Takhle to u₧ dßl nejde - ten pes je hodnej!

ZaΦφnß to b²t na povß₧enou. Jdu s Bartem, on krßΦφ po mΘ levΘ noze, pokukuje sranou,koulφ oΦima, ale ani neÜpitne. Mφjφme dßmu s psφΦkem. Ten v°eÜtφ a skßΦe a cenφ zuby a panφ k n∞mu promlouvß:

"Ale Lulßnku! Co to provßdφÜ? Vezmi si p°φklad s toho hodn²ho Φern²ho pejska. Podφvej, jak hezky poslouchß a v∙bec, v∙bec neÜt∞kß! Bu∩ jako on!"

Kdybych povolil sv∙j brutßlnφ dohled, z Lulßnka by se b∞hem deseti vte°in stala chlupatß paÜtika, o tom nepochybuju. Jen₧e jß nepovoluju a pes to vφ a krßΦφ mi podle levΘ nohy, jak velφ p°edpis, a krßΦφ p°ipa₧en.

Je to p°φklad smφÜen²ch pocit∙. Na jednΘ stran∞ jsem rßd, ₧e se moje dΘle ne₧ t°i roky trvajφcφ ·silφ vpravit do tΘ tvrdΘ rottweile°φ lebky n∞co morßlky p°ece jenom setkalo s ·sp∞chem, ovÜem naproti tomu m∞ Ütve, kdy₧ dßma s psφΦkem dßvß Barta za p°φklad Lulßnkovi! Ne, nebudu pokraΦovat v nß°ku nad hodnostφ naÜeho Barta. ╚ert nikdy nespφ a mohl by se mi u₧ nazφt°φ pomstφt a naservφrovat Lulßnka Bartovi rovnou p°ed tlamu ve chvφli, kdy si Bart serve koÜφk (p°edvΦφrem se mu to povedlo, to byl zase v²sledek jeho dlouhotrvajφcφho ·silφ, p°iÜel na grif, pod jak²m ·hlem narvat hlavu do k°ovφ a jak zapßΦit, aby se °emφnek koÜφku sesmekl) a jß se budu dφvat na opaΦnou stranu.