Autor: Jan Čáp
Alternativní připojení Přehled netradičních možností připojení do Internetu
Ať již akce "Internet proti monopolu" (tento článek vzniká těsně po jejím vyvrcholení jednodenním bojkotem služeb SPT Telecom) přinese ovoce v podobě menších či větších ústupků našeho stále monopolního telefonního operátora, je vcelku zřejmé, že faktický monopol (daný solidní infrastrukturou, vybudovanou z tržeb v období nekonkurenčních cen) bude trvat i řadu let po konci tisíciletí.
Mnozí poskytovatelé přiopojení i koncoví uživatelé proto hledají jakoukoliv prakticky a ekonomicky reálnou alkternativu realizace spojení. Tímto článkem se vám zase já pokusím usnadnit základní orientaci v této oblasti.
Proč alternativy?
Případní konkurenti SPT totiž mohou poměrně rychle vybudovat (a v oblasti datových přenosů, kde u nás zanikl monopol na podzim 1995 s koncem výhradní licence společnosti NexTel, již budují) vysokokapacitní páteřní sítě mezi krajskými a později i okresními městy, ale tzv. "last mile" spojení mezi nejbližším přístupovým bodem poskytovatele a zákazníkem je (a ještě dlouho bude) do značné míry závislé na místních rozvodech, vlastněných právě Telecomem.
Ten pronajímá pevné telekomunikační okruhy za ceny, odvíjející se od kvality spojení a překlenované vzdálenosti. Podle cen z konce roku 1998 tak za analogovou linku (garantována
stejná kvalita jako u běžného telefonického
spojení max. modem 33,6 Kb/s), realizovanou dvoudrátovým vedením, zaplatíte v místě 1 050 Kč za každou ústřednu, přes kterou linka povede (tedy 1 050, jsou-li koncové body v dosahu stejné ústředny, 2 100 pokud jsou v dosahu sousedních ústředen, atd.). Digitální linky, jimiž se rozumí místní okruhy se zaručenými parametry vedení či meziměstské okruhy, které SPT pronajímá včetně koncových zařízení pro přenos dat, jsou samozřejmě podstatně dražší. Pokud se však dostanete za hranice města a budete chtít "pouhý analog" zavést do vsi či městečka vzdáleného cca 10 až 20 km, tak díky počtu zúčastněných ústředen a překročení hranice MTO (Místního Telefonního Obvodu nedejte se zmást, se sjednocením tarifu v rámci UTO pouze zmizely z mapek v telefonních seznamech a jinak se na ně "hraje" dál) zaplatíte něco mezi 8 a 12 tisíci měsíčně (v těchto relacích je v některých případech levnější družicové připojení pomocí terminálů VSAT Very Small Aperture Terminal s prakticky obdobnou propustností).
Radiomodemy, packet radio
Rádiové modemy a tzv. packet radio (amatérský standard pro přenos dat pomocí radiostanic v pásmu velmi krátkých vln) jsou jednou z nejlevnějších variant digitální rádiové komunikace. Jejich výhodou je poměrně velký dosah a možnost realizace spojení i v případech, kdy mezi spojovanými body není přímá viditelnost. Obojí je dáno kmitočtovými pásmy v oboru krátkých vln, které se šíří za podobných fyzikálních podmínek, jako např. pozemní vysílání televize. Poměrně nízké kmitočty jsou však také příčinou malé přenosové kapacity.
Typické využití radiomodemů jsou proto především rozlehlé sítě pro sběr dat či řízení automatických technologických zařízení (pokud bydlíte v blízkosti vodárny či kompresorové stanice plynovodu, možná jste si všimli malých, televizním podobných, antén), kde se s výhodou uplatní jejich poměrně velký dosah, daný použitým kmitočtovým pásmem.
Pro připojení do Internetu je však jejich nasazení spíše nouzovým řešením, a to jak kvůli poměrně malé propustnosti spojení (v závislosti na konkrétním pásmu a technologii od 1,2 do 19,2 Kb/s), tak faktu, že z principu technologie je u nich poměrně dlouhá prodleva mezi přepnutím z příjmu na vysílání a naopak, což při větším zatížení v duplexním (obousměrném) provozu značně snižuje efektivní přenosovou rychlost.
Přesto může být připojení pomocí radiomodemu, zejména v případech, kde lze tolerovat nižší rychlost, výhodnou variantou.
P.S. Naposledy zmiňovaná nevýhoda s malou rychlostí přepínání vysílání/příjem je do značné míry eliminována u radiomodemů firmy RACOM (viz vložený článek "Zdroje na WWW"), které jsou schopny přepnout za cca 2 ms.
Rádiové sítě LAN, Spread Spectrum
V loňském roce se v ČR odehrával boom bezdrátových sítí LAN, které pracující na principu rozprostřeného spektra (Spread Spectrum). Tato technologie využívá volného kmitočtového pásma 2,4 GHz, respektive 2 400 až 2 483 MHz, jež je rozděleno na 79 samostatných kanálů. Při komunikaci pak systém jednotlivé kanály střídá každých 100 ms podle přesně definovaného pořadí (tzv. frequency hopping). Tím se jednak eliminuje možnost odposlechu sítě, a jednak podstatně snižuje možnost kolize dvou systémů provozovaných ve stejné lokalitě.
Tyto sítě tvoří jak po cenové, tak po technologické stránce jakýsi mezistupeň mezi radiomodemy a vysoce výkonnými mikrovlnnými spoji. Jejich maximální přenosová rychlost se pohybuje od 2 do 3 Mb/s a spojení lze navázat (podle konkrétního použitého zařízení a anténního systému) na vzdálenosti od stovek metrů až do 30 km. Jejich další výhodou je, že většina konkrétních produktů se svým chováním podobá celulární síti jednotlivé stacionární stanice jsou schopny si navzájem předávat řízení nad komunikací s mobilními adaptéry, takže např. notebook s PC kartou pro přístup do sítě můžete bez problémů používat ke komunikaci v rámci celého pokrytého území (např. celé městské aglomerace). Při investici do připojení koncové stanice mezi 30-60 tisíci korunami jsou pak sítě tohoto typu velmi lákavou alternativou ke klasickým pevným linkám osazeným base-band modemy.
Na domácím trhu se můžete setkat především s produkty firem Aironet (ARLAN), BreezeCOM (BreezeNET), Lucent Technologies (WaveLan), SilTec (AirLAN), Symbol Technologies (Spectrum24) a Xircom (Net-Wave), z poskytovatelů nabízejí standardně připojení pomocí těchto prostředků InWay, CESNET, SnisNet a v rámci individuálních projektů i mnozí další.
Stejnou technologii využívá ještě jeden produkt, na nějž rozhodně nemohu zapomenout síť HomeFree společnosti Diamond Multimedia. Je to bezdrátová síť určená pro domácí a SOHO aplikace, která umožňuje přímé propojení až 16 počítačů pomocí ISA, PCI nebo PCMCIA síťových karet s vestavěnou plochou anténou. Deklarovanému po-užití sítě odpovídá udávaný dosah okolo 50 m, ale tomu zase odpovídá cena kolem 3 500 Kč za síťovou kartu do PC a 4 400 za PC kartu pro notebooky, která dělá z HomeFree zajímavý prostředek třeba pro sdílení připojení k Internetu se sousedem či kolegou ve vedlejší kanceláři.
Mikrovlnné spoje
Pozemní radioreléové spoje, pracující v kmitočtových pásmech jednotek až desítek GHz, nabízejí poměrně vysokou spolehlivost a přenosovou kapacitu od 2 až po 34 Mb/s přenášenou na vzdálenost až 4 km.
Jedná se o řešení zajímavé především pro poskytovatele připojení a větší podniky, kde lze nalézt řadu aplikací, u nichž by náklady na pronájem digitálního pevného okruhu byly srovnatelné i vyšší s možnými leasingovými splátkami na příslušné zařízení, které z pravidla nabízí vyšší přenosovou kapacitu a po splacení investičních nákladů jsou náklady na jeho provoz téměř nulové.
Mezi nevýhody patří naprosto striktní požadavek na přímou viditelnost mezi koncovými body spojové trasy, a tudíž případná nutnost investic do retranslačních stanic, které pak trasu značně prodražují.
Infračervená a laserová pojítka
jsou na domácím trhu poměrně čerstvou novinkou. Jako aktivní prvky zpravidla využívají výkonové IR LED (infračervené svítivé diody) a výkonnější verze GaAlAs laser, a jejich hlavní výhodou je velká šířka pásma optického spoje a tím daná vysoká přenosová kapacita rychlost od 2 do 662 Mb/s. Nevýhodou je oproti mikrovlnným spojům poměrně malý dosah (od stovek metrů do 5 km), citlivost na povětrnostní vlivy (mlha, sněžení, atd.) a poměrně vysoká cena (cena realizace dvoubodového spoje se však i u nejslabších zařízení pohybuje v řádu několika stovek tisíc korun).
Tato charakteristika je předurčuje především pro využití v roli překlenovacích spojů ve vysokorychlostních kabelových sítích, kde se uplatní jejich vysoký přenosový výkon.
Satelitní spoj
Od prvních úvah A. C. Clarka na téma telekomunikační družice uběhlo několik desítek let a nad našimi hlavami se to družicemi s velkou parabolou jen hemží. Protože samotné družice, jejich zařízení i rakety, které je vynášejí na oběžnou dráhu, jsou velmi nákladné, je využití jejich služeb také zpravidla poměrně drahé. Z pohledu koncového uživatele dokonce tak, že se "jimi mohou pyšnit někteří poskytovatelé připojení", ale jako náhrada klasické podnikové pevné linky nepřipadají v úvahu.
Situace však není rozhodně tak dramatická. Hlavní výhodou satelitní komunikace (radiokomunikace v mikrovlnných pásmech) je, že signál jedné družice pokrývá poměrně velké území (celé kontinenty či téměř polokoule) a její využití je efektivní všude tam, kde není z různých důvodů potřebná pozemní infrastruktura a jedná se o přenos velké vzdálenosti. Ve srovnání s pozemními mikrovlnnými spoji je telekomunikační družice vlastně jediným retranslačním bodem, který má "přímou viditelnost" na 99 % míst na zemském povrchu.
Kromě velkých profesionálních satelitních systémů, jež mají své ekonomické opodstatnění při mezinárodní či mezikontinentální komunikaci, existuje i řešení použitelné pro některé koncové uživatele. Jmenuje se VSAT: Very Small Aperture Terminal, tj. terminál s velmi malou "světlostí" rozuměj malým průměrem parabolické antény. Technologie terminálů VSAT využívá dostupnosti moderních výkonných satelitů, které spolu s výkonnou centrální pozemní stanicí (tzv. hubem) dovolují jednotlivým koncovým uživatelům použít pro komunikaci malé, cenově dostupné anténní terminály.
Konkrétně např. plné připojení do Interne-tu ekvivalent pevné linky lze (podle ceníku firmy GTS) pořídit za cenu v rozmezí od 8 100-35 100 Kč (podle konkrétní realizace a délky kontraktu) na jeden terminál měsíčně, přičemž efektivní přenosová rychlost terminálu se (kvůli dopravnímu zpoždění cca 260 ms trvá, než dorazí signál z centrální pozemní stanice na geostacionární družici 35 000 km nad rovníkem a odtud zpět na přijímač zákazníka) pohybuje na úrovni
synchronní pevné linky 25 Kb/s, resp. asynchronní linky 33,6 Kb/s. V optimálním případě je tak spoj přes VSAT levnější, a často není dražší než náklady na srovnatelnou pevnou linku, pronajatou od STP Telecomu, a v každém případě je zajímavou alternativou pro místa, kde je jakákoliv jiná infrastruktura nedostupná, či se jedná o dočasné využití po dobu konání konkrétní akce.
Další zajímavé řešení rychlého přístupu k Internetu představuje služba DirecPC (vyvinutá americkou firmou Hughes Network Sys-tems). Její varianta Turbo Internet, kterou nabízí společnost Gity, umožňuje jednosměrný přenos dat z Internetu k zákazníkovi rychlostí až 400 Kb/s, přičemž druhý směr (požadavky na data typicky adresy WWW stránek) jsou odesílány přes klasické modemové připojení, jehož rychlost není vzhledem k poměrně malým objemům dat kritická. Po finanční stránce představuje DirecPC jednorázové náklady (zařízení a zřizovací poplatek) okolo 20 tisíc korun, měsíční paušál od 857 Kč (v ceně přenos 30 MB) a od 28 do 20 Kč za každý "nadlimitní" MB. Platí se zde především za rychlost stažení 1 MB trvá v ideálním případě 20 sekund, kdežto modemem při rychlosti 33,6 téměř 6 minut při poplatku za telefon ve dne, okolo cca 8 až 12 Kč. V případě horší dostupnosti zdroje se však může čas a tím i cena hovoru protáhnout na několikanásobek, kdežto u DirecPC zůstává konstantní.
CATV, kabelové modemy
V mnoha městech dnes existuje vedle telekomunikační sítě ještě další, poměrně výkonná komunikační síť rozvody kabelové televize (CATV Cable TeleVision), pokrývající zpravidla sídliště a další, podobně hustě osídlené městské aglomerace. Její využití i pro další komunikační služby je již dlouho nasnadě, ale až teprve popularita Internetu představuje pro jejich provozovatele dostatečný zákaznický potenciál.
Z technického i ekonomického hlediska se jedná o velmi lukrativní způsob permanentního připojení. Samotné rozvody již existují a investice do nich je již z velké části splacená provozem kabelové televize, a jejich další využití (data jsou v síti většinou přenášena v pásmu, které odpovídá jednomu televiznímu kanálu) pro provozovatele neznamená velkou finanční zátěž. Po technické stránce představuje jeden (do stromu organizovaný) segment kabelového rozvodu obdobu lokální sítě se sdíleným médiem, s podobným chováním jako např. ethernet rozvedený koaxiálním kabelem. Vlastní připojení na straně uživatele pak začíná zásuvkou kabelové televize, k níž je připojený kabelový modem, který je propojen na běžnou síťovou karta v počítači PC. Dosažitel-ná přenosová rychlost závisí na typu rozvodu, použitém kódování a zátěži příslušného segmentu a je volitelná v rozmezí 14 Kb/s až 2 Mb/s (typicky je pro standardní připojení na americkém trhu 1,2 Mb/s směrem k zákazníkovi a 350 Kb/s směrem opačným).
Všechny uvedené vlastnosti činí tento způsob připojení jedním z nejzajímavějších pro individuálního uživatele.
V polovině roku 1998 bylo v Severní Ame-rice připojeno do Intenretu již více jak 200 000 z celkového počtu 70 milionů domácností, v nichž je zavedena kabelová televize, a koncem roku se na celém světě prodlo přes 500 000 kusů kabelových modemů. To výrobcům postupně umožňuje stlačovat jejich ceny levnějších typů z počátečních výšin mezi 20 a 30 tisíci korun, na cenu blízkou ceně lepšího analogového modemu, tj. mezi 4 až 10 tisíci.
Důvody, proč je u nás připojení přes kabelovou televizi popelkou, lze hledat jednak v technických překážkách některé starší typy sítí kabelové televize totiž umožňují pouze jednosměrný přenos signálu, jednak je trh kabelové televize poměrně roztříštěný a menší firmy přece jen hůř hledají další kapacity jak na investice, tak na personálně-organizační zvládnutí nových technologií.
Důvodem ještě nedávno poměrně malého rozšíření těchto služeb ve vyspělých zemích pak byl především poměrně neustálený stav standardizace jednotlivých, zpravidla firemních přenosových technologií. V rámci IEEE (nyní ITU) vznikla sice příslušná pracovní skupina již v květnu 1994, ale k přijetí standardu došlo až v dubnu 1998 (norma ITU J.112, definující transparentní obousměrný přenos dat IP protokolem s síti CATV). Prakticky se tak více rozšířil neoficiální, a dnes "de facto" standard sdružení MCNS (Multimedia Cable Net-work Systems Partners) z roku 1996, nazvaný DOCSIS (Data Over Cable Service Interface Specification), který podporuje již více než dvacet výrobců kabelových modemů.
Domácím průkopníkem v připojení do Internetu prostřednictvím CATV se na jaře 1998 stala firma TELCOM (malý operátor kabelové televize z Kralup nad Vltavou). Ta postavila svoje služby na technologii LANcity společnosti Bay Networks, jejíž kabelové modemy pronajímá koncovým zákazníkům, Zaváděcí ceny za připojení pro domácnosti o rychlosti 64 Kb/s se pohybovaly pod hranicí neuvěřitelných 2 000 Kč.
Elektrorozvodná síť
je další sítí, která již existuje a lze ji využít k přenosu dat (navíc oproti kabelové televizi) pokrývá téměř všechna sídla od měst až po nejmenší vesnice a většinu samot. První zprávy o výsledcích výzkumu v oblasti přenosu dat přímo po silnoproudém elektrickém vedení přinesly výsledky v roce 1996, kdy proběhla médii vlna poměrně optimistických zpráv. Od té doby urazilo konsorcium Nor.Web (společný podnik společností Nortel a United Utilities) značný kus cesty a jaře 1998 představilo komerčně použitelné řešení pod názvem "technologie Data PowerLine". Zároveň bylo oznámeno uzavření smluv o připojování koncových uživatelů a domácností s 10 největšími elektrorozvodnými společnostmi z USA a dalšími v Singapuru, Velké Británii, Švédsku, Německu a Dánsku, přičemž první připojení koncových uživatelů v Evropě byla realizována v září 1998 v Německu a v říjnu 1998 ve švédském Stockholmu.
Technologie PowerLine umožňuje koncovému uživateli dosáhnout v ideálním případě rychlosti až 1 Mb/s pomocí koncového zařízení v částce nepřevyšující cenu běžných analogových modemů. Jedinou její nevýhodou je, že z technických důvodů je třeba přemostit každý galvanicky oddělený přechod (transformátor), vyskytující se na cestě dat od místa připojení na Internet až k elektroměru koncového uživatele tedy všechna místa, kde přechází vedení vysokého napětí na nízkonapěťový rozvod běžné domovní vedení 220/380 V. Pro rozšíření do menších obcí, kde lze (především vzhledem k jejich vylidnění) očekávat poměrně malou poptávku, to může být zpočátku značnou překážkou.
Pokud vás zajímají pokroky v šíření této technologie u nás, jistě se o nich dočtete na "prvním nezávislém serveru o silnoproudé elektrotechnice" na adrese http://www.elektrika.cz.
Pozn. autora: V minulém čísle jsem, v článku věnovaném bezplatným službám "Internet za babku" v přehledu bezplatných e-mailových služeb uvedl u služby ATC organizér adresu http://email.atc.cz/. Jak mě informoval její provozovatel, jedná se o starší verzi adresy služba již několik měsíců funguje na nové hlavní adrese http://email.cz/.
OnNet
Host...hosting...webhosting
Vše o vaší prezentaci na Internetu
Pokud již nějakou dobu využíváte možností a výhod připojení k Internetu a nejste tudíž úplnými začátečníky, pak vám jistě neunikla další z jeho velkých výhod možnost poměrně levně a s potenciálně velkým účinkem prezentovat své myšlenky, názory, projekty či firmu a její aktivity. Nezáleží na tom, jakým kapitálem disponujete, ale na tom, jak dynamicky a poutavě se umíte prezentovat, což nabízí téměř stejné šance pro každého.
Před o něco více než dvěma lety znamenala prezentace na Internetu poměrně luxusní záležitost. Možnost provozovat vlastní webstránky nabízeli pouze poskytovatelé připojení, a i ti se snažili (zejména větší) zákazníky tlačit k nákupu připojení pevnou linkou s tím, že je to ideální, či dokonce jediné plnohodnotné řešení pro firemní prezentaci v prostředí sítě. Koncem roku 1996 však vznikl na půdě brněnské firmy Zoner Software první, na naše poměry průkopnický projekt poskytování služeb webhostingu komerční WWW server Cze-chia, který spolu s uvolněním pravidel pro registraci doménových jmen o rok později znamenal v této oblasti doslova historický průlom.
Co je webhosting?
Označení pro webhosting se v posledních letech vžilo jako název služby pronájmu virtuálních WWW a poštovních serverů, umožňujících plnohodnotný provoz domény zákazníka, nezávisle na jeho vlastním připojení k síti (viz tato rubrika v minulém čísle PC WORLDu). Jednotlivé virtuální servery jsou přitom umístěny na výkonných počítačích připojených k páteřním sítím velkých poskytovatelů připojení, takže mají pro jejich potenciální návštěvníky vynikající dostupnost (většinou lepší než servery na firemní pevné lince).
V praxi to znamená, že svoji prezentaci na Internetu v podobě webserveru s konvenční adresou www.firma.cz a poštovním serverem, umožňujícím provoz schránek typu info@firma.cz, která může být k nerozeznání od prezentace nadnárodního holdingu si může pořídit i ta nejmenší firmička o třech lidech.
Kdo webhosting nabízí?
Poskytovateli služeb webhostingu jsou zpravidla malé a dynamické počítačové firmy, které se primárně nezabývají poskytováním přístupu k síti, ale stávají se jakýmisi prostředníky mezi ISP (Internet Service Provider), jako provozovateli sítě, a koncovými zákazníky. S ISP mají uzavřenu smlouvu o provozu svého samostatného PC serveru, připojeného k páteřní síti (což by bylo pro menší a středně velké firmy/projekty zbytečně výkonné a také nákladné řešení), na němž pronajímají část diskového prostrou a přenosové kapacity pro provoz virtuálního serveru zákazníka. Konfigurace a zálohování dat na serveru je, stejně jako technická podpora jednotlivých zákazníků, záležitostí poskytovatele webhostingu. Taková spolupráce je výhodná pro všechny strany ISP získá slušný příjem za připojení celého serveru, které by bylo pro jednotlivé menší zákazníky příliš nákladné, aniž by se musel starat o (personálně poměrně náročnou) podporu jednotlivých zákazníků. Naproti tomu poskytovatel webhostingu může nabízet své služby (a prodávat svou přidanou hodnotu) na dálku tedy zákazníkům z celého státu nebo (v případě USA) dokonce celého světa, bez ohledu na to, přes kterého poskytovatele je ten který z nich připojen do sítě jako takové.
Proč webhosting?
Webhosting je služba vhodná pro realizaci projektů menšího až středního rozsahu, tedy prezentaci malých až středních firem, kde je její hlavní výhodou velmi dobrý poměr "cena/výkon". Jak již bylo řečeno, pro návštěvníka je virtuální server k nerozeznání od fyzického, a díky lepšímu využití (sdílení) jak hardwaru serveru, tak provozní režie na přenos dat a správu, může být webhosting řádově levnější než pronájem celého serveru nebo pronájem stránek přímo na serveru poskytovatele připojení. To vše při zachování skvělé dostupnosti a poměrně vysokého výkonu v zátěžové špičce.
Podle velikosti a "vybavení" virtuálního serveru se základní měsíční paušál u této služby pohybuje ve Spojených státech od 6,95 do 60 USD a v tuzemsku od 250 do 990 Kč. Právě vzhledem k příznivé výši nákladů může být tato nabídka také vhodnou variantou pro rozjezd nové informační služby, pro niž se vyplatí zřizovat vlastní server až ve chvíli, kdy se na trhu dostatečně etablovala a získala alespoň minimální čtenářskou klientelu.
Jak vybírat?
Pokud se rozhodnete k realizaci vlastního informačního serveru a pravděpodobně vám (alespoň pro začátek) postačí server virtuální, tedy sdílející jeden počítač s dalšími obdobnými servery, pak stojíte před obligátním problémem, podle čeho si vybrat konkrétního dodavatele (přehled českých serverů, poskytujících služby webhostingu, najdete ve vloženém článku):
V ČR nebo USA? Kde by měl být fyzicky umístěn počítač, na němž poběží váš virtuální server, je otázka, na niž existuje dvojí odpověď.
Jednak, a to v každém případě, by měl být umístěn na centrálním uzlu/páteřní síti velkého poskytovatele připojení s celostátní nebo nadnárodní působností. Je to totiž základní předpoklad dobré dostupnosti vašich stránek pro co nejširší okruh návštěvníků.
Druhé hledisko je dáno konkrétním okruhem návštěvníků/čtenářů, pro který je obsah vašeho serveru určen. Např. pro server/doménu komerční firmy s nadnárodní či celosvětovou působností je vhodné umístění serveru na některé vysokokapacitní páteřní síti v USA, na niž má velmi dobré připojení naprostá většina národních poskytovatelů v dalších zemích. Naproti tomu pro řekněme český zpravodajský server, určený výhradně domácímu čtenáři, je naopak důležité, aby byl co nejblíže svým čtenářům tedy na páteřní síti některého z domácích ISP, jehož síť se vyznačuje dobrou propustností a zároveň je propojena se všemi nebo velkou většinou ostatních českých ISP (peering). V opačném případě by se mohlo stát, že pro část čtenářů bude server hůře dostupný než např. známé americké servery, protože vzhledem k absenci místního propojení příslušných sítí budou muset data putovat z Čech do USA a zpět, tedy dvakrát dál.
UNIX, nebo Windows NT? Pokud budete vytvářet převážně statické webstránky bez rozsáhlé automatizace provozu, přímé práce s databázemi a podobných vymožeností, je pro vás volba operačního systému a konkrétního programu zajišťujícího funkce WWW serveru okrajovou záležitostí. Samotné odeslání dokumentu/stránky, tak jak je uložena na disku serveru, je totiž naprosto triviální funkcí a všechny fungující servery ji vykonávají téměř shodně. Jediné, co by mohlo být pro některé aplikace (zejména ty využívající různé skripty na straně prohlížeče) důležité, je podpora komunikace protokolem HTTP (HyperText Transfer Protocol) verze 1.1, který přenáší v hlavičce dokumentu více podrobných informací o dokumentu a serveru.
U aktivních aplikací stojí otázka téměř přesně tak, jak je položena v nadpisu tohoto odstavce. Musíte si vybrat mezi servery běžícími pod Win-dows NT s nainstalovaným serverem IIS (Internet Infor-mation Server) a operačním systémem typu UNIX, kde kraluje Linux a freewarový server Apache. První varianta vás připoutá k firmě Microsoft, ale umožní vám využívat velmi silné a komfortní technologie skriptů vykonávaných na straně serveru ASP (Active Server Pages), v rámci níž je možné používat další "skriptovací" jazyky jako je Jscript a VBScript, ale i Perl a další. V druhém případě získáte výhody i nevýhody vlastní světu free softwaru nulovou cenu a pružnou implementaci nových technologií a oprav chyb spolu s poměrně úzkou nabídkou technické podpory a dalších služeb. Jediné, čeho v podstatě nelze docílit, je plná přenositelnost WWW aplikací (jejich nezávislost na operačním systému, a především na konkrétní implementaci WWW serveru).
Hodně muziky za málo peněz chce logicky každý z nás, kdykoliv si máme něco koupit. Toho si je samozřejmě každý obchodník, včetně poskytovatele webhostingu dobře vědom, a proto se při koncepci ceníku snaží vyvolat právě tento dojem. Co je tedy vhodné zvážit při objednávání webhostingu?
Pokud vám dodavatel nabízí několik variant, z nichž každá zahrnuje určitý počet poštovních schránek a MB diskového prostoru, zvažte, zda nabízený prostor opravdu využijete. U dražší varianty obvykle vychází cena za megabyte značně levněji, ale pokud navýšení kapacity nejste schopni využít, tak je každé stokoruny navíc škoda. Obezřetnost je na místě i v opačném případě u ceníku postaveného na minimální základní ceně a systému příplatků nelitujte času na důkladný propočet výsledné částky při rozumně odhadnutých požadavcích může se vyšplhat do netušených výšin.
Pokud počítáte se širší návštěvnickou obcí, dejte si pozor na příplatky za přenosy dat. Ty se (s výjimkou dražších variant na amerických serverech) účtují téměř vždy a značně se liší jak v částkách, tak ve formě údajů někde v megabytech (MB) a jinde megabitech (Mb) za měsíc (první je osmkrát víc než druhé!). Pokud chcete provoz serveru financovat z inzerce, spočítejte si poměr mezi cenou za zobrazení reklamního proužku a poplatkem za jeho přenesení ze serveru.
Kdy potřebujete vlastní server?
Jedním ze dvou hlavních důvodů pro zřízení vlastního fyzického serveru (samostatného počítače) může být vysoká technologická náročnost vaší aplikace, k jejíž správě je bezpodmínečně nutný plný administrátorský přístup k celému serveru. Ten v případě virtuálního serveru na společném počítači samozřejmě nedostanete, a realizace některých úkonů pouze prostřednictvím třetí osoby či jejich úplný zákaz (z bezpečnostních důvodů vyšší oprávnění jednoho uživatele serveru je potenciálním ohrožením bezpečnosti provozu pro ostatní) může znamenat nepřekonatelnou překážku v technické realizaci vašeho projektu.
Druhý důvod je čistě ekonomický obchodní model webhostingu vychází do určité míry z předpokladu, že prostředky zahrnuté v základním paušálním poplatku (zejména kapacita disku a především objem přenesených dat) nevyužije většina klientů bezezbytku, a z určitého úhlu pohledu počítá s jistou formou "solidarity" mezi zákazníky. Příplatky za nadlimitní zatížení serveru datovými přenosy jsou pak, oproti přenosu dat zahrnutému do paušálu, stanoveny poměrně vysoko právě proto, aby pokud možno nedocházelo k celkovému přetěžování serveru. V konečném důsledku je pak více vytížený virtuální server pro poskytovatele téměř prodělečnou záležitostí.
Navíc, jedná-li se o službu s vyšší návštěvností, může si její provozovatel vyjednat u některého velkého poskytovatele řádově výhodnější podmínky pro připojení vlastního serveru, protože zajímavý zdroj informací činí jeho síť atraktivnější zejména pro větší zákazníky a subprovidery.
Takže hlavu vzhůru, a hodně síly i úspěchů při realizaci vaší "síťové existence".
Heureka
Katalogy vs. Indexy
Přednosti a nevýhody hiearchických a fulltextových vyhledávacích služeb
Tak mi to Josef najdi na tom Internetu! Cože, že netušíš kde, že to tam asi není? To tam teda máte pěknej nepořádek!"
Nějak podobně dopadly mnohé nezištné pokusy, při nichž se ti zasvěcení snaží pomoci (a demonstrovat tak výhody Internetu) zástupcům lidu "neinternetového". Tato scéna, stále se opakující v nesčetných premiérách i reprízách, přesvědčivě dokládá jak obrovskou potřebu internetové osvěty, tak existenci problému, který se neustále zvětšuje stejnou měrou (ne-li rychleji) jako síť samotná, obtížnosti až nemožnosti rychle najít konkrétní informaci, o níž nevíte, kde přesně ji hledat.
Dvě cesty
Od (internetové) nepaměti se pro usnadnění orientace v obrovském množství různých stránek na WWW využívají dva základní (a zatím nikdo nevymyslel/nezrealizoval nic pronikavě lepšího) způsoby vyhledávání.
První z nich je vytváření katalogových serverů, na jejichž stránkách je jejich autorem (či celým týmem redaktorů) vytvářen a neustále aktualizován a doplňován strukturovaný katalog odkazů na další, tematicky zaměřené stránky. Ty jsou doplněny o krátký, několikaslovný komentář, charakterizující obsah cílových stránek (u velkých katalogů, pyšnících se především počtem zařazených odkazů), nebo i doprovázené solidní anotací až krátkou recenzí (u katalogů koncipovaných spíše jako výběr opravdu kvalitních zdrojů). Jedním z vůbec prvních serverů tohoto typu je stále populárnější americké Yahoo <www.yahoo.com>, kterým se nechal inspirovat i autor našeho nejnavštěvovanějšího vyhledávače Seznamu.
Druhou variantou je použití automatického robota, jenž prochází pavučinu a periodicky stahuje textovou část obsahu jednotlivých stránek, kterou pak indexuje pomocí speciální databáze pro vyhledávání v plných textech (fulltext). Ta pak umožňuje hledat stránky, jež obsahují určitá slova nebo jejich kombinace. Protože databázi vytváří automatický robot, procházející jednotlivé WWW servery jednak podle domén, a jednak podle odkazů mezi stránkami, zahrnuje výsledek teoreticky všechny existující stránky, bez ohledu na to, zda je někdo někam zařadil či nikoliv.
Katalogy
Hlavní výhodou katalogu je přidaná hodnota v podobě "ruční" práce redaktora, který příslušný odkaz zařadil do databáze. Ten totiž musel zařazované stránky osobně navštívit a shrnout shlédnutá fakta i dojmy do anotace odkazu. Měla by tak být zaručena určitá minimální kvalita stránek, jež se do katalogu vůbec dostanou (to samozřejmě neplatí pro katalogy, do nichž jsou stránky přidávány automaticky, rovnou z formuláře vyplněného návštěvníky serveru v takovém případě může být v databázi odkazů cokoliv, včetně pokusů dostat se na začátek seznamu odkazů v určité kategorii záměnou písmene O na začátku názvu za nulu a podobně). Z hlediska orientace pak spočívá přínos katalogu v členění odkazů do jednotlivých hierarchicky řazených kategorií. Pokud je členění dostatečně podrobné, a navíc doplněné o křížové odkazy na příbuzné kategorie v jiných větvích, můžete v katalogu uspět i v případě, že zcela přesně nevíte, co konkrétního chcete najít. Stačí, když máte zájem o určitý obor či oblast života, a větvení jednotlivých kategorií vás již samo nasměruje.
Mezi nevýhody katalogu patří jeho omezený rozsah může existovat mnoho zajímavých stránek, o nichž se (v případě, že je nikdo do katalogu nezařadí) nedovíte. Další problematickou stránkou katalogu je udržení konzistence databáze odkazů. Mnohé stránky se za nějaký čas po svém zařazení přestěhují či dokonce úplně zaniknou, a přitom ani jeden z těchto případů nelze při automatické kontrole odkazů spolehlivě rozeznat (server, který se nehlásí, může mít krátkodobý výpadek, nebo místo chybového hlášení [Error 404 File Not found] může být na původní adrese krátká stránka s oznámením o přestěhování serveru, apod.). Konečným důsledkem těchto problémů je (u větších katalogů běžná) situace, kdy je (subjektivně vnímáno) polovina odkazů zastaralých nebo neplatných.
Na druhou stranu, zejména u katalogů s velkou návštěvností, je v zájmu provozovatele stránek, aby požádal správce serveru o zařazení odkazu či jeho aktualizaci, protože sám má pochopitelně také zájem dosáhnout co největší návštěvnosti.
Indexy
Budování mamutích (automatickými roboty generovaných) databází, indexujících veškerá slova z mnoha různých stránek, je, na rozdíl od provozování katalogu, především záležitostí výkonu serverů, průchodnosti sítí a speciálního softwaru. Protože databáze indexového serveru je generovaná automaticky, dosahuje o několik řádů větších rozměrů než databáze katalogu (to však nemusí nutně znamenat, že pokrývá také tolikrát větší část Internetu, protože katalog obsahuje v mnoha případech pouze odkazy na hlavní stránky celých serverů, které robot naopak zpracovává stránku po stránce). Rozsah největších celosvětových indexů (např. AtlaVista) již překročil sto milionů webstránek, a přesto se jedná o menší část z jejich odhadovaného celkového počtu.
Výhodou fulltextových indexů je jejich širší záběr a zpravidla i jejich větší aktuálnost, protože doba mezi vznikem nové stránky a jejím zařazením do nové verze indexu je závislá pouze na výpočetním výkonu příslušných serverů a přímo ji neovlivňuje lidský faktor (přesto se, vzhledem k rozsahu databází a rychlosti nárůstu počtu stránek, pohybuje doba aktualizace celého indexu AltaVisty v řádu několika týdnů). Další výhodou je, že index, umožňující prohledání obsahu všech stránek serveru, poskytuje podrobnější informace než pouhý odkaz na hlavní stránku (pokud např. hledáte konkrétním stránku na rozsáhlejším serveru, který nenabízí podporu pro vlastní prohledání, můžete s výhodou využít některého z fulltextových indexů tak, že vyhledávání omezíte pouze na stránky z tohoto serveru).
Hlavní nevýhodou indexů je především jejich obrovský rozsah, kvůli němuž vrátí na téměř jakýkoliv, jen trochu obecnější dotaz, seznam tisíců až desetitisíců stránek. Proto jsou, kromě samotné schopnosti vyhledat stránky obsahující požadovanou kombinaci slov, důležité i další možnosti, jimiž lze omezit výslednou množinu dokumentů, jako je vyhledávání podle domén či pouze v nadpisech nebo odkazech, namísto v celém textu stránek.
Kde hledat?
Obecně lze říci, že chcete-li získat základní přehled o určité oblasti, je vhodné začít v univerzálním celosvětovém nebo národním katalogu (kde mnohdy najdete i seznam specializovaných katalogů a přehledů, úzce zaměřených na určitou oblast). Fulltextové indexy jsou naopak vhodnější pro vyhledávání konkrétních informací, jejichž popis jste slovně schopni specifikovat co nejpřesněji, a záleží především na úplnosti výsledku (nalézt co nejvíce z existujících stránek k danému tématu).
Při výběru konkrétních katalogů vám asi nejlépe poslouží vlastní zkušenost, protože jejich obsah a forma zpracování jsou značně poplatné záměrům autorů, a hodnocení výsledku tudíž poměrně subjektivní. Největším přínosem jsou přitom zpravidla menší, úzce zaměřené katalogy zpracovávané odborníkem na danou problematiku tedy jakési rozsáhlé rešerše. Co se týče technických prostředků, je pro ně při vytváření a údržbě katalogu poměrně malé uplatnění. Zajistit fungování všech odkazů v katalogu sice není technicky možné, ale pomocí automatických robotů lze každopádně vyřadit neplatné odkazy (takové adresy, pro něž server vrátí chybu 404 Dokument nenalezen/File not found), a je také vcelku dobře možné kontrolovat dostupnost jednotlivých serverů a o výsledné statistice informovat návštěvníky dříve, než na nedostupný odkaz kliknou (z českých vyhledávacích služeb je podobným mechanismem vybaven katalog Atlasu).
U fulltextových vyhledávacích služeb jsou podstatné především samotné možnosti vyhledávání v textu. Kromě základní statistické metody, kdy jako dotaz použijete prostý seznam klíčových slov a obdržíte odkazy na dokumenty, v nichž se daná slova nejčastěji vyskytují, je pro úspěšné hledání důležitá především množina logických operátorů, pomocí níž lze specifikovat daleko konkrétnější dotazy typu "hledej stránky, obsahující blízko od sebe slova instantní a polévka, které však neobsahují slovo glutamát".
Obvyklá, a současně (z hlediska smysluplného praktického využití) základní sada operátorů zahrnuje AND (a zároveň), OR (nebo), NOT (ne) a NEAR (poblíž), spolu s možností vyhledávat přesné sledy slov (fráze) zpravidla uzavřením do uvozovek a použít ke strukturování dotazu více úrovní závorek, podobně jak to známe u matematických vzorců. Pokud konkrétnímu vyhledávači některá z uvedených vlastností chybí, činí jej to v mnoha případech obtížně použitelným. Naproti tomu další možnosti nejsou (zejména pro fajnšmekry) k zahození u některých služeb lze nastavit maximální vzdálenost slov, pro kterou probíhá vyhodnocování NEAR, a dokonce zda záleží na tom, v jakém pořadí se v textu vyskytují.
Formulace takového dotazu je sice náročnější, ale pokud si představíte, co a jak by na hledaných stránkách mělo stát a dáte si záležet, dopracujete se při určité praxi k podstatně lepším výsledkům. Přesto se u mnohých témat můžete setkat s příliš velkým počtem nalezených stránek. Pak přijde vhod jakákoliv další možnost omezení jejich počtu, kterou Web, respektive jazyk HTML nabízí. Propracovanější služby proto umožňují zadat mnohé doplňující podmínky, např. na doménové jméno (omezení na region nebo konkrétní server), prohledat pouze nadpis dokumentu (s velkou pravděpodobností charakterizuje hlavní téma stránky) nebo texty odkazů, názvy obrázků a podobně.
Třetí cesta...
Jak katalogy, tak automaticky generované indexy webstránek mají své výhody i nevýhody a je zřejmé, že ani jedno není tak úplně "to pravé". Touto úvahou se ocitáme na prahu hledání zlaté střední cesty, tedy vyhledávacího nástroje, jenž nás nebude ochuzovat o 90 % obsahu, který je možné získat, a přitom nás nezavalí tisíci různých stránek, z nichž nás naprostá většina nezajímá či dokonce již dávno přestala existovat.
Jako v mnoha jiných případech je i tady těch třetích cest více nejméně dvě. První (tak trochu vystřižená ze seriálu StarTrek) spočívá ve vývoji nových technologií na bázi umělé inteligence, tedy takových, které by byly schopny pracovat přímo z významovým obsahem stránek a na základě jeho rozboru automaticky vytřídit nezajímavý balast. V dnešní době se tímto tématem zabývá mnoho výzkumných projektů a ještě více analytiků softwarových firem, nicméně praktická použitelnost doposud prezentovaných řešení je velmi omezená, a na službu, které dáme pokyn stylem "Počítači, najdi všechny .., které .. a přitom ..", si budeme muset ještě nějaké ty roky počkat.
Druhou cestou lidstvo již dávno disponuje, a zvlášť dobře ji znají absolventi oboru knihovnictví na zpravidla filosofických fakultách univerzit. Je to kvalifikovaně zpracovaná rešerše, kterou vypracuje vyškolený specialista podle jednotné metodiky. Protože s nabídkou rešerší internetových zdrojů se již můžeme setkat i v doméně cz (viz vložený článek "České vyhledávací služby") a jistě by si zasloužily podrobnější seznámení, pokusím se pro některé z dalších pokračování rubriky Internet GURU připravit jejich recenzi.
HTML
NT versus Linusx
Každý uživatel Internetu s alespoň minimálními tvůrčími ambicemi si určitě nemůže vynachválit velmi silnou demokratičnost tohoto nového prostředí. V mnoha ohledech nezáleží na tom, kolik máte peněz či konexí, prostě stačí mít nápad, rychle a profesionálně ho zrealizovat na WWW a už může (spravedlivě) rozhodovat zájem jednotlivých surfařů. Právě v okamžiku, kdy začnete o něčem podobném uvažovat, stojíte před základním rozhodnutím: na jaké platformě a jakými prostředky budete realizovat aplikaci, která uvede vaši představu do života.
Když pominu "velká" řešení, kde dominují mohutné servery či pracovní stanice, profesionální databáze a výkonné komerční operační systémy (pro začátek v "malých" poměrech domácího Internetu jsou příliš drahá i výkonná), zůstává PC server a zpravidla nutnost vybrat si mezi Windows NT Server + IIS a UNIXem pravděpodobně v podání některé distribuce volně šiřitelného Linuxu. A protože, jak každý programátor dobře ví, není vůbec snadné již zaběhnutou a stále košatější aplikaci z ničeho nic vzít a přenést na jiný operační systém, pokusím se vám nastínit několik základních aspektů takového rozhodování.
Windows NT
v serverové verzi a spolu s nimi dodávaný IIS (Internet Information Server) disponují standardní podporou pro vytváření WWW aplikací v podobě systému ASP (Active Server Pages). Ten byl Microsoftem oficiálně představen v prosinci 1996 spolu s IIS 3.0, a za dva roky své existence se stal velmi populární platformou. Úspěch ASP lze přičíst faktu, že se nejedná o pouhý skriptovací jazyk, umožňující vkládat výkonný kód do HTML, ale o ucelený systém pro podporu vytváření web-aplikací, v němž můžete využívat knihovny komponent ActiveX a prvky napsané v dalších interpretovaných jazycích (standardně VBScript a JavaScript, ale lze doinstalovat další např. na UNIXu populární Perl). Výhodou pro menší aplikace je i možnost přímého použití tzv. desktopových databází (Acces, Paradox, Foxpro), jejichž výkon pro mnohé menší aplikace postačuje a lze je na serveru využívat pouhým doinstalováním volně šiřitelného ODBC ovladače.
Nevýhodou je především vazba na jediného dodavatele klíčových technologií a pro menší projekty poměrně vysoké náklady na licenční software (teoreticky je sice možné poskládat nad NT nadstavbu z Apache, PHP a dalšího free softwaru, proč pak ale utrácet za NT, že?).
Linux
je známý především svojí nulovou cenou, která je také jeho hlavní výhodou, zvláště při startu projektu. Ne vždy, ale v mnoha případech platí, že zdarma je k mání i další potřebný software, ať už se jedná o známý HTTP server Apache či různé SQL databáze. Navíc lze jako velmi slušnou (i když ne zcela plnokrevnou) náhradu za ASP použít systém PHP (Professional Home Pages) <http://www.php.cz>.
Nevýhodou se naopak může stát nedostupnost potřebného freewarového řešení či samotné vyšší režijní náklady na správu a údržbu systému složeného z nekomerčně šířených komponent. V mnoha případech je totiž rozhodující obsah serveru a ne paleta funkcí potažmo fakt, že jste si mnohé naprogramovali sami. Pak se může stát, že úspory na počátečních investicích (kdy projekt nevydělával) se stanou vzhledem k provozní režii nerentabilní a cena za přechod na komerční prostředí přijatelná (ze známějších českých serverů takovou cestu podstoupilo např. naše první internetové knihkupectví Vltava).
Nevstoupíš dvakrát
do téže řeky a nepřeneseš bezbolestně aplikaci v kategorii menších a středních web-aplikací to platí dvojnásob. Několik prostředků, které vám teoreticky umožní provozovat stejnou aplikaci pod NT i pod UNIXem, opravdu existuje patří sem např. ASP pro UNIX od firmy CHILI-soft <http://www.chilisoft.net/>, ActivePerl (volně šiřitelný interpreter Perlu pro NT) a prý existuje i freewarová podpora ASP na Linuxu, napsaná v Perlu (!); také můžete zůstat u čistých CGI skriptů, psaných v jazyce C či využít jako základní nástroj systém PHP3, který lze jako CGI program provozovat i pod Windows a vyvíjí se i ve verzi filtru pracujícího na úrovni rozhraní ISAPI. Vždy však sebevětší a sebelépe míněná snaha o udržení (byť často jen hypotetické přenositelnosti) povede k tomu, že se dobrovolně vzdáte mnoha zajímavých možností či nástrojů a budete mnohdy zbytečně muset programovat funkce, které jsou na jedné (či dokonce obou) z platforem součástí standardních prostředků, jen se liší způsobem použití.
Co říci na závěr? Snad jen popřát hodně štěstí při volbě platformy, a nezapomeňte na přísloví Dvakrát měř, jednou...
iFAQ
Internet FAQ
Odpovědi na otázky čtenářů ohledně užívání Internetu
Vítám všechny čtenáře PC WORLDu nad dalším pokračováním odpovědí na dotazy ohledně využívání Internetu. Mailbox <internet@guru.cz> se utěšeně plní vašimi dotazy, takže dnes, kromě pravidelných 10 tipů, začneme naostro s odpověďmi na konkrétní dotazy:
Více účtů v Outlook Expressu vs. telefonické připojení Mám problém s použitím dvou poštovních účtů v programu Outlok Express (OE). Když přijímám a odesílám poštu a jsem již připojen na providera, OE ukončí spojení a začne znovu vytáčet (ve Windows mám nastaven OE jako výchozí klient Simple Mapi) <Petr Šimek>. Samotný OE má ve své konfiguraci ulože-no nastavení způsobu připojení pro každý účet zvlášť (nastavíte přes Tools/Accounts/ Mail/Properties/Connection). Je to jednak kvůli tomu, že někteří poskytovatelé umožňují zákazníkům přistupovat do schránek jen ze své sítě, a jednak proto, že z připojení ležícího za firewallem typicky ve větší firmě -, je mnohdy přístup k mnoha cizím serverům blokován z bezpečnostních důvodů. (Firewall je bezpečnostní server, filtrující požadavky na přístup k jednotlivým službám a serverům.) Nevýho-dou je, že OE nepozná, že nastavené připojení je shodné s tím, které se právě používá/respektive že oba účty používají stejné připojení.
Pokud máte ke všem poštovním schránkám neomezený přístup odkudkoliv, je asi nejpraktičtější řešení nastavit v OE (a nejen tam) pro všechny účty připojení přes LAN, a příslušné telefonické připojení uvést pouze na jediném místě v nastavení Internetu ve Windows 9x. Jednotlivé aplikace se pak pokoušejí komunikovat přímo přes síťové prostředky Windows, která se pak centrálně starají o vytáčené spojení (připojování a odpojování v závislosti na přicházejících požadavcích a nastavených prodlevách).
Přístup na free e-mail AltaVisty Máme free e-mail schránku na serveru AltaVista. Při pokusu o spojení pomocí poštovního klienta programu Pegasus Mail, dostaneme hlášení: Chybný Password nebo User-name; přitom Username je nastaveno podle slova před zavináčem z e-mailové adresy, Pass-word: bez chyby, POP3 a SMTP server: mail.
iname.com (správnost ověřena dotazem na AltaVistu), E-mail address: v pořádku. Podobné nastavení Pegasus Mailu na druhou schránku u VideoOnline funguje bez závad. Přes WWW prohlížeč (Netscape) je spojení se schránkou na AltaVistě bez problémů. <zkl@mbox.vol.cz> Služab free-mailu (poštovní schránka zdarma) na serveru AltaVista (původně Iname.
com) je typická služba svého druhu, a jako taková je financovaná z inzerce. Ta se objevuje na WWW stránkách s formuláři, které umožňují se schránkou pracovat běžným WWW prohlížečem (to je i určitá výhoda pro uživatele můžete si přečíst poštu odkudkoliv, aniž byste museli na daném počítači konfigurovat poštovního klienta). Při přímém přístupu pomocí protokolů SMTP a POP3 by klient reklamu neuviděl, a inzerent nezaplatil tudíž se většinou jedná o nadstandardní službu za příplatek, který kryje ztrátu na příjmech z inzerce.
I u AltaVisty je možnost pracovat se schránkou přímo. Je to ale stejně jako schránka v některé z prestižních domén placená nadstandardní služba za 2 USD měsíčně. Pokud jste si ho při registraci neobjednali, nebo objednali a nezaplatili, nebude vám samozřejmě přístup pomocí poštovních protokolů (na rozdíl od přístupu přes WWW) fungovat.
SMSIE nechce ukládat do cache Některé WWW stránky se v Internet Explo-reru 4.x po úplném stažení a následné práci v režimu off-line vůbec nezobrazují. Aktuali-zace stránek je přitom zcela zakázána (Never). Kde je chyba? <Petr Šimek> Chyba (či jakási "nedokumentovaná" vlastnost) je v IE, který stránky, respektive celé servery o určitých vlastnostech, striktně odmítá ukládat do cache bez ohledu na nastavení (přesto, že by podle něj měl). Doufejme, že podobné chování již nová verze 5.0 (ostrá distribuční verze má být k dispozici na jaře 1999) vykazovat nebude.
Evidence doby připojení Existuje nějaký program ke sledováni celkové doby přístupu na poskytovatele připojení, měřeno za den/měsíc? <Petr Šimek> Předně je třeba podotknout, že pokud máte připojení placené podle doby strávené na síti (zpravidla určitý čas v ceně paušálu, za minuty nad limit příplatek), pak většinou evidenci, která je vám přístupná přes WWW, vede sám poskytovatel a je vhodné se na to u něj informovat.
Pokud si musíte nebo pro kontrolu chcete měřit čas strávený v síti sám, existuje vhodných programů celá spousta, ale v zásadě jsou pouze dvě cesty:
1) nasadit program, který bude "na vlastní triko" sledovat vaše připojování do sítě a vést vlastní statistiku,
2) nebo u telefonického připojení sítě (dial-up networking) zapnete protokolování do souboru. Z tohoto log-souboru je vám pak další řádka programů schopna spočítat statistiku včetně přepočtu na konkrétní částku za telefonní poplatky (SPT Telecom samozřejmě nic takového z více i méně pochopitelných důvodů neuznává) a vykreslení grafů časového průběhu datových přenosů.
Spoustu utilit určených speciálně pro tyto účely si můžete stáhnout na českém zrcadle serveru TUCOWS, sekce Online Timers <www.
tucows.cz/time95.html>.
Informace o Celeronu Neznáte nějakou českou adresu, kde bych nalezl informace o procesorech Intel Pentium II Celeron? <Petr Říha> Informace o procesorech Celeron naleznete pochopitelně na serveru Intelu <www.
intel.cz>, kde je bohužel zrcadlo amerického serveru, tedy informace v angličtině. Útržko-vité informace samozřejmě jsou na serverech dodavatelů hardwaru, zejména velkoobchodů, ale solidní články můžete najít především na poměrně kvalitním serveru Svět Hardware <svet.hardware.cz>, který vydává servisní středisko MICRONIC Přerov (najdete tam i množství odkazů na zahraniční servery, zabývající se problematikou hardwaru).
Stránka patentového úřadu Můžete mi poradit, zda existuje WWW stránka patentového úřadu CR, a jaká je jeho adresa (potřebuji informace o registraci seznamu již registrovaných ochranných známek). Hledal jsem ji v českých vyhledávačích, ale bezvýsledně.<tvasko@usa.net> Vámi hledaný úřad se v Čechách oficiálně jmenuje ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ a jeho stránky jsou na adrese <www. upv.cz>. Většinu konkrétních informací však poskytuje pouze ve studovně na pražském pracovišti úřadu. Pokud máte konkrétní záměr, je vhodné kontaktovat kancelář některého patentového zástupce (zpravidla v každém z bývalých krajských měst), kde získáte konkrétní informace o vhodném postupu a další služby, související s jednáním v patentových záležitostech.
10 tipů, čeho se vyvarovat
při tvorbě statických
webstránek
Prohřešky začínajícího Webmastera
Svoji osobní webstránku dnes může mít každý, kdo má jakýmkoliv pravidelný přístup k Inter-netu (v zaměstnání, z domova, ve škole...). Pokud není prostor pro umístění stránek k dispozici spolu s připojením, lze využít některou z mnoha služeb webhostingu zdarma ve světě či některého z průkopnických českých serverů. Zkrátka, svoji první stránku o sobě či o svých zálibách se pokouší vytvořit stále více nadšených amatérů a s tím roste počet stránek, kterým se nevyhnuly některé školácké chyby ve využívání prvků (tagů) jazyka HTML (HyperText Markup Language). V dnešní kolekci tipů se proto pokusím upozornit na ty nejčastější z nich:
P.S. Pro ty hloubavější doporučuji skvělou hypertextovou příručku jazyka HTML "The HTML Reference Library" od Stephena Le Hunta <http://hot.virtual-pc.com/htmlib>, kterou si můžete stáhnout také z archivu TUCOWS na adrese <http://www.tucows.cz>.
Neuvedení názvu dokumentu
1Kromě jména souboru s příponou htm nebo html, jež se objevuje jako poslední část adresy (URL Uniform Resource Locator) stránky, má každá stránka ještě nadpis, nebo chcete-li titulek (tag TITLE v hlavičce HTML dokumentu), který se zobrazuje jako titulek okna prohlížeče, v němž je stránka natažena.
Případného návštěvníka stránky sice titulek (vzhledem ke své velikosti) neupoutá, ale je velmi důležitý pro navigaci a vyhledávání stránek k určitému tématu. Ona totiž záložka (BookMark, respektive Oblíbená položka Favorities), která je prázdná nebo obsahuje nápis "Untitled", stěží někoho přiměje k návštěvě, a rovněž při vyhledávání pomocí fulltextových indexů (AtlaVista, Atlas...) je použití vyhledání v nadpisech jednou z nejsnazších a přitom efektivních cest k omezení počtu nalezených stránek.
Proto nezapomeňte svoji stránku výstižně (ale ne zase celou větou) pojmenovat!
Nevyužití meta-tagů
2Dalším, velmi často opomíjeným a (na rozdíl od nadpisu) zcela neviditelným prvkem obsahu
HTML dokumentů jsou tzv. meta-tagy. Jedná se o prostředek pro definici skrytých parametrů webstránky, které přímo neovlivňují samotné zobrazení stránky, ale různé programy je mohou využívat pro lepší práci právě s tím "viditelným" obsahem.
Podrobné informace o tagu META najdete v kterékoliv podrobnější učebnici HTML; já bych vás zde rád upozornil na následující dva:
Content-Type, který je typu http-eguiv = hodnota, je přidán do hlavičky protokolu HTTP a určuje typ obsahu. Pro standardní stránky má podobu <meta http-equiv="Content-Type"content=
"text/html; charset=windows 1250">, a umožňuje určit původní kódování textu. To je důležité pro české stránky, protože podle tohoto tagu může prohlížeč poznat, na jaké kódování se má nastavit.
Druhým meta-tagem je Keywords, nepovinný seznam klíčových slov (obdoba seznamu klíčových slov známých z katalogů knihoven), charakterizujících obsah dokumentu. Slova využívají mnohé vyhledávací služby, a to dvojím způsobem: buďto je zahrnou do záznamu o dokumentu ve své databázi, nebo (pokud indexují celý text stránky) tato slova upřednostňují při vyhledávání mají větší váhu. Zápis tagu je následující: <meta NAME="Key-words" CONTENT="zde, uveďte, seznam, čárkou oddělených, slov, charakterizujících, obsah, dokumentu">.
chyby při psaní textu
3respektive při způsobu zápisu a formátování specifických míst, se nevyskytují pouze při tvorbě dokumentů v HTML, nicméně v nich jsou kritičtější, protože dokument umístěný na Internet může potenciálně zhlédnout daleko vyšší počet lidí. A především se při zobrazení v okně prohlížeče, jehož velikost a nastavení písma si může měnit uživatel sám, projeví i ty chyby, které se u tištěného, přesně na arch papíru formátovaného dokumentu, vůbec neprojeví.
Mám na mysli např. správné používání "nedělitelné" mezery ( ), jež zabrání "odtržení" pomlček ve větě na následující řádek, nebo naopak vznik sirotků z jednoznakových spojek na konci řádků. Dalším speciálním znakem je tzv. spojovník (­), který se používá pro psaní přípony -li, nebo pro explicitní dělení slov (na WWW zatím nepřipadá v úvahu, protože současné verze prohlížečů slova nerozdělují).
Další oblastí, kde je třeba si dávat pozor na použití , je psaní čísel a případných jednotek, jako např. měny nebo fyzikálních jednotek. Kromě toho zde nastupují i další speciální symboly, z nichž pro každý má HTML speciální tag ° pro zančku stupně, © pro copyright či § pro paragraf.
Syndrom jedné tabulky
4Každý alespoň trochu zkušenější autor webstránek ví, že použití tabulek je v podstatě jedinou možností (kromě rámců, které se pro mnohé stránky nehodí), jak docílit požadovaného rozvržení obsahu na stránce.
Problém je však v tom, že prohlížeč se při zobrazování obsahu tabulky chová tak (a nic jiného mu vzhledem ke způsobu definice tabulek v HTML nezbývá), že tabulku zobrazí až teprve tehdy, když ji z WWW serveru obdrží celou. Dokud stránku ladíte v HTML-editoru, respektive na lokálním disku svého počítače, nezdá se to být až tak velký problém, ale při natahování stránky, jejíž obsah tvoří jedna velká tabulka, se desítky sekund až minuty "nic neděje" (v prohlížeči je vidět čistě bílá plocha), a až poté se vykreslí celá stránka najednou. Případný návštěvník je tak nucen čekat na natažení celku, než si může prohlížet byť jen začátek stránky.
Většinu podobných návrhů by však bylo možné stejně nebo jen s malými obměnami realizovat jako sérii několika na sebe navazujících tabulek, což by tento nepříjemný efekt částečně nebo prakticky zcela odstranilo.
P.S. Další zrada čeká na tvůrce tabulek u některých prohlížečů včetně Netscape Navigatoru, které při vykreslování tabulky ignorují prázdné buňky, takže v tabulce, kde je pro určitý sloupec nastavena např. barva podkladu u každé buňky, zůstane na místě prázdné buňky bílé místo. Většinou stačí do příslušné buňky umístit znak, který není vidět, a prohlížeč jej přitom nemůže úplně ignorovat typicky nedělitelnou mezeru ( ).
5 Využití nestandardních vlastností HTML
Dalším, poměrně rozšířeným nešvarem je používání tagů jazyka HTML pro něco jiného, než k čemu jsou původně určeny. Zpravidla k tomu dochází podle schématu "vždyť ono to dělá také tohle, ... tak to tam dáme". Problém je v tom, že pokud se nejedná o vlastnost dokumentovanou v příslušné normě HTML či dokumentaci výrobce prohlížeče, jde s velkou pravděpodobností o v podstatě "nahodilé" a programátory neplánované chování konkrétního prohlížeče, které nemusí platit pro prohlížeč jiného výrobce, či dokonce ani pro jinou verzi stejného prohlížeče.
Velmi rozšířeným příkladem tohoto nešvaru je používání tagu <TD> (definuje obsah buňky tabulky) mimo tělo tabulky ke svislému odsazení textu, namísto tagů jako <BLOCKQUOTE> či <CITE>, respektive políčka tabulky se šířkou definovanou v procentech z celkové šířky stránky.
6 Celkový objem dat pro natažení stránky
přímo ovlivňuje čas potřebný k natažení přes kapacitně omezené (především modemové) spojení. V zásadě lze říci, že každý KB navíc posouvá stránku z oblasti "navštěvovaných" do sféry těch, na jejichž natažení není řada potenciálních čtenářů ochotna čekat. Typicky se čas, který je uživatel ochoten čekat, pohybuje mezi 10 a 20 sekundami a spíše se zkracuje (kdo z nás rád čeká, že!). Při limitní rychlost přenosu přes analogový modem okolo 4 KB/s pak vychází maximální únosná délka všech prvků stránky (včetně obrázků) na cca 60 KB.
Délka samotného textu stránky je značně závislá na tom, jak optimální HTML kód na zápis úsporné konstrukce jazyka, pro docílení požadovaného vzhledu použijeme. Z tohoto pohledu je poměrně nevýhodné použití moderních WYSIWYG HTML-editorů (FrontPage a spol.), které zpravidla generují až dvojnásobný kód oproti shodné, "ručně" optimalizované stránce.
Nejvíce ovlivňuje celkový objem dat počet a velikost obrázků, s nimiž je vhodné "rozumně" šetřit např. nenahrazovat všechny nadpisy obrázky za každou cenu jen proto, že budou "hezčí". Samotné optimalizaci se věnuje následující tip.
7 Slabá optimalizace a chyby při umisťování obrázků
Použitím obrázků, ať již v podobě fotografií či různých grafických symbolů nebo stínovaných nápisů zajímavým písmem, umožňuje dotáhnout (a bohužel i přetáhnout) návrh stránky k dokonalosti po stránce grafické. Jako všude v grafice a designu, platí i pro obrázky na WWW stránkách, že méně je mnohdy více (a více menších je lépe než jeden velký), protože většina prohlížečů zobrazí nejdříve text stránky, a potom do něj "dotahuje" obrázky, přičemž ještě nenatažený obrázek vykreslí jako prázdný rámeček. S tím přímo souvisí častá chyba neuvedení velikosti obrázku v tagu <IMG>. Prohlížeč si pak nemůže "rezervovat" místo pro obrázky o potřebné velikosti, a po jejich natažení celé rozložení stránky přeskládá.
Na optimalizaci velikosti obrázků existuje poměrně velké množství různých utilit, takže uvedu jen pár obecně platných zásad:
lpro obrázky s poměrně velkou škálou barev a členitostí (jako jsou fotografie) používejte raději formát JPEG jeho ztrátová komprese zpravidla u tohoto typu obrázků nevadí a při ukládání lze nastavit požadovaný kompresní poměr (běžně únosný je 1 : 15 i více)
lobrázky ve formátu GIF, zejména pokud se jedná o nápisy, symboly a podobně jednoduché obrázky, převeďte na co nejmenší barevnou hloubku (počet barev). Každé snížení počtu barev může znamenat zkrácení souboru až na polovinu a pro jednoduché nápisy mnohdy stačí jen 16 barev
lpro tvorbu animovaných obrázků používejte programy, které umí pracovat i s výřezy celkové plochy je přece škoda překreslovat celý obrázek, když se na pohled změní jen třetina plochy.
Pokud budeme vycházet z již zmíněného doporučení na optimální celkovou velikost stránky maximálně do 60 KB, pak při třetině objemu pro text můžeme na stránku umístit například čtyři obrázky po 10 KB. Pokud potřebujete umístit na stránku opravdu velký obrázek (zpravidla kvůli vyšší kvalitě), nenuťte každého návštěvníka k jeho stažení, ale umístěte na stránku jeho zmenšeninu (thumbnail) s odkazem na originální soubor.
Odkazy
8Obecnou zásadou při vkládání odkazů na jiné stránky či servery je snaha o co největší životnost odkazu tedy aby odkaz nepřestal pokud možno platit při jakékoliv banální změně v uspořádání celého serveru.
V rámci vlastního serveru, respektive jeho ucelených částí, je proto užitečné používat v co nejvyšší míře odkazy využívající cestu relativní vzhledem k umístění dokumentu, z nějž odkaz vychází, či alespoň ke kořenovému adresáři celého serveru. Při důsledném dodržování této konvence je pak možné celý Web beze změny přesunout do jiného adresáře, respektive na jiný server.
Další častou chybou jsou "zbytečně konkrétní" odkazy. Ty ukazují např. přímo na hlavní stránku serveru (např. http://www.server.cz/index.
html), i když by bohatě stačilo odkázat se na kořenový adresář (http://www.server.cz většina serverů je dnes nakonfigurována tak, že při požadavku na přístup k adresáři vrátí standardně obsah dokumentu s předdefinovaným jménem třeba index.html, default.htm a podobně). Uve-dení konkrétního jména souboru s hlavní stránkou dělá odkaz nefunkčním např. v okamžiku, kdy server přejde na jiný operační systém s odlišnou konvencí pojmenovávání hlavních dokumentů.
9 Chybějící nebo zavádějící základní navigace
Velmi důležitou skupinou odkazů na vašich stránkách jsou ty, které slouží k pohybu návštěvníka v hierarchii vašeho serveru/adresáře a jejichž provedení má v maximální míře usnadňovat orientaci.
Mezi standardní prvky patří odkazy (např. tlačítka) k přechodu na předchozí a následující stránku v úseku, který tvoří logický celek, dále pro návrat na vyšší úroveň a hlavní stránku (Home). Je vhodné si dobře rozmyslet jejich umístění (aby je uživatel snadno našel) a také pojmenování či provedení např. tlačítko nazvané "Zpět" (Back) či "Na předchozí stránku" může v některých návštěv-nících vyvolat dojem, že se jedná o ekvivalent skoku zpět v prohlížeči, tedy třeba na stránku, z níž na váš server přišel, a ne na logicky předchozí dokument z vaší kolekce.
10Nevyužívejte na svých stránkách prvky z cizích serverů
Hypertextové odkazy na WWW jsou v podstatě odkazy na konkrétní soubory, jak textové dokumenty, tak soubory s obrázky. V podstatě je tak možné poskládat svou stránku z jednotlivých prvků (především obrázků) umístěných na jiných serverech, a s použitím rámců <FRAME> dokonce vložit do svojí stránky i celý obsah stránky z jiného serveru.
Podobné praktiky jsou samozřejmě v mnoha případech, kdy cizí obrázek či stránka působí dojmem vaší vlastní tvorby, v rozporu s autorským zákonem (ano, ten se týká v podstatě celého obsahu WWW textu i obrázů a celkového koncepce a grafického návrhu stránek). Kromě toho mají i praktickou nevýhodu v případě, že server z nějž "čerpáte", je z jakýchkoliv důvodů pro návštěvníka vaší stránky nedostupný, nenatáhne se mu stránka kompletní.
Proto se podobných praktik pokud možno vyvarujte, a když třeba umisťujete na své stránky ikonu vašeho oblíbeného e-zinu, který tak chcete propagovat, udělejte si raději její kopii ve svém adresáři a přímé odkazy používejte pouze tam, kde mají funkční opodstatnění, jako jsou služby pro počítání přístupů či systémy pro výměnu reklamních proužků.8 0749/OK o
Zdroje na WWW
Informační zdroje
Spread Spectrum Scene Online
On-line magazín, zaměřený na oblast radiokomunikací využívajících technologie rozloženého spektra.
http://www.sss-mag.com
TAPR Tucson Amateur Packet Radio
WWW server mezinárodní organizace zaměřené na amatérské digitální radiokomunikace.
http://www.tapr.org
Wireless Week
Magazín o rádiové komunikaci.
http://www.wirelessweek.com
Firmy
BRIXÍ LD, s. r. o.
Připojení do Internetu přes terminály VSAT.
http://www.brixild.cz
CBL-EAST, s. r. o.
Bezdrátové optické a mikrovlnné spoje.
http://www.cbl.cz
Data Net, a. s.
Provozovatel neveřejné datové sítě X.25.
http://www.datanet.cz
Intelek, s. r. o.
Dodávky klasických i bezdrátových sítí LAN.
http://www.intelek.cz
Kaiser Data, s. r. o.
Komplexní dodávky prostředků pro bezdrátové datové komunikace.
http://www.kaiser.cz
KODYS, s. r. o.
Distributor bezdrátových sítí Spectrum24 firmy Symbol Technologies.
http://www.kodys.cz
MICROCONTROL COMPUTERS
Nabídka produktů pro satelitní komunikace, především firmy CASE Technology.
http://www.microcontrol.cz
RACOM, s. r. o.
Česká firma, zabývající se vývojem a výrobou rádiových modemů a výstavbou rádiových datových paketových sítí systému MORSE v pásmech 160, 300 a 400 MHz.
http://www.racom.cz
Radiometrix, Ltd.
Anglická firma, zabývající se výrobou modulů pro přenos dat k běžným radiostanicím, tuzemské zastoupení firma Advanced Radio Telemetry, s. r. o. <http://www.artbrno.cz>.
http://www.radiometrix.co.uk
WIRELESSCOM
Progresivní radiokomunikační technologie, terminály VSAT.
http://www.wirelesscom.cz
Nor.Web
Konsorcium firem Nortel a United Utilities, které vyvinulo a od jara 1998 dodává technologii Digital PowerLine pro přenos dat po silnoproudých elektrických rozvodech.
http://www.nortel.com/powerline
http://www.nor.webdpl.com
Webhosting a DPH
Zajímavou kapitolou placení za služby webhostingu je sazba daně z přidané hodnoty. Během posledních měsíců se na toto téma rozběhla na mnoha místech diskuse, která připomíná dobře známé tažení některých finančních úřadů proti 5% sazbě DPH u softwarových produktů. Podle toho, jak svou službu váš dodavatel nazve a jak si to obhájí u svého finančního úřadu, se totiž můžete setkat s účtováním DPH ve výši: 5 % služba hromadného zpracování či přenosu dat, nebo se sazbou 22 % u služby pronájmu, či dokonce (podle mého mínění zcela nesmyslně) jako reklamní služby.Někteří domácí poskytovatelé služeb webhostingu
Computer Studio
http://www.cstudio.cz/
Czech-Web
MRP Informatics, s. r. o.
http://www.czech-web.cz/
Czechia
Zoner software, s. r. o.
http://www.czechia.com/
http://www.czechia.cz/
Domény.cz a Servery.cz
Globe Internet, s r. o.
http://www.domeny.cz/
http://www.servery.cz/
FIRMS.CZ
Westcom, s.r.o.
http://firms.cz/
MASO (Mimořádně Atraktivní Služby Obchodu)
REAiA consulting, s. r. o.
http://www.maso.cz/
P.E.S. consulting, s. r. o.
http://www.pes.cz/
MůjWeb
SPRINX, s. r. o.
http://www.mujweb.cz/
Pokud máte s touto problematikou vlastní zkušenosti (ať již na kterékoliv straně barikády), napište mi ji na internet@guru.cz, rád se o ně podělím s ostatními čtenáři v některém z dalších pokračování této rubriky.České vyhledávací služby
Katalogy
Český informační systém
Nekomerční katalog především českých WWW stránek.
http://viper.cis.vutbr.cz/czis/
Katalog Atlasu
Solidní hierarchický katalog stránek na serveru Atlas, obsahuje informaci o aktuální dostupnosti stránek.
http://katalog.atlas.cz
Seznam
Nejnavštěvovanější katalog českých stránek.
http://www.seznam.cz
U zdroje
"Zkamenělina" historicky prvního katalogu českých webstránek.
http://www.uzdroje.cz
Indexy
Atlas
První český fulltextový vyhledávač, postavený na Microsoft technologii.
http://www.atlas.cz
Kompas Seznamu
Fulltextový vyhledávač Seznamu, bohužel nepodporuje fráze ani operátor NEAR.
http://kompas.seznam.cz
Sherlock
Projekt fulltextového indexu WWW střední a východní Evropy.
http://www.sherlock.cz
Search CZ
Fultextové vyhledávání po českém internetu.
http://www.search.cz
Specializované vyhledávače
ALLA
Vyhledávač sdružení českých a slovenských
e-zinů.
http://www.alla.sk
HELP.cz
Prohledávač specializovaný na indexování návodů, rad a dokumentací z celého světa.
http://www.help.cz
Hledej TechNetu
Fulltextové vyhledávání v článcích na technicky zaměřených zpravodajských serverech.
http://hledej.technet.cz
Czech Business Navigator
Katalog odkazů ze světa obchodu a podnikání.
http://dvorak.mcs.cz/navig/
Rešeršní služby
rešerše
(Gloge Internet, s. r. o.)
http://www.reserse.cz
Sherlock Search
(Clark NetProject, s. r. o)
http://www.clark.cz/run/sherlock.asp
HTML
NT versus Linux
Jak a proč vytvořit web-aplikaci nezávislou na platforměAť již akce "Internet proti monopolu" (tento článek vzniká těsně po jejím vyvrcholení jednodenním bojkotem služeb SPT Telecom) přinese ovoce v podobě menších či větších ústupků našeho stále monopolního telefonního operátora, je vcelku zřejmé, že faktický monopol (daný solidní infrastrukturou, vybudovanou z tržeb v období nekonkurenčních cen) bude trvat i řadu let po konci tisíciletí.
Mnozí poskytovatelé přiopojení i koncoví uživatelé proto hledají jakoukoliv prakticky a ekonomicky reálnou alkternativu realizace spojení. Tímto článkem se vám zase já pokusím usnadnit základní orientaci v této oblasti.
Proč alternativy?
Případní konkurenti SPT totiž mohou poměrně rychle vybudovat (a v oblasti datových přenosů, kde u nás zanikl monopol na podzim 1995 s koncem výhradní licence společnosti NexTel, již budují) vysokokapacitní páteřní sítě mezi krajskými a později i okresními městy, ale tzv. "last mile" spojení mezi nejbližším přístupovým bodem poskytovatele a zákazníkem je (a ještě dlouho bude) do značné míry závislé na místních rozvodech, vlastněných právě Telecomem.
Ten pronajímá pevné telekomunikační okruhy za ceny, odvíjející se od kvality spojení a překlenované vzdálenosti. Podle cen z konce roku 1998 tak za analogovou linku (garantována
stejná kvalita jako u běžného telefonického
spojení max. modem 33,6 Kb/s), realizovanou dvoudrátovým vedením, zaplatíte v místě 1 050 Kč za každou ústřednu, přes kterou linka povede (tedy 1 050, jsou-li koncové body v dosahu stejné ústředny, 2 100 pokud jsou v dosahu sousedních ústředen, atd.). Digitální linky, jimiž se rozumí místní okruhy se zaručenými parametry vedení či meziměstské okruhy, které SPT pronajímá včetně koncových zařízení pro přenos dat, jsou samozřejmě podstatně dražší. Pokud se však dostanete za hranice města a budete chtít "pouhý analog" zavést do vsi či městečka vzdáleného cca 10 až 20 km, tak díky počtu zúčastněných ústředen a překročení hranice MTO (Místního Telefonního Obvodu nedejte se zmást, se sjednocením tarifu v rámci UTO pouze zmizely z mapek v telefonních seznamech a jinak se na ně "hraje" dál) zaplatíte něco mezi 8 a 12 tisíci měsíčně (v těchto relacích je v některých případech levnější družicové připojení pomocí terminálů VSAT Very Small Aperture Terminal s prakticky obdobnou propustností).
Radiomodemy, packet radio
Rádiové modemy a tzv. packet radio (amatérský standard pro přenos dat pomocí radiostanic v pásmu velmi krátkých vln) jsou jednou z nejlevnějších variant digitální rádiové komunikace. Jejich výhodou je poměrně velký dosah a možnost realizace spojení i v případech, kdy mezi spojovanými body není přímá viditelnost. Obojí je dáno kmitočtovými pásmy v oboru krátkých vln, které se šíří za podobných fyzikálních podmínek, jako např. pozemní vysílání televize. Poměrně nízké kmitočty jsou však také příčinou malé přenosové kapacity.
Typické využití radiomodemů jsou proto především rozlehlé sítě pro sběr dat či řízení automatických technologických zařízení (pokud bydlíte v blízkosti vodárny či kompresorové stanice plynovodu, možná jste si všimli malých, televizním podobných, antén), kde se s výhodou uplatní jejich poměrně velký dosah, daný použitým kmitočtovým pásmem.
Pro připojení do Internetu je však jejich nasazení spíše nouzovým řešením, a to jak kvůli poměrně malé propustnosti spojení (v závislosti na konkrétním pásmu a technologii od 1,2 do 19,2 Kb/s), tak faktu, že z principu technologie je u nich poměrně dlouhá prodleva mezi přepnutím z příjmu na vysílání a naopak, což při větším zatížení v duplexním (obousměrném) provozu značně snižuje efektivní přenosovou rychlost.
Přesto může být připojení pomocí radiomodemu, zejména v případech, kde lze tolerovat nižší rychlost, výhodnou variantou.
P.S. Naposledy zmiňovaná nevýhoda s malou rychlostí přepínání vysílání/příjem je do značné míry eliminována u radiomodemů firmy RACOM (viz vložený článek "Zdroje na WWW"), které jsou schopny přepnout za cca 2 ms.
Rádiové sítě LAN, Spread Spectrum
V loňském roce se v ČR odehrával boom bezdrátových sítí LAN, které pracující na principu rozprostřeného spektra (Spread Spectrum). Tato technologie využívá volného kmitočtového pásma 2,4 GHz, respektive 2 400 až 2 483 MHz, jež je rozděleno na 79 samostatných kanálů. Při komunikaci pak systém jednotlivé kanály střídá každých 100 ms podle přesně definovaného pořadí (tzv. frequency hopping). Tím se jednak eliminuje možnost odposlechu sítě, a jednak podstatně snižuje možnost kolize dvou systémů provozovaných ve stejné lokalitě.
Tyto sítě tvoří jak po cenové, tak po technologické stránce jakýsi mezistupeň mezi radiomodemy a vysoce výkonnými mikrovlnnými spoji. Jejich maximální přenosová rychlost se pohybuje od 2 do 3 Mb/s a spojení lze navázat (podle konkrétního použitého zařízení a anténního systému) na vzdálenosti od stovek metrů až do 30 km. Jejich další výhodou je, že většina konkrétních produktů se svým chováním podobá celulární síti jednotlivé stacionární stanice jsou schopny si navzájem předávat řízení nad komunikací s mobilními adaptéry, takže např. notebook s PC kartou pro přístup do sítě můžete bez problémů používat ke komunikaci v rámci celého pokrytého území (např. celé městské aglomerace). Při investici do připojení koncové stanice mezi 30-60 tisíci korunami jsou pak sítě tohoto typu velmi lákavou alternativou ke klasickým pevným linkám osazeným base-band modemy.
Na domácím trhu se můžete setkat především s produkty firem Aironet (ARLAN), BreezeCOM (BreezeNET), Lucent Technologies (WaveLan), SilTec (AirLAN), Symbol Technologies (Spectrum24) a Xircom (Net-Wave), z poskytovatelů nabízejí standardně připojení pomocí těchto prostředků InWay, CESNET, SnisNet a v rámci individuálních projektů i mnozí další.
Stejnou technologii využívá ještě jeden produkt, na nějž rozhodně nemohu zapomenout síť HomeFree společnosti Diamond Multimedia. Je to bezdrátová síť určená pro domácí a SOHO aplikace, která umožňuje přímé propojení až 16 počítačů pomocí ISA, PCI nebo PCMCIA síťových karet s vestavěnou plochou anténou. Deklarovanému po-užití sítě odpovídá udávaný dosah okolo 50 m, ale tomu zase odpovídá cena kolem 3 500 Kč za síťovou kartu do PC a 4 400 za PC kartu pro notebooky, která dělá z HomeFree zajímavý prostředek třeba pro sdílení připojení k Internetu se sousedem či kolegou ve vedlejší kanceláři.
Mikrovlnné spoje
Pozemní radioreléové spoje, pracující v kmitočtových pásmech jednotek až desítek GHz, nabízejí poměrně vysokou spolehlivost a přenosovou kapacitu od 2 až po 34 Mb/s přenášenou na vzdálenost až 4 km.
Jedná se o řešení zajímavé především pro poskytovatele připojení a větší podniky, kde lze nalézt řadu aplikací, u nichž by náklady na pronájem digitálního pevného okruhu byly srovnatelné i vyšší s možnými leasingovými splátkami na příslušné zařízení, které z pravidla nabízí vyšší přenosovou kapacitu a po splacení investičních nákladů jsou náklady na jeho provoz téměř nulové.
Mezi nevýhody patří naprosto striktní požadavek na přímou viditelnost mezi koncovými body spojové trasy, a tudíž případná nutnost investic do retranslačních stanic, které pak trasu značně prodražují.
Infračervená a laserová pojítka
jsou na domácím trhu poměrně čerstvou novinkou. Jako aktivní prvky zpravidla využívají výkonové IR LED (infračervené svítivé diody) a výkonnější verze GaAlAs laser, a jejich hlavní výhodou je velká šířka pásma optického spoje a tím daná vysoká přenosová kapacita rychlost od 2 do 662 Mb/s. Nevýhodou je oproti mikrovlnným spojům poměrně malý dosah (od stovek metrů do 5 km), citlivost na povětrnostní vlivy (mlha, sněžení, atd.) a poměrně vysoká cena (cena realizace dvoubodového spoje se však i u nejslabších zařízení pohybuje v řádu několika stovek tisíc korun).
Tato charakteristika je předurčuje především pro využití v roli překlenovacích spojů ve vysokorychlostních kabelových sítích, kde se uplatní jejich vysoký přenosový výkon.
Satelitní spoj
Od prvních úvah A. C. Clarka na téma telekomunikační družice uběhlo několik desítek let a nad našimi hlavami se to družicemi s velkou parabolou jen hemží. Protože samotné družice, jejich zařízení i rakety, které je vynášejí na oběžnou dráhu, jsou velmi nákladné, je využití jejich služeb také zpravidla poměrně drahé. Z pohledu koncového uživatele dokonce tak, že se "jimi mohou pyšnit někteří poskytovatelé připojení", ale jako náhrada klasické podnikové pevné linky nepřipadají v úvahu.
Situace však není rozhodně tak dramatická. Hlavní výhodou satelitní komunikace (radiokomunikace v mikrovlnných pásmech) je, že signál jedné družice pokrývá poměrně velké území (celé kontinenty či téměř polokoule) a její využití je efektivní všude tam, kde není z různých důvodů potřebná pozemní infrastruktura a jedná se o přenos velké vzdálenosti. Ve srovnání s pozemními mikrovlnnými spoji je telekomunikační družice vlastně jediným retranslačním bodem, který má "přímou viditelnost" na 99 % míst na zemském povrchu.
Kromě velkých profesionálních satelitních systémů, jež mají své ekonomické opodstatnění při mezinárodní či mezikontinentální komunikaci, existuje i řešení použitelné pro některé koncové uživatele. Jmenuje se VSAT: Very Small Aperture Terminal, tj. terminál s velmi malou "světlostí" rozuměj malým průměrem parabolické antény. Technologie terminálů VSAT využívá dostupnosti moderních výkonných satelitů, které spolu s výkonnou centrální pozemní stanicí (tzv. hubem) dovolují jednotlivým koncovým uživatelům použít pro komunikaci malé, cenově dostupné anténní terminály.
Konkrétně např. plné připojení do Interne-tu ekvivalent pevné linky lze (podle ceníku firmy GTS) pořídit za cenu v rozmezí od 8 100-35 100 Kč (podle konkrétní realizace a délky kontraktu) na jeden terminál měsíčně, přičemž efektivní přenosová rychlost terminálu se (kvůli dopravnímu zpoždění cca 260 ms trvá, než dorazí signál z centrální pozemní stanice na geostacionární družici 35 000 km nad rovníkem a odtud zpět na přijímač zákazníka) pohybuje na úrovni
synchronní pevné linky 25 Kb/s, resp. asynchronní linky 33,6 Kb/s. V optimálním případě je tak spoj přes VSAT levnější, a často není dražší než náklady na srovnatelnou pevnou linku, pronajatou od STP Telecomu, a v každém případě je zajímavou alternativou pro místa, kde je jakákoliv jiná infrastruktura nedostupná, či se jedná o dočasné využití po dobu konání konkrétní akce.
Další zajímavé řešení rychlého přístupu k Internetu představuje služba DirecPC (vyvinutá americkou firmou Hughes Network Sys-tems). Její varianta Turbo Internet, kterou nabízí společnost Gity, umožňuje jednosměrný přenos dat z Internetu k zákazníkovi rychlostí až 400 Kb/s, přičemž druhý směr (požadavky na data typicky adresy WWW stránek) jsou odesílány přes klasické modemové připojení, jehož rychlost není vzhledem k poměrně malým objemům dat kritická. Po finanční stránce představuje DirecPC jednorázové náklady (zařízení a zřizovací poplatek) okolo 20 tisíc korun, měsíční paušál od 857 Kč (v ceně přenos 30 MB) a od 28 do 20 Kč za každý "nadlimitní" MB. Platí se zde především za rychlost stažení 1 MB trvá v ideálním případě 20 sekund, kdežto modemem při rychlosti 33,6 téměř 6 minut při poplatku za telefon ve dne, okolo cca 8 až 12 Kč. V případě horší dostupnosti zdroje se však může čas a tím i cena hovoru protáhnout na několikanásobek, kdežto u DirecPC zůstává konstantní.
CATV, kabelové modemy
V mnoha městech dnes existuje vedle telekomunikační sítě ještě další, poměrně výkonná komunikační síť rozvody kabelové televize (CATV Cable TeleVision), pokrývající zpravidla sídliště a další, podobně hustě osídlené městské aglomerace. Její využití i pro další komunikační služby je již dlouho nasnadě, ale až teprve popularita Internetu představuje pro jejich provozovatele dostatečný zákaznický potenciál.
Z technického i ekonomického hlediska se jedná o velmi lukrativní způsob permanentního připojení. Samotné rozvody již existují a investice do nich je již z velké části splacená provozem kabelové televize, a jejich další využití (data jsou v síti většinou přenášena v pásmu, které odpovídá jednomu televiznímu kanálu) pro provozovatele neznamená velkou finanční zátěž. Po technické stránce představuje jeden (do stromu organizovaný) segment kabelového rozvodu obdobu lokální sítě se sdíleným médiem, s podobným chováním jako např. ethernet rozvedený koaxiálním kabelem. Vlastní připojení na straně uživatele pak začíná zásuvkou kabelové televize, k níž je připojený kabelový modem, který je propojen na běžnou síťovou karta v počítači PC. Dosažitel-ná přenosová rychlost závisí na typu rozvodu, použitém kódování a zátěži příslušného segmentu a je volitelná v rozmezí 14 Kb/s až 2 Mb/s (typicky je pro standardní připojení na americkém trhu 1,2 Mb/s směrem k zákazníkovi a 350 Kb/s směrem opačným).
Všechny uvedené vlastnosti činí tento způsob připojení jedním z nejzajímavějších pro individuálního uživatele.
V polovině roku 1998 bylo v Severní Ame-rice připojeno do Intenretu již více jak 200 000 z celkového počtu 70 milionů domácností, v nichž je zavedena kabelová televize, a koncem roku se na celém světě prodlo přes 500 000 kusů kabelových modemů. To výrobcům postupně umožňuje stlačovat jejich ceny levnějších typů z počátečních výšin mezi 20 a 30 tisíci korun, na cenu blízkou ceně lepšího analogového modemu, tj. mezi 4 až 10 tisíci.
Důvody, proč je u nás připojení přes kabelovou televizi popelkou, lze hledat jednak v technických překážkách některé starší typy sítí kabelové televize totiž umožňují pouze jednosměrný přenos signálu, jednak je trh kabelové televize poměrně roztříštěný a menší firmy přece jen hůř hledají další kapacity jak na investice, tak na personálně-organizační zvládnutí nových technologií.
Důvodem ještě nedávno poměrně malého rozšíření těchto služeb ve vyspělých zemích pak byl především poměrně neustálený stav standardizace jednotlivých, zpravidla firemních přenosových technologií. V rámci IEEE (nyní ITU) vznikla sice příslušná pracovní skupina již v květnu 1994, ale k přijetí standardu došlo až v dubnu 1998 (norma ITU J.112, definující transparentní obousměrný přenos dat IP protokolem s síti CATV). Prakticky se tak více rozšířil neoficiální, a dnes "de facto" standard sdružení MCNS (Multimedia Cable Net-work Systems Partners) z roku 1996, nazvaný DOCSIS (Data Over Cable Service Interface Specification), který podporuje již více než dvacet výrobců kabelových modemů.
Domácím průkopníkem v připojení do Internetu prostřednictvím CATV se na jaře 1998 stala firma TELCOM (malý operátor kabelové televize z Kralup nad Vltavou). Ta postavila svoje služby na technologii LANcity společnosti Bay Networks, jejíž kabelové modemy pronajímá koncovým zákazníkům, Zaváděcí ceny za připojení pro domácnosti o rychlosti 64 Kb/s se pohybovaly pod hranicí neuvěřitelných 2 000 Kč.
Elektrorozvodná síť
je další sítí, která již existuje a lze ji využít k přenosu dat (navíc oproti kabelové televizi) pokrývá téměř všechna sídla od měst až po nejmenší vesnice a většinu samot. První zprávy o výsledcích výzkumu v oblasti přenosu dat přímo po silnoproudém elektrickém vedení přinesly výsledky v roce 1996, kdy proběhla médii vlna poměrně optimistických zpráv. Od té doby urazilo konsorcium Nor.Web (společný podnik společností Nortel a United Utilities) značný kus cesty a jaře 1998 představilo komerčně použitelné řešení pod názvem "technologie Data PowerLine". Zároveň bylo oznámeno uzavření smluv o připojování koncových uživatelů a domácností s 10 největšími elektrorozvodnými společnostmi z USA a dalšími v Singapuru, Velké Británii, Švédsku, Německu a Dánsku, přičemž první připojení koncových uživatelů v Evropě byla realizována v září 1998 v Německu a v říjnu 1998 ve švédském Stockholmu.
Technologie PowerLine umožňuje koncovému uživateli dosáhnout v ideálním případě rychlosti až 1 Mb/s pomocí koncového zařízení v částce nepřevyšující cenu běžných analogových modemů. Jedinou její nevýhodou je, že z technických důvodů je třeba přemostit každý galvanicky oddělený přechod (transformátor), vyskytující se na cestě dat od místa připojení na Internet až k elektroměru koncového uživatele tedy všechna místa, kde přechází vedení vysokého napětí na nízkonapěťový rozvod běžné domovní vedení 220/380 V. Pro rozšíření do menších obcí, kde lze (především vzhledem k jejich vylidnění) očekávat poměrně malou poptávku, to může být zpočátku značnou překážkou.
Pokud vás zajímají pokroky v šíření této technologie u nás, jistě se o nich dočtete na "prvním nezávislém serveru o silnoproudé elektrotechnice" na adrese http://www.elektrika.cz.
Pozn. autora: V minulém čísle jsem, v článku věnovaném bezplatným službám "Internet za babku" v přehledu bezplatných e-mailových služeb uvedl u služby ATC organizér adresu http://email.atc.cz/. Jak mě informoval její provozovatel, jedná se o starší verzi adresy služba již několik měsíců funguje na nové hlavní adrese http://email.cz/.
Pokud již nějakou dobu využíváte možností a výhod připojení k Internetu a nejste tudíž úplnými začátečníky, pak vám jistě neunikla další z jeho velkých výhod možnost poměrně levně a s potenciálně velkým účinkem prezentovat své myšlenky, názory, projekty či firmu a její aktivity. Nezáleží na tom, jakým kapitálem disponujete, ale na tom, jak dynamicky a poutavě se umíte prezentovat, což nabízí téměř stejné šance pro každého.
Před o něco více než dvěma lety znamenala prezentace na Internetu poměrně luxusní záležitost. Možnost provozovat vlastní webstránky nabízeli pouze poskytovatelé připojení, a i ti se snažili (zejména větší) zákazníky tlačit k nákupu připojení pevnou linkou s tím, že je to ideální, či dokonce jediné plnohodnotné řešení pro firemní prezentaci v prostředí sítě. Koncem roku 1996 však vznikl na půdě brněnské firmy Zoner Software první, na naše poměry průkopnický projekt poskytování služeb webhostingu komerční WWW server Cze-chia, který spolu s uvolněním pravidel pro registraci doménových jmen o rok později znamenal v této oblasti doslova historický průlom.
Co je webhosting?
Označení pro webhosting se v posledních letech vžilo jako název služby pronájmu virtuálních WWW a poštovních serverů, umožňujících plnohodnotný provoz domény zákazníka, nezávisle na jeho vlastním připojení k síti (viz tato rubrika v minulém čísle PC WORLDu). Jednotlivé virtuální servery jsou přitom umístěny na výkonných počítačích připojených k páteřním sítím velkých poskytovatelů připojení, takže mají pro jejich potenciální návštěvníky vynikající dostupnost (většinou lepší než servery na firemní pevné lince).
V praxi to znamená, že svoji prezentaci na Internetu v podobě webserveru s konvenční adresou www.firma.cz a poštovním serverem, umožňujícím provoz schránek typu info@firma.cz, která může být k nerozeznání od prezentace nadnárodního holdingu si může pořídit i ta nejmenší firmička o třech lidech.
Kdo webhosting nabízí?
Poskytovateli služeb webhostingu jsou zpravidla malé a dynamické počítačové firmy, které se primárně nezabývají poskytováním přístupu k síti, ale stávají se jakýmisi prostředníky mezi ISP (Internet Service Provider), jako provozovateli sítě, a koncovými zákazníky. S ISP mají uzavřenu smlouvu o provozu svého samostatného PC serveru, připojeného k páteřní síti (což by bylo pro menší a středně velké firmy/projekty zbytečně výkonné a také nákladné řešení), na němž pronajímají část diskového prostrou a přenosové kapacity pro provoz virtuálního serveru zákazníka. Konfigurace a zálohování dat na serveru je, stejně jako technická podpora jednotlivých zákazníků, záležitostí poskytovatele webhostingu. Taková spolupráce je výhodná pro všechny strany ISP získá slušný příjem za připojení celého serveru, které by bylo pro jednotlivé menší zákazníky příliš nákladné, aniž by se musel starat o (personálně poměrně náročnou) podporu jednotlivých zákazníků. Naproti tomu poskytovatel webhostingu může nabízet své služby (a prodávat svou přidanou hodnotu) na dálku tedy zákazníkům z celého státu nebo (v případě USA) dokonce celého světa, bez ohledu na to, přes kterého poskytovatele je ten který z nich připojen do sítě jako takové.
Proč webhosting?
Webhosting je služba vhodná pro realizaci projektů menšího až středního rozsahu, tedy prezentaci malých až středních firem, kde je její hlavní výhodou velmi dobrý poměr "cena/výkon". Jak již bylo řečeno, pro návštěvníka je virtuální server k nerozeznání od fyzického, a díky lepšímu využití (sdílení) jak hardwaru serveru, tak provozní režie na přenos dat a správu, může být webhosting řádově levnější než pronájem celého serveru nebo pronájem stránek přímo na serveru poskytovatele připojení. To vše při zachování skvělé dostupnosti a poměrně vysokého výkonu v zátěžové špičce.
Podle velikosti a "vybavení" virtuálního serveru se základní měsíční paušál u této služby pohybuje ve Spojených státech od 6,95 do 60 USD a v tuzemsku od 250 do 990 Kč. Právě vzhledem k příznivé výši nákladů může být tato nabídka také vhodnou variantou pro rozjezd nové informační služby, pro niž se vyplatí zřizovat vlastní server až ve chvíli, kdy se na trhu dostatečně etablovala a získala alespoň minimální čtenářskou klientelu.
Jak vybírat?
Pokud se rozhodnete k realizaci vlastního informačního serveru a pravděpodobně vám (alespoň pro začátek) postačí server virtuální, tedy sdílející jeden počítač s dalšími obdobnými servery, pak stojíte před obligátním problémem, podle čeho si vybrat konkrétního dodavatele (přehled českých serverů, poskytujících služby webhostingu, najdete ve vloženém článku):
V ČR nebo USA? Kde by měl být fyzicky umístěn počítač, na němž poběží váš virtuální server, je otázka, na niž existuje dvojí odpověď.
Jednak, a to v každém případě, by měl být umístěn na centrálním uzlu/páteřní síti velkého poskytovatele připojení s celostátní nebo nadnárodní působností. Je to totiž základní předpoklad dobré dostupnosti vašich stránek pro co nejširší okruh návštěvníků.
Druhé hledisko je dáno konkrétním okruhem návštěvníků/čtenářů, pro který je obsah vašeho serveru určen. Např. pro server/doménu komerční firmy s nadnárodní či celosvětovou působností je vhodné umístění serveru na některé vysokokapacitní páteřní síti v USA, na niž má velmi dobré připojení naprostá většina národních poskytovatelů v dalších zemích. Naproti tomu pro řekněme český zpravodajský server, určený výhradně domácímu čtenáři, je naopak důležité, aby byl co nejblíže svým čtenářům tedy na páteřní síti některého z domácích ISP, jehož síť se vyznačuje dobrou propustností a zároveň je propojena se všemi nebo velkou většinou ostatních českých ISP (peering). V opačném případě by se mohlo stát, že pro část čtenářů bude server hůře dostupný než např. známé americké servery, protože vzhledem k absenci místního propojení příslušných sítí budou muset data putovat z Čech do USA a zpět, tedy dvakrát dál.
UNIX, nebo Windows NT? Pokud budete vytvářet převážně statické webstránky bez rozsáhlé automatizace provozu, přímé práce s databázemi a podobných vymožeností, je pro vás volba operačního systému a konkrétního programu zajišťujícího funkce WWW serveru okrajovou záležitostí. Samotné odeslání dokumentu/stránky, tak jak je uložena na disku serveru, je totiž naprosto triviální funkcí a všechny fungující servery ji vykonávají téměř shodně. Jediné, co by mohlo být pro některé aplikace (zejména ty využívající různé skripty na straně prohlížeče) důležité, je podpora komunikace protokolem HTTP (HyperText Transfer Protocol) verze 1.1, který přenáší v hlavičce dokumentu více podrobných informací o dokumentu a serveru.
U aktivních aplikací stojí otázka téměř přesně tak, jak je položena v nadpisu tohoto odstavce. Musíte si vybrat mezi servery běžícími pod Win-dows NT s nainstalovaným serverem IIS (Internet Infor-mation Server) a operačním systémem typu UNIX, kde kraluje Linux a freewarový server Apache. První varianta vás připoutá k firmě Microsoft, ale umožní vám využívat velmi silné a komfortní technologie skriptů vykonávaných na straně serveru ASP (Active Server Pages), v rámci níž je možné používat další "skriptovací" jazyky jako je Jscript a VBScript, ale i Perl a další. V druhém případě získáte výhody i nevýhody vlastní světu free softwaru nulovou cenu a pružnou implementaci nových technologií a oprav chyb spolu s poměrně úzkou nabídkou technické podpory a dalších služeb. Jediné, čeho v podstatě nelze docílit, je plná přenositelnost WWW aplikací (jejich nezávislost na operačním systému, a především na konkrétní implementaci WWW serveru).
Hodně muziky za málo peněz chce logicky každý z nás, kdykoliv si máme něco koupit. Toho si je samozřejmě každý obchodník, včetně poskytovatele webhostingu dobře vědom, a proto se při koncepci ceníku snaží vyvolat právě tento dojem. Co je tedy vhodné zvážit při objednávání webhostingu?
Pokud vám dodavatel nabízí několik variant, z nichž každá zahrnuje určitý počet poštovních schránek a MB diskového prostoru, zvažte, zda nabízený prostor opravdu využijete. U dražší varianty obvykle vychází cena za megabyte značně levněji, ale pokud navýšení kapacity nejste schopni využít, tak je každé stokoruny navíc škoda. Obezřetnost je na místě i v opačném případě u ceníku postaveného na minimální základní ceně a systému příplatků nelitujte času na důkladný propočet výsledné částky při rozumně odhadnutých požadavcích může se vyšplhat do netušených výšin.
Pokud počítáte se širší návštěvnickou obcí, dejte si pozor na příplatky za přenosy dat. Ty se (s výjimkou dražších variant na amerických serverech) účtují téměř vždy a značně se liší jak v částkách, tak ve formě údajů někde v megabytech (MB) a jinde megabitech (Mb) za měsíc (první je osmkrát víc než druhé!). Pokud chcete provoz serveru financovat z inzerce, spočítejte si poměr mezi cenou za zobrazení reklamního proužku a poplatkem za jeho přenesení ze serveru.
Kdy potřebujete vlastní server?
Jedním ze dvou hlavních důvodů pro zřízení vlastního fyzického serveru (samostatného počítače) může být vysoká technologická náročnost vaší aplikace, k jejíž správě je bezpodmínečně nutný plný administrátorský přístup k celému serveru. Ten v případě virtuálního serveru na společném počítači samozřejmě nedostanete, a realizace některých úkonů pouze prostřednictvím třetí osoby či jejich úplný zákaz (z bezpečnostních důvodů vyšší oprávnění jednoho uživatele serveru je potenciálním ohrožením bezpečnosti provozu pro ostatní) může znamenat nepřekonatelnou překážku v technické realizaci vašeho projektu.
Druhý důvod je čistě ekonomický obchodní model webhostingu vychází do určité míry z předpokladu, že prostředky zahrnuté v základním paušálním poplatku (zejména kapacita disku a především objem přenesených dat) nevyužije většina klientů bezezbytku, a z určitého úhlu pohledu počítá s jistou formou "solidarity" mezi zákazníky. Příplatky za nadlimitní zatížení serveru datovými přenosy jsou pak, oproti přenosu dat zahrnutému do paušálu, stanoveny poměrně vysoko právě proto, aby pokud možno nedocházelo k celkovému přetěžování serveru. V konečném důsledku je pak více vytížený virtuální server pro poskytovatele téměř prodělečnou záležitostí.
Navíc, jedná-li se o službu s vyšší návštěvností, může si její provozovatel vyjednat u některého velkého poskytovatele řádově výhodnější podmínky pro připojení vlastního serveru, protože zajímavý zdroj informací činí jeho síť atraktivnější zejména pro větší zákazníky a subprovidery.
Takže hlavu vzhůru, a hodně síly i úspěchů při realizaci vaší "síťové existence".
Tak mi to Josef najdi na tom Internetu! Cože, že netušíš kde, že to tam asi není? To tam teda máte pěknej nepořádek!"
Nějak podobně dopadly mnohé nezištné pokusy, při nichž se ti zasvěcení snaží pomoci (a demonstrovat tak výhody Internetu) zástupcům lidu "neinternetového". Tato scéna, stále se opakující v nesčetných premiérách i reprízách, přesvědčivě dokládá jak obrovskou potřebu internetové osvěty, tak existenci problému, který se neustále zvětšuje stejnou měrou (ne-li rychleji) jako síť samotná, obtížnosti až nemožnosti rychle najít konkrétní informaci, o níž nevíte, kde přesně ji hledat.
Dvě cesty
Od (internetové) nepaměti se pro usnadnění orientace v obrovském množství různých stránek na WWW využívají dva základní (a zatím nikdo nevymyslel/nezrealizoval nic pronikavě lepšího) způsoby vyhledávání.
První z nich je vytváření katalogových serverů, na jejichž stránkách je jejich autorem (či celým týmem redaktorů) vytvářen a neustále aktualizován a doplňován strukturovaný katalog odkazů na další, tematicky zaměřené stránky. Ty jsou doplněny o krátký, několikaslovný komentář, charakterizující obsah cílových stránek (u velkých katalogů, pyšnících se především počtem zařazených odkazů), nebo i doprovázené solidní anotací až krátkou recenzí (u katalogů koncipovaných spíše jako výběr opravdu kvalitních zdrojů). Jedním z vůbec prvních serverů tohoto typu je stále populárnější americké Yahoo <www.yahoo.com>, kterým se nechal inspirovat i autor našeho nejnavštěvovanějšího vyhledávače Seznamu.
Druhou variantou je použití automatického robota, jenž prochází pavučinu a periodicky stahuje textovou část obsahu jednotlivých stránek, kterou pak indexuje pomocí speciální databáze pro vyhledávání v plných textech (fulltext). Ta pak umožňuje hledat stránky, jež obsahují určitá slova nebo jejich kombinace. Protože databázi vytváří automatický robot, procházející jednotlivé WWW servery jednak podle domén, a jednak podle odkazů mezi stránkami, zahrnuje výsledek teoreticky všechny existující stránky, bez ohledu na to, zda je někdo někam zařadil či nikoliv.
Katalogy
Hlavní výhodou katalogu je přidaná hodnota v podobě "ruční" práce redaktora, který příslušný odkaz zařadil do databáze. Ten totiž musel zařazované stránky osobně navštívit a shrnout shlédnutá fakta i dojmy do anotace odkazu. Měla by tak být zaručena určitá minimální kvalita stránek, jež se do katalogu vůbec dostanou (to samozřejmě neplatí pro katalogy, do nichž jsou stránky přidávány automaticky, rovnou z formuláře vyplněného návštěvníky serveru v takovém případě může být v databázi odkazů cokoliv, včetně pokusů dostat se na začátek seznamu odkazů v určité kategorii záměnou písmene O na začátku názvu za nulu a podobně). Z hlediska orientace pak spočívá přínos katalogu v členění odkazů do jednotlivých hierarchicky řazených kategorií. Pokud je členění dostatečně podrobné, a navíc doplněné o křížové odkazy na příbuzné kategorie v jiných větvích, můžete v katalogu uspět i v případě, že zcela přesně nevíte, co konkrétního chcete najít. Stačí, když máte zájem o určitý obor či oblast života, a větvení jednotlivých kategorií vás již samo nasměruje.
Mezi nevýhody katalogu patří jeho omezený rozsah může existovat mnoho zajímavých stránek, o nichž se (v případě, že je nikdo do katalogu nezařadí) nedovíte. Další problematickou stránkou katalogu je udržení konzistence databáze odkazů. Mnohé stránky se za nějaký čas po svém zařazení přestěhují či dokonce úplně zaniknou, a přitom ani jeden z těchto případů nelze při automatické kontrole odkazů spolehlivě rozeznat (server, který se nehlásí, může mít krátkodobý výpadek, nebo místo chybového hlášení [Error 404 File Not found] může být na původní adrese krátká stránka s oznámením o přestěhování serveru, apod.). Konečným důsledkem těchto problémů je (u větších katalogů běžná) situace, kdy je (subjektivně vnímáno) polovina odkazů zastaralých nebo neplatných.
Na druhou stranu, zejména u katalogů s velkou návštěvností, je v zájmu provozovatele stránek, aby požádal správce serveru o zařazení odkazu či jeho aktualizaci, protože sám má pochopitelně také zájem dosáhnout co největší návštěvnosti.
Indexy
Budování mamutích (automatickými roboty generovaných) databází, indexujících veškerá slova z mnoha různých stránek, je, na rozdíl od provozování katalogu, především záležitostí výkonu serverů, průchodnosti sítí a speciálního softwaru. Protože databáze indexového serveru je generovaná automaticky, dosahuje o několik řádů větších rozměrů než databáze katalogu (to však nemusí nutně znamenat, že pokrývá také tolikrát větší část Internetu, protože katalog obsahuje v mnoha případech pouze odkazy na hlavní stránky celých serverů, které robot naopak zpracovává stránku po stránce). Rozsah největších celosvětových indexů (např. AtlaVista) již překročil sto milionů webstránek, a přesto se jedná o menší část z jejich odhadovaného celkového počtu.
Výhodou fulltextových indexů je jejich širší záběr a zpravidla i jejich větší aktuálnost, protože doba mezi vznikem nové stránky a jejím zařazením do nové verze indexu je závislá pouze na výpočetním výkonu příslušných serverů a přímo ji neovlivňuje lidský faktor (přesto se, vzhledem k rozsahu databází a rychlosti nárůstu počtu stránek, pohybuje doba aktualizace celého indexu AltaVisty v řádu několika týdnů). Další výhodou je, že index, umožňující prohledání obsahu všech stránek serveru, poskytuje podrobnější informace než pouhý odkaz na hlavní stránku (pokud např. hledáte konkrétním stránku na rozsáhlejším serveru, který nenabízí podporu pro vlastní prohledání, můžete s výhodou využít některého z fulltextových indexů tak, že vyhledávání omezíte pouze na stránky z tohoto serveru).
Hlavní nevýhodou indexů je především jejich obrovský rozsah, kvůli němuž vrátí na téměř jakýkoliv, jen trochu obecnější dotaz, seznam tisíců až desetitisíců stránek. Proto jsou, kromě samotné schopnosti vyhledat stránky obsahující požadovanou kombinaci slov, důležité i další možnosti, jimiž lze omezit výslednou množinu dokumentů, jako je vyhledávání podle domén či pouze v nadpisech nebo odkazech, namísto v celém textu stránek.
Kde hledat?
Obecně lze říci, že chcete-li získat základní přehled o určité oblasti, je vhodné začít v univerzálním celosvětovém nebo národním katalogu (kde mnohdy najdete i seznam specializovaných katalogů a přehledů, úzce zaměřených na určitou oblast). Fulltextové indexy jsou naopak vhodnější pro vyhledávání konkrétních informací, jejichž popis jste slovně schopni specifikovat co nejpřesněji, a záleží především na úplnosti výsledku (nalézt co nejvíce z existujících stránek k danému tématu).
Při výběru konkrétních katalogů vám asi nejlépe poslouží vlastní zkušenost, protože jejich obsah a forma zpracování jsou značně poplatné záměrům autorů, a hodnocení výsledku tudíž poměrně subjektivní. Největším přínosem jsou přitom zpravidla menší, úzce zaměřené katalogy zpracovávané odborníkem na danou problematiku tedy jakési rozsáhlé rešerše. Co se týče technických prostředků, je pro ně při vytváření a údržbě katalogu poměrně malé uplatnění. Zajistit fungování všech odkazů v katalogu sice není technicky možné, ale pomocí automatických robotů lze každopádně vyřadit neplatné odkazy (takové adresy, pro něž server vrátí chybu 404 Dokument nenalezen/File not found), a je také vcelku dobře možné kontrolovat dostupnost jednotlivých serverů a o výsledné statistice informovat návštěvníky dříve, než na nedostupný odkaz kliknou (z českých vyhledávacích služeb je podobným mechanismem vybaven katalog Atlasu).
U fulltextových vyhledávacích služeb jsou podstatné především samotné možnosti vyhledávání v textu. Kromě základní statistické metody, kdy jako dotaz použijete prostý seznam klíčových slov a obdržíte odkazy na dokumenty, v nichž se daná slova nejčastěji vyskytují, je pro úspěšné hledání důležitá především množina logických operátorů, pomocí níž lze specifikovat daleko konkrétnější dotazy typu "hledej stránky, obsahující blízko od sebe slova instantní a polévka, které však neobsahují slovo glutamát".
Obvyklá, a současně (z hlediska smysluplného praktického využití) základní sada operátorů zahrnuje AND (a zároveň), OR (nebo), NOT (ne) a NEAR (poblíž), spolu s možností vyhledávat přesné sledy slov (fráze) zpravidla uzavřením do uvozovek a použít ke strukturování dotazu více úrovní závorek, podobně jak to známe u matematických vzorců. Pokud konkrétnímu vyhledávači některá z uvedených vlastností chybí, činí jej to v mnoha případech obtížně použitelným. Naproti tomu další možnosti nejsou (zejména pro fajnšmekry) k zahození u některých služeb lze nastavit maximální vzdálenost slov, pro kterou probíhá vyhodnocování NEAR, a dokonce zda záleží na tom, v jakém pořadí se v textu vyskytují.
Formulace takového dotazu je sice náročnější, ale pokud si představíte, co a jak by na hledaných stránkách mělo stát a dáte si záležet, dopracujete se při určité praxi k podstatně lepším výsledkům. Přesto se u mnohých témat můžete setkat s příliš velkým počtem nalezených stránek. Pak přijde vhod jakákoliv další možnost omezení jejich počtu, kterou Web, respektive jazyk HTML nabízí. Propracovanější služby proto umožňují zadat mnohé doplňující podmínky, např. na doménové jméno (omezení na region nebo konkrétní server), prohledat pouze nadpis dokumentu (s velkou pravděpodobností charakterizuje hlavní téma stránky) nebo texty odkazů, názvy obrázků a podobně.
Třetí cesta...
Jak katalogy, tak automaticky generované indexy webstránek mají své výhody i nevýhody a je zřejmé, že ani jedno není tak úplně "to pravé". Touto úvahou se ocitáme na prahu hledání zlaté střední cesty, tedy vyhledávacího nástroje, jenž nás nebude ochuzovat o 90 % obsahu, který je možné získat, a přitom nás nezavalí tisíci různých stránek, z nichž nás naprostá většina nezajímá či dokonce již dávno přestala existovat.
Jako v mnoha jiných případech je i tady těch třetích cest více nejméně dvě. První (tak trochu vystřižená ze seriálu StarTrek) spočívá ve vývoji nových technologií na bázi umělé inteligence, tedy takových, které by byly schopny pracovat přímo z významovým obsahem stránek a na základě jeho rozboru automaticky vytřídit nezajímavý balast. V dnešní době se tímto tématem zabývá mnoho výzkumných projektů a ještě více analytiků softwarových firem, nicméně praktická použitelnost doposud prezentovaných řešení je velmi omezená, a na službu, které dáme pokyn stylem "Počítači, najdi všechny .., které .. a přitom ..", si budeme muset ještě nějaké ty roky počkat.
Druhou cestou lidstvo již dávno disponuje, a zvlášť dobře ji znají absolventi oboru knihovnictví na zpravidla filosofických fakultách univerzit. Je to kvalifikovaně zpracovaná rešerše, kterou vypracuje vyškolený specialista podle jednotné metodiky. Protože s nabídkou rešerší internetových zdrojů se již můžeme setkat i v doméně cz (viz vložený článek "České vyhledávací služby") a jistě by si zasloužily podrobnější seznámení, pokusím se pro některé z dalších pokračování rubriky Internet GURU připravit jejich recenzi.
Každý uživatel Internetu s alespoň minimálními tvůrčími ambicemi si určitě nemůže vynachválit velmi silnou demokratičnost tohoto nového prostředí. V mnoha ohledech nezáleží na tom, kolik máte peněz či konexí, prostě stačí mít nápad, rychle a profesionálně ho zrealizovat na WWW a už může (spravedlivě) rozhodovat zájem jednotlivých surfařů. Právě v okamžiku, kdy začnete o něčem podobném uvažovat, stojíte před základním rozhodnutím: na jaké platformě a jakými prostředky budete realizovat aplikaci, která uvede vaši představu do života.
Když pominu "velká" řešení, kde dominují mohutné servery či pracovní stanice, profesionální databáze a výkonné komerční operační systémy (pro začátek v "malých" poměrech domácího Internetu jsou příliš drahá i výkonná), zůstává PC server a zpravidla nutnost vybrat si mezi Windows NT Server + IIS a UNIXem pravděpodobně v podání některé distribuce volně šiřitelného Linuxu. A protože, jak každý programátor dobře ví, není vůbec snadné již zaběhnutou a stále košatější aplikaci z ničeho nic vzít a přenést na jiný operační systém, pokusím se vám nastínit několik základních aspektů takového rozhodování.
Windows NT
v serverové verzi a spolu s nimi dodávaný IIS (Internet Information Server) disponují standardní podporou pro vytváření WWW aplikací v podobě systému ASP (Active Server Pages). Ten byl Microsoftem oficiálně představen v prosinci 1996 spolu s IIS 3.0, a za dva roky své existence se stal velmi populární platformou. Úspěch ASP lze přičíst faktu, že se nejedná o pouhý skriptovací jazyk, umožňující vkládat výkonný kód do HTML, ale o ucelený systém pro podporu vytváření web-aplikací, v němž můžete využívat knihovny komponent ActiveX a prvky napsané v dalších interpretovaných jazycích (standardně VBScript a JavaScript, ale lze doinstalovat další např. na UNIXu populární Perl). Výhodou pro menší aplikace je i možnost přímého použití tzv. desktopových databází (Acces, Paradox, Foxpro), jejichž výkon pro mnohé menší aplikace postačuje a lze je na serveru využívat pouhým doinstalováním volně šiřitelného ODBC ovladače.
Nevýhodou je především vazba na jediného dodavatele klíčových technologií a pro menší projekty poměrně vysoké náklady na licenční software (teoreticky je sice možné poskládat nad NT nadstavbu z Apache, PHP a dalšího free softwaru, proč pak ale utrácet za NT, že?).
Linux
je známý především svojí nulovou cenou, která je také jeho hlavní výhodou, zvláště při startu projektu. Ne vždy, ale v mnoha případech platí, že zdarma je k mání i další potřebný software, ať už se jedná o známý HTTP server Apache či různé SQL databáze. Navíc lze jako velmi slušnou (i když ne zcela plnokrevnou) náhradu za ASP použít systém PHP (Professional Home Pages) <http://www.php.cz>.
Nevýhodou se naopak může stát nedostupnost potřebného freewarového řešení či samotné vyšší režijní náklady na správu a údržbu systému složeného z nekomerčně šířených komponent. V mnoha případech je totiž rozhodující obsah serveru a ne paleta funkcí potažmo fakt, že jste si mnohé naprogramovali sami. Pak se může stát, že úspory na počátečních investicích (kdy projekt nevydělával) se stanou vzhledem k provozní režii nerentabilní a cena za přechod na komerční prostředí přijatelná (ze známějších českých serverů takovou cestu podstoupilo např. naše první internetové knihkupectví Vltava).
Nevstoupíš dvakrát
do téže řeky a nepřeneseš bezbolestně aplikaci v kategorii menších a středních web-aplikací to platí dvojnásob. Několik prostředků, které vám teoreticky umožní provozovat stejnou aplikaci pod NT i pod UNIXem, opravdu existuje patří sem např. ASP pro UNIX od firmy CHILI-soft <http://www.chilisoft.net/>, ActivePerl (volně šiřitelný interpreter Perlu pro NT) a prý existuje i freewarová podpora ASP na Linuxu, napsaná v Perlu (!); také můžete zůstat u čistých CGI skriptů, psaných v jazyce C či využít jako základní nástroj systém PHP3, který lze jako CGI program provozovat i pod Windows a vyvíjí se i ve verzi filtru pracujícího na úrovni rozhraní ISAPI. Vždy však sebevětší a sebelépe míněná snaha o udržení (byť často jen hypotetické přenositelnosti) povede k tomu, že se dobrovolně vzdáte mnoha zajímavých možností či nástrojů a budete mnohdy zbytečně muset programovat funkce, které jsou na jedné (či dokonce obou) z platforem součástí standardních prostředků, jen se liší způsobem použití.
Co říci na závěr? Snad jen popřát hodně štěstí při volbě platformy, a nezapomeňte na přísloví Dvakrát měř, jednou...
Vítám všechny čtenáře PC WORLDu nad dalším pokračováním odpovědí na dotazy ohledně využívání Internetu. Mailbox <internet@guru.cz> se utěšeně plní vašimi dotazy, takže dnes, kromě pravidelných 10 tipů, začneme naostro s odpověďmi na konkrétní dotazy:
Více účtů v Outlook Expressu vs. telefonické připojení Mám problém s použitím dvou poštovních účtů v programu Outlok Express (OE). Když přijímám a odesílám poštu a jsem již připojen na providera, OE ukončí spojení a začne znovu vytáčet (ve Windows mám nastaven OE jako výchozí klient Simple Mapi) <Petr Šimek>. Samotný OE má ve své konfiguraci ulože-no nastavení způsobu připojení pro každý účet zvlášť (nastavíte přes Tools/Accounts/ Mail/Properties/Connection). Je to jednak kvůli tomu, že někteří poskytovatelé umožňují zákazníkům přistupovat do schránek jen ze své sítě, a jednak proto, že z připojení ležícího za firewallem typicky ve větší firmě -, je mnohdy přístup k mnoha cizím serverům blokován z bezpečnostních důvodů. (Firewall je bezpečnostní server, filtrující požadavky na přístup k jednotlivým službám a serverům.) Nevýho-dou je, že OE nepozná, že nastavené připojení je shodné s tím, které se právě používá/respektive že oba účty používají stejné připojení.
Pokud máte ke všem poštovním schránkám neomezený přístup odkudkoliv, je asi nejpraktičtější řešení nastavit v OE (a nejen tam) pro všechny účty připojení přes LAN, a příslušné telefonické připojení uvést pouze na jediném místě v nastavení Internetu ve Windows 9x. Jednotlivé aplikace se pak pokoušejí komunikovat přímo přes síťové prostředky Windows, která se pak centrálně starají o vytáčené spojení (připojování a odpojování v závislosti na přicházejících požadavcích a nastavených prodlevách).
Přístup na free e-mail AltaVisty Máme free e-mail schránku na serveru AltaVista. Při pokusu o spojení pomocí poštovního klienta programu Pegasus Mail, dostaneme hlášení: Chybný Password nebo User-name; přitom Username je nastaveno podle slova před zavináčem z e-mailové adresy, Pass-word: bez chyby, POP3 a SMTP server: mail.
iname.com (správnost ověřena dotazem na AltaVistu), E-mail address: v pořádku. Podobné nastavení Pegasus Mailu na druhou schránku u VideoOnline funguje bez závad. Přes WWW prohlížeč (Netscape) je spojení se schránkou na AltaVistě bez problémů. <zkl@mbox.vol.cz> Služab free-mailu (poštovní schránka zdarma) na serveru AltaVista (původně Iname.
com) je typická služba svého druhu, a jako taková je financovaná z inzerce. Ta se objevuje na WWW stránkách s formuláři, které umožňují se schránkou pracovat běžným WWW prohlížečem (to je i určitá výhoda pro uživatele můžete si přečíst poštu odkudkoliv, aniž byste museli na daném počítači konfigurovat poštovního klienta). Při přímém přístupu pomocí protokolů SMTP a POP3 by klient reklamu neuviděl, a inzerent nezaplatil tudíž se většinou jedná o nadstandardní službu za příplatek, který kryje ztrátu na příjmech z inzerce.
I u AltaVisty je možnost pracovat se schránkou přímo. Je to ale stejně jako schránka v některé z prestižních domén placená nadstandardní služba za 2 USD měsíčně. Pokud jste si ho při registraci neobjednali, nebo objednali a nezaplatili, nebude vám samozřejmě přístup pomocí poštovních protokolů (na rozdíl od přístupu přes WWW) fungovat.
SMSIE nechce ukládat do cache Některé WWW stránky se v Internet Explo-reru 4.x po úplném stažení a následné práci v režimu off-line vůbec nezobrazují. Aktuali-zace stránek je přitom zcela zakázána (Never). Kde je chyba? <Petr Šimek> Chyba (či jakási "nedokumentovaná" vlastnost) je v IE, který stránky, respektive celé servery o určitých vlastnostech, striktně odmítá ukládat do cache bez ohledu na nastavení (přesto, že by podle něj měl). Doufejme, že podobné chování již nová verze 5.0 (ostrá distribuční verze má být k dispozici na jaře 1999) vykazovat nebude.
Evidence doby připojení Existuje nějaký program ke sledováni celkové doby přístupu na poskytovatele připojení, měřeno za den/měsíc? <Petr Šimek> Předně je třeba podotknout, že pokud máte připojení placené podle doby strávené na síti (zpravidla určitý čas v ceně paušálu, za minuty nad limit příplatek), pak většinou evidenci, která je vám přístupná přes WWW, vede sám poskytovatel a je vhodné se na to u něj informovat.
Pokud si musíte nebo pro kontrolu chcete měřit čas strávený v síti sám, existuje vhodných programů celá spousta, ale v zásadě jsou pouze dvě cesty:
1) nasadit program, který bude "na vlastní triko" sledovat vaše připojování do sítě a vést vlastní statistiku,
2) nebo u telefonického připojení sítě (dial-up networking) zapnete protokolování do souboru. Z tohoto log-souboru je vám pak další řádka programů schopna spočítat statistiku včetně přepočtu na konkrétní částku za telefonní poplatky (SPT Telecom samozřejmě nic takového z více i méně pochopitelných důvodů neuznává) a vykreslení grafů časového průběhu datových přenosů.
Spoustu utilit určených speciálně pro tyto účely si můžete stáhnout na českém zrcadle serveru TUCOWS, sekce Online Timers <www.
tucows.cz/time95.html>.
Informace o Celeronu Neznáte nějakou českou adresu, kde bych nalezl informace o procesorech Intel Pentium II Celeron? <Petr Říha> Informace o procesorech Celeron naleznete pochopitelně na serveru Intelu <www.
intel.cz>, kde je bohužel zrcadlo amerického serveru, tedy informace v angličtině. Útržko-vité informace samozřejmě jsou na serverech dodavatelů hardwaru, zejména velkoobchodů, ale solidní články můžete najít především na poměrně kvalitním serveru Svět Hardware <svet.hardware.cz>, který vydává servisní středisko MICRONIC Přerov (najdete tam i množství odkazů na zahraniční servery, zabývající se problematikou hardwaru).
Stránka patentového úřadu Můžete mi poradit, zda existuje WWW stránka patentového úřadu CR, a jaká je jeho adresa (potřebuji informace o registraci seznamu již registrovaných ochranných známek). Hledal jsem ji v českých vyhledávačích, ale bezvýsledně.<tvasko@usa.net> Vámi hledaný úřad se v Čechách oficiálně jmenuje ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ a jeho stránky jsou na adrese <www. upv.cz>. Většinu konkrétních informací však poskytuje pouze ve studovně na pražském pracovišti úřadu. Pokud máte konkrétní záměr, je vhodné kontaktovat kancelář některého patentového zástupce (zpravidla v každém z bývalých krajských měst), kde získáte konkrétní informace o vhodném postupu a další služby, související s jednáním v patentových záležitostech.
10 tipů, čeho se vyvarovat
při tvorbě statických
webstránek
Prohřešky začínajícího Webmastera
Svoji osobní webstránku dnes může mít každý, kdo má jakýmkoliv pravidelný přístup k Inter-netu (v zaměstnání, z domova, ve škole...). Pokud není prostor pro umístění stránek k dispozici spolu s připojením, lze využít některou z mnoha služeb webhostingu zdarma ve světě či některého z průkopnických českých serverů. Zkrátka, svoji první stránku o sobě či o svých zálibách se pokouší vytvořit stále více nadšených amatérů a s tím roste počet stránek, kterým se nevyhnuly některé školácké chyby ve využívání prvků (tagů) jazyka HTML (HyperText Markup Language). V dnešní kolekci tipů se proto pokusím upozornit na ty nejčastější z nich:
P.S. Pro ty hloubavější doporučuji skvělou hypertextovou příručku jazyka HTML "The HTML Reference Library" od Stephena Le Hunta <http://hot.virtual-pc.com/htmlib>, kterou si můžete stáhnout také z archivu TUCOWS na adrese <http://www.tucows.cz>.
Neuvedení názvu dokumentu
1Kromě jména souboru s příponou htm nebo html, jež se objevuje jako poslední část adresy (URL Uniform Resource Locator) stránky, má každá stránka ještě nadpis, nebo chcete-li titulek (tag TITLE v hlavičce HTML dokumentu), který se zobrazuje jako titulek okna prohlížeče, v němž je stránka natažena.
Případného návštěvníka stránky sice titulek (vzhledem ke své velikosti) neupoutá, ale je velmi důležitý pro navigaci a vyhledávání stránek k určitému tématu. Ona totiž záložka (BookMark, respektive Oblíbená položka Favorities), která je prázdná nebo obsahuje nápis "Untitled", stěží někoho přiměje k návštěvě, a rovněž při vyhledávání pomocí fulltextových indexů (AtlaVista, Atlas...) je použití vyhledání v nadpisech jednou z nejsnazších a přitom efektivních cest k omezení počtu nalezených stránek.
Proto nezapomeňte svoji stránku výstižně (ale ne zase celou větou) pojmenovat!
Nevyužití meta-tagů
2Dalším, velmi často opomíjeným a (na rozdíl od nadpisu) zcela neviditelným prvkem obsahu
HTML dokumentů jsou tzv. meta-tagy. Jedná se o prostředek pro definici skrytých parametrů webstránky, které přímo neovlivňují samotné zobrazení stránky, ale různé programy je mohou využívat pro lepší práci právě s tím "viditelným" obsahem.
Podrobné informace o tagu META najdete v kterékoliv podrobnější učebnici HTML; já bych vás zde rád upozornil na následující dva:
Content-Type, který je typu http-eguiv = hodnota, je přidán do hlavičky protokolu HTTP a určuje typ obsahu. Pro standardní stránky má podobu <meta http-equiv="Content-Type"content=
"text/html; charset=windows 1250">, a umožňuje určit původní kódování textu. To je důležité pro české stránky, protože podle tohoto tagu může prohlížeč poznat, na jaké kódování se má nastavit.
Druhým meta-tagem je Keywords, nepovinný seznam klíčových slov (obdoba seznamu klíčových slov známých z katalogů knihoven), charakterizujících obsah dokumentu. Slova využívají mnohé vyhledávací služby, a to dvojím způsobem: buďto je zahrnou do záznamu o dokumentu ve své databázi, nebo (pokud indexují celý text stránky) tato slova upřednostňují při vyhledávání mají větší váhu. Zápis tagu je následující: <meta NAME="Key-words" CONTENT="zde, uveďte, seznam, čárkou oddělených, slov, charakterizujících, obsah, dokumentu">.
chyby při psaní textu
3respektive při způsobu zápisu a formátování specifických míst, se nevyskytují pouze při tvorbě dokumentů v HTML, nicméně v nich jsou kritičtější, protože dokument umístěný na Internet může potenciálně zhlédnout daleko vyšší počet lidí. A především se při zobrazení v okně prohlížeče, jehož velikost a nastavení písma si může měnit uživatel sám, projeví i ty chyby, které se u tištěného, přesně na arch papíru formátovaného dokumentu, vůbec neprojeví.
Mám na mysli např. správné používání "nedělitelné" mezery ( ), jež zabrání "odtržení" pomlček ve větě na následující řádek, nebo naopak vznik sirotků z jednoznakových spojek na konci řádků. Dalším speciálním znakem je tzv. spojovník (­), který se používá pro psaní přípony -li, nebo pro explicitní dělení slov (na WWW zatím nepřipadá v úvahu, protože současné verze prohlížečů slova nerozdělují).
Další oblastí, kde je třeba si dávat pozor na použití , je psaní čísel a případných jednotek, jako např. měny nebo fyzikálních jednotek. Kromě toho zde nastupují i další speciální symboly, z nichž pro každý má HTML speciální tag ° pro zančku stupně, © pro copyright či § pro paragraf.
Syndrom jedné tabulky
4Každý alespoň trochu zkušenější autor webstránek ví, že použití tabulek je v podstatě jedinou možností (kromě rámců, které se pro mnohé stránky nehodí), jak docílit požadovaného rozvržení obsahu na stránce.
Problém je však v tom, že prohlížeč se při zobrazování obsahu tabulky chová tak (a nic jiného mu vzhledem ke způsobu definice tabulek v HTML nezbývá), že tabulku zobrazí až teprve tehdy, když ji z WWW serveru obdrží celou. Dokud stránku ladíte v HTML-editoru, respektive na lokálním disku svého počítače, nezdá se to být až tak velký problém, ale při natahování stránky, jejíž obsah tvoří jedna velká tabulka, se desítky sekund až minuty "nic neděje" (v prohlížeči je vidět čistě bílá plocha), a až poté se vykreslí celá stránka najednou. Případný návštěvník je tak nucen čekat na natažení celku, než si může prohlížet byť jen začátek stránky.
Většinu podobných návrhů by však bylo možné stejně nebo jen s malými obměnami realizovat jako sérii několika na sebe navazujících tabulek, což by tento nepříjemný efekt částečně nebo prakticky zcela odstranilo.
P.S. Další zrada čeká na tvůrce tabulek u některých prohlížečů včetně Netscape Navigatoru, které při vykreslování tabulky ignorují prázdné buňky, takže v tabulce, kde je pro určitý sloupec nastavena např. barva podkladu u každé buňky, zůstane na místě prázdné buňky bílé místo. Většinou stačí do příslušné buňky umístit znak, který není vidět, a prohlížeč jej přitom nemůže úplně ignorovat typicky nedělitelnou mezeru ( ).
5 Využití nestandardních vlastností HTML
Dalším, poměrně rozšířeným nešvarem je používání tagů jazyka HTML pro něco jiného, než k čemu jsou původně určeny. Zpravidla k tomu dochází podle schématu "vždyť ono to dělá také tohle, ... tak to tam dáme". Problém je v tom, že pokud se nejedná o vlastnost dokumentovanou v příslušné normě HTML či dokumentaci výrobce prohlížeče, jde s velkou pravděpodobností o v podstatě "nahodilé" a programátory neplánované chování konkrétního prohlížeče, které nemusí platit pro prohlížeč jiného výrobce, či dokonce ani pro jinou verzi stejného prohlížeče.
Velmi rozšířeným příkladem tohoto nešvaru je používání tagu <TD> (definuje obsah buňky tabulky) mimo tělo tabulky ke svislému odsazení textu, namísto tagů jako <BLOCKQUOTE> či <CITE>, respektive políčka tabulky se šířkou definovanou v procentech z celkové šířky stránky.
6 Celkový objem dat pro natažení stránky
přímo ovlivňuje čas potřebný k natažení přes kapacitně omezené (především modemové) spojení. V zásadě lze říci, že každý KB navíc posouvá stránku z oblasti "navštěvovaných" do sféry těch, na jejichž natažení není řada potenciálních čtenářů ochotna čekat. Typicky se čas, který je uživatel ochoten čekat, pohybuje mezi 10 a 20 sekundami a spíše se zkracuje (kdo z nás rád čeká, že!). Při limitní rychlost přenosu přes analogový modem okolo 4 KB/s pak vychází maximální únosná délka všech prvků stránky (včetně obrázků) na cca 60 KB.
Délka samotného textu stránky je značně závislá na tom, jak optimální HTML kód na zápis úsporné konstrukce jazyka, pro docílení požadovaného vzhledu použijeme. Z tohoto pohledu je poměrně nevýhodné použití moderních WYSIWYG HTML-editorů (FrontPage a spol.), které zpravidla generují až dvojnásobný kód oproti shodné, "ručně" optimalizované stránce.
Nejvíce ovlivňuje celkový objem dat počet a velikost obrázků, s nimiž je vhodné "rozumně" šetřit např. nenahrazovat všechny nadpisy obrázky za každou cenu jen proto, že budou "hezčí". Samotné optimalizaci se věnuje následující tip.
7 Slabá optimalizace a chyby při umisťování obrázků
Použitím obrázků, ať již v podobě fotografií či různých grafických symbolů nebo stínovaných nápisů zajímavým písmem, umožňuje dotáhnout (a bohužel i přetáhnout) návrh stránky k dokonalosti po stránce grafické. Jako všude v grafice a designu, platí i pro obrázky na WWW stránkách, že méně je mnohdy více (a více menších je lépe než jeden velký), protože většina prohlížečů zobrazí nejdříve text stránky, a potom do něj "dotahuje" obrázky, přičemž ještě nenatažený obrázek vykreslí jako prázdný rámeček. S tím přímo souvisí častá chyba neuvedení velikosti obrázku v tagu <IMG>. Prohlížeč si pak nemůže "rezervovat" místo pro obrázky o potřebné velikosti, a po jejich natažení celé rozložení stránky přeskládá.
Na optimalizaci velikosti obrázků existuje poměrně velké množství různých utilit, takže uvedu jen pár obecně platných zásad:
lpro obrázky s poměrně velkou škálou barev a členitostí (jako jsou fotografie) používejte raději formát JPEG jeho ztrátová komprese zpravidla u tohoto typu obrázků nevadí a při ukládání lze nastavit požadovaný kompresní poměr (běžně únosný je 1 : 15 i více)
lobrázky ve formátu GIF, zejména pokud se jedná o nápisy, symboly a podobně jednoduché obrázky, převeďte na co nejmenší barevnou hloubku (počet barev). Každé snížení počtu barev může znamenat zkrácení souboru až na polovinu a pro jednoduché nápisy mnohdy stačí jen 16 barev
lpro tvorbu animovaných obrázků používejte programy, které umí pracovat i s výřezy celkové plochy je přece škoda překreslovat celý obrázek, když se na pohled změní jen třetina plochy.
Pokud budeme vycházet z již zmíněného doporučení na optimální celkovou velikost stránky maximálně do 60 KB, pak při třetině objemu pro text můžeme na stránku umístit například čtyři obrázky po 10 KB. Pokud potřebujete umístit na stránku opravdu velký obrázek (zpravidla kvůli vyšší kvalitě), nenuťte každého návštěvníka k jeho stažení, ale umístěte na stránku jeho zmenšeninu (thumbnail) s odkazem na originální soubor.
Odkazy
8Obecnou zásadou při vkládání odkazů na jiné stránky či servery je snaha o co největší životnost odkazu tedy aby odkaz nepřestal pokud možno platit při jakékoliv banální změně v uspořádání celého serveru.
V rámci vlastního serveru, respektive jeho ucelených částí, je proto užitečné používat v co nejvyšší míře odkazy využívající cestu relativní vzhledem k umístění dokumentu, z nějž odkaz vychází, či alespoň ke kořenovému adresáři celého serveru. Při důsledném dodržování této konvence je pak možné celý Web beze změny přesunout do jiného adresáře, respektive na jiný server.
Další častou chybou jsou "zbytečně konkrétní" odkazy. Ty ukazují např. přímo na hlavní stránku serveru (např. http://www.server.cz/index.
html), i když by bohatě stačilo odkázat se na kořenový adresář (http://www.server.cz většina serverů je dnes nakonfigurována tak, že při požadavku na přístup k adresáři vrátí standardně obsah dokumentu s předdefinovaným jménem třeba index.html, default.htm a podobně). Uve-dení konkrétního jména souboru s hlavní stránkou dělá odkaz nefunkčním např. v okamžiku, kdy server přejde na jiný operační systém s odlišnou konvencí pojmenovávání hlavních dokumentů.
9 Chybějící nebo zavádějící základní navigace
Velmi důležitou skupinou odkazů na vašich stránkách jsou ty, které slouží k pohybu návštěvníka v hierarchii vašeho serveru/adresáře a jejichž provedení má v maximální míře usnadňovat orientaci.
Mezi standardní prvky patří odkazy (např. tlačítka) k přechodu na předchozí a následující stránku v úseku, který tvoří logický celek, dále pro návrat na vyšší úroveň a hlavní stránku (Home). Je vhodné si dobře rozmyslet jejich umístění (aby je uživatel snadno našel) a také pojmenování či provedení např. tlačítko nazvané "Zpět" (Back) či "Na předchozí stránku" může v některých návštěv-nících vyvolat dojem, že se jedná o ekvivalent skoku zpět v prohlížeči, tedy třeba na stránku, z níž na váš server přišel, a ne na logicky předchozí dokument z vaší kolekce.
10Nevyužívejte na svých stránkách prvky z cizích serverů
Hypertextové odkazy na WWW jsou v podstatě odkazy na konkrétní soubory, jak textové dokumenty, tak soubory s obrázky. V podstatě je tak možné poskládat svou stránku z jednotlivých prvků (především obrázků) umístěných na jiných serverech, a s použitím rámců <FRAME> dokonce vložit do svojí stránky i celý obsah stránky z jiného serveru.
Podobné praktiky jsou samozřejmě v mnoha případech, kdy cizí obrázek či stránka působí dojmem vaší vlastní tvorby, v rozporu s autorským zákonem (ano, ten se týká v podstatě celého obsahu WWW textu i obrázů a celkového koncepce a grafického návrhu stránek). Kromě toho mají i praktickou nevýhodu v případě, že server z nějž "čerpáte", je z jakýchkoliv důvodů pro návštěvníka vaší stránky nedostupný, nenatáhne se mu stránka kompletní.
Proto se podobných praktik pokud možno vyvarujte, a když třeba umisťujete na své stránky ikonu vašeho oblíbeného e-zinu, který tak chcete propagovat, udělejte si raději její kopii ve svém adresáři a přímé odkazy používejte pouze tam, kde mají funkční opodstatnění, jako jsou služby pro počítání přístupů či systémy pro výměnu reklamních proužků.
8 0749/OK o |