|
StarÜφ Φlßnky:
27/1/99 Svatebnφ
cesta (2); Zßkony roku 1999; Dan Quayle prezidentem?
20/1/99 Nenφ
rady nenφ pomoci; Svatebnφ cesta (1); Vrßtφ Microsoft penφze?
9/1/99
Bascovy vßnoce; Neplivejte na chodnφk; Webovß strßnka a svoboda slova;
Bilance roku |
Svatebnφ cesta (dφl 3)
Spali jsme v hotelu, ktery jsme vybrali ve stredu. V planu jsme na ctvrtecni
den meli navstevu veznice Alcatraz, prohlidku pristavu a Golden Gate Bridge.
Chvilku pred polednem jsme se vykopali z hotelu a jeli smerem k pristavisti,
kde jsme si meli vyzvednout listky na lod, co
nas doveze na ostrov Alcatraz. V pristavu se delo spousta veci. Bylo
tam hodne atrakci, hrala tam ruzna muzika, vsude spousta restauraci, kramku
a turistu. Vyzvedli jsme si listky na lod, najedli se (meli jsme takovy
maly bochnicek chleba, ze ktereho byla vyriznuta strida, takze to bylo
jako talir a v nem polevka), kdyz se snedla polevka, zbastili jsme i talir.
Na lodi pekne foukal vitr. Videli jsme krasne cele San Francisco, oba mosty
a okolo spoustu jachet. Lod jela asi 10 minut - na ostrov jsou to tak 3
mile. Prohlidka veznice Alcatraz byla moc zajimava, videli jsme celou veznici,
pri vstupu jsme vyfasovali walkmany se sluchatkama, ve kterych byl zvukovy
pruvodce, ktery nam pak po ceste rikal, co kde je a kde kdo byl uveznen
- vypraveli to byvali veznove i hlidaci. Bylo to
zajimave, ale chvilema pekne strasidelne a depresivni. Veznove meli
pravo pouze na jidlo, celu, osaceni a lekarske osetreni a vsechno ostatni
byla vysada. Napriklad cteni, koureni, prochazka venku na dvore, moznost
prace (aby se dostali z cely aspon na chvilku ven). Na Alcatrazu
je asi 300 cel, vezni tam byli po jednom - cela je jeste asi 2x mensi
nez pokoje na Strahove ;-) (a nema okno ;-).
Alcatraz puvodne bylo vojenske cviciste, kde trenovali vojaci, ale
pak to zastaralo a prestalo to byt pro vojaky dost moderni a tak z toho
vlada udelala super bezpecnou veznici, kam strakala ty nejhorsi pripady.
Prochazeli jsme i okolo veznice, kde pry byl uveznen Al Capone. Veznice
byla hlidana strazci a jednou z dalsich bezpecnostnich zabran byla
studena voda, ktera ostrov obklopuje. Ta je tak studena, ze se v ni pry
jen tak plavat neda (ani za svobodou). Na Alcatrazu pry meli veznove obcas
i teplou sprchu, to pry proto, aby se nemohli otuzovat pro pripadny utek.
V roce 1961 se pry ale nakonec trem veznum prece jen podarilo utect. Zmizeli
z cely a nikdy je nikdo nenasel, byl o tom i natocen film, ktery jste mozna
videli. Vyrobili falesne hlavy, kteryma
oblafli strazce, lzicema vydlabali otvor ve ventilaci, kudy se protahli
a z nejakych zbytku, ktere nasli pri praci vyrobili provizorni gumove odevy,
ktere je chranili od studene vody. Asi 2 roky nato byla veznice prohlasena
za zastaralou a moc drahou na to, aby se dal udrzovala a tak ji vlada zavrela
a casem z ni udelala turistickou atrakci.
Na chvilku jsem se ted musel odmlcet, protoze mi Marketka dala zpatky
rizeni, ale ted se blizime k Santa Barbare a Marketka uz si to zase hasi
po dalnici 130 km/h (a zacina se divit, ze se s ni nebojim a klidne si
pisu). Ja teda obcas na silnici mrknu, ale spis uz ji ted kontroluju tachometr,
aby nejela moc rychle a ona uz si ohlida zbytek. Uz zvladne ridit jednou
rukou a druhou pit a podobny srandicky - tak jeste par dni takovyhleho
intenzivniho rizeni a urcite bude schopna ridit i v Redmondu, az prijedem
zpatky. Po navratu z veznice Alcatraz jsme se prosli po nabrezi, prohlidli
kramecky, koupili par darecku a nasedli do auta a vydali se prohlednout
si ten skoro 2 km dlouhy (1.2 mile) most, po kterem prijizdeji auta ze
severu. Most byl nadherny, ma takovou
oranzovou barvu, pry kdyz ho staveli tak nekteri lide vubec neverili,
ze je mozne neco takoveho postavit, protoze to neudrzi napory vetru.
Ze San Francisca jsme nakonec odjeli az vecer po sedme hodine a nabrali
jizni a pak jihozapadni smer do Monterey, coz je takove male mestecko asi
3 hodiny jizne od San Francisca, kde jsme meli naplanovanou prohlidku akvaria.
Dojeli jsme tam az v 11 vecer, Marketka posledni hodinku jizdy hrala spiciho
panaka, takze kdyz jsem zaparkoval auto pred motelem a ukazal ji kde ma
postylku, akorat se divila kde to jsme a proc jsou kolem ty svetylka ;-)
Zacina se mi libit to zkoumani novych mest - clovek vzdycky nekam prijede
a nema paru kde je a pak po chvilce zacne zjistovat, kde je centrum mesta,
ktera cast mesta je obchodni, kde jsou hotylky, kde jsou
mista, ktera by chtel videt. Po 1/2 dni uz mam vzdycky vetsinou predstavu
odkud kam se jak dostat, prestoze jsem v tech mistech nikdy nebyl. Hodne
nam v tom pomahaji informace pro turisty, mam takovou knizku pro Oregon,
Californii a Nevadu, kde jsou o kazdem meste par
radek (ci stranek - podle velikosti mesta) o historii mesta, hlavnim
zamereni, poctu obyvatel, zajimavych atrakci a pak seznam hotelu, motelu
a restauraci i se zakreslenim do mapky. Tuhle knizku mi seslal sam andel
- dali mi ji v agenture AAA, kdyz jsem nas v pondeli jeste pred cestou
pojistoval pro pripad, ze by se neco stalo s autem. Jsou to dve knizky
a jeste mi dali mapu, to vsechno zadarmo, jen jsem rekl kam jedu - zaplatil
jsem rocni poplatek za clenstvi v AAA (asi 50 dolaru) a jeste mam narok
na slevu v ruznych hotelech a vstupenkach. Proste stavit se pred cestou
v AAA byl dobry napad - s tou knizkou je objevovani novych mest mnohem,
mnohem snazsi ...
V Monterey jsem prakticky zabloudil do zatim nejkrasnejsiho motelu,
ve kterem jsme zatim spali. Hledal jsem totiz neco co jsem nasel v te knizce,
prejel jsem o ulici dal a kdyz jsem otacel auto, zahledl jsem reklamni
poutac na tenhle motylek, tak jsem se tam zastavil a placli jsme si. Pokoj
prekonal jak hotel v Portlandu, tak motel v San Franciscu, mel krb, v koupelne
virivou vanu s bublinkama (jacuzzi), velkou postel a vysoky dreveny strop,
vsechno to tam vonelo novotou - Marketka rikala, ze by tam bydlela mnohem
radeji nez v Redmondu ;-) Kdyz jsme se rano
vzbudili a uzili si bublinkove vany, vypravili jsme se do centra Monterey
do akvaria, coz je mistni hlavni atrakce. Monterey je moc hezky mestecko,
je to skoro na pulce cesty mezi San Franciscem a Los Angeles, nekde jsem
slysel, ze tam delal starostu herec Clint Eastwood, ale jestli je to pravda
jsem nakonec zapomnel zjistit.
Z Monterey jsme odjeli v patek odpoledne a misto toho, abysme se vraceli
zpet do vnitrozemi na velkou dalnici (I-5) vedouci do Los Angeles, zustali
jsme na male silnicce na pobrezi a jeli po Californskem pobrezi uzkyma
silnickama a spoustou zatacek. Dal jsem tam rizeni Marketce, coz byl dobry
napad, protoze to byla dobra skola na razeni tam a zpatky a zataceni -
rozhodne lepsi nez jet jak namydlenej blesk furt rovne po dalnici. Tezko
porovnavat Californske a Oregonske pobrezi. Obe jsou nadherny. V Oregonu
jsme videli prvni poradne more a vlny, v Californii zase bylo mnohem hezci
(slunecnejsi) pocasi a piskove plaze. Chvilku jsem si rikal, ze jsme meli
jet po dalnici, ze by to bylo rychlejsi, ale pak zase na druhou stranu
by to bylo nudne a prilis fadni, takhle jsme sice do L.A. dorazili o 1-2
hodiny pozdeji, ale uzili jsme si krasne jizdy po pobrezi.
Planoval jsem se cestou jeste zastavit v Santa Barbare. Nic jsem o tom
mestecku nevedel, jen to jmeno mi neco rikalo a tak jsem si ho chtel prohlednout.
Prijeli jsme tam potme a nasli jsme hlavni tridu - po chvilce jsme jeli
okolo nadherne restaurace a tak jsme tam zastavili na veceri. Marketa rikala,
ze v zivote v nadhernejsi restauraci jeste nebyla. Sedeli jsme venku, hrala
tam jihoamericka kapela, vsechno bylo nadherne osvicene, uprostred dvora
byla mala prosvicena fontana - ta restarace byla asi argentinska. Objednal
jsem si biftek a moc se jim povedl, Marketka ochutnala zase nejake nove
vino a tak jsme tam nakonec u vina zustali az asi do 10 vecer. V Santa
Barbare jsou nazvy vsech ulic spanelsky - z historickych duvodu. Prestoze
jsme to mestecko nevideli za svetla, udelalo na nas moc hezky dojem a tak
jsme si slibili, ze az mi bude tricet, ze tam (do te same restaurace) zase
zajedeme a pripomeneme si nasi svatebni cestu.
Ze Santa Barbary uz to do Los Angeles neni tak daleko. Opet se ale ukazalo,
jaky jsem trouba a jak malo jsem daval ve skole pri zemepisu pozor. Protoze
jsem nemel poradnou detailni mapu Los Angeles, drzel jsem se jen ceduli
a z velke mapy jsem si rikal, ze nejlepsi bude ubytovat se nekde na pobrezi
v jizni casti L.A., kde jsou plaze a Marketka se bude moct koupat. Na velke
ceduli na dalnici byl napis Long Beach, tak jsem ho nasledoval a pak jsem
litoval. Za prve je Long Beach
od Los Angeles pekne daleko a za druhe to neni mala vesnicka s krasnou
velkou plazi, ale poradne velke mesto s dalnicema, pristavem a mrakodrapama.
Takze jsem auto otocil a vracel se do Los Angeles. Zacalo byt jasne, ze
poradny hotel ve kterem bysme chteli nasledujici 3 dny zustat uz takhle
pozde v noci asi nevybereme, a tak jsem auto stocil na Sunset Boulevard,
abysme si alespon pred spanim prohledli nocni Beverly Hills a Hollywood.
Prestoze byli uz asi 2 hodiny rano, vsude v Beverly Hills na ulicich
bylo spousta prevazne mladych lidi, bary otevrene, jezdili tam limuziny
tam a zpatky, jedna party vedle druhe, kdyz jsem si stahnul okenko a poslouchal
ten ruch, prisel jsem si do toho mesta nejaky moc maly a se slamou v botach.
Hledal jsem chvilku Brandona, nebo aspon Dylana s Kelly, ale nikoho ze
serialu jsem tam nezahlidnul ;-) Projeli jsme si jeste nocni Hollywood,
tam uz je docela dost videt rozdil mezi
obrovskym bohatstvim a velkou chudobou (cim vice je clovek na vychod,
tim mene pompeznich osvetlenych baru a clubu, ulice jsou spinavejsi, lemuji
je prostitutky a zebraci a tak se clovek zamysli, jak tyhle dva svety mohou
existovat takhle blizko od sebe. Situace s bydlenim uz zacala byt vazna,
protoze byli skoro tri rano (dan za to, ze jsme zustali dele v Santa Barbare)
a tak jsme po nekolika odmitnutich v hotelech, ktere byli obsazene skoncili
v takovem mizernem motelu, ktery byl zatracene daleko od kvality bydleni
z Monterey, ale pomalu zacinalo byt na vyber bud spani v aute anebo tohle.
Tak jsme to vzali s tim, ze pristi den (sobota) si vybereme tu spravnou
cast Los Angeles a ten spravny hotel, kde pak konecne stravime alespon
2 noci v kuse na stejnem miste.
Kdyz jsme se rano probudili, udelal jsem pruzkum kde k certu vlastne
co v Los Angeles je a co chceme navstivit a prisel jsem na to, ze plaze,
Hollywood, DisneyLand, Beverly Hills, to vsechno je tak daleko od sebe,
ze je skoro jedno, kde budeme mit hotel. Los Angeles je hrozne roztahle
mesto, hlavne tim, ze do Los Angeles se zapocitavaji i okolo lezici
mestecka jako Anaheim - DisneyLand, Universal City (Hollywood), Santa Monica
(pobrezi). Vybral jsem nakonec nekolik hotelu na Santa Monica Boulevard
a jeli jsme se tam podivat. Hned druhy se nam libil a tak
jsme si placli. Na odpoledne jsme naplanovali navstevu Universal Studios,
kde filmari nechaji nahlednout turistum trosku pod poklicku vyroby velkofilmu.
Je to takovy obrovsky park, kde je spousta obchudku, restauraci a ruznych
filmove orientovanych atrakci. Nejvic se nam libila
jizda Jurskym Parkem a jizda v aute z filmu Navrat do budoucnosti.
Jursky park byl neuveritelne realisticky, clovek jede na takovem velkem
clunu vodnim korytem (vedeny kolejnickama pod vodou) a zacina to tak mirumilovne
s hezkyma hejbajicima se dinosaurama a pokracuje to
nekdy pekne strasidelne se vsema ruznejma potvorama - Marketa se bala
az oci zavirala a vzdycky kdyz od nekud bafnula nejaka praveka prisera,
Marketa kricela strachy tak, az se ji vedlesedici deti smaly. Jizda koncila
velmi prudkym sjezdem (jako horska draha), tim jak jsme nabrali rychlost,
tak ten clun dole zvedl obrovsky mrak vody (voda cakala minimalne 10 metru
vysoko) a skoncili jsme vsichni mokry - nastesti ale bylo slunicko, takze
jsme rychle uschnuli. V tom sesupu nas automaticka kamera vyfotila, tak
jsme si tu fotku koupili a ja ji oscanuju a poslu, at vidite jak vypada
ten clun, ve kterem jsme jeli a jak vypada Marketa
modra strachy. ;-)
Marketa se nechala vyfotit s Herculesem a Xenou (ten serial urcite bezi
i v Cecach) a pak byla hrozne hotova z toho, ze ji objal opravdovy herec
z Hollywoodu ;-) Prochazeli tam s mecem a v historickem obleceni a podepisovali
se detem a nechavali se fotit. Po Jurskem Parku jsme sli jeste na jednu
"jizdu" - Navrat do budoucnosti. Ta stala taky za to, clovek nasedne do
toho auta z filmu, zaklapnou za nim dvere a pri uplne tme sviti akorat
palubni display a najednou se auto zacne velmi realisticky hybat na vsechny
strany, zrychlovat a prudce brzdit a pred nami bezel dobre udelany film,
takze vysledny efekt je, clovek ma realny pocit letu budoucnosti. Marketka
nezklamala a po pruletu casem z budoucnosti do minulosti, kdyz po aute
chnapnul obrovsky dinosaurus a spolknul nas opet pekne zarvala a vzapeti
nas dinosaurus zase vyplyvnul zpatky do horke lavy doprostred sopky - bylo
to fantasticky udelane a pocit blazniveho letu casem byl
velmi verny. Bal jsem se, ze bude Markete spatne a bude nadavat, ze
jsem ji tam vzal (protoze to ze to bude cukat a ze v Jurskem Parku na konci
projede obrovskym gejzirem vody jsem ji samozrejme zatajil), ale v obou
pripadech po te co rozdychala prekvapeni a strach ji nakonec
svitili ocicka a urcite by sla jeste jednou ;-) Moc se nam tam libilo.
Ted je sobota noc, uz jsme zpatky v motelu, ja se zase po dvou dnech
dostal k mailu, tak posilam nanekolikrat psany a preruseny dopis, abyste
vedeli, kde zhruba jsme a mohli nas pripadne na mape sledovat. Podle pocasi
jeste v Los Angeles planujeme koupani v mori a navstevu
DisneyLandu a nove jsem vymyslel, ze se zajedeme podivat zhruba 4 hodiny
jizne do San Diega, tam jsou taky plaze a je to velke aquarium, kde jsou
cviceni delfiny a velryby. Odtamtud asi vyrazime na vychod skrzdezert do
Las Vegas a odtamtud planuju navrat pres Reno domu. To ale
vsechno az za dlouho, ted jsme radi, ze jsme chvilku na jednom miste
a nespime kazdou noc jinde - v Los Angeles jeste minimalne 2-3 dny zustaneme.
Pavel Zeman
Lyzovani s profiky
Muj pritel Charlie mi nabidl, ze bych si mohl jet zalyzovat na cely
vikend na Crystal Mountain. Jeho rodina tam v roce 1960 vybudovala spolecne
s jinymi "cabine" neco jako drive byly v CR podnikove chaty. Protoze predpoved
byla okolo 50 cm noveho snehu, nadsene jsem souhlasil.
V patek jsme okolo 18. hodiny vyrazili ze Seattlu za doprovodu silneho
deste na jih. Diky vypadku elektriny na East side nefugovaly semafory,
policajti sice stali u kazde krizovatky, ale byli zalezli ve svych autickach.
Zacpa jak hrom, takze jsme se misto po hlavnim tahu vydali
vedlejsimi silnickami a temer cestickami. Okolo 20:00 jsme dorazili
k mistu, kde snehove pluhy a policejni auta tvorili zaterasu - dale uz
jen s retezy nebo nahonem na vsechny ctyri kola a zimnim obutim pro vsechny
auticka. Po prudkem, asi 30 minutovem stoupani jsme dorazili na
parkoviste - snezit uz prestalo a okolo nas bylo prekrasne bilo. 5
metrove snehove hradby od pluhu cisticich parkoviste. Charlie, ktery pomaha
trenovat Ski Team z University of Washington sel vyzvednout papiry pro
zitrejsi zavod a my ostatni se odebrali do prekrasne restaurace "Elk".
Bylo videt, ze patrivala staremu rakouskemu paru - Evropa a Alpy dychaly
nejen z vyzdoby a dekorace, ale take z atmosfery u krbu, 9 druhu toceneho
piva a dalsich 8 lahvoveho. Jen jidlo pry byvalo lepsi, nez stary pan umrel
a pani to prodala. Standartni nabidka "tuna sandwich" nebo pizza me docela
zklamala. Kazdopadne po mirnem posilneni jsme vyrazili se ubytovat.
Po te, co Charlie zacal vyndavat svoje veci z auta jsem pochopil, ze mi
neco uniklo. Zhyckan 2 roky lyzovani ve state Vermont, kde jsem mel ubytovani
primo na sjezdovce a s retezy jsem tam dojel bez problemu, jsem pochopil
ze zabaleni do 3 odlisnych tasek nebylo nejlepsi. Prej to je jen kousek
rika Charlie. Pokud to je takovy kousek, jako kdyz jsem byl malej prcek
a jezdil s rodici na Jeleni Boudy do Spidlu, kdy na samotu to bylo od parkoviste
tak 60 - 80 minut jsem se oklepal. Atmosfera byla vsak uplne stejne nadherna.
Jen tenkrat, jako 7 lety kluk jsem ji nejak nedokazal ocenit. Ticho, sem
tam hvezda, 50 cm cerstveho snehu krupajiciho pod nohama. Jen ty veci jsem
mohl mit zbalene v kletru a bylo by mi krasne. Nastesti to opravdu nebylo
daleko.
A opravdu, podnikova chata v Krkonosich - velke spolecne mistosti s
krbem, lyzarna, spolecna kuchyne, presne tak jak jsem si to pamatoval.
A kdyz venku zacalo opet huste snezit, byl cas se zavrtat na palande do
spacaku, v mistnosti 3x4 metry pro 4 lidi. Bylo to tu opet, zadny hotel,
zadna sauna, ale tvrde podminky, ktere proveri, kdo je babovka a kdo
chlap.
K snidani jsem si udelal ovesne vlocky a protoze uz jsem si odvykl
vstavat tak, abych byl jiz v 8 rano na sjezdovce, ani si nepamatuju jak
jsem se dostal k vleku. Charlie si overil, ze jeho zavody zacinaji az v
deset, takze ma 2 hodiny aby mi ukazal, kdo ze lyzuje lepe. (Tady trosku
odbocim, jeste nez jsem se dozvedel, ze Charlie dlouha leta zavodil,
a ted trenuje jsem ho hecoval, kdo bude rychlejsi. Padala slova o sazce
a Charlie, ktery uz klasicke sjezdovky nepouziva, navrhoval zavod, kdy
on pojede na svych telemark lyzich a ja na klasice. Zamitl jsem, ze by
to nebylo fer. A opravdu by nebylo.) Vyjeli jsme nahoru a musim rici, ze
noveho snehu bylo vice nez dost. Charlie mne zavedl na nedotcene misto
a rozjel se.
Nutno podotknout, ze uz jsem lyzoval vsude mozne, ale ze bych nekdy
citil, jak mi pri kazde zatacce strika prachovy snih do tvare nebo dokonce
preze mne jako v reklame na nove lyze, tomu jsem nikdy neveril. A bylo
to tak. Za posledni noc napadlo pres 75 cm noveho snehu. Celkem
pres 3 metry. A Charlie zmizel z obzoru. Po pravde receno, po tech
2 hodinach jsem toho mel dost. Bolel me celej clovek, jeste k tomu navic
zacalo snezit, ale dole to byl tezky, mokry snih, nahore prasan, takze
nejenom, ze jsem byl zpocenej, jak jsem se marne snazil dohnat
Charlieho, ale navic moje Goratexka byla dole namokla, nez jsme vyjeli
nahoru tak se na ni udelal ledovy povlak - americani tomu rikaji, ze vypadam
jako "Glazed Donuts". Ale snazil jsem se drzet. Uz bez Charlieho jsem projizdel
nove a nove stopy ve snehu, po pas, nekde az po prsa. A
stale a stale snezilo. No okolo 15. hodiny jsem to zabalil a jel jsem
zpet na chatu, udelal si obedo - veceri a usnul. Probudil mne zvuk, ktery
bych prirovnal ke stadu splasenych slonu. Aha, na chate s nami bydlelo
asi 20 zavodniku z Norska a ze Seattle University Ski Teamu. Tak to je
cas jit do baru, kde mam sraz s Charliem. Pizza i pivo znacky "Tlusta
Pneumatika" (Fat Tire od Amber Ale) bylo moc dobre. A zacali prichazet
mistni. Kdyz me Charlie predstavoval, temer vsichni vedeli, kde jsou Cechy,
kde Praha a kam jezdime lyzovat. Dost neobvykle v miste,kde pokud budete
jeste chvilku na zapad, tak uz se zacnete priblizovat zpet k domovu.
Pak uz jsem jen poslouchal pribehy lidi, co zasvetili svuj zivot horam.
Lyzuji vice jak 120 dnu v roce, sice nemaji auta, domy a vetsina z nich
ani manzelky, presto mozna maji o neco vice nez vetsina z nas. Pocit svobody,
kazde rano vidi vychod slunce z vysek, kde jsou jen ptaci, z mist na ktera
se vetsina z nas
vubec nepodiva. Hodne z nich pracuje jako odstranovaci lavinoveho
nebezpeci. Co to je?
Pri snezeni jako tento vikend se ve 4 rano vyda parta maniku na okolni
hory a hazeji patrony dynamitu, ktere laviny uvolni a tak pres den nehrozi
nebezpeci. O tom, ze si nedelaji legraci jsem se v nedeli rano presvedcil
sam - bylo to jako delostrelectvo a cedule na hrebenech davaji jasne instrukce
co delat, pokud najdete nevybuchnutou patronu. V nedeli rano ve fronte
na vlek rany zesilily. Nekdo za mnou rika - dobre znameni, mame spoustu
cerstveho prasanu. Opet neco pres 50 cm za noc. I mistni se divili, kde
se to bere. Charlie pribral k nam jeste 2 z tech horalu a ze mi konecne
ukaze, ze Crystal Mountain je na lyzovani daleko lepsi, nez komercni stredisko
blize k memu bydlisti nazyvajici se Steven's Pass. Nutno rici, ze jsem
se citil daleko lepe nez v sobotu - nekde se nasla spousta energie a tak
se na mne nemuselo cekat dele nez 2 - 3 minuty. A opravdu, lyzoval jsem
na mistech, kam bych sam v zivote nevkrocil. Kdyz jsem prijeli na vrchol
"Praveho uhlu" (Right Angle) zatajil se mi dech a doslo mi odkud to
jmeno pochazi. Na dotaz, zda se bojim jsem odpovedel, ze toho bohda nebude.
Charlie jen kyvnul a rekl, ze to je dobre, protoze bude hur.
A opravdu. Dalsi jizdu, kdy se dokonce objevily i stiny, protoze slunicko
se rozhodlo tak na 10 minut ukazat jsme dorazili k necemu, co bych nazval
dira do pekla. Cca. 50 metru siroke koryto s hranou tak 60 stupnu. Charlie
se jen ohledl, usmal, odrazil se hulkama a zmizel. Tohle
vsechno na telemarkovych lyzich. Nemel jsem na vyber, ale zadecek jsem
mel stazenej hezky.
Pak najednou zase nekdo otocil vypinac a snih se zacal sypat jak z
babicciny periny, Charlie odesel zase neco malo trenovat a ja osamel a
mel moznost objevovat dalsi a dalsi svahy.
Dalo by se jen rici, ze snezilo a snezilo a foukal vetricek, tak moc,
ze bylo potreba zastavit vleky, bez oblicejove masky se prakticky nedalo
lyzovat a zachumlane postavy, bez jedineho kousicku kuze vystavenemu vetru
se pri viditelnosti 5 metru ztracely stejne rychle, jako se objevovaly.
Byl to jeden z nejlepsich vikendu na lyzich, jake jsem kdy zazil. Jediny
zapor byl, ze jsem to vse prozil sam. Proto bych se chtel podelit se svymi
zazitky alespon s vami. Preci jen uz vim, ze zivot horala, co takovych
vikendu zazije desitky neni pro mne. Ze teplo rodinneho krbu s nekym koho
clovek miluje dokaze byt stejne krasne jako vychod slunce v 5 tisici metrech.
Ackoliv jsem uz kdysi uvazoval, ze bych mohl teplo u klavesnice a zar monitoru
s chybovymi hlaskami vymenit za vitr ve vlasech, preci jen ted uz vim ze
ne. Tem, kteri muzou hodne stesti, tem ostatnim, stejne jako sobe co nejteplejsi
naruc milovane ci milovaneho.
Tomas Vetrovsky
Urvalci stale ziji!
"Do roka a do dne", rekl si Ustavni soud CR a po rade doporucenych dopisu
si konecne nasel cas na reseni jednoducheho pripadu II US 446/98. Pocatkem
letosniho unora prisla do Los Angeles odpoved. Soudce zpravodaj JUDr Vojtech
Cepl z Ustavniho soudu CR rozhodl po vzoru bolsevickych predchudcu, ze
dvouleta anabaze "automatickeho odebrani obcanstvi dcery,
protoze jeji matka se stala obcankou USA" se zamita a proti jeho usneseni
neni odvolani pripustne
Co na tom, ze dle clanku 12 bod 2 . Ustavy Ceske republiky nikdo nesmi
byt "automaticky" zbaven obcanstvi. Co na tom, ze podle mezinarodne uznavaneho
"lus Soli" (prava domovskeho) se dcera narodila na uzemi Ceske republiky,
tudiz by mela byt povazovana za obcanku na zaklade
prava o narozeni. Co na tom, ze podle "lus Sanguinis" (pravo krve)
rodice byli a jsou ceske narodnosti, zadna smlouva z roku 1928 ani komunisticky
rezim jim ji nedokazal odejmout, proto by mela mit pravo na obcanstvi jako
jejich dite. Skutecnost, ze tri jini soudcove Ustavniho soudu odhazovali
pres rok reseni tohoto pripadu jako horky brambor, protoze se mozna nechteli
moralne pospinit nebot vedeli, ze se jedna o jasne poruseni Ustavy
Ceske republiky, soudce Vojtecha Cepla vubec nezajimala. Nezastupitelny
nasledujici fakt nebyl podle neho rovnez dostatecne dulezity. Protiustavni
rozhodnuti PhDr. Ivany Odorcenkove z Magistratu hlavniho
mesta Prahy ze dne 2.10.1997 /zaslane dne 22.12. 1997/ naplnuje
pozadavky Ustavniho soudu a zejmena zakonu c. 182/1993 Sb., a podle ustanoveni
paragrafu 72 odst. 1 pism. a) je mozne podat ustavni stiznost v pripade,
pokud bylo rozhodnutim, opatrenim nebo jinym zasahem organu
verejne moci poruseno zakladni pravo nebo svoboda fyzicke nebo pravnicke
osoby zarucene ustavnim zakonem nebo mezinarodni smlouvou podle cl. 10
Ustavy. uvedeneho zakona.
Soudce Cepl vsak vykoumal pravnickou klicku za kterou Husakove udelovali
rude hvezdy. Prisel na jednoduche reseni jak z tohoto trapasu ven. Cela
vec pry Ustavnimu soudu neprislusi a hotovo! Svym rozhodnutim de facto
prohlasil, ze predchazejici tri soudci Ustavniho soudu, kteri se
pripadem zabyvali jsou nekompetentni, protoze na tohle meli prijit
uz davno v zakonne lhute 30 a ve slozitych pripadech do 60 dnu. Navic tak
odpovedel vsem ve vlasti i v USA, aby si jen tak nemysleli, ze by se soudnictvi
v CR uz vyporadalo s dedictvim po soudruzich Urvalcich.
Nezbyva nez doufat, ze "nekompetentni kolegove" soudce zpravodaje Cepla
na neho ted podaji zalobu na zaklade zakona o "umyslnem poruseni
moralniho chovani", anebo priznaji, ze rok nic nedelali a vrati skolne
a plat.
Aja Bufka
Na webu je nov² literßrnφ Φtrnßctidennφk Tramvaj
NaΦerno
╚tenß°∙m v ╚echßch a zejmΘna v zahraniΦφ
doporuΦujeme p°φstup k vysφlßnφ rßdia v
ΦeÜtin∞: SUNSET
RADIO
Janina
strßnka o Guatemale. Informace, fotky a historie.
10/2/99
ISSN: 1098-696
|
|