U nßs stra╣φ

Karel ╚apek napsal, ╛e spφ╣ stra╣φ v nov²ch domech ne╛ ve star²ch. Nebydlφme ani v novΘm, ani ve starΘm - a d∞jφ se u nßs divnΘ v∞ci. Tedy, p°esn∞ji, oz²vajφ se podivuhodnΘ zvuky. N∞kdy probudφ m∞, n∞kdy Michaelu. V noci na dne╣ek se Mφ╣a probudila - m∞la dojem, ╛e n∞kdo chodφ po st°e╣e! Nebylo to poprvΘ, kdy sly╣ela takovΘ zßhadnΘ zvuky. N∞kdy p°edevΦφrem mi vyprßv∞la, ╛e sly╣ela kroky na balk≤n∞ a pak dal╣φ kroΦeje venku na zahrad∞, nebyly to v╣ak kroky lidskΘ. Spφ╣ n∞jakΘ zvφ°e, sly╣ela, jak narazilo do plotu a potom se p°es plot vy╣plhalo pryΦ. Na Φerstv∞ napadanΘm sn∞hu v╣ak nebyly vid∞t ╛ßdnΘ stopy!

Jß sly╣el n∞kolikrßt podivn² zvuk. Zn∞lo to, jako kdyby n∞kdo pra╣til d°ev∞nou paliΦkou do kovovΘho zßbradlφ na balk≤n∞. A jindy Mφ╣a ten zvuk sly╣ela taky! Dalo se to svßd∞t na zvφ°ata, dokud tady v╣ude nebyl snφh. V poslednφch dvou dnech v╣ak zvφ°ecφ v²mluva jde stranou. Prost∞ - n∞co tu chodφ. V²Φet eventualit, za kter²ch p°estane vychßzet Pes, bych m∞l roz╣φ°it je╣t∞ o jednu: odnese m∞ Φert. Jist∞ by si mnoho lidφ oddechlo.

MoudrΘ rozhodnutφ
Moje ╛ena je velmi moudrß, jak tak ╛eny b²vajφ. Dßm p°φklad moudrosti z dne╣nφho odpoledne. Sd∞lila mi, ╛e potkala kamarßdku ze sousedstvφ. Slovo dalo slovo, a ╛e by si mohly popovφdat.

"╪φkala, ╛e by p°i╣la k nßm. Jen╛e, znß╣ ji, jak je ukecanß. Ta si sedne a nevφ, kdy se zvednout. Ta by tu sed∞la urΦit∞ dv∞, t°i hodiny! Tak╛e jß p∙jdu k nφ!"

MoudrΘ rozhodnutφ.

Ode╣la ve t°i odpoledne, te∩ je p∙l devßtΘ a je╣t∞ tu nenφ.