| |
15.02.1999
 MROZOVINY
Komunisti v baraku
(Frantisek Novotny)
V roce 1948 jsem s rodici zil jiz tri roky v sestem patre obrovskeho baraku primo naproti brnenskemu hlavnimu nadrazi. Ten dum mel komplikovanou stavebni dispozici. Predni trakt az do vyse tretiho patra byl postaven po roce 1848 jako zajezdni hospoda na miste byvalych hradeb, pozdeji byl dostaven trakt zadni a pridano patro, a kdyz v roce 1928 byla nadstavena dalsi dve patra, nabyla cela budova tvaru mohutneho kvadru, ktery trochu pripominal hradni palac, nebot byl nahore ozdoben cimburim, za nimz se teprve ukryvala strecha.
Tento palac ale ve svem nitru neskryval zadne nadvori s alabastrovymi arkadami, nybrz ponurou studni spinaveho dvora s bocnimi radami otevrenych pavlaci, jedinou pristupovou cestou k bytum v zadnim traktu. Takove byly oba, jez jsme v tomto dome vystridali, takze v zime jsme se ke dverim brodili snehem.
| MROZOVINY
"Ted o botach si promluvme, o kralich, vosku pecetnim, proc kapusta je chlupata, proc tohle more porad vre, zda kridla maji prasata." |
Tyto problemy nemela komunisticka rodina Juranova, nebot bydlela prilis nizko, v prvnim patre, kde byl ale zase spolecny zachod na chodbe a taktez zde jediny vodovodni kohoutek pro vsechny. Byli sprizneni s vysokym partajnim funkcionarem z Trebice, po nemz brzy pojmenovali fabriky jak tam, tak i v Brne. Oni ale z toho nic nemeli. Pan Juran byl vyhubly krejcik s dvema osklivymi dcerami na vdavani na krku, jeho manzelka pak dobrosrdecna pani, ktera by ani mouse neublizila. Nekdy po unoru 1948 jsem k nim musel nejak zabloudit. Byl jsem pohosten kavou a buchtami a jsa hovornym, roztomile blondatym chlapeckem (i kdyz je to k nevire, bylo tomu tak!, a nevericim tomasum mohu predlozit fotografie), asi tak hodinu jsem je bavil. Cim, to si take nepamatuji, ale mi rodice vzpominali, ze na otazku, kde jsem byl, jsem po navratu odpovedel: No prece u Juranovych. A mam pry tatinkovi a mamince vyridit, ze komunisti jsou taky lidi!
Juranovi nebyli jedini komuniste v baraku. Hned vedle nas bydlela pani Novackova. Hrmotna zenska k metraku zive vahy a s hubou jako mec. Mela syna Karla, o dva roky starsiho nez ja, ktery byl ponekud volneji vychovavan, tj. patril mezi mladez, na niz ctihodni brnensti obcane na ulici volavali, jen pockej, ty sigre, az te chytnu. Ovsem Karel byl muj kamarad a diky pratelstvi s nim jsem odhalil ruzna tajemstvi zivota. Pani Novackova pak byla autentickou predvalecnou clenkou komunisticke strany s obsahlym trestnim rejstrikem. S vykulenyma ocima jsem poslouchal jeji vypraveni o ucasti na komunistickych demonstracich za 1. republiky a jak za urazku prezidenta sla vzdycky do kamena, obvykle na tri dny. Mezi reci ji uteklo, ze jako tkadlena semtam take kapitalistickemu vydriduchovi corla (tedy podle Leninovych tezi expropriovala) z jeho fabriky na Krenove ulici prizi, a chlubila se, ze ji nikdy nechytili, coz bylo jenom dobre, nebot za ty chmatky by byly vetsi palky nez za urazky Masaryka nebo Benese. Bohuzel jeji slovnik byl prilis barvity a az expresivne brnensky, abych ji mohl navrhnout, aby prisla do nasi skoly na besedu s predvalecnym clenem strany a zaslouzilym bojovnikem za delnicka prava.
Takove skolni besedy byly po cela padesata leta velmi v mode a ja bych si takovym pozvanim, jako syn byvaleho zivnostnika, tj. nepritele lidu, mohl vylepsit kadrovy posudek, usuzoval jsem zistne ve veku desiti let. Jednou, hrali jsme si prave s Karlem s jeho vojacky, kteri byli jini nez moji, povsiml jsem si podivne fotky na stene jejich bytu. Byl na ni pan Novacek, ktereho jsem se trochu bal, protoze spatne mluvil, jako kdyby mel neco s hrtanem.
Byl na ni v uniforme, jenze nikoliv sovetske nebo v rubasce partizana, ale v uniforme gefreitera Wehrmachtu a ja razem vse pochopil. Proc Karlovi vojacci jsou jini nez moji, proc pan Novacek mluvi tak hrdelne a spatne cesky. Jak jsem se dovedel pozdeji, pani Novackova vyuzila predvalecneho clenstvi ve strane a skutecne zachranila v roce 1945 sveho nemeckeho milence pred odsunem. Nemel jsem a nemam ji to za zle, laska je mocna carodejka (i se mnou si pozdeji mnohokrat pohrala), ale co tehdy ja, ubohe ditko skolni dochazkou povinne, jaky nazor jsem si mohl utvorit o predvoji delnicke tridy?!
S pani Novackovou to pak spatne dopadlo. Neuvedomila si, ze se zmenila doba, ze milicni ostraha fabrik je neco jineho nez ospali hlidaci zidovskeho fabrikanta, expropriovala dal i ve statnim podniku Mosilana stejne jako u kapitalistickeho vydriducha a byla lapena s prizi omotanou kolem tela. Pri soudnim liceni pred trestnim senatem na Cejlu volala na cely sal: "Ja su predvalecna komunistka, vy sigri, s Klemo jsem byla jedna ruka, a jestli si myslite, ze me naserete, kdyz me sopnete do kamena, tak to teda ne. Kdyz jsem byla v kamenu za Masaryka a Benese, a su na to hrda, tak muzu byt zasita i za Tondy, a budu na to taky hrda."
Tim Tondou pochopitelne minila soudruha prezidenta Zapotockeho, kteremu se pak i pres tu zlodejnu s menovou reformou zacalo rikat Tonda Dobrotivy na rozdil od jeho nasledovnika, prezidenta Novotneho, kteremu se rikalo Tonda Zly. Pani Novackovou sice vyloucili ze strany, ale dostala jen dva roky s podminkou, coz vzhledem k dobe a paragrafu bylo smesne malo. Byla to prece jen predvalecna soudruzka.
Pochopitelne ze na mem pratelstvi s Karlikem se nic nezmenilo. I kdyz jsme se malounko odcizili. Ja propadl kniham a o nem jsem duvodne predpokladal, ze se zajima o uplne jine veci, ac o tom, ze je gramotny, jsem dukaz mel. Prave on mi pujcil knihu s erotickymi pasazemi, kterou mi rodice k memu zarmutku predcasne zabavili, takze dodnes nevim, jak hrdina pribehu, mlady jugoslavsky plavcik, dopadl pri sve prvni navsteve italskeho nevestince.
A proto jsem v uzasu zustal na Karlika zirat, kdyz v nekterem roce vlady Tondy Dobrotiveho, muselo to byt v rijnu, zazvonil u nasich dveri a sdelil mi, ze je predsedou detske samospravy Mahenovy knihovny na Koblizne ulici a abych mu pro detsky casopis ctenaru pomohl namalovat Auroru, kdyz vyroci VRSR bylo za dvermi. Vojaci, tanky, letadla, lode, to bylo moje, ale neumel jsem malovat, a tak jsme s Aurorou pohoreli. Ac podklady jsme meli dobre. Ve "velezradne" knize Od Sborova K Bachmaci o cinnosti cs. legii v Rusku, kterou jsme ukryvali doma, byla totiz autenticka fotografie toho dejinami proflaknuteho krizniku. Karlik pohorel i jinak, kdyz nektere drobnosti z Mahenovy knihovny iniciativne premistil domu, nebot talent pro expropriaci zdedil po matce (jinak, v brnenskym hantecu, se tomu rika corka). Jak probihala jeho kariera dal, nevim, ale ja jsem ziskal zakladni pouceni o vlade delnicke tridy. Pochopil jsem takove veci, jako byly funkce delnickych reditelu, a od deviti let veku sveho jsem nekompetentnost ruznych komunistickych cinovniku pokladal za vlastnost, nutnou k tomu, aby do sve funkce vubec byli nominovani.
Ovsem na nasem patre bydlela jeste mnohem vytecnejsi rodina dalsiho komunisty, pana Oberreitera. Meli dve deti, syna Pepu, o rok mladsiho nez ja, a o neco starsi dceru. Obcas jsem si s nimi hraval a jak si vzpominam, jednou jsme si hrali na vymenovani cepic. Netusil jsem, ze ty dve selmicky na me nastrojily uklad. Deti pana Oberreitera mely totiz vsi a timto zpusobem se srdecne se mnou o tento rodinny zverinec podelily. Pamatuji si na ten sileny poprask, kdyz moji rodice zjistili, co se mi to pohybuje ve vlasech. Muj tatinek to vyresil jednoduse. Posadil me na stolicku a holicim strojkem mi oholil hlavu malem az na kost. Pochopitelne ze jsem desne rval a memu nebohemu rodici nezbylo nic jineho, nez mi slibit k vanocum sen kazdeho kluka, elektricky vlak, ktery jsem pak skutecne dostal.
Sibalstvi zrejme deti pana Oberreitera zdedily po svem otci, nebot tento soused vesel do dejin baraku slavnou akci "strasidlo". Nekdy prave kolem osmactyricateho vypukla v nasem dome panika. Starsi osamele najemnice, vdovy a tak, mezi nimi ale taktez dve udajne prostitutky, z nichz jedna jeste byla v cinne sluzbe, zacaly totiz vydesene tvrdit, ze v noci domem obchazi strasidlo. Ze se dlouhymi temnymi chodbami a jeste temnejsim schodistem (z nedostatku elektricke energie se v tom obrovskem dome v noci nikde nesvitilo) toula bily duch s obnazenou lebkou misto hlavy. Co byl proti tomu Vitezny unor delnicke tridy! Na cely dum padla hruza, nebot svedkyne se zaprisahaly na vsechno svate, ze ducha skutecne videly. Kdyz uz situace trvala nekolik mesicu, nasli se odvaznejsi muzsti, kteri si na ducha pocihali -- a skutecne na neho narazili. Nahle proti nim vyrazila bila postava s prisernou hlavou. Jenze kdyz se na strasidlo vrhli, ukazalo se, ze je to pan Oberreiter v bilem prosteradle a s maskou na obliceji. Priznal se i k duvodu straseni. Mel ve druhem patre milenku a nechtel, aby ho nekdo videl, kdyz v noci zamenoval loze manzelske v patre sestem za loze cizolozne v patre druhem. Je nutno priznat, ze tech par mesicu fungoval jeho napad bezchybne a naprosto spolehlive.
Tak takovi byli komunisti v nasem baraku. Bohuzel ti ostatni, ktere jsme meli v tom velikem baraku kasarenskem, v nejz se po roce 1948 cela republika promenila, kradli mnohonasobne vic nez uboha amaterka pani Novackova a jeji Karlik, jejich StB strasila po nocich mnohem dukladneji a hruzneji nez zaletny pan Oberreiter, a vsem nam do hlav nasadili horsi veci nez vsi, o ktere se se mnou tak bratrsky podelila Oberreiterovic decka. A ti slusnejsi, jako Juranovi, s definitvni platnosti dohrmeli v osmasedesatem.
|
|
