LidΘ majφ nejrad∞ji, kdy₧ je venku teplΘ poΦasφ, jasnß obloha, slunφΦko svφtφ. Zdß se to jednoduchΘ, ale samo Slunce je tak slo₧it² objekt, ₧e se mu zde hodφ v∞novat pozornost.

Slunce je normßlnφ hv∞zda, jakΘ vidφme ka₧d² veΦer p°i jasnΘ obloze. Stß°φ Slunce je odhadovßno na p∞t miliard let, povrchovß teplota Φinφ 5500 stup≥∙, v jeho st°edu je ale mnohem vφce horka - 14 milion∙ stup≥∙. Pr∙m∞r Slunce je asi 109krßt v∞tÜφ ne₧ pr∙m∞r Zem∞. Do jeho objemu by se naÜe planeta veÜla vφce jak milionkrßt. Povrch Slunce je bublinkovit², co₧ pro porovnßnφ vypadß stejn∞, jako kdy₧ se zaΦn∞ va°it voda nebo kßva. Zpracuje za ka₧dou sekundu asi 600 milion∙ tun vodφku a p°itom vznikß asi 4 miliony tun hΘlia.
Kdy₧ porovnßvßme tyto zjevnΘ ztrßty, tak si musφme °φct, kdy Slunce tedy vyΦerpß svΘ zßsoby vodφku. Nebojte se, slunφΦko vyΦerpalo teprve polovinu zßsob a mß p°ed sebou jeÜt∞ 5 miliard svφtiv²ch let. Pak se bude jeho teplota a velikost postupn∞ zvyÜovat p°φmo ·m∞rn∞ tomu, jak se bude sni₧ovat mno₧stvφ vodφku. Kdy₧ tento cel² vodφk znizφ z jßdra, bude Slunce t°ikrßt v∞tÜφ ne₧ dnes a na Zemi nastane katastrofa - oceßny se vypa°φ a nakonec Slunce v poslednφm ta₧enφ pohltφ Merkur, VenuÜi a Zemi a prom∞nφ pevninu v tekutou lßvu. Nakonec ze slunce zbyde vychladlß koule plnß jadernΘho odpadu - stane se bφl²m trpaslφkem. Up°φmn∞ doufßm, ₧e lidΘ v tΘto dob∞ budou jeÜt∞ existovat a ₧e budou rozpt²leni po celΘ MlΘΦnΘ drßze.

Pro astronomy je Slunce vyjφmeΦnou hv∞zdou, proto₧e se nachßzφ blφzko naÜφ planety, pouh²ch 150 milion∙ kilometr∙. Zdß se to mnoho, obyΦejn²m autem bychom tuto vzdßlenost ujeli za 210 let, ale pokud si vezmeme m∞°φtko vesmφru, nebo je jenom naÜφ Galaxie, tak je to rozm∞r zcela zanedbateln². Dφky tΘto vzdßlenosti se dajφ na hv∞zd∞ pozorovat nejr∙zn∞jÜφ projevy sluneΦnφ aktivity.
N∞kdy, kdy₧ Slunce zapadß, tak je vid∞t velkΘ sluneΦnφ skvrny, kterΘ takhle pozorovali ΦφnÜtφ astronomovΘ p°ed 2000 lety. P°edtφm se astronomovΘ myln∞ domnφvali, ₧e skvrny jsou projevem naÜφ atmosfΘry. Galileo, kter² tento nesmysl vyvrßtil, pou₧il ke sledovßnφ skvrn v roce 1610 sv∙j dalekohled a uΦinil tak mnoho zajφmav²ch objev∙. Zjistil nap°φklad, ₧e tyto skvrny m∞nφ svou velikost, ztrßcejφ se a op∞t objevujφ. Kdy₧ sledoval jejich pohyb, tak si domyslel, ₧e se Slunce otßΦφ kolem svΘ vlastnφ osy. N∞kterΘ skvrny jsou v∞tÜφ ne₧ Zem∞ a mohou existovat n∞kolik m∞sφc∙. Nenφ toho snad dost, abychom si zaΦali slunφΦka alespo≥ trochu vß₧it?

Miroslav KuΦera
Autor je ÜΘfredaktorem serveru Interval.cz