PoΦφnaje letoÜnφm zß°φm se kriticky shorÜila situace v nabφdkßch prßce. Mladφ lidΘ, kte°φ vyÜli Ükolu, ale i starÜφ, kte°φ p°iÜli o prßci, jen st∞₧φ v t∞chto dnech se₧enou n∞jakΘ zam∞stnßnφ. D∙kazem toho jsou fronty p°ed pracovnφmi ·°ady, kde nezam∞stnanφ hledajφ ·t∞chu a oΦekßvajφ, ₧e jim pracovnφ ·°ad nabφdne prßci. Opak je vÜak pravdou.

Ze zkuÜenosti mohu popsat, ₧e Φlov∞k s jeÜt∞ tepl²m vysv∞dΦenφm v ruce nemß v podstat∞ Üanci se n∞kde uchytit. Jedin∞ tak jeÜt∞ po znßmosti.
D∙vod∙ je hned n∞kolik. Nedostatek praxe v oboru, kam se ₧adatel hlßsφ, nebo kde je Φasto po₧adovßn °idiΦsk² pr∙kaz, kter² nemajφ vÜichni mladφ lidΘ, proto₧e i tato zßle₧itost je Φφm dßl tφm nßkladn∞jÜφ. Pokud uchazeΦ nemß tyto pot°ebnΘ znalosti, je u₧ jen mßlo mo₧nostφ. V tomto sm∞ru majφ tedy starÜφ a zkuÜen∞jÜφ lidΘ v²hodu. OvÜem netvrdφm, ₧e je situace a₧ tak kritickß a beznad∞jnß, po°ßd jsou firmy a podniky, kde vφtajφ mladΘ a perspektivnφ lidi, ani₧ by vy₧adovali °idiΦßk (Herbalife a spol. te∩ na mysli zrovna nemßm, pro mne jako by firmy tohoto druhu neexistovaly).

Te∩ popφÜu, jak jsem shßn∞l prßci a dozvφte se, co vßs m∙₧e potkat. Letos jsem tedy vyÜel st°ednφ Ükolu, vesele se ohßn∞l maturitnφm vysv∞dΦenφm.
OvÜem po prßzdninßch, kdy jsem si zaÜel na ·°ad prßce, abych se poohlΘdl po n∞jakΘ tΘ prßci, mi spadl h°ebφnek z hlavy. Chodba plnß lidφ, fronta jako hrom. Zvadle jsem se posadil na ₧idli a pozoroval netrp∞liv² dav. Dφky bohu za vynikajφcφ ·°ednick² multitasking. Po t°iΦtvrt∞ hodiny jsem koneΦn∞ veÜel do jednΘ z p∞ti kancelß°φ. ┌°ednice sice byla vcelku milß, ale jakmile se dozv∞d∞la, ₧e nemßm pat°φΦnΘ doklady (potvrzenφ ze Ükoly, kde jsem studoval) mne poslala pryΦ. Tak₧e jsem tam na druh² den naklusal s potvrzenφm a op∞t po n∞jakΘ chvφli Φekßnφ jsem se dostal k tΘ₧e panφ. Dala mi do ruky n∞jak² dotaznφk zßjemce, p°esn² nßzev si u₧ nepamatuju, a ₧e si ho musφm vyplnit. Op∞t jsem tedy skonΦil na chodb∞. Zatφmco jsem posluÜn∞ vypl≥oval formulß°e, p°iÜla spousta dalÜφch lidφ, tak₧e jsem musel op∞t poΦkat, a₧ na m∞ zase p°ijde °ada....
Po n∞jakΘ chvφli:
Sedφm na ₧idli v kancelß°i, modlφm se, abych m∞l u₧ koneΦn∞ vÜechno za sebou. Po krßtkΘ konzultaci ohledn∞ on∞ch v∞cφ s praxφ vyÜlo najevo, ₧e te∩ mßm r∙₧ovΘ vyhlφdky leda tak na nezam∞stnanost. Tak jsem tedy nafasoval kartiΦku, kterß₧to potvrzovala mΘ Φlenstvφ v klubu nezam∞stnan²ch.

Tak₧e te∩ bylo mojφ povinostφ se zhruba jednou za m∞sφc hlßsit na ·°adu prßce, kde jsem se stßle jen dozvφdal, ₧e nic. P°itom jsem musel b∞hat po ka₧dΘ takovΘ nßvÜt∞v∞ na M∞stsk² ·°ad, kde jsem p°edklßdal onu "Φlenskou kartiΦku" a sleΦna si zaznamenßvala mΘ nßvÜt∞vy. Jak mi vysv∞tlila, je tomu tak proto, ₧e tyto dva ·°ady, tedy m∞stsk² a pracovnφ, navzßjem nespolupracujφ. No nevadφ, °ekl jsem si, proΦ bych si pro t∞ch patnßct stovek socißlnφho zabezpeΦenφ manφc trochu nezab∞hal. Ale abych pracovnφm ·°ad∙m jen nek°ivdil, je pravda, ₧e poskytujφ ÜirokΘ spektrum r∙zn²ch rekvalifikacφ, kde si m∙₧ou nezam∞stnanφ rozÜφ°it svΘ znalosti, a taky je sv²m sp∙sobem °eÜen problΘm s po₧adavky na praxi. Firmy, kterΘ budou mφt zßjem, m∙₧ou p°ijmout mladΘ lidi na tzv. absolvenstskou praxi. V²hody jsou na vÜech t°ech stranßch. Firma za to dostane urΦit² obnos pen∞z podle toho, jak vysokΘ vzd∞lßnφ mß ₧adatel. Tento zase zφskß v pr∙m∞ru p∙lroΦnφ a tolik po₧adovanou praxi a pracovnφ ·°ad bude mφt o jeden hladov² krk mφ≥.

Ale abych se vrßtil k tomu jak jsem dopadl. Asi za t°i a p∙l m∞sφce jsem se op∞t dostavil na pravidelnou kontrolu na ·°ad prßce. A hle! N∞co by jsme tu m∞li. Jeden obbrrrovit² podnik mß takovΘ mφsto tak akorßt pro m∞, povφdß panφ z ·°adu. Tak jo, jß to tedy zkusφm, povφdßm a dostßvßm p°ijφmacφ formulß°ek, kde se mß onen podnik vyjßd°it ohledn∞ mΘ ₧ßdosti. Viva, Üt∞stφ se usmßlo, pomyslφm si a na druh² den tam hned z rßna jedu.

Prvnφ pocity byly smφÜenΘ. Telefonoval jsem z vrßtnice. Kdy₧ panφ z personßlnφho oddelenφ, za kterou jsem byl poslßn, zjistila co chci, odkßzala m∞ na n∞jakΘho pßna z toho odd∞lenφ, v kterΘm jsem po₧adoval mφsto. Bohu₧el, prßv∞ je na n∞jakΘm jednßnφ, mohl byste tak hodinku poΦkat?, zaznφ hlas sekretß°ky. Bohu₧el to bych nemohl, pomyslφm si.
DalÜφ den tam jedu o n∞jakou tu hodinku d°φv. Op∞t se mi v telefonu ozvala sekretß°ka. Tento krßt byl pan ÜΘf na n∞jakΘm kursu, ale za chvilku se mß pr² vrßtit. Tak tedy zase Φekßm na vrßtnici (naÜt∞stφ je pohodln∞ za°φzena), debatuju s panφ z recepce o tom, kam by m∞l jφt jejφ synek studovat, Φtu si Φasopis (tentokrßt jsem byl ji₧ pat°iΦn∞ vyzbrojen na Φekßnφ), a kdy₧ volßm znovu, tak se koneΦn∞ dovolßm k²₧enΘ osoby. Ale ouha. P°ichßzφm nevhod, op∞t jsou ji₧ v plßnu n∞jakΘ ty sch∙ze a kurzy. Domluvil jsem si tedy na dalÜφ den sch∙zku. Tato ji₧ koneΦn∞ vyÜla. Vedoucφ odd∞lenφ m∞ pouΦφ co a jak, kterß mφsta majφ volnΘ, jak je to se smlouvou, pen∞zi, perspektivou, atd.atp. Nakonec mi pov∞d∞l, ₧e na n∞jak²ch devadesßt procent je mo₧nΘ, ₧e mne p°ijmou, ale a₧ zaΦßtkem novΘho roku.

è¥astn∞ tedy jedu dom∙, zb²vß jenom napsat oficißlnφ pφsemnou ₧ßdost a tiÜe doufat. Myslφm, ₧e m∙₧u b²t jenom rßd, ₧e jsem rßd. Znßm ovÜem lidi, kte°φ u₧ skoro p∙l roku hledajφ prßci je mi zßhadou, co budou d∞lat, a₧ jim vyprÜφ Üestim∞sφÜnφ lh∙ta, po kterou m∙₧ou pobφrat podporu. T∞₧kΘ je to dnes p°i hledßnφ prßce. Mßte sv∙j d₧ob? M∞jte ho rßdi.

╚en∞k Hybler