Mu₧ jde po ulici a najednou shora zaslechne p°φÜern² jekot.
Zvedne hlavu a vidφ, jak v panelßku v desßtΘm pat°e visφ
z parapetu jenom za koneΦky prst∙ ₧ena, nad nφ se z okna vyklßnφ
mu₧ a kladivem ji tluΦe p°es prsty, za¥atΘ v parapetu.
Okam₧it∞ za°ve:
"╚lov∞Φe, co to d∞lßte! V₧dy¥ spadne dol∙ a zabije se!!!"
Shora se ozve odpov∞∩:
"To je moje tch²n∞!"
Mu₧ chvφli mlΦky celou situaci pozoruje a pak podotkne:
"Ale jak se dr₧φ, mrcha!"

"Nazdar, jak se mßÜ?"
"Akorßt jdu z poh°bu svΘ tch²n∞."
"A proΦ jsi tak poÜkrßban²?"
"Brßnila se..."

"Pane doktore, ka₧dou noc se mi zdß hrozn² sen. Jdu po ulici a vidim 
svou tchyni, jak vede na provßzku krokod²la. A jeÜt∞ te∩ se
t°esu strachy kdy₧ vidφm ty ₧lutΘ oΦi, zelenkavou k∙₧i s puch²°i a 
ohromnß zubiska, co m∞ cht∞jφ roztrhat!"

Doktor zvolß: "To je straÜnΘ, v₧dy¥ i jß jsem se vyd∞sil!"

"Ale to jeÜt∞ nic nenφ, pane doktore, te∩ vßm popφÜu toho krokod²la!"
                                                           (Peet Pavlas)

"ProΦ ses po rozvodu s man₧elkou o₧enil s jejφ sestrou?"
"Abych si nemusel zvykat na novou tch²ni."

Ptß se student prßvnickΘ fakulty:
"Pane docente, jak² trest Φekß toho, kdo ₧ije v bigamii?"
"Dv∞ tch²n∞."

╪φkanka z Moravy:
  Pivo, tch²n∞, uzenΘ
  jsou nejlepÜφ studenΘ.

SmuteΦnφ pr∙vod jde ulicφ. Najednou se k truchlφcφmu mu₧i, kter²
jde za rakvφ, p°itoΦφ kolemjdoucφ a ptß se: "Man₧elka?"
"Ne, tch²n∞," odpovφ mu₧.
"Taky dobr²," °ekne kolemjdoucφ.

U brßny h°bitova hledφ mu₧ na podivn² pr∙vod - za rakvφ krßΦφ mu₧ s 
man₧elkou a psem - dobrmanem a potom dlouhß °ada mu₧∙. Stojφcφ mu₧ 
nevydr₧φ a ptß se, kdo to mß poh°eb. Mu₧ za rakvφ odv∞tφ:
"To je poh°eb mojφ tch²n∞. Vidφte toho dobrmana? To on napadl tch²ni a 
zakousl ji."
"To je ale pes, nemohl byste mi ho p∙jΦit na pßr dnφ?"
"ProΦ ne, jen si musφte stoupnout na konec tΘ °ady!"

Vφte, co je to ropucha a t°icet ₧abiΦek?
Tch²n∞ v∞Üφ zßclony.

Vφte, co jsou to smφÜenΘ pocity?
Kdy₧ vaÜe tch²n∞ padß do propasti ve vaÜem aut∞.

Vφte jak se d∞lφ tchyn∞?
Sekyrou.

VÜimli jste si? 
O tchßnech nejsou ₧ßdnΘ vtipy!

                                                    (Bernice Sandlerovß)

/ o policistech

Do mlΘΦnΘho baru p°iÜel p°φsluÜnφk StB v civilu a vyslovil svΘ p°ßnφ:
"Prosil bych koblφ₧ky a Φaj."
"Koblφ₧ky nejsou," ohlßsila vedoucφ.
"Tak koblφ₧ky a kafe."
"Dy¥ vßm °φkßm, ₧e koblφ₧ky nejsou."
"Je₧φÜmarjß, tak koblφ₧ky a kakao."
Vedoucφ b∞₧ela k telefonu, vytoΦila p°φmou linku nßΦelnφka, proto₧e 
p°φsluÜnφka v civilu velice dob°e znala a zoufale pravila:
"Soudruhu nßΦelnφku, prosφm vßs, ihned sem p°ij∩te, nebo se zblßznφm, 
mßm tu potφ₧e s jednφm vaÜφm pod°φzen²m."
NßΦelnφk p°ib∞hl za pßr minut, poslal p°φsluÜnφka pryΦ a pravil:
"Tak copak provedl?"
Vedoucφ zaΦala trp∞liv∞ lφΦit svΘ utrpenφ:
"Cht∞l koblφ₧ky a Φaj, jß mu °φkßm, ₧e koblφ₧ky nemßme a on, ₧e tedy 
chce koblφ₧ky a kafe. Jß mu znovu povφdßm, ₧e koblφ₧ky nejsou a on vßm, 
soudruhu nßΦelnφku, na m∞ vybafne, abych mu dala koblφ₧ky a kakao. To 
je hr∙za, co?"
NßΦelnφk se rozΦφlil a zaΦal k°iΦet:
"To je blbec, co? M∞la jste ty koblφ₧ky vzφt a omlßtit mu je o hlavu!"

Do policejnφho sboru p°ijali novΘho policajta. P°ed nßstupem do slu₧by 
si ho p°edvolal nßΦelnφk.
"Hlavn∞ si zapamatuj, ₧e st°φlet do lidφ je u nßs zakßzanΘ!"
"A v kter²ch m∞sφcφch?"

Dva policajti jdou po chodnφku a vidφ 5 korun a jeden °φkß druhΘmu:
 - ProΦ nesebereÜ t∞ch 5 korun?
 - Jß se ti za 5 korun neohnu!
 - Ty blßzne, v₧dy¥ s tφm se dß telefonovat!
 - Tak to u₧ je n∞co jinΘho!
Zvedne 5 korunu, p°ilo₧φ si ji k uchu a k°iΦφ: Hal≤≤≤...

Dva policajti jdou po kolejφch. Jeden °φkß:
"Ty koukni, ty kolejnice se tam v dßlce spojujφ. Poj∩me se tam 
podφvat."
Jdou, jdou a kde nic tu nic. Najednou se jeden z nich ohlΘdne:
"Ty koukni, ten konec je na opaΦnΘ stran∞. Poj∩me tam."
Tak se otoΦili a Üli zpßtky.
Vtom ale vyb∞hl na n∞ jak²si ₧elezniΦß°:
"Co se mi tu motßte po trati!?"
A policajti sa ura₧en∞ ohradφ:
"My nejsme ₧ßdnφ potrati, my jsme policistΘ!"

Dva policajti najdou v raj≤nu mrtvolu. Jeden °φkß:
"Hele, odtßhneme ji tamhle k soused∙m, a¥ ji nemßme ve svΘm 
raj≤nu. VφÜ,co je s tφm prßce?"
"No dob°e!"
V sousednφm raj≤nu jdou dva jinφ policajti a vidφ mrtvolu. Jeden °φkß:
"Podφvej, ona se vrßtila!"

Dva policistΘ le₧φ ztraceni na pouÜtφ. 
Jeden povφdß druhΘmu: "Vyst°el do vzduchu, t°eba nßs n∞kdo uslyÜφ". 
Druh² vyst°elφ, ale nikdo nep°ijde.
O n∞kolik hodin pozd∞ji povφdß ten prvnφ: "Vyst°el do vzduchu, t°eba
nßs te∩ n∞kdo uslyÜφ". Druh² vyst°elφ, ale nikdo nep°ijde.
O n∞kolik hodin pozd∞ji povφdß ten prvnφ: "Zkus zase vyst°elit do
vzduchu, mo₧nß nßs nynφ n∞kdo uslyÜφ". "Nemohu," povφdß ten druh², "u₧
mi doÜly Üφpy".

"ChlapΦek, ako sa volßÜ?"
"Jo₧o."
"A Φφm by si chcel by¥?"
"Neviem."
"A ty chlapΦek - ako sa volßÜ?"
"Neviem."
"A Φφm by si chcel by¥?"
"Äandßrom!"

ChlapeΦek se ptß mu₧e v uniform∞:
"Strejdo, vy jste policajt?"
"Ne, chlapeΦku, jß jsem ₧elezniΦß°, to jsem se jen tak blb∞ 
zakoukal..."

Id· dvaja policajti po kolajniciach. U₧ s· dos¥ unavenφ. Jeden
tak pozerß dopredu a hovorφ:
"Tam, kde sa tie kolajnice spßjaj· si odpoΦinieme."
KrßΦaj· asi hodinu, ke∩ sa jeden obzrie a vykrφkne:
"Aha, u₧ sme to preÜli!"

Jak dlouho trvß policajtovi, ne₧ napφÜe text na svatebnφ dort?
Odpov∞∩: 6 a 1/2 hodiny - p∙l hodiny to pφÜe a 6 hodin vyndßvß dort z 
psacφho stroje.

Jde mlad² policajt po chodb∞ a potkß starΘho s knφ₧kou po boku. Mlad² 
se ho ptß: "Co je to za knφ₧ku?"
"To je logika."
"Aha, a na co to je?"
"No, vysv∞tlφm ti to na p°φklad∞: MßÜ doma akvßrium?"
"Mßm."
"A mßÜ v n∞m rybiΦky?"
"Mßm."
"No vidφÜ, kdy₧ mßÜ akvßrium, je logickΘ, ₧e mßÜ v n∞m i rybiΦky."
"Aha."
"A mßÜ rßd zvφ°ata?"
"Mßm."
"No vidφÜ, kdy₧ mßÜ rßd rybiΦky, je logickΘ, ₧e mßÜ rßd i zvφ°ata."
"Aha."
"A mßÜ rßd lidi?"
"No mßm."
"No vidφÜ, kdy₧ mßÜ rßd zvφ°ata, tak mßÜ rßd i lidi."
"Aha."
"A mßÜ rßd ₧eny ?"
"Samoz°ejm∞, ₧e mßm."
"VidφÜ, kdy₧ mßÜ rßd lidi, tak mßÜ rßd i ₧eny."
"Aha."
"A jsi zvykl² se se ₧enami milovat?"
"Samoz°ejm∞, ₧e ano."
"VidφÜ, kdy₧ mßÜ rßd ₧eny, tak se s nimi i milujeÜ."
"U₧ tomu rozumφm," °φkß mlad² policajt a p∙jΦil si od starΘho knφ₧ku.

Jak jde po chodb∞, potkß ho kolega a ptß se, co to mß.
On na to, ₧e to je knφ₧ka o logice.
Kolegovi, to nedß a poprosφ ho, aby mu to vysv∞tlil.
Mlad² na to: Vysv∞tlφm ti to na p°φklad∞.
"MßÜ doma akvßrium?"
"Ne, nemßm."
"Tak potom jsi teplouÜ!"

Jde policajt po ulici a povφdß si:
"Myslφm, tedy jsem."
...a zmizel.

Jdou dva policajti parkem a najdou mrtvolu v pokroΦilΘm stadiu 
rozkladu:
"Podφvej se na to! Zase je tady mrtvola!"
"Jak zase? Ty jsi u₧ tady n∞kdy vid∞l mrtvolu?"
"Jasn∞, p°ed m∞sφcem a byla dokonce stejn∞ obleΦenß."

Jdou dva p°φsluÜnφci v noci parkem, kdy₧ na jednoho p°ijde nutnost. 
"Hele Tondo, poΦkej na m∞ chvilku, jß si skoΦφm jenom tadyhle za 
roÜtφ."
Tonφk posluÜn∞ p°eÜlapuje na cestiΦce, a v tom zaslechne z k°ovφ hlas: 
"Tondo ho∩ m∞ sem baterku!"
To ho trochu zarazφ, odepne baterku, ale nedß mu to aby se nezeptal: 
"To tam hledᚠto hovno?"
"Ale prdlajs, to hovno jsem m∞l v ruce u₧ 4x, to co hledßm je pendrek."

Jede kn∞z na kole bez °φdφtek.  Zastavφ ho policajt a povφdß:
"Velebn² pane, bude to za 50 korun za to, ze jedete bez 
°φdφtek. Ohro₧ujete tφm sebe i ostatnφ."
"Ale pane strß₧nφku, se mnou jede pßn B∙h."
"Tak to bude za 100, ₧e jezdφte dva."

Jede ₧ena v trabantu a ten jφ vypovφ posluÜnost. ZaΦne tedy stopovat
kolemjdoucφ auta a zastavφ jφ chlapφk v BMW.
"Opravit to neumφm, ale vezmu vßs do vleku, jestli chcete," nabφdne
jφ. Äena souhlasφ.
"Kdybych jel moc rychle, nebo jste m∞la n∞jak² problΘm, tak zatrubte
nebo zablikejte", instruuje jφ jeÜt∞ p°ed rozjezdem.

Jedou tak a p°edjede je mercedes. ╪idiΦe v BMW to naprdne a zaΦne ho
honit a ani jeden z nich si nevÜimne policist∙ s radarem.

Policista u m∞°icφho p°φstroje vyt°eÜtφ oΦi.
"Vid∞l jsi to?", ptß se druhΘho.
"Co prosφm t∞", ptß se druh².
"No, mercedes, jede 200."
"No a?"
"Za nφm BMW, taky 200."
"No a co?"
"A za nima trabant, a blikß a troubφ, ₧e je chce p°edjφ₧d∞t!"

Jedou policistΘ na zßjezd patrov²m autobusem. Ti dole se vesele bavφ, 
kdy₧ tu si vÜimnou, ₧e naho°e je n∞jak podez°elΘ ticho. Jeden z nich se
tam tedy jde podφvat, a vidφ, ₧e naho°e vÜichni sedφ jak p°ikovanφ, 
dr₧φ se sedadel a vyd∞Üen∞ zφrajφ p°ed sebe.
"Co se d∞je?" ptß se p°ekvapen∞.
"Vßm dole je hej vy tam mßte °idiΦe!" znφ odpov∞∩.

Jsou policajti na vyÜet°enφ u doktora. Doktor vyjde ze dve°φ a povφdß:
"Je vßs tu moc, to bychom tu byli do veΦera. Musφte chodit po Φty°ech."
Tak nßΦelnφk p°ik²vne, ₧e je mu vÜechno jasnΘ, padne na kolena a 
povφdß:
"Tak jß jdu prvnφ."

Konß se zkouÜka novßΦk∙ na policejnφ prßci. Zvou je jednoho po druhΘm 
do kancelß°e a bezuch² velitel v₧dycky vyÜt∞kne: 
"Co je na mn∞ divnΘho?" 
A ka₧d² novßΦek °ekne: "Nemßte uÜi," a letφ. 
Kdy₧ u₧ je to pon∞kolikßtΘ, °ekne jeden z vyhozen²ch novßΦk∙ ostatnφm 
na chodb∞: "Hlavn∞ mu ne°φkejte, ₧e nemß uÜi." 
Tak nastoupφ dalÜφ kluk, velitel na n∞ho vyÜt∞kne co-je-na-mn∞-divnΘho? 
A kluk °ekne: "Mßte kontaktnφ ΦoΦky." 
"V²born∞," raduje se velitel, "koneΦn∞ n∞kdo inteligentnφ! Jak jste to 
poznal?"
"No, na Φem by Vßm dr₧ely brejle, kdy₧ nemßte uÜi?"

KterΘ Φty°i roky jsou nejhorÜφ v ₧ivot∞ policisty?
Prvnφ t°φda.

Lehne veΦer policajt do postele a zaΦne poΦφtat trΦφcφ nohy.
- Jedna, dv∞, t°i, Φty°i, p∞t, Üest.
Vyleze z postele a znova poΦφtß
- Jedna, dv∞, t°i, Φty°i.
F··, u₧ jsem se lekl!

Le₧φ dva policistΘ ve stanu. Stmφvß se. Najednou se jeden obrßtφ 
na druhΘho: "Franto, ₧e ty si honφÜ pΘro!"
"N≤," p°iznß se Franta.
"Tak si prosφm t∞ ho≥ svoje!"

Mal² chlapeΦek p°ijde za policajtem a ptß se ho:
 - Pane policajt, nenφ to vßÜ pendrek?
Policajt:
 - Ne, chlapΦe, jß jsem ten sv∙j ztratil.

"Modlφte se doma v₧dy p°ed jφdlem?" ptß se policista kolegy.
"Ne, proΦ? Moje ₧ena va°φ v²born∞!"

Na policejnφm okrsku majφ policistΘ polo₧enΘho slu₧ebnφho psa na stole 
a prohledßvajφ mu srst. P°ijde nßΦelnφk a divφ se, co to d∞lajφ.
"èΘfe, hledßme mu druh² p°irozenφ."
"A proΦ ?"
"No v₧dycky kdy₧ na hlφdce p°ijdeme do hospody, tak slyÜφme poznßmky, 
₧e u₧ je tady zase ten pes s t∞ma dvouma Φurßkama."

Na strom∞ sedφ mrtvice a okolo jde policajt. Mrtvice na n∞j skoΦφ, 
policajt se jenom ot°epe a jde dßl. Konsternovanß mrtvice vyleze zp∞t 
na strom, chvilku dumß a pak se plßcne do Φela:
"No jo, v₧dy¥ jß jsem mozkovß!"

NßΦelnφk mß s policisty hodinu fyziky:

"Vφte, proΦ vlak na kolejφch drncß?
Rozebereme si problΘm:
Vlak, to je vlastn∞ lokomotiva a vag≤ny
...vag≤ny se jenom vezou, tak₧e je zanedbßme
...zb²vß nßm lokomotiva - to je vlastn∞ motor a kola, zbytek je 
nepodstatn², ten zanedbßme
...po kolejφch jedou jenom kola, tak₧e motor taky zanedbßme
...kola si zjednoduÜφme na jedno kolo
...a to je vlastn∞ kruh, ₧e?
...kruh, to je pφ er na druhou
...pφ je konstanta, tu zanedbßme a z∙stalo nßm er na druhou, co₧ je 
Φtverec
...a co d∞lß Φtverec, kdy₧ se otßΦφ? Drncß!"

NaskoΦφ policajt do tramvaje a za°ve: 
"Sledujte ten taxφk!"

NejkratÜφ vtip o policistech:
... a p°φsluÜnφk se zamyslel...

Otec straÜφ malΘho syna:
- Ty, kdy₧ budeÜ zlobit, p∙jdu za policajtem a povφm mu to, a on t∞
zav°e do v∞zenφ !
Synek jde druh² den do Ükoly a uvidφ policajta tak jde za nφm a ptß
se, zda si na n∞ho otec st∞₧oval. Policajt nebyl blb²:
- Ano byl tu a °φkal ₧e ho moc neposlouchßÜ...
Chlapec se naÜtval a °φkß:
- No kdy₧ je on takov², i jß na n∞ho n∞co povφm. Ve sklep∞ mß p°φstroj
a d∞lß na n∞m slivovici !

"Pane °idiΦi, vy jste pil!"
"To nenφ pravda, pane policajt, B∙h je mi sv∞dkem!"
"To se uvidφ! Vystupte si oba!"