Str²c Podger? Nejsem sßm!

Den nabit² udßlostmi, mφsta jednßnφ rozeseta ve Φtverci 20 x 20 km, jasn∞ ₧e pojedu autem. MφÜa, ₧ena moje rodnß, takΘ musela do m∞sta; rozhodnuto, ₧e ji vezmu autem na metro. Pro takovΘ p°φpady mßme nacviΦen² protokol odchodu: jß jdu nastartovat, ona d∞lß zp∞tn² od°ad (jak °φkßme my vysocφ Ütßbnφ d∙stojnφci), co₧ znamenß, ₧e odejde, ani₧ by Bart frnknul skrze dve°e a pokusil se vyb∞hnout otev°en²mi vraty a se₧ral pak vÜechny jedlΘ psy v okolφ. Je to rutinnφ operace, mnohokrßt vyzkouÜenß. Ta₧e jß vyb∞hnu z domu, klφΦe od auta v ruce, MφÜa si v pohod∞ natßhne na sebe kabßt, chlßcholφ psa, ₧e se brzy vrßtφme, a Φekß na zvonek - znamenφ od vrßtek, ₧e jsem vyjel, vrata zav°el a ₧e je tedy mo₧no vyjφt z domu, psa vypustit a ₧e nehrozφ nebezpeΦφ konfliktu.

╚ekß t°i minuty, Üest minut, deset minut, °φkß si: vono sn∞₧φ, t°eba prokluzujou kola, vylezu, zatlaΦφm a kdy₧ bude nejh∙°, Barta zap°ßhnu. Jde se podφvat - a jß v prdely, jß bejk zapomn∞l a) ₧e jsme ₧enatej, b) ₧e na m∞ ₧ena Φekß ve forcim°e, a₧ zazvonφm od vrßtek, aby mohla vyjφt bez nebezpeΦφ, ₧e nßÜ Bart po₧ere jedlΘ psy z okolφ! Jß vodjel a nechal jsem ji tam Φum∞t!

V tomto duchu se odvφjel cel² den a m∞l b²t zakonΦen velkolepou slavnostφ Softwarov²ch novin v n≤bl restauraci Pet°φn - Nebozφzek, kde se udφlely Produkty roku za po₧ehnßnφ pana ÜΘfredaktora ZbyÜka BahenskΘho jako₧ i, jaxetomenuje, obsahovΘho direktora Petra KoubskΘho. KoubskΘmu nenφ neznßmo, ₧e jsem str²c Podger, kter² vÜechno poplete, proΦe₧ pov∞°il nejspolehliv∞jÜφho mu₧e redakce Ivana Straku, aby m∞ odchytil a p°ivedl (drop and paste) na ten Nebozφzek. Dohodnuto se Strakou, ₧e se sejdeme v yntelegdußlnφ gavßrn∞ Krakatit - junkmanova 14 a on mne dovede na Nebozφzek. Dostavil jsem se st°φzliv a umyt, Straka p°iÜel tΘ₧, dokonce v obleku a s prdlßskem u krku, jen₧e nerv≤znφ: von si nebyl jistej, esli p°i odchodu z bytu zav°el kohoutek nad vanou! Tak takovΘhle typy pov∞°uje Koubsk² eskortou na slßvu do n≤bl restaurace Pet°φn - Nebozφzek! Straka mi dovolil jφt na Nebozφzek bez eskorty, sßm jel dom∙ zav°φt kohoutek a jß tedy Üel nocφ bez doprovodu na Nebozφzek a u₧ jsem se t∞Üil, jak tam budu ka₧dΘmu vyprßv∞t, jak ten Koubsk² pov∞°il eskortou chlapa, kter² si myslφ, ₧e nezav°el vodovod, p°iΦem₧ je evydentnφ, ₧e a₧ ten Straka p°ijde dom∙, kohoutek bude zav°en² tak d∙kladn∞, ₧e se mu z hrdla sypat drcen² troud. No a doÜel jsem na Nebozφzek a ka₧dΘmu to vyklßdal, a po hodin∞ p°iÜel Straka a jß jdu k n∞mu - a co? Jak to bylo? Zav°enej kohoutek, ₧e jo?

Pustota ve Strakov∞ zraku.
"Nevφm," odpov∞d∞l.
"Jak to?" nalΘhßm, dychtiv potvrzenφ teorie.
"Vona byla mezi tφm doma cera a u₧ je zase pryΦ! Jak mßm v∞d∞t, esli jsem ten kohoutek nechal zav°enej nebo vodev°enej?"

Vzhledem ke vzdßlenostem vlßdnoucφm v metropoli musel Straka projezdit metrem, ponorkou a taxφkama asi 812 km, aby k tΘto katastrofickΘ konkluzi doÜel!

Jako prozaik katastrofickΘ ra₧by bych nabφdl °eÜenφ:
Kohoutek byl otev°en, dcera p°iÜla, zav°ela ho, v rozΦilenφ by vyÜla do m∞sta, a nechala se vodnφkem zatßhnout do vany, kde₧ by ji utopil.