V polovině října zemřel ve věku 55 let na srdeční poruchu jeden ze zakladatelů Internetu, Jon Postel. Stál nejen u zrodu Arpanetu, z něhož se odvinula současná podoba Internetu, ale byl také autorem řady specifikací RFC. Věnoval se vědecké činnosti (měl doktorát počítačových věd) a jeho posledním postem byla funkce ředitele v Information Sciences Institute (pobočka kalifornské univerzity). Vzpomeňte v dobrém tohoto velkého muže. Abychom uctili památku Jona Postela, rozhodli jsme se vám jeho činnost a dosah práce připomenout stručným shrnutím historie vzniku současného Internetu.
1966
Vědci poprvé použili optická vlákna pro zachycení telefonních signálů. Donald Davis zavádí termíny "pakety" a "paketové přepínání" (packets, packet switching). Bob Taylor z ARPA (Advanced Research Projects Agency, oddělení ministerstva obrany) získává dotaci na vývoj sítě, která by propojila větší množství univerzit. Bez jakýchkoliv průtahů a ani ne za hodinu souhlasí Charles Herzfeld s financováním projektu, jenž bude za tři roky znám jako ARPANET.
1967
Wes Clark přichází na setkání představitelů ARPA s nápadem využít dedikovaný hardware pro funkce sítě. Přístroje se mají nazývat Interface Message Processors (IMP\s), tedy Procesory zpravodajského rozhraní.
Říjen
Lawrence Roberts zveřejňuje první návrh ARPANETu na konferenci Velké počítačové sítě a komunikace mezi počítači v Gatlinburgu.
1968
V National Research Laboratory (NRL, Národní výzkumné laboratoři) ve Velké Británii se testuje první síť WAN s paketovým přepínáním.
Je zveřejněn konečný standard pro ASCII kód. (Dřívější verze, vytvořená v roce 1961, zahrnovala pouze velká písmena.)
Srpen
Larry Roberts ze společnosti ARPA vyhlašuje konkurz (RFC) na vybudování sítě 4 IMP, jejichž počet by vzrostl na 19. Mnohé velké společnosti, např. IBM, se konkurzu neúčastní s tím, že taková síť není možná.
Prosinec
Mnoho lidí je překvapeno skutečností, že konkurz vyhrává malá poradenská firma Bolt Beranek a Newman (BBN) z Cambridge. Společnost, vedená Frankem Heartem, získává jeden milion dolarů a méně než jeden rok na převedení teorie ve fungující systém.
1969 Březen
Firma Honeywell dodává první prototyp IMP (IMP 0) do BBN. Jednotka byla přizpůsobenou verzí počítače 516. Naneštěstí nefungovala správně a Ben Barker strávil několik týdnů neustálým ručním připojováním do sítě, aby se dosáhlo správné konfigurace.
7. dubna
Steve Crocker vytvořil první dokument RFC, nazvaný Host Software (RFC1). V něm předepsal vzájemný vztah mezi hosty a přístroji IMP od společnosti BNN. Každá strana je zodpovědná za vývoj softwaru, který propojí počítače k IMP sítě ARPANET.
20. července
Apollo 11 přistává na Měsíci, což mohly sledovat miliony diváků ze Země.
2. září
Vývojáři z BNN, pracující na IMP, konečně instalují první IMP uzel ARPANETu v UCLA, kde je bez problémů připojen ke školnímu počítači Sigma-7. Do konce roku jsou nastaveny další tři uzly: ve Stanfordském výzkumném institutu, na Univerzitě Kalifornie v Santa Barbaře a na utažské univerzitě.
1975
Americká kancelář ministerstva obrany získává administrativní dohled nad ARPANETem a ministerstvo obrany veškeré přednosti při komunikaci po této síti. Provoz rapidně vzrůstá, protože síť mohou nadále využívat i běžní uživatelé, vývojáři, univerzity. ARPANET se proto rozděluje do dvou větví: samotný ARPANET nadále zůstává pro akademické využití, MILNET zabezpečuje potřeby armády, a to za současného sdílení informací mezi oběma sítěmi. Propojovací síť je známá jako DARPA Internet (Defense Advanced Research Projects Agency), zkráceně Internet.
Počátek 80. let
Vznikají další sítě, např. BITNET (Because It\s Time Network) a CSNET (Computer Science Network, Počítačová vědecká síť), propojující akademické a výzkumné organizace. Tyto se nestaly původně součástí Internetu, postupem času však ano, a to kvůli sdílení informací.
1986
Národní vědecká nadace, National Science Foundation (NSF) významně přispěla k rozvoji Internetu vytvořením sítě, která propojila výzkumné ústavy celé země přes několik center se supervýkonnými počítači. Tato vysokorychlostní síť dostala název NSFNET. Přenosové linky obsahují jak telefonní kabely, optická a mikrovlnná vlákna, tak satelitní spojení. Původní rychlost je 56 Kb/s.
1989
Síť NSFNET je upgradována na tzv. T1 linky, jejichž přenosová rychlost je 1,5 Mb/s.
1992
Současný upgrade na T3 linky zaručuje přenos rychlostí 45 Mb/s. (10 kopií Tolstého románu Vojna a mír byste přenesli z jednoho místa na druhé za jednu sekundu). Internet se objevuje poprvé i v Československu, kde propojuje školy a vědecká a výzkumná pracoviště. Postupně se připojí i státní správa.
1998 Síť NSFNET se nadále rozšiřuje dnes má propojení do 80 zemí světa a přes milion uživatelů.
Síť, nazvaná Internet 2, a vycházející z propojení jednotlivých železničních stanic v USA optickým vláknem, se začíná budovat v Evropě.
V České republice klesá počet připojených uzlů do Internetu, díky ohlášenému zvýšení telefonních poplatků ze strany SPT Telecomu dochází k akci Bojkot proti Telecomu, a stále platí zákon o telekomunikacích z roku 1964, jenž je v rozporu s ustanoveními Evropské unie.
8 0725/JL