| |
16.02.1999
 Krßlφk
(George èvehla, Austrßlie)
Dnes jsme s Pajdou na naÜφ ka₧dorannφ prochßzce potkali n∞co, co tu nenφ na dennφm po°ßdku.
Proto₧e jsme Üli hned po rozb°esku a to tu te∩ je n∞co mßlo po pßtΘ, tak
jsem naÜemu geriatrikovi pop°ßl volnost bez vodφtka. Po liduprßzdn²ch,
vφkendov²ch ulicφch jsem Üel se psem voln∞ lo₧en²m.
Vlah² vzduch von∞l
p°edzv∞stφ horkΘho dne a na nebi ani mrßΦku. I kdy₧ jsme u₧ m∞li horkΘ dny,
kdy teplota byla nedaleko Φty°icφtky, tak trßva v zahradßch je dosud zelenß.
No a jak tak jdu, nßÜ mongrel n∞kde vzadu kontroloval pachy obechcan²ch
stromk∙ a ke°∙, tak na tom zelenΘm pa₧itu spat°φm krßsnΘho bφlΘho krßlφka s
n∞kolika Φern²mi fleky. Sed∞l tam jak kaÜφrovanej a pokukoval po m∞. Nevφm
gdo byl vφc p°ekvapenej. Byl to evidentn∞ krßlφk - milßΦek, chovan² pro
radost a nikoliv na maso. Byl takΘ voln∞ lo₧enej jako Pajda, snφdal orosenou trßvu a jß ho vyruÜil. V tu rßnu jsem se podφval gde je Φokl. Ten se jen Üustl kolem mojφ levΘ nohy a hurß na KO╪IST. Za°val jsem na n∞j zplna m²ch geriatrickejch plic a jak je hluchej, tak zkoprn∞l a milej krßlφΦek odb∞hl do bezpeΦφ hustΘho ke°e.
KrßlφΦek p°e₧il, Pajda se znechutil a jß si vzpomn∞l jak jsme jednou hlφdali krßlφka co pat°il dcerkßm naÜich kamarßd∙. Zuzanku, jak se ten bφl² krßlφk jmenoval, si chovaly takΘ pro pot∞Üenφ. Jely na t°φt²dennφ dovolenou a doufaly, ₧e Zuzance bude u nßs dob°e. Daly radu, ₧e mßme na zahrad∞ zarazit do zem∞ kolφk, Zuzanku na ·vazek a ta ₧e bude udr₧ovat trßvu p∞kn∞ p°i zemi.
Udr₧ovala, ne₧ se na zahradu dostal nßÜ tehdejÜφ pes, jozefΦφk Waldemar.
Zuzanka se mu sna₧ila utΘct, ale tak neÜ¥astn∞, ₧e p°i ·prku se o ·vazek
tΘm∞° vysvlΘkla z k∙₧e. Nebyl to p∞knej pohled a pocit u₧ v∙bec ne. Zuzanka i p°es zßkrok a lΘΦbu skonala a my jsme urychlen∞ sehnali dalÜφho bφl²ho micana od kamarßdky z laborato°e. Pokusn²ho. Od Zuzanky se liÜil pouze krßsn∞ vytetovan²m Φφslem na jednom slechu. Holky Zuzanku oplakaly. Nßhrada jim vÜak brzy smutek zahnala a Φφslo na uchu jim ani trochu nevadilo.
|
|
