Pozdrav od Boha
(Olomouc, 25.1.1996)
Kdo cítíš se snad Bohem být,
Nechť sestoupí a procitneš.
Možná totiž nepochopils dost,
Jak krásné je, když chybuješ.
Až pochopíš, že krásnější, než chybovat,
Je slavná věta - „Odpouštím Ti!”
Pak teprv Bůh vstoupí do Tvých bran,
A uzříš slávu Člověka.
Bůh
Kino
(Choceň, 1.3.1996)
Já byl jsem v jednom zas kině,
Budova - filmů snad svatyně.
Viděl jsem holou zeď a světlo,
Světlo skrz tmu a to mě mátlo.
Já chtěl jsem se smát, však nevěděl čemu.
A chtěl jsem brečet, však neměl jsem slzy.
A chtěl jsem řvát, však nebyla bolest.
A chtěl jsem se opít, však chyběla žízeň.
A chtěl jsem se milovat, však bez lásky touha.
A chtěl jsem to pochopit, však děj nebyl záměr.
...
Film skončil, tma zhasla,
Nálada veselá na mě klesla.
Vstal jsem a prošel jsem vchodem,
Smál jsem se brečel a řval jsem.
Ptáte se proč a teď už to vím.
Já prošel poprvé vchodem tím.
Nádhera
(Brno, 7.3.1996; Choceň, 8.3.1996)
Ptal jsem se v bazaru,
Kde hledat nádheru.
S pohledem nevole,
Řekli mi: „Ty vole!”
Nádhera mlčí, v klidu si čeká,
Poslouchá rádio, pouští draka.
Výroky slavných nebyly k dostání,
Měl jsem jen v hlavě to svoje vydání.
Letěl jsem do světa, přistál jsem v poušti,
Paradox největší - uprostřed houští.
Nádhera čekala v klidu a mlčky,
Pouštěla draka, ladila cvrčky.
Řekl jsem jenom, že ji rád vidím,
Teď se však přece jen trochu stydím.
Až u nás řeknu: „Potkal jsem nádheru.”
Můžu to prodat tak leda v bazaru.
|
Nuda
(Olomouc, 11.3.1996)
Nudíš se?
Vezmi si prášek.
Trápíš se?
Přibij si háček.
A tak jsem vyrazil do toho smogu.
Zakoupit sobě zatím tu drogu.
Koupil jsem, zkusil jsem - škoda těch let!
Najednou měl jsem chuť na další fet.
A chtěl jsem další znovu a znovu.
Mizely předměty z ryzího kovu.
A tak jsem vyrazil do svého města.
Koupit si skobu za půjčených 300.
Koupil jsem, přibil jsem - škoda těch let!
Najednou měl jsem chuť vrátit vše zpět.
Nejde to, nejde, všechno je v háji!
Z nudy jsem pozbyl života v máji.
Nudíš se?
Co víc si tak přát?
(Olomouc, červen 1996)
Šel jsem po mostě,
potkal jsem krávu.
Mluvila sprostě,
kouřila trávu.
Pak jsem šel po lávce,
slyšel jsem flašky.
Pod lávkou hlodavce,
jak žerou prášky.
Došel jsem k brodu,
stáli tam vojáci.
Z lidského rodu,
zbyli jen chudáci.
Co víc si tak přát,
Když slunce pálí pod tou modrou oblohou.
Co víc si tak přát,
Když ptáci lítaj nad tou loukou rozkvetlou.
Co víc si mám přát?
Boží porod
(Kladruby u Vlašimi, 25.11.1996)
Jak krásné bylo Bohem být,
zatímco lid opíjíš manou.
Proč však ale nedošlo Ti,
co Člověk - to Bůh sebe sama.
A nyní slyš, víry světe, beznaděje:
„Až uvidíš hranice svých sil,
obrať zraky směrem citů Tvých
a Člověk ukáže Ti cestu.”
Bůh
|
Básničky vybrané z mojí hlavy
Originály a mnohé další jsou k sehnání přímo u mě.
