Kapitola 3 SpojenΘ stßty, Los Angeles, 10 dubna 2002, dv∞ hodiny rßno

Niky nespal, z∙stal bd∞l² celou noc. N∞co se mu po°ßd na tomto mφst∞ nelφbilo. Co to jen mohlo b²t, v₧dy¥ set°ßsli pronßsledovatele u₧ p°ed n∞kolika hodinami. Ale Niky v∞d∞l, ₧e mß sv²m instinkt∙m d∙v∞°ovat. Jednou jim nev∞°il a mladß dφvka zem°ela kv∙li n∞mu uduÜenφm. Proto u₧ nepracoval u policie a v∞noval se radÜi novinß°stvφ.
Petra m∞la Üpatnou noc. Obavami nemohla usnout a dlouho se p°evalovala na mφst∞. Z∙stala s Nikym p°es noc, proto₧e se bßla b²t sama a Niky byl jedin² nejbli₧Üφ p°φtel, kterΘmu mohla bez v²hrady v∞°it. Za dobu, co se znali, se nauΦili navzßjem chßpat a d∙v∞°ovat si. Sama by si lhala, kdyby si myslela, ₧e jsou z nich jen pouzφ p°ßtelΘ. U₧ dva roky v tom bylo n∞co vφc a oba dva to v∞d∞li a dob°e si to uv∞domovali. Niky si sice chvφli myslel, ₧e to naruÜφ jejich pracovnφ vztah, ale nestalo se tak. Oba se sna₧ili, aby se nikdy nerozeÜli a i kdy₧ nebyli man₧elΘ, shodli se na tom, ₧e rozchod nebo n∞jakΘ vß₧nΘ rozep°e by ublφ₧ili ob∞ma dv∞ma nejen v prßci. Pak Petra koneΦn∞ usnula. Zdßlo se jφ, ₧e jφ pronßsleduje obrovskß p°φÜera, pomalu jej dohßnφ, kdy₧ v tom nßhle se objevuje oslepujφcφ sv∞tlo, zaΦφnß ji pßlit, zaΦφnß poci¥ovat bolest a nßhle u₧ nestojφ v temnΘ, ÜpinavΘ ulici, ale nevelkΘ bφlΘ mφstnosti popsanΘ n∞jak²mi cizφmi znaky.
Za nφ se ozvaly hlasitΘ kroky a Petra se instinktivn∞ otoΦφ, aby spat°ila tu stv∙ru, kterß ji pronßsledovala, ochromenß strachem pomalu ustupuje a pak se nßhle zastavφ, nenφ u₧ kam ustoupit. Netvor se blφ₧φ, jeho sliny pomalu ukapßvajφ na zem, u₧ je cφtit jeho pach, zaΦφnß se jφ d∞lat Üpatn∞, slyÜφ n∞jak zvon∞nφ, stv∙ra pomalu otvφrß tlamu, ostrΘ zuby se pomalu p°ibli₧ujφ k jejφ hlav∞, sna₧φ se pov∞dom∞ uh²bat, ale nenφ kam. V odevzdßnφ osudu zav°el oΦi a Φekß na svoji smrt.
Niky u₧ skoro usnul, kdy₧ jej probudil zpolospßnku telefon. VnoΦnφm tichu p∙sobil neskuteΦn∞ ruÜiv∞. Telefon se ozval za chvφli znovu. Niky po n∞m hmßtl rukou a zvedl ho. Chvφli ospale poslouchal znßm² hlas a pak se okam₧it∞ probudil.
Zat°ßsl Petrou.
"Petro vstßvej, rychle."
Petra se okam₧it∞ vzbudila. Jejφ Ükared² sen nßhle vymizel.
Niky skoΦil ke sk°φni a vyhßzel znφ vÜechny Üaty, kterΘ mohli pot°ebovat a menÜφ Üed² kufr. Vzßp∞tφ se zarazil, proto₧e ho napadlo, ₧e by snφm mohli b²t moc nßpadnφ. Rychle ho hodil zpßtky a chvφli se hrabal ve sk°φni ne₧ naÜel velkou pestrobarevnou sportovnφ taÜku. Petra zaΦala vybφrat rezervnφ obleΦenφ pro oba. Plßnovali, ₧e tady zaparkujφ na n∞kolik dn∙, ne₧ se situace uklidnφ. Kdo mohl v∞d∞t, ₧e je objevφ tak rychle ? Nahßzela do taÜky vÜechny v∞ci, kterΘ mohly nejvφce pot°ebovat. Niky nechal Petru, a¥ vybφrß v∞ci a vrßtil se k l∙₧ku. Podφval se do malΘho noΦnφho stolku, kde schovali minulou noc celou svou hotovost, asi sedm set dolar∙. Ani je nepoΦφtal a strΦil je do kapsy. U₧ cht∞l odejφt, kdy₧ si vÜiml pistole. Chvφli vßhal, ale pak ji strΦil do boΦnφ kapsy od saka. Petra na n∞j zamßvala, ₧e m∙₧ou jφt. Niky opatrn∞ vykoukl ze dve°φ a kdy₧ nikoho nespat°il, vyÜel na chodbu.
Oba se vrhli kjedinΘmu v²tahu vhotelu, ale jeÜt∞ ne₧ Petra staΦila stisknout tlaΦφtko, ozvalo se klapnutφ a zvuk ta₧nΘho mechanismu - v²tah zaΦal se sk°φpßnφm stoupat nahoru. Malß osv∞tlenß ruΦiΦka nad dve°mi udßvala patra, kterΘ v²tah p°φ svΘ cest∞ nahoru pomalu mφjel. Petra na vte°inu zavßhala a pak se pohnula sm∞rem ke schodiÜti. Ale pak se zarazila. UslyÜela tichΘ kroky na schodech.
Pet°e i Nikymu to bylo jasnΘ, hlφdali si ob∞ cesty. Nikdo jim te∩ nemohl uniknout. Ud∞lali to chyt°e. Kdo ? napadlo nßhle Nikyho. Petra couvla zpßtky do chodby a poradila se rychle sNikym. Moc mo₧nostφ nem∞li. Zb²vala jim jedinß cesta, cesta do vyÜÜφho patra. Sotva potichu vyb∞hli nahoru, bylo slyÜet, jak se v²tah zastavil a ₧e kdosi vystoupil. Pak bylo slyÜet dalÜφ kroky.
Oba se setkali a podle Nikyho odhadu se zastavili p°φmo p°ed jejich bytem. Jeden znich zaklepal. Chvφli Φekal, ₧e mu n∞kdo otev°e. Bohu₧el se tak nestalo. Pak se ozvaly zvuky, kterΘ naznaΦovaly, ₧e se jeden znich sna₧φ manipulovat se zßmkem. Nßsledujφcφ kovov² zvuk Niky ani Petra nemohli znßt. P°ipomφnal nata₧enφ zßv∞ru pistole, ale ne moc. Zßmek jeÜt∞ chvφli vzdoroval manipulovßnφ, ale pak povolil a dve°e se tiÜe otev°ely. Oba mu₧i vb∞hli dovnit° a jeden znich je za sebou zav°el. Oba to pochopili jako svoji Üanci na ·nik. Seb∞hli zpatra dol∙ a zamφ°ili kv²tahu. Kdy₧ se u₧ zavφral, Niky uslyÜel, jak se oba pronßsledovatelΘ vrßtili na chodbu a rozruÜen∞ na sebe n∞co k°iΦeli. Petra stiskla tlaΦφtko do p°φzemφ. V²tah se ze zask°φp∞nφm rozjel. Oba zabijßci se rozeb∞hli k n∞mu, ale u₧ nic nezmohli. Rychle zaΦaly utφkat po schodech dol∙.
Kdy₧ v²tah koneΦn∞ dorazil dol∙, Niky sPetrou rychle vyb∞hli ven, ale nebyli tak hloupφ, aby zamφ°ili p°φmo khlavnφmu vchodu do hotelu. Bylo jim jasnΘ, ₧e ten, kdo je cht∞l zabφt, urΦit∞ Φekß na n∞ i venku. Niky se porozhlΘdl rychle po okolφ a kdy₧ si vÜiml dvou t∞l na ΦervenΘm koberci, bezd∞Φn∞ se zachv∞l. Tak m∙₧ou dnes skonΦit i oni. Petra si naÜt∞stφ takovΘ myÜlenky nep°ipouÜt∞la, i kdy₧ si toho samoz°ejm∞ vÜimla taky. Vtßhla Nikyho do n∞jak²ch dve°φ. Okam₧it∞ se ocitli ve tm∞. Potm∞ b∞₧ely dop°edu, aby nedali zabijßk∙m najevo, kde zrovna jsou. Za malou chvφli se jejich oΦi p°izp∙sobily Üeru mφstnosti a kdy₧ Niky zamφ°il vlevo, proto₧e narazil hlavou do st∞ny, povÜiml si bφl²ch dve°φ. Sykl na Petru, a¥ jde za nφm. Oba se modlili, aby nebyly uzamΦenΘ. M∞li sm∙lu. Jak mohli p°edpoklßdat, v₧dy na noc se zamykajφ vÜechny vchody a v²chody. Niky sßhl do kapsy od saka a vytßhl pistoli. Zamφ°il na zßmek a st°elil do n∞j dv∞ rßny. Chatrnß vlo₧ka se okam₧it∞ rozlomila a pak staΦilo prsty povolit zßpadku. Rychle vyb∞hli na ulici.
Za nimi se ozval n∞jak² k°ik. Asi zjistili, kde jsou. Niky se rozb∞hl na konec ulice, kterß kolmo p°etφnala hlavnφ cestu. Na rozcestφ se ohlΘdl za sebe, aby zjistil, kde jsou jejich pronßsledovatelΘ. Zrovna vyb∞hli ven. Niky na n∞ ve slabΘm sv∞tle pouliΦnφch lamp pßr sekund zφral. To snad nebyli ani lidΘ. Jejich Üaty, takovou futuristickou kombinaci barev Niky ani Petra jeÜt∞ nikdy nespat°ili. Jeden znich si jich vÜimnul a zamφ°il na n∞ n∞jakou zbranφ. Niky pov∞dom∞ oΦekßval, ₧e se ozve rßna, kterß obvykle v²st°el doprovßzφ, ale kjeho ·₧asu se tak nestalo. Zp°edm∞tu vylet∞l oslniv² zelen² paprsek sv∞tla a Niky mu instinktivn∞ uhnul ze sm∞ru. Pak, aby je zastraÜil, vypßlil jen tak, n∞kolik ran jejich sm∞rem. Pak se rozeb∞hl pryΦ. Petra ho nßsledovala.
Za n∞kolik minut oba sed∞li v taxφku, kter² jim seslalo snad samo nebe. Taxikß° bohu₧el nepochopil jejich problΘmy a pomalu zaboΦil do ulice, kde byl typick² noΦnφ klid, charakteristick² pro tuto Φßst m∞sta. Niky se ·p∞nliv∞ modlil, a¥ jim n∞kdo pom∙₧e. Jeho p°ßnφ bylo vyslyÜeno. Za n∞kolik minut naÜli zaparkovan² taxφk. Niky zabouchal na okno, aby probudil d°φmajφcφho °idiΦe. Pak mu strΦil hrst bankovek pod nos otev°en²m oknem a zeptal se ho, jestli je m∙₧e odvΘzt rychle pryΦ. Omßmen² taxikß° nechßpav∞ p°ik²vl a odemkl zadnφ dve°e. Niky sPetrou naskoΦili do taxφku a pak se jen dφvali dozadu, jak mizφ sv²m pronßsledovatel∙m.
äProboha, kdo to byl ?" vydechla Üokem Petra, kdy₧ je ztratili z oΦφ.
äVid∞la jsi ty zbran∞ a obleΦenφ ?"
Petra p°ik²vla a vduchu si vÜechno znova vybavila. Taxikß° jej pozoroval zp∞tn²m zrcßtkem sneskr²van²m ·divem. Co si o nich myslel, nedal v∙bec najevo, byli to p°ece jeho zßkaznφci.

Miroslav KuΦera
Autor je ÜΘfredaktorem serveru Interval.cz