Mn∞ to bylo hned divn²

Znßte to. N∞co se stane a pak si uv∞domφte, ╛e to zase nenφ takovß novinka, ╛e u╛ d°φve byly jakΘsi nßznaky a p°φznaky... Uvedu konkrΘtnφ p°φklad.

Vrßtil jsem se od Marka Dostßla s animovanou valent²nkou, na nφ╛ se Bart prom∞nφ do tvaru valent²nskΘho srdφΦka. Nakopφroval jsem obrßzek na disk a ╣el za Mφ╣ou, a╗ se jde podφvat a ╛e jφ ukß╛u n∞co legraΦnφho.

"Jß ti taky ukß╛u n∞co legraΦnφho," pravila Mφ╣a. Zamφ°ila do kuchyn∞.Nem∞l jsem pon∞tφ, oΦ p∙jde. Nepadl na m∞ stφn podez°enφ, ani kdy╛ otvφrala ledniΦku. V╣echno se vyjasnilo, a╛ kdy╛...

Vytßhla vo╛ranou ╣i╣ku salßmu!
Svitlo mi. B∞hem soboty a ned∞le, kdy╛ jsem volal Barta (normßln∞ se mi dr╛φ za zadkem, a╗ pφ╣u nebo d∞lßm n∞jakΘ domßcφ prßce), no°il se z prostory p°φzemφ. Tam celkem nic nenφ, co by m∞lo Barta zajφmat. Jen╛e jsem zapomn∞l na existenci komory, kde se netopφ a kde ona ╣i╣ka salßmu visela na v∞╣ßku vedle smetßku a cednφk∙! Normßln∞ tam p°echovßvßm pouze krabicovΘ vφno Pe≥asol a z°ejm∞, dychtiv Pe≥asolu, jsem ledabyle zav°el, na salßm a na Barta a jejich vztah (jednosm∞rn²) nevzal v ·vahu. Bart ho vzal v ·vahu. S Mφ╣ou jsme se dohadovali, kolik ten salßm asi p∙vodn∞ m∞°il. Pravda, chodil jsem ho u╛φrat jß i David, a ned∞lali jsme si ╛ßdnΘ Φßrky. A p°i t∞ch salßmom∞°iΦsk²ch dohadech jsem si vybavil, ╛e m∞ bylo divn², proΦ Bart p°ichßzφ tak zasn∞n², pomalu, s lyrick²m v²razem v oku, jako kdyby potkal Lurdskou Pannu nebo Rusalku.
Nebo ╣i╣ku salßmu.
Je t°eba si vφce v╣φmat lyricky se tvß°φcφch ps∙!