02.02.1999
O ènekovi, t°ech mravencφch a nßmo°nickΘ Φepici

Jedno rßno, zcela proti oΦekßvßnφ vÜech, kte°φ Φekajφ a tajn∞ doufajφ, ₧e p°ece ?, snad !, mo₧nß à,zaΦalo skuteΦn∞ babφ lΘto. Poznalo se podle toho, ₧e se z ulic rychle vytratily deÜtnφky a podzimnφ balo≥ßky a vÜichni, kdo m∞li Φas zaΦali chodit rad∞ji p∞Üky, aby si u₧ili brouzdßnφ ve spadlΘm listφ a sbφrßnφ kaÜtan∙. A prßv∞ v jednom z t∞ch krßsn²ch tepl²ch dnφ se ènek koneΦn∞ rozhoupal , a rozhodl se, ₧e se skuteΦn∞ vypravφ na cestu za mo°e. P°φprava pro n∞j nebyla ani trochu nßroΦnß. Jak znßmo, vÜe co pot°ebuje, mß v₧dy u sebe a tak Ülo jen o to za°φdit nudnΘ formality na ·°adech a to co nejrychleji. A proto₧e i kdy₧ na to nevypadß, mß za tykadlama, poda°ilo se mu vÜechny celnφky obelstφt a zφskat povolenφ, kterß èneci pot°ebujφ k cestovßnφ, v rekordn∞ krßtkΘm Φase. A potom staΦilo u₧ jen zabalit a hurß do sv∞ta. ènek si sice nese domov vÜude sebou , ale aby to nem∞l moc t∞₧k², rozhodl se pro menÜφ podzimnφ ·klid. A tak t°φdil a dumal, co by se mu mohlo ve sv∞t∞ hodit. Nakonec mu z∙stal jeden starÜφ walkman, do kterΘho se t∞₧ce shßnφ baterky, ale na lepÜφ nem∞l, n∞kolik kus∙ p°ehran²ch kazet, zde je nutno uznat, ₧e ènek∙v vkus byl prvot°φdnφ, vezl si s sebou takovΘ velikßny hudby jako je Wolfgang Amadeus Mozart, Robert K°es¥an a Druhß trßva, Farinelli a dalÜφ klasiky. Kdy₧ jsme u tΘ hudby, pro Üt∞stφ jako talisman si vzal jedny malΘ housliΦky, sice na n∞ neum∞l hrßt, ale m∞l je rßd a navφc mu p°ipomφnaly jednu milou kamarßdku, kterß mu je darovala. Dßle si zabalil jedno modrΘ tulßΦkovskΘ triΦko a jeho nejoblφben∞jÜφ star² dlouh² svetr a co na tom, ₧e m∞l ji₧ znaΦn∞ vytahanΘ rukßvy. UrΦit∞ si vzal taky dalÜφ nutnΘ svrÜky, ale ty u₧ nebyly zajφmavΘ, snad jen jeÜt∞ dva pßry Φerven²ch pono₧ek, pro odliÜenφ v davu. P°ibalil takΘ h°eben, m∞l toti₧ v plßnu v∙bec si nest°φhat vlasy a stßt se tak dlouhovlasat²m ènekem, ovÜem s nutnou elegancφ. Trochu ho trßpilo, ₧e nemß ₧ßdn² n∙₧,chvφli p°em²Ülel o tom, ₧e by si ho p∙jΦil od ta¥ky, ale nakonec si °ekl, ₧e se obejde bez n∞j. Ne ₧e by m∞l tak naivnφ p°edstavy o sv∞t∞, ale je pravda, ₧e u₧ taky leccos za₧il a leckde byl a tak si i leccos troufl. A kdy₧ m∞l sbaleno, staΦil se rozlouΦit se sv²mi p°ßteli, koupit si jφzdenku, letenku, vzφt si pas a jet. Chvφli ho mrzelo, ₧e se p°ece jen nerozhodl pro to vzφt si fotoaparßt, ale kdy₧ si vzpomn∞l, jak mu ho na jeho poslednφ cest∞ ukradla jedna celnice v letech, zapomn∞l na focenφ, dal si sluchßtka do uÜφ a za zvuk∙ hudby DruhΘ trßvy opustil domov.

Cesta trvala n∞jakou dobu, p°ibli₧n∞ dv∞ hodiny autobusem do hlavnφho m∞sta a odtud asi osm hodin letadlem p°es mo°e. A b∞hem tΘ cesty se n∞co zcela neoΦekßvanΘho d∞lo v jeho domeΦku, ani₧ by o tom ènek v∞d∞l. Nebyl zrovna toti₧ nikdy moc pozorn² a tak mu uniklo, ₧e s sebou veze ΦernΘ pasa₧Θry. A to hned t°i. T°i mravenΦφ kluky. Byli to mravenci z mraveniÜt∞, kterΘ stßlo poblφ₧ jeho domku p°i jeho poslednφm usφdlenφ, tedy asi tak v poslednφch t°ech m∞sφcφch, delÜφ dobu to na jednom mφst∞ ènek v∞tÜinou nevydr₧φ. To mraveniÜt∞ bylo velkΘ a dob°e udr₧ovanΘ a ₧ivot v n∞m byl p°esn∞ dop°edu urΦen. A proto se nenφ co divit,₧e se kluci z mraveniÜt∞ dφvali na èneka s velk²m obdivem, kdy₧ chodil kolem nich ve sv²ch Φerven²ch pono₧kßch, s nßuÜnicφ v uchu (tu zφskal na svΘ poslednφ cest∞, vlastn∞ o ni ani moc nestßl, ale ze solidarity se sv²m spolucestujφcφm si ji nechal zßrove≥ s nφm narazit) a pomalu sp°ßdal plßny na cestu za mo°e. MravenΦφ kluci v∞d∞li co je b∞hem p°φÜtφch t²dn∙ a m∞sφc∙ Φekß a necht∞lo se jim trßvit mlßdφ pracφ v mraveniÜti, kterΘ se chystß pomalu na p°ezimovßnφ. A tak se smluvili a sledovali èneka dlouho a nenßpadn∞, a₧ se jim poda°ilo dostat se nepozorovan∞ do jeho domeΦku a schovat se do d°ev∞n²ch housliΦek. A to se jim tam vlezli i malΘ zßsoby jφdla, kterΘ si vzali pro zaΦßtek s sebou. Ve chvφli, kdy se letadlo vznßÜelo ze zem∞ se radoval nejen ènek, ale i t°i mravenci drobφcφ zrovna loupßΦek do houslφ. Cesta p°φjemn∞ ubφhala, a ènek zaΦal plßnovat p°φÜtφ dny. StaΦil si jeÜt∞ uvßzat uzel na kapesnφku, aby nezapomn∞l na slib, kter² dal svΘ kamarßdce. Slφbil jφ, ₧e ji ze svΘ cesty kolem sv∞ta poÜle pravou nßmo°nickou Φepici, pro jednoho malΘho kluka, se kter²m ta kamarßdka plßnovala plavbu po mo°i. A takovß plavba se bez nßmo°nickΘ Φapky neobejde. A prßv∞ kdy₧ dovazoval uzel, letadlo Ü¥astn∞ p°istßlo. VÜichni se nedoΦkav∞ vyhrnuli po sch∙dkßch dol∙ do neznßma. ènek si nasadil domek., v prvnφm automatu za rohem si koupil pepsi-colu a Üelhledat autobusovΘ nßdra₧φ. Mravenci v houslφch se dohodli, ₧e je neopustφ d°φv, dokud se ènek neusadφ na n∞jakΘm p∞knΘm mφst∞. A ten na tom mezitφm pracoval.

Po pßr hodinßch jφzdy se rozhodl vystoupit na jednom p∞knΘm nßm∞stφΦku s velk²m kostelem na jednom konci a zmrzlinß°sk²m stßnkem na konci druhΘm. Poptßnφm u zmrzlinß°ky zjistil, jak se m∞sto jmenuje a vydal se hledat prßci. M∞l Üt∞stφ, v jednΘ z uliΦek zaΦφnajφcφ podloubφm naÜel podnik, kter² m∞l vyv∞Üen² inzerßt: Hledßme brigßdnφka na ·klid. A tak ènek naÜel prßci. Kousek od svΘho p∙sobiÜt∞ se rozhodl postavit domek a trochu si poklidit. Tak se stalo, ₧e mu do rukou p°iÜli housle a s nimi i mravenci. Nem∞l jim za zlΘ, ₧e vyu₧ili jeho d∙m na p°echod hranic a cestovali zadarmo, jenom nev∞d∞l, co s nimi. Necht∞l je jen tak vyhnat do cizφho m∞sta bez st°echy nad hlavou a tak se domluvili na podnßjem. Nakonec byl ènek rßd, ₧e nenφ sßm. Chodil do prßce, kde se Φasem projevili jeho schopnosti a tak rychle pov²Üil a vypracoval se p°es funkci baliΦe knih a₧ k samostatnΘmu asistentovi s pevn²m platem a vlastnφm mobilem. Knφ₧ky, kterΘho zajφmali si p∙jΦoval dom∙ a po veΦerech je Φetl.

Taky se p°ihlßsil do mφstnφ posilovny, sauny a velice se nadchl pro cviΦenφ ha-cchi, kterΘ sice nepochopil, ale samotn² fakt, ₧e jej navÜt∞vuje mu dostateΦn∞ p°ispφval k udr₧enφ nßlady. Mravenci si taky naÜli Φasem prßci a to v blφzkΘm p°φstaviÜti. Pomßhali naklßdat zbo₧φ na lo∩ a skamarßdili se s kapitßnem tak dob°e, ₧e jim jednou p°ed odplutφm na dalekou cestu v∞noval svoji Φepici. Mravenci s nφ splatili ènekovi nßjem a ènek ji poslal dom∙ na Vßnoce svojφ kamarßdce, jak jφ to slφbil. P°ibalil k nφ jeÜt∞ jednu p∞knou knφ₧ku, kterou vybral jako dßrek pod stromeΦek a balφΦek poslal stejn²m letadlem, jak²m sßm p°ilet∞l. Kdy₧ Vßnoce skuteΦn∞ p°iÜli, seÜli se vÜichni Φty°i u ènekova stolu v jeho domku. Mravenci chystali p°ekvapenφ, donesli z p°φstaviÜt∞ ₧ivΘho kapra od kamarßd∙ rybß°∙. Plßnovali svßteΦnφ veΦe°i, ale dopadlo to jinak. Nedokßzali kapra zabφt, kdy₧ jim tak p°ipomφnal domov. A tak se sesedli kolem lavoru s vodou, ve kterΘm se Φachtal kapr, zapßlili svφΦky, zazpφvali si koledy a pop°ßli si hodn∞ Üt∞stφ. Mravenci se toti₧ rozhodli vrßtit dom∙. Domluvili si v p°φstaviÜti prßci na lodi a spoΦφtali si, ₧e ne₧ lo∩ objede vÜechna m∞sta a dorazφ dom∙, na star² kontinent, zaΦne pomalu jaro a mraveniÜt∞ je bude pot°ebovat. Ten zbytek cesty od mo°e dom∙ se dohodli, ₧e budou stopovat a u₧ se na to moc t∞Üili. A tak se druh² den rßno po Vßnocφch ènek rozlouΦil se sv²mi podnßjemnφky, oblΘkl si sv∙j vytahan² svetr a Üel je vyprovodit do p°φstaviÜt∞. Mravenc∙m to v modro-bφle prou₧kovan²ch triΦkßch moc sluÜelo, a kdy₧ lo∩ odrazila od b°ehu zavolali trojhlasn∞ Ahoj, otoΦili se a Üli si po sv²ch.

ènek p°iÜel dom∙, posbφral vÜechny sci-fi knφ₧ky, kterΘ si p∙jΦil v prßci, zeptal se kapra, jestli mu nechce d∞lat spoleΦnost na dalÜφch objevn²ch cestßch, a kdy₧ kapr souhlasil, zvedl ènek domek, vrßtil v prßci knφ₧ky a mobil, rozlouΦil se a vydal se sm∞rem na autobusovΘ nßdra₧φ. Silvestra oslavili spoleΦn∞ s kaprem na zadnφm sedadle autobusu, jeho₧ sm∞r jim byl zcela lhostejn². ènek m∞l schovanou lßhev moravskΘho vφna a z kapra FrantiÜka se vyklubal skv∞l² houslista. A tak Ü¥astn∞ vkroΦili v Φerven²ch pono₧kßch do NovΘho milΘnia.