlo b²t tak p∞t hodin. Posadil se, op°el o ruce.
Dole pod strßnφ vid∞l cel² sv∙j domov jako na dlani.
D°ev∞nß chalupa, z nφ₧ se kou°ilo, m∞la odjak₧iva svΘ zvlßÜtnφ kouzlo. Stejn∞ jako te∩. Te∩ vÜak n∞co cφtil.
N∞co mnohem siln∞jÜφho ne₧ jindy. Cφtil velkΘ zm∞ny. Od tΘto myÜlenky ho odvracel fakt, ₧e v ·dolφ bylo vÜechno jako d°φv.
Klid. N∞Φφm ho vÜak mßtl. Byl p°φliÜ mraziv². Ticho. Mrtvo...
U chalupy odpoΦφvala na zßpra₧φ jeho o dva roky mladÜφ ₧ena. Okolo si hrßlo jeho p∞t d∞tφ.
P∞t. Narodily se najednou. PaterΦata. VÜechny skoro stejnß. Kdyby p°ed t∞mi Φty°mi lety... ale nic.
Cht∞l vstßt. N∞jakß cizφ sφla ho vÜak donutila z∙stat p°i zemi.
Pomalu se otoΦil, aby spat°il n∞co, co ji₧ n∞jakou chvφli mohl tuÜit. Stßla tam! NecelΘ t°i kroky p°ed nφm. Snad celou tu dobu tam stßla.
V∙bec se jφ nebßl. Mo₧nß tu stßla odjak₧iva, pomyslel. Jenom si jφ nikdy nevÜiml. Celß bφlß.
Te∩ byla ale tak blφzko! Zdßlo se mu, ₧e jestli ji m∙₧e n∞kdy pochopit, jedin∞ te∩ je ta pravß chvφle.
Vysokß bφlß postava. Bez tvß°e. Bez t∞la. Bez tvaru. Ve svΘ hr∙ze byla snad i krßsnß.
Dφvali se na sebe. Z oΦφ do oΦφ. Cφtil, jak mu n∞co sd∞lovala. Byly to detaily z jeho ₧ivota, kterΘ dßvno znal.
A byly to d∙le₧itΘ v∞ci, o kter²ch nev∞d∞l. Je to snad... Ne! To p°ece jeÜt∞ nenφ konec...
Jist∞, ₧e ne. Je p°ece jeÜt∞ tak mlad². Uklidnil se. Jen₧e ne docela. Stßle jeÜt∞ netuÜil kdo, co... a proΦ vlastn∞... ?
Pomalu otoΦil hlavu, aby vid∞l znovu cel² sv∙j domov. Srub, ₧ena, d∞ti... Kou°φ, odpoΦφvß, hrajφ si...
Stejn∞ pomalu obrßtil sv∙j pohled na postavu a zase zp∞t... JeÜt∞ n∞kolikrßt takhle otoΦil hlavou sem a tam, aby nakonec skonΦil u postavy.
Bylo v nφ vÜechno. Srub, ₧ena, d∞ti... Dßl u₧ to znal sßm. Klekl si.
Pokorn∞ sklonil hlavu. A zat°ßsl se... hr∙zou. SkuteΦn∞ to nebyla smrt. N∞co mnohem horÜφho.
Te∩ vstal. Stßle otoΦen sm∞rem, kde stßla Ona. U₧ tam nenφ. U₧ ji pochopil. U₧ ji nepot°ebuje.
DuÜe je Φistß, m∙₧e jφt.
A odeÜel do sv∞ta.