Jel jsem taxφkem ve stylu str²ce Podgera

Uvedu do situace: pot°eboval jsem dovΘzt poΦφtaΦ k Patrickovi Zandlovi do Mobil serveru, proto₧e spolu n∞co kutφme a je pot°eba jeden poΦφtaΦ navφc. Volal jsem mu, ₧e poΦkßm, a₧ mi p°ivezou na dobφrku balφk a pak si zavolßm taxφka a p°ijedu. P°ipravil jsem si kufr, do n∞ho dal poΦφtaΦ, pak p°ijelo auto s tφm balφkem, Üel jsem k brance, zaplatil, penφze dal do kapsy a vrßtil jsem se dom∙. Pak jsem se p°evlΘkl, aby si mobilofilovΘ nemysleli, ₧e jsem n∞jak² Üupßk, zavolal taxφka AAA (tuhle firmu mßm rßd, proto₧e majφ odpovφdacφ automat, kter² vßm nehraje pφsniΦky, co₧ m∞ obzvlßÜ¥ rozΦiluje, ale °φkß vßm, kolikßtφ jste v po°adφ). Taxφk m∞l p°ijet za deset minut, taky p°ijel, ₧ßdnΘ penφze za p°istavenφ, jß povφdßm, ₧e pot°ebuju do SokolovskΘ ulice, taxikß° se rozjel a zahßjili jsme spolu rozÜafn² rozhovor, toho druhu jak² se vede v taxφku, a cesta mile ubφhala a jß najednou koukßm, ₧e jsme na ┌jezd∞ a mφ°φme na Malou Stranu.

"H²ml," volßm, "dy¥ jß pot°ebuju nahoru nad Vßclavßk, do t² ulice co vede na Nuselskej most!"
"Aha," pravil °idiΦ a jeho t≤n pon∞kud pozbyl na v°elosti, "tak to je Sokolskß ulice!"
Jeli jsme tedy do SokolskΘ ulice a pan °idiΦ byl zv∞dav, kde to tam je. D∞l jsem, ₧e mezi Pavlßkem a mostem, tak₧e on se dr₧el v levΘm proudu, jß vyhlφ₧el ten barßk, kde Mobil sφdlφ a poznal jsem ho zrovna v okam₧iku, kdy jsme minuli vÜechna volnß mφsta, kde by se dalo zastavit.
"Tady je to!" zvolal jsem radostn∞. On nic radostnΘho ne°ekl. Pouze pravil:
"Ned∞lßte mi to jednoduch²."
Zastavil, jß vylezl (poda°ilo se mi otev°φt dve°e, ani₧ by je nekoneΦn² proud sviÜtφcφch aut urval i se mnou), vytßhl jsem kufr s poΦφtaΦem ze zavazadlovΘho prostoru, sßhnu do kapsy pro prachy a zm∞nil jsem se v soln² sloup.
"Vy nemßte penφzzze..." zassyΦel °idiΦ.
Vony ty prachy byly v t∞ch gatφch, co jsem v nich Üel pro ten pitomej balφk a nechal jsem je v t∞ch gatφch, kdy₧ jsem se p°evlφkal, aby si Patrick Zandl nemyslel, ₧e jsem Üupßk!
Nevadφ, mßm p°ece mobilnφ telefon. Zavolal jsem Patricka. Spojenφ bylo navßzßno skoro okam₧it∞. "Volanß stanice je mimo dosah," sd∞lila mi automatickß sleΦna radostn∞. Z nitra taxφku na mne zely z°φtelnice oΦφ jako dvouhlav≥ovß brokovnice. Zapomn∞l jsem, ₧e sφdlo redakce Mobilu je, jak to tak vypadß, jedinΘ mφsto v Praze, kde nenφ po°ßdnΘ pokrytφ...
T∞₧k² je ₧ivot reinkarnovanΘho str²ce Podgera! Nakonec jsem se dovolal na Φφslo Patrickova telefonu na pevnΘ sφti, p°ib∞hl, p∙jΦil mi kilo, taxikß° odjel a jß se omlouval.

"Nic mi ne°φkej," pravil Patrick. "Jsem zv∞dav, co m∞ jeÜt∞ potkß."
I on m∞l den s p°φhodami. U n∞ho v byt∞ se lakovala podlaha. Probudil se v p∞t rßno s t°eÜtivou hlavou. Rozhodl se tedy, ₧e vstane a p∙jde do redakce. ToΦila se mu hlava a vlezl pod kola p°ijφ₧d∞jφcφmu autu. ╪idiΦ vylezl a hulßkal, jak² je to Ükandßl, ₧e se fe¥ßk motß zbo°enej po ulici! Pak si °idiΦ vÜiml, ₧e Patrickovi Φouhß z kapsy mobil. Vyt°eÜtil oΦi.

"Von je navφc vo₧ralej! Koukß mu flaÜka z kapsy! Fe¥ßk, a eÜt∞ chlastß - v p∙l Üest² rßno!"
V∞ru, po takovΘ p°φhod∞ byla moje momentßlnφ nesolventnost jen drobn²m intermezem ve dnu, kterΘmu se °φkß den blbec.