Byt Polla le₧el v t°icßtΘm poschodφ mrakodrapu s p∞kn²m v²hledem na Sanfrancisk² zßliv. Nßbytek se nesl v duchu modernφ doby. Poll si potrp∞l na p°epych. Ost°e to s nφm kontrastovalo. On, kter² byl schopn² p°e₧φt tak°ka kdekoli, spßt na Φemkoli a usnout kdykoli za jakΘhokoliv poΦasφ, kdy₧ to situace vy₧adovala, m∞l p°epychov² byt. Na kuchy≥skΘ lince Poll roztrhal papφrov² sßΦek se zabalen²mi, p°edem opeΦen²mi mo°sk²mi raky, s n∞kolika plßtky m∞kkΘho chleba a kelφmek se salßtem.
"M∙₧u ti n∞jak pomoci ?" zeptala se Radka
"Jen si ud∞lej pohodlφ. Za chvilku p°ijdu, jen co najdu ty zatracenΘ plastikovΘ tßcky a n∞jakΘ ty vidliΦky."

Radka zamφ°ila k oknu v ob²vacφm pokoji. Dole po silnici se valila spousta reflektor∙. Zß°iv∞ osv∞tlenΘ p°φstaviÜt∞ San Franciska vypadalo jako obrovsk² majßk, kter² za ka₧dΘho poΦasφ svφtφ a ukazuje cestu zbloudil²m lodφm.
V dßlce, na mo°i, bylo vid∞t n∞kolik svφtφcφch bod∙.
"Polle, co si myslφÜ o mimozemÜ¥anech ?" zavolala.
Neodpov∞d∞l hned. Pak se jeho hlas ozval z kuchyn∞, kde bylo obΦas slyÜet n∞jakΘ to zaklenφ. "V₧dycky jsem si myslel, ₧e neexistujφ, ₧e jsme sami, ale u₧ tomu nev∞°φm."
"Myslφm tφm, jestli jim d∙v∞°ujeÜ?"
Poll koneΦn∞ naÜel ty zatracenΘ vidliΦky. VÜechno jφdlo nasklßdal na dva tßcky a opatrn∞ nohama otvφral dve°e od kuchyn∞. "Zdß se, ₧e vφ, co d∞lajφ. Kdyby nßs cht∞li zniΦit, u₧ by to ud∞lali."
"To je tak dob°e znßÜ?"
Poll se zasmßl a polo₧il jφdlo na st∙l a zamφ°il znova do kuchyn∞. "Ne, samoz°ejm∞ ₧e ne. Ale myslφm si, ₧e spoluprßce s nimi bude prosp∞Ünß pro ob∞ strany. Oni nßm pom∙₧ou s technologiφ a my zase n∞jak jim."
SlyÜela, jak otvφrß dve°e ledniΦky. "ProΦ myslφÜ, ₧e prvnφ zkontaktovali Evropu ?." Neodpov∞d∞l ihned. Za chvφli se vrßtil do ob²vacφho pokoje s lßhvφ Üampa≥skΘho a dv∞ma skleniΦkami v podob∞ obrßcenΘho ·zkΘho zvonu. "Oni vlastn∞ zkontaktovali Organizaci Spojen²ch Nßrod∙, kterß vpodstat∞ zahrnuje SpojenΘ stßty, Kanadu a v∞tÜinu stßt∙ vEvrop∞. Ale to je jen dob°e, ₧e se t°eba neobrßtili jenom na USA, tφm dokazujφ, ₧e cht∞jφ, aby vÜichni v∞d∞li o tom, ₧e p°ilet∞li a ₧e cht∞jφ spolupracovat se vÜemi nßrody na planet∞." OtoΦila se od okna. "Jenom mezi nßmi, co si myslφÜ ty sßm?"
Prsty ruky zaΦal pomalu kroutit drßtkem, kter² dr₧el zßtku Üampa≥skΘho. "Neznßm jejich pravΘ ·mysly, ale zdß se, ₧e s nßmi neud∞lajφ nic zlΘho. Mo₧nß majφ sami vlastnφ problΘmy na jejich planet∞. T°eba majφ mßlo vody nebo vzduchu, teda pokud jej d²chajφ. Nebo se prost∞ rozhodli, ₧e u₧ jsme na setkßnφ dostateΦn∞ p°ipraveni.
"Ty jim v∞°φÜ ?
"Ne, asi ne," nesouhlasil Poll a p°estal na chvφli kroutit drßtkem. "Uvidφme, s Φφm na nßs vyrukujφ zφtra. Zφtra mß dojφt k oficißlnφmu setkßnφ Φlov∞ka a vesmφ°ana. Jde to sice pomalu, ale naÜe vlßda je prost∞ opatrnß a Oni Φekajφ, jak se vyvine situace.
Radka zavrt∞la hlavou. "Kdykoliv si myslφm, ₧e t∞ dob°e znßm, v₧dycky m∞ dokß₧eÜ p°ekvapit. Ty je tady nechceÜ ?"
Poll se na ni podφval vß₧n²m pohledem. "To jsem ne°ekl." Pak se mu vrßtil Üirok² ·sm∞v. "Jsem prost∞ blßzniv² pesimista." VyÜrouboval zßtku Üampa≥skΘho. Vylet∞la z hlasit²m bouchnutφm. Z lßhve se vyvalila jemnß mlha. "Jednou u₧ mi musφÜ v∞°it. Nikomu nev∞°it, to je to nejlepÜφ, co m∙₧eme ud∞lat pro sebe a i pro jinΘ. " zdvihl svoji skleniΦku. "Tak zatφm - na zdravφ a a¥ ₧ije zß°ivß budoucnost."
Kdy₧ Radka dojedla, smetla zbytky z jφdla do sßΦku. Spolu s prßzdnou lßhvφ od Üampa≥skΘho ho nesla do kuchyn∞. Pocφtila podivn² pocit veselφ. "My jsme ji opravdu vypili celou ?" divila se, kdy₧ se ji sna₧ila strΦit do tΘm∞° plnΘho odpadkovΘho koÜe. Nakonec to vzdala a polo₧ila ji prost∞ na st∙l.
"Museli jsme p°ece oslavit tvΘ narozeniny. Byl by h°φch n∞co tady nechat a jen tak to hodit do koÜe."
Radka se vrßtila do ob²vacφho pokoje a dφvala se ven vyhlφdkov²m oknem. Kdy₧ se dφvala na odraz m∞sφce v zßlivu, zdßlo se jφ, ₧e se podlaha pod jejφma nohama trochu houpe. Poll vstal a za chvφli p°inesl ob∞ma sklenku whisky. "Doufßm, ₧e mßÜ rßda whisky?"
Radka trochu upila a cφtila jak se jφ teplo rozlΘvß po krku a pomalu klesß do ₧aludku. "Moc nemßm, ale dnes to v∙bec nevadφ."
Poll ji vzal za pa₧i. "MßÜ rßda mne?"
Krßtce se zasmßla. Pak k²vla, ₧e ano.
Pohled jeho oΦφ se zastavil na okn∞. Ukßzal do dßlky. "VidφÜ to malΘ stojφcφ sv∞tlo?"
"KterΘ?"
Poll ji vzal ruku a namφ°il tφm sm∞rem. "Tamhle to. To je moje Ü¥astnß hv∞zda."
Up°ela tam zrak. "Mß n∞jak² nßzev?"
"Mß, ale jß jφ nijak ne°φkßm. Mßme Üt∞stφ, ₧e ji dnes vidφme, obvykle je skrytß za m∞sφcem nebo za mrakem."
Pokojem se rozlehlo ticho. Radka nßhle nev∞d∞la, co °φct. Znovu se napila a podφvala se na n∞j. Jejich pohledy se st°etly a jeho ruce ji objaly kolem pasu. P°itßhl si ji k sob∞. Jemn∞ a opatrn∞.
äMyslφm, ₧e si po°ßd neuv∞domujeÜ, jak jsi stßle nßdhernß."
Zvedla hlavu.
Jeho obliΦej byl tak blφzko, ₧e byl rozmazan². Jeho ruce jφ p°ipadaly pevnΘ a bezpeΦnΘ. Zastavovaly houpßnφ podlahy pod jejφma nohama.
Jejich rty se nßhle setkaly.
Jejφ ruce opustily jeho hru∩ a objaly ho.
Mezi ob∞ma p°eskoΦila jiskra.
Pohladil ji po tvß°i, rukou ji p°ejel po tvß°i a po vlasech. "Jsi ta nejkrßsn∞jÜφ ₧ena, kterou jsem kdy potkal." Radka mu cht∞la °φci totΘ₧, ale nemohla nßhle najφt hlas.
Znova se polφbili.
"Poj∩me vedle."
"Ano," odpov∞d∞la.

Kdy₧ se Radka probudila, chvφli jφ trvalo, ne₧ zjistila, kde je. Jak se tak rozhlφ₧ela po prßzdnΘ lo₧nici Pollova bytu, vrßtila se jφ myÜlenka na minulou noc, na vypitou lßhev Üampa≥skΘho a...
Reflexivn∞ si sßhla na Φelo, aby pßtrala po bolesti v hlav∞, kterΘ se obvykle dostavovalo po bezesn²ch nocφ. ZaÜklebila se, kdy₧ zjistila, ₧e mß hlavu zcela jasnou. Vylezla z postele a rozhlΘdla se. TeplΘ sluneΦnφ paprsky se prodφraly p°es t∞₧kΘ ΦervenΘ zßv∞sy. Podφvala se po Pollovi, ale ten byl ji₧ dßvno pryΦ. Na stole v kuchyni ji nechal obßlku. Radka ji nedoΦkav∞ otev°ela a zaΦetla se.
"Ahoj Radko, v dob∞ kdy budeÜ Φφst tento dopis, budu u Nikyho vLos Angeles. Jednß se o nalΘhavou zßle₧itost. Promi≥, ₧e jsem nepoΦkal a₧ se t°eba vzbudφÜ, ale Niky mß vß₧nΘ problΘmy. Necht∞l mi °φci jakΘ, ale vypadß to, ₧e opravdu velkΘ. Pokud budeÜ chtφt, p°ije∩ za mnou. VφÜ, kde obvykle b²vßm. Pokud ne, adresu a mφsto mßÜ na stole vob²vßku. Letenku mßÜ rezervovanou na svΘ jmΘno. Budu t∞ Φekat. Tv∙j milovan² Poll."
P°eΦetla si vzkaz jeÜt∞ jednou. Pak ho skrΦila a hodila na zem. Vzala si adresu zob²vßku a Üla se p°evlΘknou a zabalit si nejnutn∞jÜφ v∞ci na cestu.

Miroslav KuΦera
Autor je ÜΘfredaktorem serveru Interval.cz