| |
12.02.1999
 Omluva ╚ech∙m v Americe
(Jan Kovanic)
Stßle znovu mne p°ekvapuje lidskß omezenost. Tak takhle zaΦφnal minul² m∙j p°φsp∞vek. Pak jsem se hßdal se Φtenß°em Vesel²m ze Santa Clary a nakonec, abych nemusel b²t p°φliÜ osobnφ, jsem sd∞lil p°ekvapenΘmu obecenstvu, ₧e budu v ochran∞ trpφcφch lidφ v Kosovu t°eba i dneÜnφm N∞mc∙m "pomßhat, seΦ budu moci. I proti ╚ech∙m z Ameriky!" ╚φm₧ jsem projevil svou vlastnφ omezenost.
Velik² mentor, kazatel pravdy a propagßtor odpov∞dnosti jednotlivce, zaryt² nep°φtel zevÜeobec≥ovßnφ, moudr² èaman (tedy jß). VÜechno, co jsem tepal, jsem p°edvedl s nevφdanou snadnostφ a automatismem.
Mφsto abych rovnou napsal: "Ivan Vesel² ze Santa Clary je trouba", abych ho neurazil, urazil jsem spoustu neznßm²ch p°ßtel. JeÜt∞, ₧e se jeden ozval a napsal mi: "Proti jakym Cechum z Ameriky a proc??? Prece nejsou vsichni Vesely. A ze se nejaci najdou, to uz tak byva, ale nejde nahazet do stejneho pytle proto vsechny." Dφky za korekci, pane SlunΘΦko. Jsou ΦeÜtφ troubovΘ v Austrßlii, Ji₧nφ Africe i v ╚esku, proΦ ne v Americe. To ovÜem daleko p°evß₧φ Φφ₧ci jako je Steve ProÜek Φi MiloÜ Forman, anΘbo byli Ji°φ Voskovec a Jßra Kohout, o b²val²ch naÜich zßpadnφch vojßcφch nemluv∞...
VÜem t∞m ╚echoameriΦan∙m, kte°φ se mohli oprßvn∞n∞ cφtit ura₧eni, se co nejpokorn∞ji omlouvßm. P°ed t∞mi, kte°φ se u₧ ani neurazili, mi nezb²vß nic, ne₧ se hluboce styd∞t.
A kdy₧ u₧ jsem v tom, p°idßm jeÜt∞ jednu, u₧ dßvn∞jÜφ, tichou omluvu emigrant∙m: V d°φv∞jÜφ dob∞, jeÜt∞ za bolÜevika, jsem n∞kdy mφval docela za zlΘ naÜim lidem, ₧e "si odjeli" do blahobytu. V∞d∞l jsem, ₧e n∞kter²m, nezbylo nic jinΘho, ale pokud m∞li d∞ti, cφtil jsem to jako, ale jo, zradu na nßrod∞ a na t∞ch d∞tech. Äe svoje d∞ti ochudili za naÜe bory na skalinßch a naÜi rodnou zemi o svΘ d∞ti. Tak mne ten bolÜevik zblbnul! To p°ece byl jeden z nejv∞tÜφch komunistick²ch zloΦin∙: Vyhnat lidi a ukrßst jim jejich zemi, zakßzat jim vrßtit se a bydlet si, pracovat a ₧φt svobodn∞, kde cht∞jφ... U₧ bylo pro mne normßlnφ, ₧e bu∩ ₧ijeÜ v jednom sv∞t∞ nebo druhΘm a oba sv∞ty odd∞lujφ ostnatΘ drßty.
SlyÜeli jsme, ₧e emigranti musejφ makat. Ale nev∞d∞li jsme, co to je. SlyÜeli jsme, ₧e se vÜichni v tom cizφm sv∞t∞ uplatnili. Ale fotografie rozesmßt²ch Amerikßn∙, kte°φ se opφrajφ o svΘ vozy, domy, ₧eny... p∙sobily spφÜe sm∞Ün∞. A smutn∞ t°eba v domov∞ d∙chodc∙, kde mi jedna panφ ukazovala fotky sv²ch kanadsk²ch vnuk∙. Syni ji pozvali k sob∞ natrvalo, ale ona se vrßtila do₧φt dom∙. A jß jsem jim to zazlφval! A p°itom byl vinen komunistick² re₧im a jeho hodnostß°i.
Pak doba trhla oponou a do tΘ Ameriky mohla odjet dcerka Terka a po roce studiφ se vrßtit klidn∞ zp∞t. JeÜt∞ naÜet°ila z povinnΘho kapesnΘho tolik, ₧e tam na zßv∞reΦn² m∞sφc mohla jen tak zalet∞t ₧ena Ivana. Ta, kdy₧ se vrßtila, °ekla, ₧e u₧ ty emigranty chßpe. Prvnφ Ivanin dojem z Ameriky byl: VÜude zßchody pro t∞lesn∞ posti₧enΘ. Druh² dojem: Velkß spousta vÜelijak pohastroÜen²ch lidφ, a nikomu to nevadφ! T°etφ dojem: Respekt k identit∞ osobnosti, nevφm, jak struΦn∞ji to vyjßd°it. Oni tam st°edoÜkolÜtφ profeso°i se sv²mi studenty diskutujφ a obΦas p°ijmou jejich nßzor!!! NeΦekan² poznatek: Äe v tΘ Americe lidΘ drav∞ sout∞₧φ, je sdostatek znßmo. MΘn∞ se chßpe, ₧e ·sp∞Ün²m lidem se projevuje ·cta, obdiv a uznßnφ. A nejlepÜφ AmeriΦani jsou ╚eÜi! Majφ v sob∞ ten zßklad, kdy Üikovnostφ museli nahrazovat technickΘ nedostatky a socialistick² bordel a s tou amerikßnskou technikou dovedou d∞lat zßzraky. A dokonce ji i opravit. (Toto je mß generalizaΦnφ p°edstava o ÜpiΦce Gaussova rozlo₧enφ pravd∞podobnosti.)
Takov² je alespo≥ Pavel Horßk, kter² a₧ ze Santa Barbary p°ijel do Lompocu (hodinu jφzdy), aby uvedl do chodu polßmanou Ükolnφ kopφrku v knihovn∞, kde dcerka Terka konala svou praxi. Panφ knihovnice je seznßmila, nebo¥ znala jejich spoleΦn² exotick² p∙vod a pak jen nev∞°φcn∞ naslouchala jejich podivn²m hrdelnφm sk°ek∙m. Tereza pak u Horßk∙ strßvila pßr vßnoΦnφch dnφ a jß vlastn∞ urazil i je.
Achich ouvej.
JeÜt∞ mi napsal(o) SlunΘΦko: "Me zvlaste vadi nejaka poznamka, jako je ta co jsem citoval, proti americkym Cechum. Nas stat se vuci nim zachoval hur nez macesky a proto mi to zvlaste vadi. Doufam, ze se jiz podari prinutit nasi vladu a parlament k civilizovanemu jednani. Proste oni byli drive 'zradci naroda' a dnes jsou jakoby rovnez, jenom se to verejne nerika. Ale chova se stat k nim stejne jako drive."
Jsem skeptick², co se t²Φe restitucφ emigrantsk²ch dom∙, ve kter²ch dodnes bydlφ exponenti komunistickΘho re₧imu a jejich "nevinnφ" p°φbuznφ a potomci. Deset let po p°evratu a s nezßvisl²mi soudci. (ObΦas s t∞mi sam²mi, co kdysi tyto majetky pomßhali ukrßst.) Kdy₧ ani vÜechny tuzemskΘ restituce zdaleka neprob∞hly. Ale snad by Ülo n∞co vymyslet s restituΦnφm fondem. To by bylo spravedlivΘ. Jist∞ jde za°φdit dvojφ obΦanstvφm pro lidi, kterΘ vyhnal po osmaΦty°icßtΘm roce komunistick² re₧im. To by bylo sluÜnΘ. A mo₧nost, aby i v zahraniΦφ mohli ΦeÜtφ obΦanΘ volit, pova₧uji za samoz°ejmost! Dφky internetu majφ mnohdy o mφstnφm d∞nφ lepÜφ p°ehled, ne₧ domßcφ pivnφ mudrci.
Omlouvat se za poslance a vlßdy, to nemohu. (Ani za poslednφ rozhodnutφ parlamentu, kterΘ znemo₧≥uje restituce pro ╚echoameriΦany bez obΦanstvφ.) Ostatn∞ k nßm se chovajφ n∞kdy podobn∞. (My si je vÜak m∙₧eme volit, bohu₧el Φasto nenφ koho...) Ale nehßzejte nßs vÜechny do jednoho pytle. I kdy₧ jsme v tom pytli tady dlouho vÜichni spoleΦn∞ byli a ten spoleΦn² smrad je v nßs stßle za₧ranej. A n∞kte°φ do toho pytle op∞t cht∞jφ nalΘzt.
Na zßv∞r bych cht∞l vyjßd°it jedno velkΘ pod∞kovßnφ: Zanedlouho bude naÜe zem∞ p°ijata do spojeneckΘho svazku demokratick²ch zemφ. To, ₧e se tak stane nenφ ani tak zßsluhou bojeschopnosti naÜφ armßdy Φi neochv∞jnΘho dodr₧ovßnφ demokratick²ch zßsad v naÜφ zemi. Hodn∞ pro nßs ud∞lala jmΘna Vßclav Havel a Dominik HaÜek. Ale straÜnou spoustu prßce vykonala Φeskß menÜina v USA. Nejen p°φmo, ale i nep°φmo. AmeriΦani si toti₧ o ╚eÜφch m∙₧ou myslet, ₧e jsme Üikovnφ, pracovitφ, chyt°φ, stateΦnφ, dobrosrdeΦnφ, p°ßtelÜtφ a d∙v∞ryhodnφ.
Znajφ toti₧ straÜnou spoustu naÜich krajan∙.
|
|
