| |
15.02.1999
 Australie Day
(Stáša, Austrálie)
Předposlední pátek ledna jsem se motal se svými maňásky klokanů, koal, papoušků a opic po západních předměstích Adelaide, když jsem za budovou Torrenské radnice zahlíd partu dělníků zabývajících se vztyčováním stanů a stavbou pódia v radničním parku. Jestli nemají zrovna před výplatou, mohli by taky něco koupit, říkám si, a zabrousil jsem k nim. Smáli se, ale asi jim ženy nedaly dost na útratu, tak nic nekupovali.
Vousatý chlápek s dlouhými vlasy do culíku, který tam právě uděloval nějaké instrukce se ke mně otočil, a povídá: "buď tu v úterý v deset!". "A co, co, jak," táži se duchaplně.
"Australia Day party" sdělil vousáč, "buď tady!" "No ja vím," zapíral jsem svou děravou hlavu, "ale jak co nějaké povolení, nebo co?" Nebyl jsem si jist po zkušenostech s byrokratickým postupem organizátorů různých poutí a blešáků. "To máš teď tady ode mne " na to znova vousáč "kdyby se kdokoliv ptal, řekni, že tě pozval Joe!" Obrátil se a odešel. V téhle zemi i slovo může mít stejnou váhu jako psaný dokument, a tak v úterý vybaven úředním povolením jsem se vydal na "Garden party" městského obvodu West Torrens. Pozvání bylo vlastně docela klika, protože obchody, kanceláře a dílny, do kterých jinak chodím prodávat, byly v den národního svátku stejně zavřené.
Moc jsem si od téhle akce nesliboval, nemám s prodáváním na oslavách nejlepší zkušenosti, ale ať už to půjde nebo ne, stejně nemám nic lepšího na práci. To jsem ovsem netušil, jak je obyvatelstvo West Torrens dobře národnostně promíchané. Velkou část obecenstva zastupovali Italové a Řeci, byli tu ale i Číňani, ostrovani z Pacifiku, Indického oceánu, Aboriginci, a dokonce i návštěva kovových bytostí z kosmu, nebo to byli roboti, nevím, dorozumívaly se (byly zjevně pohlaví ženského) vysokofrekvenčními hvizdy lidskému uchu nesrozumitelnými, takže jsem se jich nemohl zeptat. Byly to neuvěřitelně "vymakané" kostýmy, 2,5 a 3 metry vysoké, ve kterých aktéři chodili na mechanických chůdách a ještě měli nad hlavou nadstavbu. Obrázek vám více napoví.
Na jedné straně parku bylo pět jídelních stánků s kuchyní italskou, thajskou, řeckou, indickou a s australským bar-be-que (cokoliv opečené na horké plotně). Jídlo bylo zdarma radnice se plácla přes kapsu, nealkoholické pití též, jen za pivo a víno se platilo.
Na podiu se bez přestávky střídaly taneční skupiny od staro-anglických, iských, přes čínského draka, břišní tance ostrovanů, po aboriginskou skupinu, která na závěr svého vystoupení učila zájemce z publika tanec Emu. Jak už to u mě chodí, zapoměl jsem si předem koupit filmy, takže jsem celou dobu trpce litoval, že jediné co odtud zachovám, bude nějaké to video. Na štěstí radniční fotograf nadělal takovou spoustu fotek, že je určitě nemohli sami všechny použít, a prostřednictvím Joa se mi podařilo od nich získat alespoň čtyři obrázky, kterými, doufám, vám tenhle národní mejdáč trošičku přiblížím.
Co se maňásků týče, šly dobře na odbyt, a přestože Italové i po letech v Austrálii nemohou koupit nic, na čem aspoň kousíček ceny neusmlouvají, stálo to za to.
|
|
