Pes ve svetru

Dnes jsme potkali (ja a Bart) fenku cili pejskovou cili psinku rasy ne moc presvedcive jezevcikovite. Byla oblecena do cerveneho svetru s vyraznym norskym vzorem. Tvarila se vyzyvave a kdyz se k ni Bart priklonil, udelala na neho frnak a Bart, ktery by byl schopen ji prerazit jedinym machnutim tlapy vejpul, uctive ucukl. Nejsem si jist, zda vyjadril respekt dame, nebo tomu svetru.

Bart svetry miluje a urcite by bez namitek nosil taky takovy jako ta psinka, at s norskym vzorem nebo bez neho. Zkusmo jsem na neho navlekl svuj svetr od firmy Barbour a Bart si v nem vykracoval, pravda, ne po snehu, lebrz doba po chodbe. Velice se zajima o nohavice mych kalhot, kdyz se rano na sebe natahuju. Lhostejny mu neni ani kabat. Kdyz si ho rano oblekam, nastava nekdy situace, ze ho Bart zachyti zuby zrovna ve chvili, kdy se trefuju do leveho rukavu, takze mi ho fakticky fixuje cili podrzi, jako uctivy vrchni cisnik v kavarne Slavie (v roce 1930, rekl bych podle toho, co jsem o tehdejsich vrchnich cisnicich slysel).

Vnimame psa v pletenem futralu jako cosi babickoviteho. Nedovedu si predstavit, ze by Jiri X. Dolezal navlekl sveho pitbula do cerveneho puloveru s jeleny. Presto ma oblekani psu v sobe cosi racionalniho - nejen to, ze je psovi/psince tepleji, ale nezaprasi se. Muj psovodny druh a soused pan Suchy musi po navratu z prochazky vpravit fenu leonbergra Darinu do vany. Je to obtizny ukol, asi jako byste tam chteli dostat Palac kultury (pokud by byl chlupaty). Darine by jiste slusel svetr a nemusel by byt s norskym vzorem. Jenze pan Suchy ji ho nenavlekne.

Stejne jako ho nenavleknu Bartovi, leda z pokusnych duvodu, doma, na chodbe. Jsme holt muzsti a do svetru psy oblekaji zenske, jelikoz jsou nerozumne a rozum napovida, ze svetr chrani pred spinou...

Sakra, jak koukam, trochu jsem se do toho muzskeho paradigmatu zamotal. A ty, Barte, na me necum, zadny svetr nedostanes!