Aportovßnφ za v∞trnΘho dne

V sobotu jsem byl s Bartem na prochßzce v ·dolφ mezi Butovicemi a Novou Vsφ. Dnes u₧ to nenφ zdaleka takov² Vydrholec, jako za Φas∙, kdy jsem tudy chodil na v²pravy se synem Davidem - je to skoro p∞tadvacet let (pozd∞ji z toho vznikla knφ₧ka Klukoviny a tßtoviny). Hodn∞ se tu stavφ, v Nov²ch Butovicφch je stanice metra, Vydrholec se p°iblφ₧il centru... ale vφtr foukal v tu sobotu pekeln∞, jako na nefalÜovanΘm Vydrholci, vzdßlenΘm civilizaci desφtky (v Americe by to byly stovky) kilometr∙.

Bartovi vφtr nevadφ, konal svΘ v²zkumy bez ohledu na rychlost, s jakou se kolem n∞ho pohybovaly vzduÜnΘ masy. ObΦas se zastavil a rozhlφ₧el se po krajin∞ (d∞lal ₧irafu, jak tomu °φkßm) a nedbal, ₧e se na n∞ho koukßm a °e₧u se smφchy: Bartovi v tom v∞tru vlßly uÜi jako prßdlo na Ü≥∙°e! Nikdy jsem nic podobnΘho nevid∞l...

Konec srandy, zaΦne prßce, rozhodl jsem se. P°i ka₧dΘ prochßzce Barta drobet cviΦφm neboli cit²ruju, aby nezvlΦil. D∞lß to celkem rßd, za ka₧dΘ dob°e provedenΘ sedmi, lehni, k noze, vsta≥ ho jak se pat°φ chvßlφm a on se sm∞je. Pak p°iÜla °ada na aportovßnφ. Hodil jsem klacek do sn∞hu, Bart se vy°φtil, klacek dopadl hned po dopadu, chytil ho do zub∙ - a hned ho pustil. Snφh ho evidentn∞ studil do zub∙!

No dob°e, tak druh² pokus.
Namφ°il jsem tentokrßt ne do sn∞hu, ale na vozovku silnice, po kterΘ jsme Üli. Äßdn² snφh tam nebyl, auta ho rozjezdila a vodu vφtr vysuÜil. Rozp°ßhl jsem se k ₧ivotnφmu hodu, vφtr zadul a bylo mi jasnΘ, ₧e ponese klacek jako pßp∞rko, klacek poletφ daleko a Bart se prob∞hne. Vφtr tedy zadul - a sebral mi Φepici a Φepice let∞la vedle klacku, ta potvora Φepice s klackem evidentn∞ zßvodila, ba co dφm, Φepice vyhrßla, let∞la dßl ne₧ ten klacek!

No a Bart s ohromnou radostφ nechal klacek klackem a hnal se po Φepici nedbaje mΘho °evu a popadl ji do svΘ uslintanΘ tlamy a po°ßdn∞ ji stiskl, jak ho uΦφm ₧e se mß aportovan² p°edm∞t dr₧et, a nevracel se nijak p°ekotn∞, cht∞l si vzßcn² ·lovek jak se pat°φ vychutnat!

Kdy₧ jsme se vrßtili dom∙, MφÜa pohlΘdla na moji mokrou Φepici a zeptala se:
"Ono prÜelo?"
"Ne," odpov∞d∞l jsem ne zcela vrle. "Foukal vφtr."

Snad u₧ naposled o psφm vid∞nφ
Toto tΘma jsme v uplynul²ch dnech zevrubn∞ probrali a necht∞l jsem se jφm u₧ zab²vat - a tφmto d∞kuji vÜem Φtenß°∙m, kte°φ dosud svoje post°ehy posφlajφ. Mu₧ podepsan² jako George poslal redakci Psa toto svoje povφdßnφ:

Mily Ferdo,
nemohu posoudit, zda psi vidi v barvach, ale jsem presvedcen, ze jejich vnimani zavisi na zkusenosti. Dost malo psu, aspon tady, se diva na TV. Muj pes naopak me nabada, abych TV zapnul a divali jsme se spolu. Nase zajmy se ale diametralne lisi. Zatimco ja se zajimam o filmy, ci naucne porady (chci se vzdelat), Harryho zajimaji reklamy na psi a kocici zradlo. Krome toho nesnasi nasili, jako asi vetsina psu, a zurive se vrha na kazdeho, kdo zvysi hlas, nebo mava nasilne rukama. Je to dost unavne, a to i pro neho. Zacal jsem mluvit o zkusenosti, ale to neznamena, ze se doma pereme. Aspon ne casto. Z toho to snad mit nemuze. Doufam, ze jsme mu nezpusobili trauma, za to se tu prisne tresta. Skoro jako haraseni. Ale zpatky k psum. Jak mnozi majitele (ci poddani) psu dobre vi, psi rozumi naprosto vsemu, o cem se bavime. Zrovna tak, jsou-li od malicka vystaveni TV, budou se s nami na ni divat se stejnym zaujetim, jako my. Muj pes je stejny couch potato, jako ja. Uz musim koncit, jdeme se s Harrym koukat na detektivku.
George