Smysl

Toto vÜe je vÜφm.
Ale ne tak, jak si to jist∞ myslφte.
Nikdy Nikomu NiΦφm... Nebo Ne?
To taky.
Ale p°edevÜφm to co si myslφte.
Proto₧e ka₧d² mß prßvo si n∞co myslet... Nebo Ne?
Ale proboha PRO╚?
To taky.
Jak jste si to mysleli na zaΦßtku?
A co jsem cht∞l p°edtφm ud∞lat?
Jakto, ₧e NE!?
A proΦ TO taky?
Nikdy Nikomu Nev∞°.
Neboli v₧dy vÜem v∞°.
Anebo radÜi podle sebe?
Podle odrazu vlastnφho J┴ v ostatnφch?
Nikdy!
Jß p°ece nejsem n∞kdo jin²!
Tak₧e - v₧dy nikomu nev∞°.
Ale mß to v∙bec smysl?
D∙v∞ra nebo ned∙v∞ra?
Tak₧e mß...
Jakkoli jsme na Φemkoli, v₧dy se dß d∞lat cokoli.
Prvnφ koneΦn∞ originßlnφ v∞ta.
Jen₧e jsem ji jeÜt∞ nepochopil.
Toto vÜe u₧ mß smysl.
A pokud ne... alespo≥ samo pro sebe.
Jen₧e to nikoho nenechßvß neteΦn²m.
A tak radÜi ne.
I kdyby to n∞co stßlo.
Nato₧ kdyby to nic nestßlo.
Kdykoli jsme kdekoli, nikdy se nedß ned∞lat cokoli.
Ale proΦ?
Tak₧e vlastn∞ ano.
A p°esto to nenφ pravda.

D∙v∞ra

Tento monolog je koneΦn² za p°edpokladu, ₧e se s tφm ka₧d² vyrovnß podle svΘho.
A navφc se mi chce spßt.
V∞°φte mi?
V₧dy¥ m∞ nevidφte. Aha?
Nem∙₧ete ani v∞°it, ba ani nev∞°it.

Struktury

A proΦ je toto vÜe zahaleno nepochopenφm?
Aby se ti, kte°φ nejsou hodni tohoto pochopenφ, mohli uzav°φt sami do sebe.
Ale proΦ by se nem∞li uzav°φt do sebe i ti vÜichni ostatnφ, kte°φ se vlastn∞ jen tvß°φ.
Tvß°φ se, ₧e tomu vÜemu rozumφ, a proto jsou sami pro sebe cizφ.
Sami pro sebe cizejÜφ ne₧ jakßkoli vn∞jÜφ struktura.
A proto₧e struktura musφ mφt n∞jakou logiku, tak oni sami ji u₧ moc nemajφ.
A jeliko₧ se ona struktura nehodφ v∙bec do jejich sv∞ta, zapomenou na ni.
Zapomenou a ona zmizφ.
A s nφ zmizφ i oni, proto₧e sami byli jejφ jedinou a nejd∙le₧it∞jÜφ Φßstφ.
Nakonec oni sami zjistφ, ₧e prßv∞ oni tomu rozum∞li nejmΘn∞.
Ale jestli₧e takovou v∞c zjistφ, potom u₧ n∞co v∞dφ.
A v∞dφ to, o Φem na zaΦßtku toho vÜeho nem∞li ani tuÜenφ.
A jeliko₧ u₧ si nynφ svou p∙vodnφ strukturu nabourali, musφ se obejφt bez nφ.
A hle, ono to jde!
Kdo nepochopil ani tento odstavec, m∙₧e se s klidem uzav°φt sßm do sebe.
ProΦ taky ne, kdy₧ u₧ znß vÜechny d∙sledky.
Vlastn∞ neznß.
Nevφ, ₧e kdy₧ se uzav°e sßm do sebe, tak nenφ Φßstφ ₧ßdnΘ vn∞jÜφ struktury.
Ale naopak libovoln² poΦet vn∞jÜφch struktur obsahuje on sßm.
I kdy₧ by se ony vn∞jÜφ struktury ze z°ejm²ch d∙vod∙ mohly nazvat vnit°nφmi.
Ale proto₧e ON je ji₧ do sebe uzav°en, nepochybn∞ by vnit°nφ struktury prohlΘdl.
A to by mu pravd∞podobn∞ velice pomohlo.
A dostal by se na ·rove≥ t∞ch, kte°φ prohlΘdli zcela jinΘ struktury.
KonkrΘtn∞ by to byli struktury vn∞jÜφ se vÜemi jejich Φleny.
Ale vzhledem k tomu, ₧e vzßjemnß shoda obou struktur je nemo₧nß, z∙stal by tam, kde je.

MyÜlenka

No a kdyby se te∩ naÜel nßhodou n∞kdo, kdo by p°edchozφ odstavec nepochopil, m∙₧e Φφst klidn∞ dßl.
Ale na druhou stranu...
Kdyby se nßhodou naÜel n∞kdo, kdo by ho t°eba i pochopil, m∙₧e Φφst klidn∞ dßl.
A dalÜφ p°φpad...
Kdyby se nßhodou naÜel n∞kdo, kdo by ho doΦetl a₧ do konce a jal by se nad nφm p°em²Ület.
Z°ejm∞ by ve velmi krßtkΘm ΦasovΘm ·seku dosp∞l k nßzoru, ₧e tady zabφjφ Φas.
Ale chyba lßvky!
Celß ta jedna myÜlenka zformulovanß do p°edchozφho odstavce toti₧ mß dokonce myÜlenku.
A i kdyby ji nßhodou nem∞la prßv∞ te∩, urΦit∞ ji m∞la, kdy₧ byla formulovßna.
To toti₧ zase vφm jß.
A jestli mi nev∞°φte, tak mn∞ je to jedno.
Stejn∞ vy to Φφst nemusφte a jestli si myslφte, ₧e kdy₧ o tom prohlßsφte "je to hloupost", zφskßte tφm psychickou p°evahu, v∞zte, ₧e to nenφ ₧ßdnß pravda, a ₧e jedin∞ vy jste ochuzeni o to, ₧e neznßte pravΘ autorovy p°φΦiny k tomu, aby strßvil n∞kolik drahocenn²ch Φtvrthodinek k psanφ tohoto textu.
A dost.
To byla teΦka za souv∞tφm.
Ale pokraΦujme.
Pokud toti₧ si p°eΦtete t°eba jenom mal² kousek z tohoto textu, stßvßte se jeho souΦßstφ.
SouΦßstφ toho, kdo p°iÜel na takovouhle slo₧itou zßbavu.
A proto₧e na to p°iÜel docela sßm, je vlastn∞ autorem on.
Ale pokud svoje myÜlenky p°edß n∞jakΘmu nosiΦi (kßmen, d°evo, papφr, kov...), z°ejm∞ p°edem poΦφtß s tφm, ₧e si jeho myÜlenky n∞kdo p°eΦte, a proto se u₧ p°i psanφ t∞chto myÜlenek tak trochu p°etvß°φ a formuluje je tak, aby jejich v²znam byl objektivn∞ pochopiteln² a nenapφÜe je tak, jak ho opravdu napadly a jak je chßpe jen on. Tak₧e tak trochu podvod.
Ale ne.

TeΦka

A kdybychom se zamysleli nad tφm, co nßm dßvß samotnΘ psanφ takov²chto smyslupln²ch text∙, zjistili bychom, ₧e nßm samotn²m dßvß ohromnou v²hodu nad ostatnφmi, proto₧e autory jsme byli prßv∞ my a ti, kdo to teprve budou Φφst, jsou v propastnΘ nev²hod∞ u₧ jenom proto, ₧e nad tφm musφ tak trochu p°em²Ület, jeliko₧ oni sami o tom v tu chvφli nevφ zhola nic, i kdy₧ ani jedna z t∞chto poslednφch dvou myÜlenek nemusφ b²t pravidlem a to ani za p°edpokladu, ₧e ten Φlov∞k o tom skuteΦn∞ p°em²Ülφ, proto₧e nesmφme zapomenout na situaci, kdy p°edpoklßdanΘ individuum Φtoucφ tento text ani na mal² okam₧ik nenapadne nad nφm se trochu zamyslet, t°eba prßv∞ proto, ₧e v tu chvφli mß na starosti ·pln∞ jinΘ a pro n∞j jist∞ mnohem d∙le₧it∞jÜφ zßle₧itosti, i kdy₧ potom zase na mysli vyvstßvß otßzka, proΦ v∙bec se danΘ individuum rozhodlo Φφst cizφ texty, kterΘ ho v tu chvφli absolutn∞ nezajφmajφ a nemß chu¥ ani Φas se nad nimi alespo≥ trochu zamyslet, p°esto, ₧e by mu to v onu chvφli prosp∞lo mo₧nß mnohem vφc, ne₧ °eÜenφ vlastnφch nevy°eÜiteln²ch problΘm∙, kterΘ by bylo t°eba lepÜφ prodiskutovat s n∞k²m, kdo by mu poradil rychleji a lΘpe jenom proto, ₧e u₧ se t°eba s dan²m problΘmem ve svΘm ₧ivot∞ setkal a mß zkuÜenosti s p°φpadn²mi nastal²mi komplikacemi, eventueln∞ s dalÜφmi mo₧n²mi navazujφcφmi problΘmy a taky vφ, co by se m∞lo ud∞lat, kdyby nedej Bo₧e opravdu nastaly.