17. LISTOPAD 1989 - DEN SVOBODY
Co se mi vybavφ p°i vy°Φenφ tohoto data?
Nejednß se o ₧ßdnΘ nadÜenφ z p°echodu na tr₧nφ hospodß°stvφ a dravou ekonomiku, nedej b∙h na nostalgickΘ vzpomφnßnφ na dobu p∞tiletek a vßzßnφ Üßtk∙. Nic takovΘho. To nejd∙le₧it∞jÜφ, co pro mne toho datum znamenß, je svornost a odhodlßnφ, kterou tehdy Φesk² nßrod po mnoha a mnoha letech ·tlumu p°edvedl.
Cizinci o nßs mo₧nß °φkajφ, ₧e nejme revolucionß°i, proto₧e je jednoduÜe bojφme. D∙vod∙ k t∞mto tvrzenφm majφ mnoho. Nap°φklad, za druhΘ sv∞tovΘ vßlky, jsme se narozdφl od Polßk∙ nebrßnili Hitlerov∞ armßd∞ a nechali si vzφt velkou Φßst naÜeho ·zemφ, za habsburskΘ nadvlßdy jsme se zase narozdφl od Ma∩ar∙ nepostavili dostateΦn∞ ve Vφdni a dovolili jsme Habsburk∙m sed∞t na tr∙n∞ dalÜφch sedmdesßt let.
P°esto bych s touto kritikou nesouhlasil. My toti₧ jsme schopni velk²ch revolucφ. NaÜe vlasteneckß hrdost v nßs sice d°φmß po dlouhß desetiletφ, ba i staletφ, ale kdy₧ u₧ jsou naÜe prßva poÜlapßvßna ne·nosn²m zp∙sobem, vytßhneme do boje s takovou silou, ₧e strhneme sebou cel² sv∞t. Za p°φklady se m∙₧eme podφvat op∞t do minulosti. Co dalo podm∞t k vypuknutφ mohutnΘho, krvavΘho a staletφ trvajφcφho nßbo₧enskΘho sporu, kter² rozd∞lil celou Evropu na katolφky a protestanty a zasßhl do d∞jin sv∞ta nevφdan²m zp∙sobem. Bylo to odvß₧nΘ povstßnφ malΘho nßrody uprost°ed Evropy, kter² se vlivem husitstvφ postavil vÜemocnΘmu pape₧stvφ. Akt do tΘ doby nevφdan² a nep°edstaviteln².
Druh²m d∙vodem, proΦ tvrdφm, ₧e odvß₧n²m nßrodem jsme, je nßÜ p°irozen² talent k vhodnΘmu naΦasovßnφ a efektivnφmu vedenφ revoluce. Nedßme se obalamutit n∞jak²m separatistick²m Üφlencem, kter² se sna₧φ vyvolat konflikt a dosßhnou svΘho bez ohledu na ostatnφ, spφÜe se chovßme zp∙sobem, kter² bych nazval "ΦechßΦkovstvφm" a v poklidu vyΦkßvßme na vhodnou dobu. Tento postoj m∙₧e b²t zp∙soben moudrostφ, opatrnostφ, ale takΘ lenostφ. Ale ani ta nenφ nikdy na Ükodu. Na vliv na okolnφ sv∞t po vypuknutφ revoluce b²val v∞tÜinou siln², jako u₧ d°φve zmφn∞nΘ husitstvφ nebo Sametovß revoluce, kterß koneΦn∞ odstartovala definitivnφ rozpad mohutnΘho, strach Üφ°φcφho a zdßnliv∞ nep°ekonatelnΘho Sov∞tskΘho impΘria. Nakonec se vÜak p°ece vrßtφm k samotnΘ listopadovΘ revoluci. Cht∞l bych zde, alespo≥ z sebe, pod∞kovat v∙dc∙m revoluce, ₧e tehdy neprom∞nili zlat² historick² st°et Prahy v tratoliÜt∞ krve a ₧e humßnnostφ celΘho p°evratu udivili cel² neteΦn² sv∞t. Cht∞l bych pod∞kovat t∞m student∙m, kte°φ jako prvnφ pozvedli hlavy proti morßlnφmu ·tlaku. Ale nejvφce bych cht∞l pod∞kovat t∞m, kte°φ podle m∞ projevili ten nejv∞tÜφ dφl svΘ odvahy a zhostili se ·kolu vΘst tuto zemi dßl.
Tuto svoji odvahu sice neprojevili nasazenφm ₧ivota, ovÜem u₧ tehdy, v mraziv²ch listopadov²ch dnech roku 1989, m∞li vizi budoucnosti, ve kterΘ necht∞li jen bo°it a niΦit, ale takΘ stav∞t, a tφmto zp∙sobem tak proslavili naÜi "Malou sametovou" po celΘm sv∞t∞.
Na ·pln² zßv∞r bych cht∞l p°ipomenout to, co se u₧ bohu₧el vinou politik∙ stalo kliÜΘ, ale co mß pro m∞, zvlßÜt∞ tΘto dob∞ plnΘ zklamßnφ z padl²ch ideßl∙, velk² v²znam:
A¥ to, za co jsme tenkrßt v listopadu bojovali, nez∙stane jen prßzdn²m gestem.
Miroslav KuΦera
Autor je ÜΘfredaktorem serveru Interval.cz
|
