| |
02.02.1999
 PΘΦa, PΘ≥a a svatß Lucie
(glosa k polemice)
PΘΦovi a PΘ≥ovi je kolem t°iceti, jsou chyt°φ, vzd∞lanφ a pat°φ k ₧urnalistickΘ elit∞. PΘΦa je trochu napravo, PΘ≥a nalevo, nikdy se vÜak mezi nimi nevyhrotil ₧ßdn² zßsadnφ spor. A₧ nynφ. Jde v n∞m, a to je u mlad²ch mu₧∙ sprßvnΘ, o ₧enu. Nenφ to ledajakß ₧ena, ale p°φmo Lucie Bφlß.
PΘΦa popsal v jednom pravicovΘm t²denφku jejφ odvahu, ob∞tavost a hezk² vztah k prost²m lidem, p°iΦem₧ ji s provokativnφ nadsßzkou p°irovnal k Matce Tereze. PΘ≥a nev∞°il sv²m oΦφm, kdy₧ to Φetl. V jistΘm konzervativnφm, levoprav∞ pokrokovΘm list∞ vylφΦil PΘΦu jako otroka hormon∙, popletu a kaÜpara. ìafku od n∞j obdr₧el i Jefim FiÜtejn, kter² nedßvno vydal knihu rozhovor∙ s Luckou. Tak profßnnφ ₧enÜtinou p°ece musφ ka₧d² soudn² intelektußl pohrdat, a nepohrdß-li, ztratil zaslepen sexem soudnost, usoudil PΘ≥a. Sßm se sexem nenechal zaslepit. Jeho docela zßbavn² text t∞₧φ z porovnßvßnφ Lucie BφlΘ se sv∞ticemi. Sv∞tice p°ipadajφ PΘ≥ovi taky srandovnφ, ale kam se hrabou na Zlatou slavici. Valnß Φßst jeho textu jφzliv∞ zesm∞Ü≥uje jejφ charitativnφ Φinnost, jako by Ülo o nehorßzn² podvod, i jejφ politickΘ anga₧mß ve prosp∞ch Vßclava Klause, jφm₧ se pr² Lucka sna₧φ p°ipodobnit kombinaci Mß°φ MagdalΘny a Jany z Arku.
S Luciφ Bφlou jsem p°ed n∞kolika lety d∞lal delÜφ rozhovor do Φasopisu Barman. ╚ekal jsem na nφ v tmavΘ a prßzdnΘ chodb∞ Palßce kultury. Nejd°φv jsem zaslechl ch°est∞nφ st°φbra, a kdy₧ se vyno°ila zpoza rohu, skoro jsem se polekal, jak zlov∞stn∞ vypadala. Sed∞l jsem asi dv∞ hodiny u nφ v Üatn∞, ptal se na vÜelicos a ona odpovφdala jako prot°elß holka, kterß mß pot°ebu hledat sama v sob∞ pravdu. D∞lal jsem v tΘ dob∞ rozhovory s r∙zn²mi hv∞zdami a p°ipadal si p°i tom v₧dy jako kade°nφk jejich Φasto zplihlΘ duchaplnosti, Lucie vÜak o otßzkßch opravdu p°em²Ülela a sama byla n∞kdy p°ekvapena vlastnφ odpov∞dφ. Charakteristick² byl osud p°epsanΘho textu. Partie, kde hodn∞ otev°en∞ vyprßv∞la o svΘm ₧ivot∞, schvßlila bez mrknutφ, opakovan∞ vÜak sama tu₧tiΦkou p°epracovßvala vÜe, co se t²kalo prost°edφ na vrcholu pop-music. Tam se z ₧iv²ch v∞t postupn∞ stßvaly mrtvΘ preparßty.
Vra¥me se vÜak k polemice. Shrnu-li, Φφm je podle PΘni Lucka vinna, pak:
- je ·sp∞Ünou a bohatou hv∞zdou populßrnφ kultury, tady n∞Φφm lidsky naprosto ned∙v∞ryhodn²m,
- mφsto, aby svΘ socißlnφ cφt∞nφ projevovala nadßvßnφm zbohatlφk∙m, vydßvß znaΦnΘ Φßstky na pomoc pot°ebn²m a obchßzφ tak profesionßly soucitu, kte°φ by jejφ penφze p°erozd∞lili jist∞ moud°eji,
- neuv∞°ila legiφm mudrc∙, ale vlastnφmu instinktu, jen₧ jφ velel podporovat ODS.
Ve vÜech bodech ₧aloby nachßzφm lidskou i politickou p°edpojatost, kterß je v jist²ch vrstvßch kolektivnφm jevem: ad 1) Je nemo₧nΘ, aby n∞kdo dosp∞l k ·sp∞chu vlastnφmi silami, nebo¥ nßm se to nepovedlo.
ad 2) Bohatφ jsou lhß°i a zlod∞ji, a pokud ud∞lajφ n∞co dobrΘho, pak jen proto, aby jeÜt∞ vφce vyd∞lali.
ad 3) Podpora politickΘ strany, kterß spoleΦnost "atomizuje" (tj. sßzφ na schopnosti jednotliv²ch obΦan∙ a nikoli na vlivnΘ sφt∞) je v∙bec ten nejv∞tÜφ zloΦin. Hle, jak² soubor divn²ch animozit tu vyvstßvß. Nenapsal nakonec PΘΦa sv∙j nehorßzn² Φlßnek jen proto, aby je PΘ≥a vyvolal na sv∞tlo?
PΘΦa i PΘ≥a psali o dvou ·pln∞ jin²ch ₧ensk²ch, ne₧ byla ta, se kterou jsem se sßm setkal. Nejd°φv jsem poznal p°irozenou dravost jejφ osobnosti, potΘ podv∞domou ostra₧itost a nakonec tvrdou sebekßze≥, s jakou se pod°izovala zßkon∙m party. To vÜe pat°φ k mentalit∞ divokΘ holky z periferie, kterß se probφjφ ₧ivotem, jak umφ, a nenφ ani sv∞tice, ani fou≥a. TakovΘ holky mφvajφ dobrΘ instinkty.
|
|
