| |
9.2.
EliÜka JakubφΦkovß - V prostoru mezi (V∞ra Jirousovß)
Minule bylo:
13.1.
Um∞nφ pro nemocnici (V∞ra Jirousovß)
Archiv rubriky PALETA
|
EliÜka JakubφΦkovß - V prostoru mezi
V pra₧skΘm policejnφm muzeu na Karlov∞ jsou do 15. ·nora k vid∞nφ obrazy EliÜky JakubφΦkovΘ, malφ°ky, kterß si z otev°enΘ Ükßly mo₧nostφ souΦasnΘ malby zvolila prostor mezi p°em∞tnou a abstraktnφ malbou. Kompozice jejφch velk²ch obraz∙ jsou zalo₧eny na p°esnΘ kresb∞ lidskΘ postavy, zachycenΘ v t∞lesnΘm nebo monumentßlnφm m∞°φtku. Zhruba v polovin∞ 90. let, kdy EliÜka J. absolvovala studium na Akademii v²tvarn²ch um∞nφ, odvß₧n∞ se odrazila od zßkladu realistickΘ kresby a vrhla se plnou silou vitßlnφho gesta do abstraktnφ malby. NaΦas se odvrßtila od p°edm∞tnosti, aby se pokusila intuicφ objevit a zobrazit, co je pro ni v souΦasnΘm sv∞t∞ v²znamnΘ, co dokß₧e zobecnit a co p°esahuje meze ka₧dodennφho pohledu.
Kdy₧ stojφme p°ed °adou jejφch monumentßlnφch obraz∙, napadne nßs nejspφÜ podobnß otßzka: co je vlastn∞ ve sv∞t∞, v n∞m₧ ₧ijeme ze dne na den, skuteΦn∞ v²znamnΘ? Kdo se na ni pokusφ odpov∞d∞t, pravd∞podobn∞ dosp∞je k tΘ₧e otev°enΘ a nedefinitivnφ formulaci urΦitΘ zkuÜenosti, kterou vyjad°uje EliÜΦina gestußlnφ malba. Jejφ v²razn² malφ°sk² rukopis jako by cht∞l ukßzat, ₧e v ka₧dodennφm proudu Φasu jde p°ece v₧dycky o udßlosti, v nich₧ se lidΘ rozhodujφ a v jejich₧ okruhu se tvo°φ vÜechny v²znamy naÜeho sv∞ta.
Je vÜak z°ejmΘ, ₧e malφ°ce jde vφc ne₧ o samu udßlost o setkßnφ s tφm, co je p°irozen∞ lidskΘ, a tudφ₧ t∞lesnΘ, a co katapultujφ jejφ p°edstavivost ze zdroj∙ spoleΦn∞ sdφlenΘ skuteΦnosti a p°itom se z°eteln∞ odvracejφ od sv∞ta iluzφ. SpolΘhß se na tφ₧i reality a na pozemskΘ sφly, aby mohla k setrvaΦnΘ energii vÜeho reßlnΘho p°idat vßhu svΘho malφ°skΘho gesta. V jejφch p°evß₧n∞ Φernobφl²ch a Üed²ch obrazech se jako ve virtußlnφch modelech st°etßvajφ r∙znΘ roviny skuteΦnosti. Pokud do procesu abstraktnφ malby zapojφ i barvy, tvo°φ v ploÜe obrazu volnΘ prost°edφ, kde se nad obzor vyno°ujφ tvary, vyplavenΘ cestou k v²znamu.
Pova₧uji za produktivnφ, ₧e se EliÜka JakubφΦkovß spolΘhß na reßlnΘ proporce a vztahy a p°itom malφ°sk²mi prost°edky odkr²vß labilitu sou°adnic, jimi₧ je vÜechno zakotveno v realit∞. Buduje obraz jako mφsto, v n∞m₧ by se mohla udßlost stßt svobodn²m vy·st∞nφm smyslu. Zßrove≥ nßs smi°uje s tφm, ₧e se takov² pevn² bod nenajde v objektivnφm sv∞t∞, ₧e m∙₧e b²t vyjßd°en jen na rozhranφ vn∞jÜφho a vnit°nφho, t°eba jako vizußlnφ metafora Piety, kterß propojuje t∞lesnou a nep°edm∞tnou formu, aby vrßtila do p°φtomnosti mo₧nost setkßnφ.
Malba EliÜky J. respektuje mφru a d∙stojnost Φlov∞ka. Pokud jde
o udoucnost, ukazuje, nakolik je objektivnφ pohled Φlov∞ka na konci tohoto stoletφ neosobnφ a nep°im∞°en² celku naÜeho pro₧φvßnφ. Ponechßvß z n∞ho jen figurativnφ zßklad jako kosti, kterΘ by m∞ly b²t znovu o₧iveny v p°φtomnosti.
Ve sv∞t∞, ovlßdanΘm zv∞c≥ujφcφm pohledem, poukazuje na dvojφ disparßtnφ rßmec v∞cφ. TΘma Piety v n∞m p∙sobφ jako magnetickß skßla. Jejφ postavy nesou vßhu t∞lesnosti a jsou vytr₧eny do prßzdna na okraj veÜkerΘ p°edm∞tnosti. Do prostoru mezi, v n∞m₧ pocφtφme blφzkostφ sakrßlnφho a spolu s nφm radost z poznßnφ spoleΦnΘho zßkladu v∞cφ.
V∞ra Jirousovß
|
