Vitani zajimave knihy

Odpoledne jsme se byli s Misou podivat v knihkupectvi Melantrich (tak se jmenovalo, nevim jak ted) dole na Mustku na Vaclavskem namesti. Konalo se tam vitani druheho vydani pozoruhodne knihy autoru Massona a McCarthyove Kdyz sloni placou. Kniha neni jenom o slonech, je o vsech zviratech a jejich dusevnim zivote. Na slave se zucastnili nasi predni ochranitele zvirat, prisla zpevacka pani Kubisova i malir pan Born a mel jsem to poteseni se osobne seznamit s panem Valesem z Ligy pro ochranu zvirat, se kterym jsem az dosud komunikoval jenom mailmo nebo telefonmo.

Knihu jsem zatim mel moznost jen zbezne prolistovat. Potvrzuje moji osobni zkusenost, kterou mam s kockami a psy, ze zvirata maji svuj specificky duchovni zivot s sirokou skalou emoci. Casto si rikam, jake asi maji emoce divoka zvirata? Nevidim logicky duvod pro to, ze by emoce mely byt omezeny pouze na domaci zvirata, na ty tvory, ktere uzavrely s clovekem spojenectvi. Co asi citi zajic nebo srnka nebo veverka nebo jakekoli jine zvire?

Shodou okolnosti prave dnes byla v MF Dnes venovana skoro cela strana diskuse o clanku Martina Komarka, ktery si mysli o vrazich zvirat zhruba to, co ja a pise o nich v obdobnem duchu. Redakce listu poskytla prostor debate, ktera se nedavno rozvinula i ve virtualnim prostoru Neviditelneho psa. Byla v podstate identicka, ostatne - co se o te veci da rict? Presto jsem se pobavil nad prispevkem oznacenym titulkem zatimco novinar pije, myslivci se snehem brodi se senem ke krmelci. Pokud vim, jeden druh koraly se jmenuje Stara myslivecka - a za celou svoji alkoholickou eru jsem nenarazil na Starou novinarskou. Myslivcu je u nas udajne 100 000. Kdyby se vsichni brodili snehem, zatimco my novinari se valime po spelunkach (jiste ze s kurvami), po ceskych luzich a hajich by se batolili do kulata vyzrani chlupati tvorove.

Ale zpet k vaznejsi tonine - zadny z obhajcu vrahu zvirat, ani ve Psu ani v MF Dnes se nevyjadril k vrazdeni pro zabavu. Respektuji myslivce-profesionala, ktery dela svoji tezkou praci. Mohu respektovat i jeho dobrovolneho pomocnika, byt s vyhradami. Ovsem co naprosto a kategoricky odmitam je amaterske "nimrodeni" lidi z mesta, kteri se v zivote nikde nebrodili se senem a jen pro svoji radost maji zver za zivy terc.

Respekt k odlisnosti, to je zrejme jedna z os, podle niz se odviji moralni vyvoj doby. Malo platne, nejde jen o odlisnost narodni ci rasovou v rozmeru lidskeho rodu, jde o odlisnost i samotneho rodu. Zemekoule neni exkluzivne nase, lidska. Patri i tem zajicum a srnkam a podeziram panaboha, ze je ma vice rad, nez nas.