| |
03.02.1999
 JeÜt∞ Jan Palach
(Honza Hurych, Kincardine, Kanada)
DoÜel mi tento dopis: "Zaujal m∞ vßÜ p°φsp∞vek do NeviditelnΘho Psa ze dne 1999-01-29 s nßzvem "Kdo je hrdina a kdo ho chce soudit ?" Doufßm, ₧e se neproh°eÜuji proti sluÜnosti v∙Φi vßm, kdy₧ k n∞mu mßm dopl≥ujφcφ otßzku: Koho mßte na mysli v poslednφ v∞t∞ poslednφho odstavce "ty, kterΘ Palach∙v p°iklad vedl v roce 1989 k tomu, aby naÜφ zemi svobodu op∞t zφskali."?
Proto₧e je to otßzka, kterou mß ka₧d² prßvo se ptßt, odpovφm tady na ni i ve°ejn∞.
Na otßzku je pro m∞ velmi t∞₧kΘ odpov∞d∞t, nebo¥ jsem v tΘ dob∞ v Praze nebyl. P°esto se o to pokusφm. Rozeberu to na detaily: kdo to byli - a zda zφskali - naÜφ zemi - svobodu - a zda si vzali p°φklad z Palacha.
P°ekvapen∞ jsem si toti₧ uv∞domil, ₧e to je divnΘ, kdy₧ si u₧ po necel²ch deseti nevzpomeneme na hlavnφ aktΘry sametovΘ revoluce. Asi ten samet n∞jak vyÜisoval nebo co. Nebo ₧e by ₧ßdnφ nebyli? Ani jß vlastn∞ nevφm, koho bych vßm tu m∞l vyjmenovat. Pokud teda chcete jmΘna. Äe by GorbaΦov? Nebo Reagan? N∞kdo p°ece tu svobodu odn∞kud p°inΘst musel, ne? Nepsalo se o tom tehdy v novinßch?
VÜak i tak byli ╚eÜi - krom∞ Bulharska - poslednφ, kdo dali najevo, ₧e ji cht∞jφ. U₧ jsem se bßl, ₧e si ani vΦas nepodßme p°ihlßÜku. Neb²t t∞ch pßr disident∙, o ╚echßch jsme se v cizin∞ do listopadu 89 v tomhle sm∞ru moc nedozv∞d∞li. UrΦite nßm asi svobodu nezφskali ti, kte°φ te∩ k°iΦφ, ₧e to bylo za komunizmu lepÜφ - ti by si ho radÜi nechali u₧ tehdy, ne? Jen₧e jak vysv∞tlφme ty zßstupy lidφ, co v Praze i jinde zvonily klφΦi? Svedeme to teda na n∞, to bude asi nejlepÜφ.
Zφskali - inu ano, jakΘ jinΘ sloveso sem dßt: o boj na bodßky tu neÜlo a ponφ₧enou suplikou to takΘ nebylo. Z nedostatku lepÜφho slova to teda radÜi tak nechßm, jestli dovolφte.
NaÜφ zemi: tady se p°iznßm, ₧e si asi p°isvojuju moc. Äiju toti₧ v cizin∞, stejn∞ jako - soud∞ podle adresy - tazatel ₧ije takΘ n∞kde jinde. Tak₧e nßm ji nezφskali. Jß svobodu zφskal u₧ p°ed t°iceti lety, kdy jsem utekl, ale to je vedlejÜφ. Tak₧e jakΘpak naÜφ zemi, ₧e ano? Jen₧e jß se v ╚echßch narodil, mßm tu zemi a lidi rßd a mßm dokonce ΦeskΘ obΦanstvφ. Pravda, nevolφm, musel bych si na to vzφt dovolenou a mßm to takΘ trochu z ruky, ale koho takΘ volit? V₧dy¥ i ti doma majφ t∞₧kΘ rozhodovßnφ, jeÜt∞ bych jim to mohl zkazit :).
A v∙bec, jakou svobodu, kdy₧ Φtu po°ßd, jak na ni ka₧d² jen nadßvß, ne? Chßpu t∞ch deset procent komunist∙, ti p°ece cht∞jφ diktaturu. Ale co ti ostatnφ? Ti z°ejm∞ cht∞li svobodu jen proto, aby na ni te∩ mohli svobodn∞ nadßvat, ne? VÜak ani ta svoboda nenφ pro ka₧dΘho: ameriΦtφ ╚esi po°ßd nemohli dostat obΦanstvφ, zatφmco zrßdci, kte°φ v srpnu 68 p°ivolali vojska cizφ mocnosti do ╚ech, ho majφ vesele dßl. Vφm, v²raz "svoboda" znφ pateticky pro ty, kdo nevφ, co to je. Jß sßm si po°ßd jeÜt∞ pamatuji jakΘ to bylo, kdy₧ jsem prvn∞ svobodn∞ vydechl v Lond²n∞. To se nedß vysv∞tlovat, to se musφ pro₧φt.
Jestli vßm to slovo ale vadφ, to₧ si tam mφsto n∞ho dejte t°eba "postkomunizmus", jß se zlobit nebudu :).
Jak vidφte, pochopil jsem, ₧e otßzka byla vlastn∞ ironickß a proto takΘ na ni ironicky odpovφdßm. Jak u₧ jsem napsal, je mi z toho vÜeho jen smutno. Nebyl jsem tehdy v Praze, kdy₧ se konal sametov² p°evrat, byl jsem u₧ dvacet let v Kanad∞. Vid∞l jsem to ale v televizi a t∞Üil jsem se do Prahy. Dostal jsem se tam tuÜim a₧ v kv∞tnu, mo₧nß v Φervnu 1990. Stßl jsem na Vßclavaku, mezi lidmi, kte°φ byli plni radosti a optimizmu. Dole u M∙stku stßl p°evr₧en² rusk² tank poΦmßran² napisy a s balkonu tam mluvil k nadÜen²m dav∙m prezident Havel a pak jeÜt∞ n∞kdo - o tom, ₧e ruÜtφ vojßci brzo odjedou. A naho°e u Vßclava le₧ely kytky a fotografie Jana Palacha. Kolem vÜude stßlo plno lidφ, kte°φ na n∞j nezapomn∞li, kter²m jeho ob∞¥ n∞co °φkala. "VidφÜ, Jene," povφdßm, vφc pro sebe ne₧ jemu, "koneΦn∞ jsi se doΦkal, ₧e Rusßci odtßhnou..."
Vid∞l jsem tu nedßvno v televizi dokumentßrnφ film o atentßtu na Heydricha. V jednΘ scΘn∞ se ukazuje, jak dva t²dny po dobytφ krypty v Resslovce byli ╚esi p°inuceni vyjßd°it svou solidaritu k n∞meckΘ °φÜi. P°echßzela m∞ hr∙za, kdy₧ jsem ve filmu vid∞l t∞ch dv∞st∞ tisφc ╚ech∙, co tam stßlo, hajlovalo a zpφvalo "Kde domov m∙j". Na tom stejnΘm Vßclavßku. No prosφm, to bylo ze strachu, ale dovedete si p°edstavit, jaky ohlas by m∞l tehdy tento filmov² zßb∞r ve sv∞t∞? Po°ßd tady toti₧ jeÜt∞ byla hrozba, ₧e nßm po vßlce z∙stanou jen pomnichovskΘ hranice. NaÜt∞stφ pro naÜi budoucnost tehdy sv∞tu °φkalo vφc to, ₧e ten atentßt provedli ╚eÜi, teda ti druzφ ╚eÜi.
Vzpomn∞l jsem si tehdy na Vßclavßku i na to, jak jsem v roce - bylo to 21 srpna, ne? - Üel do Dejvic. Byl jsem tam asßkem na fakult∞ a musel jsem jφt p∞Üky; tramvaje nejezdily. Bylo nßs vφc a v HoleÜovicφch nßm koneΦn∞ zastavilo n∞jakΘ osobnφ auto. ╪idiΦ nßm ukazoval zkrvaven² kapesnφk a vysv∞tloval: "Jedu od Karlφnskeho divadla, tam se st°φlφ". VÜichni jsme ovÜem v∞d∞li, ₧e st°φlejφ jen Rusßci. A poh°bφvali naÜe mrtvΘ p°φmo tam v parku, aby se to ututlalo.
Ale zp∞t k otßzce: ano, byli to takΘ tihle mrtvφ, kte°φ nßm p°inesli v roce 1889 svobodu. Nebylo jich mnoho, ale ztratili to nejcenn∞jÜφ, co m∞li. Dokßzali to vlastn∞ nep°φmo, pochopiteln∞, podobn∞ jako tehdy ti paraÜutistΘ, a to tak, ₧e ovlivnili sv∞domφ sv∞ta. A zatφmco v ╚echßch si je u₧ mo₧nß tolik nep°ipomφnajφ, cizina o nich v∞d∞la a vφ dodnes. Neznß ovÜem jmΘna naÜich padl²ch, jen jedinΘho: Jana Palacha. A to bylo slyÜet daleko, p°inejmenÜφm tak daleko jako zvon∞nφ klφΦema. Dokazovalo to cizin∞, ₧e samostatnost nejen chceme, ale ₧e si ji i zaslou₧φme.
Pravda, Φasy se m∞nφ, ale jedno z∙stßvß. Ve jednΘ divadelnφ h°e o Galileovi mu vyΦφtß jeho student, ₧e odvolal. ╪φkß mu: "B∞da zemi, kterß nemß hrdin∙!". Na to odpovidß Galileo: "Ne, b∞da zemi, kterß hrdiny pot°ebuje!"
|
|
