U₧ mnoho let se p°ßtelφm s v²tvarnφkem Miroslavem Pacnerem. U₧ n∞kdy p°ed dvaceti lety vytvß°el obrazy - sochy, jakΘsi absolutnφ v²seΦe p°φrody, kdy petrifikoval rostliny a zasazoval je do souvislostφ s pφskem, zeminou i kameny. Asistoval jsem mu, kdy₧ zaklßdal svoji japonskou zahradu, kterß je te∩, po dvaceti letech, tajemnß a d∙stojnß, jako kdyby byla p∞t set let v Kj≤tu. Poslednφ Mirkova kreace je m∞stsk² sad ve VysoΦanech v mφst∞, kterΘmu se hezky °φkß Podvinnφ - je to naproti vysoΦanskΘ polikliniky, kdy₧ se jede od Balabenky k Rokytce, tak vlevo.

FOTOETUDA Nejvφce poetickß pasß₧ z Pacnerovy kreace p°ipomφnß japonskou zahradu

Byl jsem se tam v sobotu s Bartem podφvat. Abych se nemusel dlouze rozepisovat, jak to vypadß, p°ipravil jsem n∞kolik, celkem sedm, fotografiφ (majφ kolem 10 kB): 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, p°iΦem₧ Üestß je tß₧, kterou vidφte na tΘto strßnce. Je to kombinace kamene, pφsku a d°eva, jak²chsi vyplaven²ch kmen∙, trosek lesa, chcete-li. Celek vypadß jako barbarsk² hrad, bezd∞Φn∞ jsem se rozhlφ₧el, odkud se proti mn∞ vy°φtφ barbar Conan! Divil jsem se, jak m∙₧e n∞co podobnΘho vymyslet Φlov∞k tak jemn² a laskav², jako je Mirek Pacner! Do kompozice jsou zasßzenΘ borovice a dalÜφ d°eviny - tak₧e za pßr let bude vypadat zase jinak, jaksi m∞kΦeji, a budete mφt pocit, ₧e je to tam p°inejmenÜφm tisφc let. Bude-li p°φÜtφ vφkend v Praze tak hezky, jako bylo tuto ned∞li, je to nßm∞t k p°em²Ülenφ, kam se vypravit na prochßzku.

Jist∞ ₧e jsem neΦekal, ₧e Bart bude Mirkovo dφlo obdivovat. Auto jsem zaparkoval opodßl - hroznΘ haraburdφ, ve VysoΦanech se stavφ o stoÜest a kolem staveb je v₧dycky bordel. Barta bavφ a vÜechny ty povalujφcφ se panely a betonovΘ skru₧e si p°ivlast≥uje po psφm zp∙sobu. Ba₧inou jsem se dostal a₧ k parku - a ten je na ka₧dΘ z p°φstupov²ch cest chrßn∞n tabulkou, na kterΘ je nakreslen² pes, Φerven∞ p°eÜkrtnut²!

Z ·sty k po°ßdku i k Mirkovi jsme tedy park Podvinnφ obchßzeli ba₧inou a nakukovali zpovzdßlφ a pak jsem Barta uvßzal, abych mohl ud∞lat fotky... ┌tvar jsme obeÜli po obecnφm pozemku, a₧ jsem dorazil ke vchodu a tam byl nßpis, ₧e psi majφ b²t na vodφtku! Tak₧e jsem byl zase jednou p°φliÜ horliv² v respektu k ·°ednφmu na°φzenφ... "Sorry," omlouval jsme se Bßrtovi, pouÜt∞je ho z vodφtka. "To nic, ÜΘfe," odpov∞d∞l a b∞₧el k nedalekΘ betonovΘ skru₧i, aby ji prohlßsil za svΘ vlastnictvφ.