Mn∞ to bylo hned divn²

Znßte to. N∞co se stane a pak si uv∞domφte, ₧e to zase nenφ takovß novinka, ₧e u₧ d°φve byly jakΘsi nßznaky a p°φznaky... Uvedu konkrΘtnφ p°φklad.

Vrßtil jsem se od Marka Dostßla s animovanou valent²nkou, na nφ₧ se Bart prom∞nφ do tvaru valent²nskΘho srdφΦka. Nakopφroval jsem obrßzek na disk a Üel za MφÜou, a¥ se jde podφvat a ₧e jφ ukß₧u n∞co legraΦnφho.

"Jß ti taky ukß₧u n∞co legraΦnφho," pravila MφÜa. Zamφ°ila do kuchyn∞.Nem∞l jsem pon∞tφ, oΦ p∙jde. Nepadl na m∞ stφn podez°enφ, ani kdy₧ otvφrala ledniΦku. VÜechno se vyjasnilo, a₧ kdy₧...

Vytßhla vo₧ranou ÜiÜku salßmu!
Svitlo mi. B∞hem soboty a ned∞le, kdy₧ jsem volal Barta (normßln∞ se mi dr₧φ za zadkem, a¥ pφÜu nebo d∞lßm n∞jakΘ domßcφ prßce), no°il se z prostory p°φzemφ. Tam celkem nic nenφ, co by m∞lo Barta zajφmat. Jen₧e jsem zapomn∞l na existenci komory, kde se netopφ a kde ona ÜiÜka salßmu visela na v∞Üßku vedle smetßku a cednφk∙! Normßln∞ tam p°echovßvßm pouze krabicovΘ vφno Pe≥asol a z°ejm∞, dychtiv Pe≥asolu, jsem ledabyle zav°el, na salßm a na Barta a jejich vztah (jednosm∞rn²) nevzal v ·vahu. Bart ho vzal v ·vahu. S MφÜou jsme se dohadovali, kolik ten salßm asi p∙vodn∞ m∞°il. Pravda, chodil jsem ho u₧φrat jß i David, a ned∞lali jsme si ₧ßdnΘ Φßrky. A p°i t∞ch salßmom∞°iΦsk²ch dohadech jsem si vybavil, ₧e m∞ bylo divn², proΦ Bart p°ichßzφ tak zasn∞n², pomalu, s lyrick²m v²razem v oku, jako kdyby potkal Lurdskou Pannu nebo Rusalku.
Nebo ÜiÜku salßmu.
Je t°eba si vφce vÜφmat lyricky se tvß°φcφch ps∙!