| |
16.02.1999
 Králík
(George Švehla, Austrálie)
Dnes jsme s Pajdou na naší každoranní procházce potkali něco, co tu není na denním pořádku.
Protože jsme šli hned po rozbřesku a to tu teď je něco málo po páté, tak
jsem našemu geriatrikovi popřál volnost bez vodítka. Po liduprázdných,
víkendových ulicích jsem šel se psem volně loženým.
Vlahý vzduch voněl
předzvěstí horkého dne a na nebi ani mráčku. I když jsme už měli horké dny,
kdy teplota byla nedaleko čtyřicítky, tak tráva v zahradách je dosud zelená.
No a jak tak jdu, náš mongrel někde vzadu kontroloval pachy obechcaných
stromků a keřů, tak na tom zeleném pažitu spatřím krásného bílého králíka s
několika černými fleky. Seděl tam jak kašírovanej a pokukoval po mě. Nevím
gdo byl víc překvapenej. Byl to evidentně králík - miláček, chovaný pro
radost a nikoliv na maso. Byl také volně loženej jako Pajda, snídal orosenou trávu a já ho vyrušil. V tu ránu jsem se podíval gde je čokl. Ten se jen šustl kolem mojí levé nohy a hurá na KOŘIST. Zařval jsem na něj zplna mých geriatrickejch plic a jak je hluchej, tak zkoprněl a milej králíček odběhl do bezpečí hustého keře.
Králíček přežil, Pajda se znechutil a já si vzpomněl jak jsme jednou hlídali králíka co patřil dcerkám našich kamarádů. Zuzanku, jak se ten bílý králík jmenoval, si chovaly také pro potěšení. Jely na třítýdenní dovolenou a doufaly, že Zuzance bude u nás dobře. Daly radu, že máme na zahradě zarazit do země kolík, Zuzanku na úvazek a ta že bude udržovat trávu pěkně při zemi.
Udržovala, než se na zahradu dostal náš tehdejší pes, jozefčík Waldemar.
Zuzanka se mu snažila utéct, ale tak nešťastně, že při úprku se o úvazek
téměř vysvlékla z kůže. Nebyl to pěknej pohled a pocit už vůbec ne. Zuzanka i přes zákrok a léčbu skonala a my jsme urychleně sehnali dalšího bílýho micana od kamarádky z laboratoře. Pokusnýho. Od Zuzanky se lišil pouze krásně vytetovaným číslem na jednom slechu. Holky Zuzanku oplakaly. Náhrada jim však brzy smutek zahnala a číslo na uchu jim ani trochu nevadilo.
|
|
