Kdyz osud zanevre na rukavici

Nasledujici pribeh je navesen na ose temer anticke osudovosti. Po obede jsme sli s Misou do mesta vyridit spoustu ourednich veci. Vysli jsme pred vratka, Misa zamykala. Vsiml jsem si, ze upustila rukavici a ze si po ni slape. Ohnul jsem se, snazil jsem se rukavici zvednout, ona po ni slapala a po chvilce meho laborovani s rukavici poznamenala cosi nevrleho, z cehoz jsem usoudil, ze me pocinani poklada snad za nejake eroticke kutilstvi. Nedorozumeni vysvetleno, rukavice zvednuta a sli jsme do mesta. Nase cesty se rozdvojily, kazdy jsme sli po jinych uradech, a sesli se pak v Krakatitu v Jungmannove ulici, kde se ve ctvrtek schazi lide, kteri se chteji ve ctvrtek v Krakatitu sejit (vsichni jste zvani). Kdyz jsme odhazeli, vybehl za nami jakysi nebezpecny mladik a vzal si Misu stranou.
"Co ti chtel," ptam se nevrle. Jsem tolerantni, vychovan doktorem Plzakem, ovsem nesmi jit o moji zenu - volnost necht je dopravana zenam tech druhych.
"Chtel mi vratit rukavici," pravila zena. Oblekla si rukavice a kabat a vse co k vlahe zime patri a vraceli jsme se domu.
Nahore na Malvazinkach jsme vystoupili z autobusu.
Zena strnula.
"Co je?" ptam se.
"Spis... co neni!"
" Co neni?"
"Rukavice neni."
Mizera osud se rozhodl znicit rukavici me zeny Michaely. Prvni utok provedl odpoledne pri odchodu z domu, znovu zautocil v Krakatitu a posledni atak vykonal v autobuse. Svym spalujicim dechem - o tom nepochybuji - premenil rukavici navlecenou na jeji ruce a odval ji tam, kde Charon provozuje svoji prevoznickou zivnost pres reku Styx.

Mimochodem, cekam, az tam jednou prijdu, ze tam uvidim peknou hromadu rukavic. Nejmin osmatricet bude patrit mne, vsechny leve.