Takhle to uz dal nejde - ten pes je hodnej!

Zacina to byt na povazenou. Jdu s Bartem, on kraci po me leve noze, pokukuje sranou,kouli ocima, ale ani nespitne. Mijime damu s psickem. Ten vresti a skace a ceni zuby a pani k nemu promlouva:

"Ale Lulanku! Co to provadis? Vezmi si priklad s toho hodnyho cernyho pejska. Podivej, jak hezky posloucha a vubec, vubec nesteka! Bud jako on!"

Kdybych povolil svuj brutalni dohled, z Lulanka by se behem deseti vterin stala chlupata pastika, o tom nepochybuju. Jenze ja nepovoluju a pes to vi a kraci mi podle leve nohy, jak veli predpis, a kraci pripazen.

Je to priklad smisenych pocitu. Na jedne strane jsem rad, ze se moje dele nez tri roky trvajici usili vpravit do te tvrde rottweileri lebky neco moralky prece jenom setkalo s uspechem, ovsem naproti tomu me stve, kdyz dama s psickem dava Barta za priklad Lulankovi! Ne, nebudu pokracovat v narku nad hodnosti naseho Barta. Cert nikdy nespi a mohl by se mi uz nazitri pomstit a naservirovat Lulanka Bartovi rovnou pred tlamu ve chvili, kdy si Bart serve kosik (predvcirem se mu to povedlo, to byl zase vysledek jeho dlouhotrvajiciho usili, prisel na grif, pod jakym uhlem narvat hlavu do krovi a jak zapacit, aby se reminek kosiku sesmekl) a ja se budu divat na opacnou stranu.