V hlavni roli pocasi

To co vyvadelo pocasi, to"hranicilo s vrcholem," jak rikaval podplukovnik Sokol, kdyz jsem byl na vojne. Casne rano brutalne prselo a kazdy dopad kapky velke jak kastan (busilo to do okenniho parapetu) mi vtloukal do hlavy myslenku, ze nemam vstavat, pokud mozno nikdy. Dokonce zahrmelo. Po rozedneni prestalo prset. Vysel jsem tedy pro noviny: vitr porazil vsechny hrabe, tezkou drevenou skrabku na snih, hrabe! Desil jsem se, co se asi delo jinde. Bydlime totiz v jakemsi zavetri, takze kdyz se nad mestem prezene uragan odnasejici strechy a kaci hektarova pole lesa, u nas to shodi tri hrusky ze stromu (to se vskutku stalo, tusim, v roce 1974). Vsak taky jsem se dopoledne dozvedel z radia, ze hrozne povetri bylo nad celou Evropou a ze nekde u nemeckych brehu se potopila danska rybarska lod a ctyri z peti namorniku jsou nezvestni.

Dopoledne jsem pracoval (dokoncil jsem prvni kapitolu sci-fi romanu Rock meho zivota) a v pauze jel s Michaelou na nakup. Svitilo nadherne slunicko, Barta jsme nechali na zahrade, aby se vyhral. Uvazoval jsem dokonce, ze se zastavim v mycce, dojeli jsme k byvalemu Prontu u Bileho Beranka v Motole, zaparkoval jsem, nakupovali jsme - a ve zvukove podkresu ke me dolehl jakysi znepokojeny sumot. Lidi si rikali neco o vanici, nabyl jsem dojmu, ze vypraveji o jakychsi arktickych zkusenostech. Nakup jsme dokoncili, vyjdeme pred obchod (je to hangar bez oken) - a z naseho auta se stalo iglu, ne bez namahy jsem si ze zaparkovanych hromad snehu vybral tu svoji!

Dobrodruzstvi s DVD pokracuje
Zminoval jsem se tu, ze mam v pocitaci namontovanou mechaniku DVD, schopnou prehravat i filmova devedecka. Ciste hypoteticky. Prakticky nikoli, protoze firma, ktera mechaniku prodava, k ni nedodala software. Ferdovi Sedivakovi se konecne podarilo z te nejapne firmy software vytlouct. Nainstaloval ho a spolu jsme sli do mesta sehnat nejake DVD, abych a) zalozil devedeckovou filmoteku, b) aby bylo na cem mechaniku vyzkouset. Nejdriv jsme zamirili do Bontonu v Jungmannove ulici (v Praze). Asi pred mesicem jsem tam videl sice skromnou, lec alespon nejakou nabidku filmu na discich.

Dneska tam meli tituly "Zhave kalhotky" a "Skreky v noci" a podobne. O zhave kalhotky nestojim a skreku v noci mam pokrk, protoze kousek od nas se stavi barak a zednici tam makaji 24 hodin denne.
"To nemate jiny devedecka?" pram se prodavace.
"Ne, jiny dividi nemame," pravil prodavac s akcentem na dividi.

Sli jsme tedy do Bontonu na Vaclavak, v podzemi palace Koruna. U informaci se ptam, kde prodavaji devede disky.
"Vy jiste myslite dividi, pravila informovana divcina. Ukazala za devatery roh. Na kazdem druhem rohu stal zrizenec, ktery na otazku stran devede odpovidal, "ty dividi najdete o roh dal." Byl jsem veru zvedav, zda krome jazykoveho skoleni se dopidim i sveho devedecka. Dopidil, meli tam tri regaly devedecek, o nichz tvrdili, ze jsou dividi, bohuzel nemeli muj milovany Paty element, a koupil jsem tedy o neco mene (lec prece jen) milovane Carodejky z Eastwicku.
Nemusim dodavat, ze moje devede mechanika si se softwarem nerozumi, prave stahuju nejaky novy dvouapulmegovy ovladac k ATI karte a zitra budu laborovat.
Mozna, ze se mechanika udobri, kdyz ji zacnu oslovovat dividi misto devede. Ale nechce se mi, veru nechce.