SETK┴N═ - prolog
Planeta Zem∞ obφhala kolem svΘho solßrnφho systΘmu u₧ mnoho milion∙ let, ani₧ by se n∞co, co by stßlo tady za zmφnku d∙le₧itΘho p°ihodilo.
Zrodily se prvnφ nßznaky ₧ivota, prvnφ zelenΘ °asy, prvnφ rostliny, prvnφ primitivnφ ₧ivoΦichovΘ. Vznikaly malΘ boje o potravu, o p°e₧itΘ sebe samΘho. Pak p°iÜli prvnφ oboj₧ivelnφci, prvnφ v∞tÜφ obratlovci, prvnφ lΘtajφcφ hmyz.
Boje mezi nimi stßle pokraΦovaly. Dinosau°i, obrovÜtφ tvorovΘ, kte°φ nemajφ obdobu ani dnes, pozd∞ji na cel²ch t°i sta milion∙ let ovlßdli sv∞t. Po cel²ch t°i sta let se sv∞t vyvφjel, ale dinosau°i ustrnuli ve svΘ v²vojovΘ v∞tvi.
Jak nakonec vyhynuli, nenφ znßmo. Pak p°iÜel Φlov∞k, Φi spφÜe jeho prap°edek. A jako ostatnφ formy ₧ivota se vyvφjel a₧ do dneÜnφ podoby. Dv∞ obratnΘ ruce, dv∞ rychlΘ nohy, vzp°φmenΘ t∞lo, pom∞rn∞ vysokß inteligence. Ale ani vysokß inteligence Φlov∞ka po n∞kolik staletφ nep°ipouÜt∞la mo₧nost ₧ivota mimo planetu Zemi.
Ve dvacßtΘm stoletφ, stoletφ atomovΘ energie a prvnφch cest do nekoneΦnΘho vesmφru bylo podniknuto n∞kolik pokus∙ sácφlem objevenφ a p°φpadnΘ navßzßnφ kontaktu sájinou, p°φpadn∞ jin²mi vesmφrn²mi civilizacemi.
Tyto nßroΦnΘ a ojedin∞lΘ pokusy vÜak nem∞ly ₧ßdn² v²znam. Nikdo se neozval, nebyl zpozorovßn ₧ßdn² nßznak existence jinΘ vysp∞lejÜφ civilizace. Lidstvo zaΦalo pomalu uznßvat nßzor, ₧e mimozemskΘ civilizace prost∞ neexistujφ a pokud nßhodou ano, tak jsou tak daleko, ₧e opravdov² mezihv∞zdn² kontakt je mimo sφly obou nßrod∙. Pak, po n∞kolika letech se neoΦekßvan∞ Oni objevili...
KAPITOLA 1
Farmß°skß osada, stßt Nevada 3. dubna 2002, 23:12
Klid noΦnφho ticha nßhle p°eruÜil sykav², na poslech nep°φjemn² zvuk, kter² se rychle blφ₧il k jedinΘmu obydlenΘmu mφstu v tΘto Φßsti kraje. Na obloze osv∞tlovanΘ pouze slab²m sv∞tlem hv∞zd a m∞sφce bylo vid∞t mal² klesajφcφ p°edm∞t. Pßr minut se zdßlo ₧e dopadne t∞sn∞ vedle velkΘho domu, ale nestalo se tak.
Padajφcφ p°edm∞t p°i svΘm klouzavΘm letu d∙m p°elet∞l a narazil do °ady strom∙ za nφm. StoletΘ smrky nevydr₧ely ten nßraz a v polovin∞ svΘ v²Üky se s praskotem p°elomily. P°edm∞t vzplßl jasn²m plamenem. Ihned po nßrazu se na obloze objevilo n∞kolik dalÜφch p°edm∞t∙. Narozdφl od p°edchozφho byly n∞Φφm nebo n∞k²m ovlßdanΘ a spo°ßdan∞ ve formaci se blφ₧ily k mφstu havßrie. Chvφli se vznßÜely na ho°φcφm lesem a pak dvakrßt zakrou₧ily nad farmou. Prvnφ p°edm∞t zaΦal pomalu klesat a ostatnφ jej poslΘze nßsledovaly. Dosedly m∞kce do trßvy kousek od farmy. Ze zasyΦenφm otev°ely bφlΘ dve°e prvnφho stroje a zevnit° vyÜly t°i tvorovΘ. Prvnφ se porozhlΘdl a zamφ°il k farm∞.
John Locke, jedinß ₧ivß bytost v dom∞, pokud nepoΦφtßme jeho velkΘho vlΦßka, se dφval na zßbavn² po°ad v televizi. ╚i spφÜe se cht∞l dφvat. Po dneÜnφ celodennφm sßzemφ ho prßce na polφch tak vyΦerpala, ₧e nebyl schopen udr₧et vφΦka otev°enΘ a pomalu usφnal. Nev∞d∞l, jakou dobu takhle prospal, ale kdy₧ jej vzbudil zu°iv² Üt∞kot psa, myslel si, ₧e jen na n∞kolik minut zav°el oΦi. Televize potichu zrn∞la, na programu u₧ nebyl ₧ßdn² po°ad. John se omßmen∞ natßhnul po ovladaΦi a p°epnul na CNN. Jeho pes zaΦal znova Üt∞kat a to ho ·pln∞ probudilo. John jej zaΦal konejÜiv²m hlasem uklid≥ovat, ale minul se ·Φinkem. VlΦßk po°ßd pobφhal od vstupnφch dve°φ kJohnovi a zp∞t.
äTak jo," °ekl John. äPodφvßm se, co se d∞je."
Za neustßlΘho Üt∞kotu psa p°iÜel k oknu, odhrnul Φern² zßv∞s a podφval se ven.
To, co pat°il, ho Üokovalo. Na okraji jeho pozemku, kde zaΦφnal hlubok² les, bylo vid∞t Ülehajφcφ plameny stravujφcφ Φφm dßl tφm vφce lesa. John zasakroval a vrhl se ktelefonu. Ne₧ zvedl sluchßtko, pßtraje v pam∞ti po telefonnφm Φφsle po₧ßrnφho oddφlu. P°ilo₧il sluchßtko k uchu a jeho nad∞je na rychlΘ uhaÜenφ po₧ßru se zhroutila, kdy₧ neuslyÜel ve sluchßtku ₧ßdn² vyzvßn∞cφ t≤n. Prßsknul telefonem o st∞nu a vyb∞hl ven podφvat se, co by jeÜt∞ mohl zachrßnit.
Nepot°eboval ₧ßdnou baterkou nebo lampu. Nedalek² po₧ßr osv∞tloval okolφ farmy a₧ dost. Chvφli uva₧oval, co bude d∞lat a sna₧il se brßnit panice, kterß se ho zaΦφnala Φφm dßl tφm vφce zmoc≥ovat. Cht∞lo se mu utΘci pryΦ d°φv, ne₧ tady sßm uho°φ. Pak chladn² rozum p°evlßdl. Rozb∞hl se k ohni, nedbal v noci na ko°eny a v²moly, o kterΘ by si mohl jednoduÜe zlomit nohu a sotva t°icet metr∙ od Ülehajφcφch plamen∙ zaΦal horeΦn∞ vytrhßvat kusy trßvy, lßmal sotva zasazenΘ stromky a vÜechno hßzel za sebe. Nedbal ₧ßru a pracoval Φφm dßl rychleji. Za n∞kolik minut byl zcela mokr² potem, ale m∞l u₧ vytrhan² sluÜn² kus trßvy.
N∞co ho donutilo podφvat se za sebe. Nev∞°il sv²m oΦφm. Nap°φmil se, bezd∞Φn∞ upustil zlomen² stromek na zem a promnul si Üpinav²ma rukama oΦi. P°φzrak nezmizel. Stßlo tam n∞kolik osob, kterΘ bez hnutφ pozorovaly jeho prßci. Cht∞l n∞co °φci, kdy₧ jedna osoba zvedla ruku s mal²m p°edm∞tem a zamφ°ila na n∞j. Z v∞ci v jeho ruce vyÜel oslepujφcφ tenk² zelen² paprsek sv∞tla. Okam₧it∞ ucφtil na svΘm t∞le nesnesitelnou bolest. To bylo poslednφ co si uv∞domil. Johna nßhle obest°ela Φernß mlha a on, u₧ v milosrdnΘm bezv∞domφ, klesl bezvlßdn∞ na zem.
Miroslav KuΦera
Autor je ÜΘfredaktorem serveru Interval.cz
|
