U nßs straÜφ

Karel ╚apek napsal, ₧e spφÜ straÜφ v nov²ch domech ne₧ ve star²ch. Nebydlφme ani v novΘm, ani ve starΘm - a d∞jφ se u nßs divnΘ v∞ci. Tedy, p°esn∞ji, oz²vajφ se podivuhodnΘ zvuky. N∞kdy probudφ m∞, n∞kdy Michaelu. V noci na dneÜek se MφÜa probudila - m∞la dojem, ₧e n∞kdo chodφ po st°eÜe! Nebylo to poprvΘ, kdy slyÜela takovΘ zßhadnΘ zvuky. N∞kdy p°edevΦφrem mi vyprßv∞la, ₧e slyÜela kroky na balk≤n∞ a pak dalÜφ kroΦeje venku na zahrad∞, nebyly to vÜak kroky lidskΘ. SpφÜ n∞jakΘ zvφ°e, slyÜela, jak narazilo do plotu a potom se p°es plot vyÜplhalo pryΦ. Na Φerstv∞ napadanΘm sn∞hu vÜak nebyly vid∞t ₧ßdnΘ stopy!

Jß slyÜel n∞kolikrßt podivn² zvuk. Zn∞lo to, jako kdyby n∞kdo praÜtil d°ev∞nou paliΦkou do kovovΘho zßbradlφ na balk≤n∞. A jindy MφÜa ten zvuk slyÜela taky! Dalo se to svßd∞t na zvφ°ata, dokud tady vÜude nebyl snφh. V poslednφch dvou dnech vÜak zvφ°ecφ v²mluva jde stranou. Prost∞ - n∞co tu chodφ. V²Φet eventualit, za kter²ch p°estane vychßzet Pes, bych m∞l rozÜφ°it jeÜt∞ o jednu: odnese m∞ Φert. Jist∞ by si mnoho lidφ oddechlo.

MoudrΘ rozhodnutφ
Moje ₧ena je velmi moudrß, jak tak ₧eny b²vajφ. Dßm p°φklad moudrosti z dneÜnφho odpoledne. Sd∞lila mi, ₧e potkala kamarßdku ze sousedstvφ. Slovo dalo slovo, a ₧e by si mohly popovφdat.

"╪φkala, ₧e by p°iÜla k nßm. Jen₧e, znßÜ ji, jak je ukecanß. Ta si sedne a nevφ, kdy se zvednout. Ta by tu sed∞la urΦit∞ dv∞, t°i hodiny! Tak₧e jß p∙jdu k nφ!"

MoudrΘ rozhodnutφ.

OdeÜla ve t°i odpoledne, te∩ je p∙l devßtΘ a jeÜt∞ tu nenφ.