DeÜtivß karantΘna

Cel² den drobn∞ mrholilo. Je to pro obyvatele domu horÜφ, ne₧ kdyby lilo. Kdy₧ toti₧ leje, i pes poznß, ₧e pobyt venku nenφ ₧ßdn² med, postavφ se na prßh, chvilku vejrß ven, pak se otoΦφ a sd∞lφ pßnovi: mßÜ pravdu, tohle nestojφ za to. Jen₧e mrholenφ pes nevnφmß. Je to pro n∞ho jen trochu vlhΦφ vzduch, nic vφc.

Jen₧e mrholenφ na zemi zcela spolehliv∞ vyrobφ blßta v mno₧stvφ o hodn∞ v∞tÜφm ne₧ malΘm. Tak₧e, nejen je psφ ko₧ich mokr², nejen ₧e pes smrdφ psem daleko siln∞ji ne₧ obvykle, ale taky na¥apß. U nßs je to o to horÜφ, ₧e mßme v zßdve°φ bφlΘ dla₧dice. Proto pes smφ ven jen rßno, aby se vyvenΦil, a prob∞hu se s nφm jeÜt∞ po poledni. P°i nßvratu mu ut°u tlapy (v₧dycky mi polohlasn∞ nadßvß) a dalÜφ v²lety do mrholivΘho poΦasφ nejsou povoleny.

Tak₧e je s podivem, jak je mo₧nΘ, ₧e bφlΘ dla₧dice jsou na sklonku takovΘho mokvavΘho dne ΦernΘ? Pes v podstat∞ nebyl venku, jen₧e b∞hem dne staΦφ bezpoΦtukrßt vyb∞hnout a zase zab∞hnout. P°ijde poÜ¥ßk, p°ijde nßvÜt∞va, n∞kdo nedbale zav°e a on si fr≥ßkem dve°e otev°e... Jsou to bleskurychle vykonanΘ v²lety. Mockrßt jsem je pozoroval. P°ipomφnajφ mi prßci razφtkujφcφho poÜtovnφho ·°ednφka. Buch buch, razφtko namoΦeno inkoustem na razφtkovacφm polÜtß°ku; buch buch, inkoust p°enesen na lejstro. Buch buch... buch buch... bφlß dla₧ba nese ·°adnφ razφtko sv∞dΦφcφ o tom, ₧e je venku mizern∞. Je to n∞co jako notß°skΘ ov∞°enφ.

Tak tomu bylo dnes, zφt°ejÜφ p°edpov∞∩ neznßm. Zato jsem zaslechl dv∞ babice-v∞dmy, jak b∞dujφ: ve Φtvrtek mß b²t mφnus Φtrnßct! To budu zase d∞lat jß - buch buch... Budu klepat kosu. Bart ne, jemu mrßz nevadφ, stejn∞ jako mu nevadφ mrholenφ. Jemu vadφ karantΘna, kdy smφ ven jen na kratiΦkΘ razφtkovacφ buch buch.