NovΘ: Moje osobnφ strßnka

Svatebnφ cesta (dφl 3)

Spali jsme v hotelu, ktery jsme vybrali ve stredu. V planu jsme na ctvrtecni den meli navstevu veznice Alcatraz, prohlidku pristavu a Golden Gate Bridge. Chvilku pred polednem jsme se vykopali z hotelu a jeli smerem k pristavisti, kde jsme si meli vyzvednout listky na lod, co
nas doveze na ostrov Alcatraz. V pristavu se delo spousta veci. Bylo tam hodne atrakci, hrala tam ruzna muzika, vsude spousta restauraci, kramku a turistu. Vyzvedli jsme si listky na lod, najedli se (meli jsme takovy maly bochnicek chleba, ze ktereho byla vyriznuta strida, takze to bylo jako talir a v nem polevka), kdyz se snedla polevka, zbastili jsme i talir. Na lodi pekne foukal vitr. Videli jsme krasne cele San Francisco, oba mosty a okolo spoustu jachet. Lod jela asi 10 minut - na ostrov jsou to tak 3 mile. Prohlidka veznice Alcatraz byla moc zajimava, videli jsme celou veznici, pri vstupu jsme vyfasovali walkmany se sluchatkama, ve kterych byl zvukovy pruvodce, ktery nam pak po ceste rikal, co kde je a kde kdo byl uveznen - vypraveli to byvali veznove i hlidaci. Bylo to
zajimave, ale chvilema pekne strasidelne a depresivni. Veznove meli pravo pouze na jidlo, celu, osaceni a lekarske osetreni a vsechno ostatni byla vysada. Napriklad cteni, koureni, prochazka venku na dvore, moznost prace (aby se dostali z cely aspon na chvilku ven). Na Alcatrazu
je asi 300 cel, vezni tam byli po jednom - cela je jeste asi 2x mensi nez pokoje na Strahove ;-) (a nema okno ;-).
Alcatraz puvodne bylo vojenske cviciste, kde trenovali vojaci, ale pak to zastaralo a prestalo to byt pro vojaky dost moderni a tak z toho vlada udelala super bezpecnou veznici, kam strakala ty nejhorsi pripady. Prochazeli jsme i okolo veznice, kde pry byl uveznen Al Capone. Veznice
byla hlidana strazci a jednou z dalsich bezpecnostnich zabran byla studena voda, ktera ostrov obklopuje. Ta je tak studena, ze se v ni pry jen tak plavat neda (ani za svobodou). Na Alcatrazu pry meli veznove obcas i teplou sprchu, to pry proto, aby se nemohli otuzovat pro pripadny utek. V roce 1961 se pry ale nakonec trem veznum prece jen podarilo utect. Zmizeli z cely a nikdy je nikdo nenasel, byl o tom i natocen film, ktery jste mozna videli. Vyrobili falesne hlavy, kteryma
oblafli strazce, lzicema vydlabali otvor ve ventilaci, kudy se protahli a z nejakych zbytku, ktere nasli pri praci vyrobili provizorni gumove odevy, ktere je chranili od studene vody. Asi 2 roky nato byla veznice prohlasena za zastaralou a moc drahou na to, aby se dal udrzovala a tak ji vlada zavrela a casem z ni udelala turistickou atrakci.

Na chvilku jsem se ted musel odmlcet, protoze mi Marketka dala zpatky rizeni, ale ted se blizime k Santa Barbare a Marketka uz si to zase hasi po dalnici 130 km/h (a zacina se divit, ze se s ni nebojim a klidne si pisu). Ja teda obcas na silnici mrknu, ale spis uz ji ted kontroluju tachometr, aby nejela moc rychle a ona uz si ohlida zbytek. Uz zvladne ridit jednou rukou a druhou pit a podobny srandicky - tak jeste par dni takovyhleho intenzivniho rizeni a urcite bude schopna ridit i v Redmondu, az prijedem zpatky. Po navratu z veznice Alcatraz jsme se prosli po nabrezi, prohlidli kramecky, koupili par darecku a nasedli do auta a vydali se prohlednout si ten skoro 2 km dlouhy (1.2 mile) most, po kterem prijizdeji auta ze severu. Most byl nadherny, ma takovou
oranzovou barvu, pry kdyz ho staveli tak nekteri lide vubec neverili, ze je mozne neco takoveho postavit, protoze to neudrzi napory vetru.

Ze San Francisca jsme nakonec odjeli az vecer po sedme hodine a nabrali jizni a pak jihozapadni smer do Monterey, coz je takove male mestecko asi 3 hodiny jizne od San Francisca, kde jsme meli naplanovanou prohlidku akvaria. Dojeli jsme tam az v 11 vecer, Marketka posledni hodinku jizdy hrala spiciho panaka, takze kdyz jsem zaparkoval auto pred motelem a ukazal ji kde ma postylku, akorat se divila kde to jsme a proc jsou kolem ty svetylka ;-) Zacina se mi libit to zkoumani novych mest - clovek vzdycky nekam prijede a nema paru kde je a pak po chvilce zacne zjistovat, kde je centrum mesta, ktera cast mesta je obchodni, kde jsou hotylky, kde jsou
mista, ktera by chtel videt. Po 1/2 dni uz mam vzdycky vetsinou predstavu odkud kam se jak dostat, prestoze jsem v tech mistech nikdy nebyl. Hodne nam v tom pomahaji informace pro turisty, mam takovou knizku pro Oregon, Californii a Nevadu, kde jsou o kazdem meste par
radek (ci stranek - podle velikosti mesta) o historii mesta, hlavnim zamereni, poctu obyvatel, zajimavych atrakci a pak seznam hotelu, motelu a restauraci i se zakreslenim do mapky. Tuhle knizku mi seslal sam andel - dali mi ji v agenture AAA, kdyz jsem nas v pondeli jeste pred cestou pojistoval pro pripad, ze by se neco stalo s autem. Jsou to dve knizky a jeste mi dali mapu, to vsechno zadarmo, jen jsem rekl kam jedu - zaplatil jsem rocni poplatek za clenstvi v AAA (asi 50 dolaru) a jeste mam narok na slevu v ruznych hotelech a vstupenkach. Proste stavit se pred cestou v AAA byl dobry napad - s tou knizkou je objevovani novych mest mnohem, mnohem snazsi ...

V Monterey jsem prakticky zabloudil do zatim nejkrasnejsiho motelu, ve kterem jsme zatim spali. Hledal jsem totiz neco co jsem nasel v te knizce, prejel jsem o ulici dal a kdyz jsem otacel auto, zahledl jsem reklamni poutac na tenhle motylek, tak jsem se tam zastavil a placli jsme si. Pokoj prekonal jak hotel v Portlandu, tak motel v San Franciscu, mel krb, v koupelne virivou vanu s bublinkama (jacuzzi), velkou postel a vysoky dreveny strop, vsechno to tam vonelo novotou - Marketka rikala, ze by tam bydlela mnohem radeji nez v Redmondu ;-) Kdyz jsme se rano
vzbudili a uzili si bublinkove vany, vypravili jsme se do centra Monterey do akvaria, coz je mistni hlavni atrakce. Monterey je moc hezky mestecko, je to skoro na pulce cesty mezi San Franciscem a Los Angeles, nekde jsem slysel, ze tam delal starostu herec Clint Eastwood, ale jestli je to pravda jsem nakonec zapomnel zjistit.

Z Monterey jsme odjeli v patek odpoledne a misto toho, abysme se vraceli zpet do vnitrozemi na velkou dalnici (I-5) vedouci do Los Angeles, zustali jsme na male silnicce na pobrezi a jeli po Californskem pobrezi uzkyma silnickama a spoustou zatacek. Dal jsem tam rizeni Marketce, coz byl dobry napad, protoze to byla dobra skola na razeni tam a zpatky a zataceni - rozhodne lepsi nez jet jak namydlenej blesk furt rovne po dalnici. Tezko porovnavat Californske a Oregonske pobrezi. Obe jsou nadherny. V Oregonu jsme videli prvni poradne more a vlny, v Californii zase bylo mnohem hezci (slunecnejsi) pocasi a piskove plaze. Chvilku jsem si rikal, ze jsme meli jet po dalnici, ze by to bylo rychlejsi, ale pak zase na druhou stranu by to bylo nudne a prilis fadni, takhle jsme sice do L.A. dorazili o 1-2 hodiny pozdeji, ale uzili jsme si krasne jizdy po pobrezi.

Planoval jsem se cestou jeste zastavit v Santa Barbare. Nic jsem o tom mestecku nevedel, jen to jmeno mi neco rikalo a tak jsem si ho chtel prohlednout. Prijeli jsme tam potme a nasli jsme hlavni tridu - po chvilce jsme jeli okolo nadherne restaurace a tak jsme tam zastavili na veceri. Marketa rikala, ze v zivote v nadhernejsi restauraci jeste nebyla. Sedeli jsme venku, hrala tam jihoamericka kapela, vsechno bylo nadherne osvicene, uprostred dvora byla mala prosvicena fontana - ta restarace byla asi argentinska. Objednal jsem si biftek a moc se jim povedl, Marketka ochutnala zase nejake nove vino a tak jsme tam nakonec u vina zustali az asi do 10 vecer. V Santa Barbare jsou nazvy vsech ulic spanelsky - z historickych duvodu. Prestoze jsme to mestecko nevideli za svetla, udelalo na nas moc hezky dojem a tak jsme si slibili, ze az mi bude tricet, ze tam (do te same restaurace) zase zajedeme a pripomeneme si nasi svatebni cestu.

Ze Santa Barbary uz to do Los Angeles neni tak daleko. Opet se ale ukazalo, jaky jsem trouba a jak malo jsem daval ve skole pri zemepisu pozor. Protoze jsem nemel poradnou detailni mapu Los Angeles, drzel jsem se jen ceduli a z velke mapy jsem si rikal, ze nejlepsi bude ubytovat se nekde na pobrezi v jizni casti L.A., kde jsou plaze a Marketka se bude moct koupat. Na velke ceduli na dalnici byl napis Long Beach, tak jsem ho nasledoval a pak jsem litoval. Za prve je Long Beach
od Los Angeles pekne daleko a za druhe to neni mala vesnicka s krasnou velkou plazi, ale poradne velke mesto s dalnicema, pristavem a mrakodrapama. Takze jsem auto otocil a vracel se do Los Angeles. Zacalo byt jasne, ze poradny hotel ve kterem bysme chteli nasledujici 3 dny zustat uz takhle pozde v noci asi nevybereme, a tak jsem auto stocil na Sunset Boulevard, abysme si alespon pred spanim prohledli nocni Beverly Hills a Hollywood.

Prestoze byli uz asi 2 hodiny rano, vsude v Beverly Hills na ulicich bylo spousta prevazne mladych lidi, bary otevrene, jezdili tam limuziny tam a zpatky, jedna party vedle druhe, kdyz jsem si stahnul okenko a poslouchal ten ruch, prisel jsem si do toho mesta nejaky moc maly a se slamou v botach. Hledal jsem chvilku Brandona, nebo aspon Dylana s Kelly, ale nikoho ze serialu jsem tam nezahlidnul ;-) Projeli jsme si jeste nocni Hollywood, tam uz je docela dost videt rozdil mezi
obrovskym bohatstvim a velkou chudobou (cim vice je clovek na vychod, tim mene pompeznich osvetlenych baru a clubu, ulice jsou spinavejsi, lemuji je prostitutky a zebraci a tak se clovek zamysli, jak tyhle dva svety mohou existovat takhle blizko od sebe. Situace s bydlenim uz zacala byt vazna, protoze byli skoro tri rano (dan za to, ze jsme zustali dele v Santa Barbare) a tak jsme po nekolika odmitnutich v hotelech, ktere byli obsazene skoncili v takovem mizernem motelu, ktery byl zatracene daleko od kvality bydleni z Monterey, ale pomalu zacinalo byt na vyber bud spani v aute anebo tohle. Tak jsme to vzali s tim, ze pristi den (sobota) si vybereme tu spravnou
cast Los Angeles a ten spravny hotel, kde pak konecne stravime alespon 2 noci v kuse na stejnem miste.

Kdyz jsme se rano probudili, udelal jsem pruzkum kde k certu vlastne co v Los Angeles je a co chceme navstivit a prisel jsem na to, ze plaze, Hollywood, DisneyLand, Beverly Hills, to vsechno je tak daleko od sebe, ze je skoro jedno, kde budeme mit hotel. Los Angeles je hrozne roztahle
mesto, hlavne tim, ze do Los Angeles se zapocitavaji i okolo lezici mestecka jako Anaheim - DisneyLand, Universal City (Hollywood), Santa Monica (pobrezi). Vybral jsem nakonec nekolik hotelu na Santa Monica Boulevard a jeli jsme se tam podivat. Hned druhy se nam libil a tak
jsme si placli. Na odpoledne jsme naplanovali navstevu Universal Studios, kde filmari nechaji nahlednout turistum trosku pod poklicku vyroby velkofilmu. Je to takovy obrovsky park, kde je spousta obchudku, restauraci a ruznych filmove orientovanych atrakci. Nejvic se nam libila
jizda Jurskym Parkem a jizda v aute z filmu Navrat do budoucnosti. Jursky park byl neuveritelne realisticky, clovek jede na takovem velkem clunu vodnim korytem (vedeny kolejnickama pod vodou) a zacina to tak mirumilovne s hezkyma hejbajicima se dinosaurama a pokracuje to
nekdy pekne strasidelne se vsema ruznejma potvorama - Marketa se bala az oci zavirala a vzdycky kdyz od nekud bafnula nejaka praveka prisera, Marketa kricela strachy tak, az se ji vedlesedici deti smaly. Jizda koncila velmi prudkym sjezdem (jako horska draha), tim jak jsme nabrali rychlost, tak ten clun dole zvedl obrovsky mrak vody (voda cakala minimalne 10 metru vysoko) a skoncili jsme vsichni mokry - nastesti ale bylo slunicko, takze jsme rychle uschnuli. V tom sesupu nas automaticka kamera vyfotila, tak jsme si tu fotku koupili a ja ji oscanuju a poslu, at vidite jak vypada ten clun, ve kterem jsme jeli a jak vypada Marketa
modra strachy. ;-)

Marketa se nechala vyfotit s Herculesem a Xenou (ten serial urcite bezi i v Cecach) a pak byla hrozne hotova z toho, ze ji objal opravdovy herec z Hollywoodu ;-) Prochazeli tam s mecem a v historickem obleceni a podepisovali se detem a nechavali se fotit. Po Jurskem Parku jsme sli jeste na jednu "jizdu" - Navrat do budoucnosti. Ta stala taky za to, clovek nasedne do toho auta z filmu, zaklapnou za nim dvere a pri uplne tme sviti akorat palubni display a najednou se auto zacne velmi realisticky hybat na vsechny strany, zrychlovat a prudce brzdit a pred nami bezel dobre udelany film, takze vysledny efekt je, clovek ma realny pocit letu budoucnosti. Marketka
nezklamala a po pruletu casem z budoucnosti do minulosti, kdyz po aute chnapnul obrovsky dinosaurus a spolknul nas opet pekne zarvala a vzapeti nas dinosaurus zase vyplyvnul zpatky do horke lavy doprostred sopky - bylo to fantasticky udelane a pocit blazniveho letu casem byl
velmi verny. Bal jsem se, ze bude Markete spatne a bude nadavat, ze jsem ji tam vzal (protoze to ze to bude cukat a ze v Jurskem Parku na konci projede obrovskym gejzirem vody jsem ji samozrejme zatajil), ale v obou pripadech po te co rozdychala prekvapeni a strach ji nakonec
svitili ocicka a urcite by sla jeste jednou ;-) Moc se nam tam libilo.

Ted je sobota noc, uz jsme zpatky v motelu, ja se zase po dvou dnech dostal k mailu, tak posilam nanekolikrat psany a preruseny dopis, abyste vedeli, kde zhruba jsme a mohli nas pripadne na mape sledovat. Podle pocasi jeste v Los Angeles planujeme koupani v mori a navstevu
DisneyLandu a nove jsem vymyslel, ze se zajedeme podivat zhruba 4 hodiny jizne do San Diega, tam jsou taky plaze a je to velke aquarium, kde jsou cviceni delfiny a velryby. Odtamtud asi vyrazime na vychod skrzdezert do Las Vegas a odtamtud planuju navrat pres Reno domu. To ale
vsechno az za dlouho, ted jsme radi, ze jsme chvilku na jednom miste a nespime kazdou noc jinde - v Los Angeles jeste minimalne 2-3 dny zustaneme.

Pavel Zeman

Muj pritel Charlie mi nabidl, ze bych si mohl jet zalyzovat na cely vikend na Crystal Mountain. Jeho rodina tam v roce 1960 vybudovala spolecne s jinymi "cabine" neco jako drive byly v CR podnikove chaty. Protoze predpoved byla okolo 50 cm noveho snehu, nadsene jsem souhlasil.
V patek jsme okolo 18. hodiny vyrazili ze Seattlu za doprovodu silneho deste na jih. Diky vypadku elektriny na East side nefugovaly semafory, policajti sice stali u kazde krizovatky, ale byli zalezli ve svych autickach. Zacpa jak hrom, takze jsme se misto po hlavnim tahu vydali
vedlejsimi silnickami a temer cestickami. Okolo 20:00 jsme dorazili k mistu, kde snehove pluhy a policejni auta tvorili zaterasu - dale uz jen s retezy nebo nahonem na vsechny ctyri kola a zimnim obutim pro vsechny auticka. Po prudkem, asi 30 minutovem stoupani jsme dorazili na
parkoviste - snezit uz prestalo a okolo nas bylo prekrasne bilo. 5 metrove snehove hradby od pluhu cisticich parkoviste. Charlie, ktery pomaha trenovat Ski Team z University of Washington sel vyzvednout papiry pro zitrejsi zavod a my ostatni se odebrali do prekrasne restaurace "Elk". Bylo videt, ze patrivala staremu rakouskemu paru - Evropa a Alpy dychaly nejen z vyzdoby a dekorace, ale take z atmosfery u krbu, 9 druhu toceneho piva a dalsich 8 lahvoveho. Jen jidlo pry byvalo lepsi, nez stary pan umrel a pani to prodala. Standartni nabidka "tuna sandwich" nebo pizza me docela zklamala. Kazdopadne po mirnem posilneni jsme vyrazili se ubytovat.  Po te, co Charlie zacal vyndavat svoje veci z auta jsem pochopil, ze mi neco uniklo. Zhyckan 2 roky lyzovani ve state Vermont, kde jsem mel ubytovani primo na sjezdovce a s retezy jsem tam dojel bez problemu, jsem pochopil ze zabaleni do 3 odlisnych tasek nebylo nejlepsi. Prej to je jen kousek rika Charlie. Pokud to je takovy kousek, jako kdyz jsem byl malej prcek a jezdil s rodici na Jeleni Boudy do Spidlu, kdy na samotu to bylo od parkoviste tak 60 - 80 minut jsem se oklepal. Atmosfera byla vsak uplne stejne nadherna. Jen tenkrat, jako 7 lety kluk jsem ji nejak nedokazal ocenit. Ticho, sem tam hvezda, 50 cm cerstveho snehu krupajiciho pod nohama. Jen ty veci jsem mohl mit zbalene v kletru a bylo by mi krasne. Nastesti to opravdu nebylo daleko. 
A opravdu, podnikova chata v Krkonosich - velke spolecne mistosti s krbem, lyzarna, spolecna kuchyne, presne tak jak jsem si to pamatoval. A kdyz venku zacalo opet huste snezit, byl cas se zavrtat na palande do spacaku, v mistnosti 3x4 metry pro 4 lidi. Bylo to tu opet, zadny hotel,
zadna sauna, ale tvrde podminky, ktere proveri, kdo je babovka a kdo chlap.
K snidani jsem si udelal ovesne vlocky a protoze uz jsem si odvykl vstavat tak, abych byl jiz v 8 rano na sjezdovce, ani si nepamatuju jak jsem se dostal k vleku. Charlie si overil, ze jeho zavody zacinaji az v deset, takze ma 2 hodiny aby mi ukazal, kdo ze lyzuje lepe. (Tady trosku
odbocim, jeste nez jsem se dozvedel, ze Charlie dlouha leta zavodil, a ted trenuje jsem ho hecoval, kdo bude rychlejsi. Padala slova o sazce a Charlie, ktery uz klasicke sjezdovky nepouziva, navrhoval zavod, kdy on pojede na svych telemark lyzich a ja na klasice. Zamitl jsem, ze by to nebylo fer. A opravdu by nebylo.) Vyjeli jsme nahoru a musim rici, ze noveho snehu bylo vice nez dost. Charlie mne zavedl na nedotcene misto a rozjel se. 
Nutno podotknout, ze uz jsem lyzoval vsude mozne, ale ze bych nekdy citil, jak mi pri kazde zatacce strika prachovy snih do tvare nebo dokonce preze mne jako v reklame na nove lyze, tomu jsem nikdy neveril. A bylo to tak. Za posledni noc napadlo pres 75 cm noveho snehu. Celkem
pres 3 metry. A Charlie zmizel z obzoru. Po pravde receno, po tech 2 hodinach jsem toho mel dost. Bolel me celej clovek, jeste k tomu navic zacalo snezit, ale dole to byl tezky, mokry snih, nahore prasan, takze nejenom, ze jsem byl zpocenej, jak jsem se marne snazil dohnat
Charlieho, ale navic moje Goratexka byla dole namokla, nez jsme vyjeli nahoru tak se na ni udelal ledovy povlak - americani tomu rikaji, ze vypadam jako "Glazed Donuts". Ale snazil jsem se drzet. Uz bez Charlieho jsem projizdel nove a nove stopy ve snehu, po pas, nekde az po prsa. A
stale a stale snezilo. No okolo 15. hodiny jsem to zabalil a jel jsem zpet na chatu, udelal si obedo - veceri a usnul. Probudil mne zvuk, ktery bych prirovnal ke stadu splasenych slonu. Aha, na chate s nami bydlelo asi 20 zavodniku z Norska a ze Seattle University Ski Teamu. Tak to je cas jit do baru, kde mam sraz s Charliem.  Pizza i pivo znacky "Tlusta Pneumatika" (Fat Tire od Amber Ale) bylo moc dobre. A zacali prichazet mistni. Kdyz me Charlie predstavoval, temer vsichni vedeli, kde jsou Cechy, kde Praha a kam jezdime lyzovat. Dost neobvykle v miste,kde pokud budete jeste chvilku na zapad, tak uz se zacnete priblizovat zpet k domovu.  Pak uz jsem jen poslouchal pribehy lidi, co zasvetili svuj zivot horam. Lyzuji vice jak 120 dnu v roce, sice nemaji auta, domy a vetsina z nich ani manzelky, presto mozna maji o neco vice nez vetsina z nas. Pocit svobody, kazde rano vidi vychod slunce z vysek, kde jsou jen ptaci, z mist na ktera se vetsina z nas
vubec nepodiva. Hodne z nich pracuje jako odstranovaci lavinoveho  nebezpeci. Co to je?
Pri snezeni jako tento vikend se ve 4 rano vyda parta maniku na okolni hory a hazeji patrony dynamitu, ktere laviny uvolni a tak pres den nehrozi nebezpeci. O tom, ze si nedelaji legraci jsem se v nedeli rano presvedcil sam - bylo to jako delostrelectvo a cedule na hrebenech davaji jasne instrukce co delat, pokud najdete nevybuchnutou patronu. V nedeli rano ve fronte na vlek rany zesilily. Nekdo za mnou rika - dobre znameni, mame spoustu cerstveho prasanu. Opet neco pres 50 cm za noc. I mistni se divili, kde se to bere. Charlie pribral k nam jeste 2 z tech horalu a ze mi konecne ukaze, ze Crystal Mountain je na lyzovani daleko lepsi, nez komercni stredisko blize k memu bydlisti nazyvajici se Steven's Pass. Nutno rici, ze jsem se citil daleko lepe nez v sobotu - nekde se nasla spousta energie a tak se na mne nemuselo cekat dele nez 2 - 3 minuty. A opravdu, lyzoval jsem na mistech, kam bych sam v zivote nevkrocil. Kdyz jsem prijeli na vrchol
"Praveho uhlu" (Right Angle) zatajil se mi dech a doslo mi odkud to jmeno pochazi. Na dotaz, zda se bojim jsem odpovedel, ze toho bohda nebude. Charlie jen kyvnul a rekl, ze to je dobre, protoze bude hur. 
A opravdu. Dalsi jizdu, kdy se dokonce objevily i stiny, protoze slunicko se rozhodlo tak na 10 minut ukazat jsme dorazili k necemu, co bych nazval  dira do pekla. Cca. 50 metru siroke koryto s hranou tak 60 stupnu. Charlie se jen ohledl, usmal, odrazil se hulkama a zmizel. Tohle
vsechno na telemarkovych lyzich. Nemel jsem na vyber, ale zadecek jsem mel stazenej hezky. 
Pak najednou zase nekdo otocil vypinac a snih se zacal sypat jak z babicciny periny, Charlie odesel zase neco malo trenovat a ja osamel a mel moznost objevovat dalsi a dalsi svahy.
Dalo by se jen rici, ze snezilo a snezilo a foukal vetricek, tak moc, ze bylo potreba zastavit vleky, bez oblicejove masky se prakticky nedalo lyzovat a zachumlane postavy, bez jedineho kousicku kuze vystavenemu vetru se pri viditelnosti 5 metru ztracely stejne rychle, jako se objevovaly. 

Byl to jeden z nejlepsich vikendu na lyzich, jake jsem kdy zazil. Jediny zapor byl, ze jsem to vse prozil sam. Proto bych se chtel podelit se svymi zazitky alespon s vami. Preci jen uz vim, ze zivot horala, co takovych vikendu zazije desitky neni pro mne. Ze teplo rodinneho krbu s nekym koho clovek miluje dokaze byt stejne krasne jako vychod slunce v 5 tisici metrech. Ackoliv jsem uz kdysi uvazoval, ze bych mohl teplo u klavesnice a zar monitoru s chybovymi hlaskami vymenit za vitr ve vlasech, preci jen ted uz vim ze ne. Tem, kteri muzou hodne stesti, tem ostatnim, stejne jako sobe co nejteplejsi naruc milovane ci milovaneho.

Tomas Vetrovsky
  

"Do roka a do dne", rekl si Ustavni soud CR a po rade doporucenych dopisu si konecne nasel cas na reseni jednoducheho pripadu II US 446/98. Pocatkem letosniho unora prisla do Los Angeles odpoved. Soudce zpravodaj JUDr Vojtech Cepl z Ustavniho soudu CR rozhodl po vzoru bolsevickych predchudcu, ze dvouleta anabaze "automatickeho odebrani obcanstvi dcery,
protoze jeji matka se stala obcankou USA" se zamita a proti jeho usneseni neni odvolani pripustne
Co na tom, ze dle clanku 12 bod 2 . Ustavy Ceske republiky nikdo nesmi byt "automaticky" zbaven obcanstvi. Co na tom, ze podle mezinarodne uznavaneho "lus Soli" (prava domovskeho) se dcera narodila na uzemi Ceske republiky, tudiz by mela byt povazovana za obcanku na zaklade
prava o narozeni. Co na tom, ze podle "lus Sanguinis" (pravo krve) rodice byli a jsou ceske narodnosti, zadna smlouva z roku 1928 ani komunisticky rezim jim ji nedokazal odejmout, proto by mela mit pravo na obcanstvi jako jejich dite. Skutecnost, ze tri jini soudcove Ustavniho soudu odhazovali pres rok reseni tohoto pripadu jako horky brambor, protoze se mozna nechteli
moralne pospinit nebot vedeli, ze se jedna o jasne poruseni Ustavy Ceske republiky, soudce Vojtecha Cepla  vubec nezajimala. Nezastupitelny nasledujici fakt nebyl podle neho rovnez  dostatecne dulezity. Protiustavni rozhodnuti PhDr. Ivany Odorcenkove z Magistratu hlavniho
mesta Prahy ze dne 2.10.1997 /zaslane  dne 22.12. 1997/ naplnuje pozadavky Ustavniho soudu a zejmena zakonu c. 182/1993 Sb., a podle ustanoveni paragrafu 72 odst. 1 pism. a) je mozne podat ustavni stiznost v pripade, pokud bylo rozhodnutim, opatrenim nebo jinym zasahem organu
verejne moci poruseno zakladni pravo nebo svoboda fyzicke nebo pravnicke osoby zarucene ustavnim zakonem nebo mezinarodni smlouvou podle cl. 10 Ustavy. uvedeneho zakona.
Soudce Cepl vsak vykoumal pravnickou klicku za kterou Husakove udelovali rude hvezdy. Prisel na jednoduche reseni jak z tohoto trapasu ven. Cela vec pry Ustavnimu soudu neprislusi a hotovo! Svym rozhodnutim de facto prohlasil, ze predchazejici tri soudci Ustavniho soudu, kteri se
pripadem zabyvali jsou nekompetentni, protoze na tohle meli prijit uz davno v zakonne lhute 30 a ve slozitych pripadech do 60 dnu. Navic tak odpovedel vsem ve vlasti i v USA, aby si jen tak nemysleli, ze by se soudnictvi v CR uz vyporadalo s dedictvim po soudruzich Urvalcich.
Nezbyva nez doufat, ze "nekompetentni kolegove" soudce zpravodaje Cepla na neho ted podaji  zalobu na zaklade zakona o "umyslnem poruseni moralniho chovani", anebo priznaji, ze rok nic nedelali a vrati skolne a plat.
 

Aja Bufka

 ╚tenß°∙m v ╚echßch a zejmΘna v zahraniΦφ doporuΦujeme p°φstup k vysφlßnφ rßdia v
 ΦeÜtin∞:   SUNSET RADIO
 

 Janina strßnka o Guatemale. Informace, fotky a historie. 

 10/2/99 

 ISSN: 1098-696