| |
12.02.1999
 O nudnych kalamitach
(Tomas Vitvar, èv²carsko)
Prvni zvuk, ktery jsem dnes v casnem uternim ranu uslysel, byl zvuk hrabla
na snih drhnouciho o protejsi chodnik. V nasi klidne curysske ctvrti se
nestava, ze bychom se budili jinak nez vzdalenou ozvenou projizdejicich
tramvaji, a tak bylo zrejme, ze se dnes neco deje. A delo se.
Mesto dostalo pres noc nadilku snehu s intenzitou, jaka se vyskytla naposledy v roce 1986. To nam pohotove sdelili ve vecernich zpravachzaroven s tim, ze toho snehu bylo 29 centimetru. Inu, kdyz presnost, tak jedine Swiss quality.
A slo se do prace. Kolo, jinak obvykly dopravni prostredek, bylo
jednoznacne zanechano doma. Nejen proto, ze od minuleho tydne nema v
poradku brzdove lanko, ale predevsim proto, ze nema lyze namisto pneumatik.
Nasadit na nohy bezky, k tomu mi tak brzy po ranu nejak chybela fantazie.
Ta zato nechybela nasemu vytecne radnemu sousedovi z dolejsiho bytu, ktery
predpisove pripravil ke dverim pytel soli a koste na odmeteni snehu ze
schodu mezi vilou a chodnikem a predpisove tak nabidl prvnimu, kdo rano
opousti dum, moznost promest najemnikum spojeni se svetem. Prometl jsem,
posolil a ubiral se do sveta.
Na tehle zemi je bajecne i strasne zaroven, ze ma pripravene predpisy a
scenare na reseni snad uplne vseho. Jako kdyby uz pred 700 lety, kdy za
casu bajneho Wilhelma Tella zakladali na louce Rⁿtli svycarskou
konfederaci, byli byvali vypracovavali predpisy, kterak resit snehove
kalamity. On lezi Curych na obe strany od jezera misty i dost strme do
kopce, ale asi ne natolik, aby to rozvratilo spravu silnic a dopravni
podnik Zⁿri-Linie. U nasi zastavky byl frezou vyriznuty pruchod ve snehove
bariere pro prechod pres ulici, odmetene nastupiste a vse pripravene k
dodrzeni obvykleho osmi- az desetiminutoveho intervalu tramvaji. Nebyly to
sice vzdy intervaly uplne presne podle jizdniho radu a nektere autobusy to
v nekterych ctvrtich chvilemi do kopce musely vzdat, ale tramvaje ovesene
rampouchy se mezi temi skoro pulmetrovymi barierami drzely statecne. Jinymi
slovy, kalamita to byla vcelku nudna. Z centraly se ozyvala poklidna
hlaseni, ze nektere spoje se mohou predcasne otacet ve vozovnach a ze je
tudiz nutne pocitat se zpozdenimi, a na internetovych strankach mestske
dopravy i spolkovych zeleznic se hbite objevilo totez. Urcite podle
nejakeho pripraveneho scenare. A snezilo cely den, snehu je pomalu na pul
metru, a porad to same. Ve meste se sice jezdi trochu pomaleji nez obvykle,
ale to je asi tak vsechno. Je to podobne jako kdyz na podzim zapadaji
koleje listim, takze mam pak vzdycky pocit, ze v pristi vterine musi
vsechno vykolejit. Ale nevykoleji, ponevadz na spadle listi jsou take
pripravene predpisy. Otrava. Tenhle poradek ma opravdu tuhy korinek. Kdyby
meli na radnici takovou fantazii jako jeden ctihodny byvaly prazsky
primator, bavili bychom se nejdriv pet takovych zasnezenych zim vseobecnym
klouzanim, nez bychom poridili kostata na odmetani.
Zatimco pisi toto povidani, venku behem vecera stale pribyva snehu.
Nepredpokladam ovsem, ze by na druhe a dalsi kalamitni dny neexistovaly
scenare. Zato me napada, ze je zitra streda a ze je tudiz nutno jeste ted
vecer predpisove vynest pred vilu normalizovany sacek s odpadky, nas verny
Zuri-Sack, aby ho zitra brzy rano mohli odvezt. Potiz je s tim, ze asi
neexistuje predpis, kterak onen pytel oznacit, jestlize mu zjevne venku do
rana hrozi zasypani snehem. Asi do nej zapichnu tycku s cervenym faborkem,
co ma uprostred bily helvetsky kriz...
|
|
