┌klid (Psßno do Üuplφku), 9. 2.
Sentimentßlnφ ·vaha na tΘma dΘÜ¥, sraΦky, ₧ivot a co to mß vÜechno spoleΦn²ho.
Venku prÜφ a jß B∙h stojim na schodech p°ed barßkem, kde momentßln∞ ve svΘ lidskΘ podob∞ bydlφm a sleduju, jak jinej B∙h, kterej mß zrovna v tomhle tisφciletφ slu₧bu, splachuje sraΦky z ulic dol∙ do kanßl∙. Uklφzφ podobn∞ jako jß doma. Zametß vÜechen bordel pod koberec. M∞l by ud∞lat dalÜφ potopu. A kdy₧ ne tenhle, tak alespo≥ ≥ßkej jinej, co se te∩ zrovna flßkß. Stejn∞ sou vÜichni na hovno.
Jß B∙h stojφm dßl v deÜti a kapky vody mi teΦou po obliΦeji jako slzy. A ₧e to sou po°ßdn² slzy. Tyhle kapky spolu se mnou vyjad°ujou m∙j nßzor na tenhle zasranej sv∞t. Nem∞la jsem si brßt lidskou podobu do tohohle debilnφho stoletφ. Tady ti nikdo nic ne°ekne. VÜichni maj prej svejch starostφ a₧ nad hlavu, tak co jim je do t∞ch tvejch. "Jsi prej B∙h a tak mßÜ vÜechno v∞d∞t!" Hovno! V tomhle stoletφ nevφ nikdo nic a tim spφÜ jß ne. No co, mn∞ to zas tak moc vadit nemusφ. A₧ um°u v tomhle t∞le, vrßtφm se zas do sv²ho bo₧sk²ho a budu v klidu. Minimßln∞ budu v∞d∞t, ₧e takovouhle blbost u₧ v p°φÜtφch n∞kolika tisφciletφch znova neud∞lßm. Chci u₧ koneΦn∞ klid, ale co ty chudßci lidi, co se narod∞j zase jako lidi. RadÜi nemyslet - jejich problΘm.
DΘÜ¥ je supr, ale s bou°kou je lepÜφ. ZvlßÜ¥ kdy₧ hodn∞ lφtaj blesky a fakt po°ßdn∞ funφ. ╥ßkej blesk v₧dycky zasßhne pßr t∞ch sraΦek taky a niΦφ ve velkym. Na rozdφl vod deÜt∞, ale i ten nakonec staΦφ. Kdyby tak cht∞l splßchnout do kanßlu i n∞kter² z t∞ch hnusnejch a drzejch lidφ, co m∞ tak obt∞₧ujou a co mi ubli₧ujou. To by bylo bezva.
N∞kterej z t∞ch infantilnφch a samolibejch boh∙ by moh mφt blbou nßladu, ale hodn∞ blbou, a nechat ten dΘÜ¥ padat tak dlouho, ₧e by to splßchlo i debilnφ emoce, tak naivnφ a zbyteΦn² jako je t°eba strach, lßska, nenßvist a jim podobn². P°estaly by m∞ koneΦn∞ votravovat u₧ v tomhle t∞le a m∞la bych klid o moc d°φv. Byl by to klid p°φmo bo₧skej. Jako B∙h si dovoluju ironickej ·sm∞v.
Pitom² slunce vylejzß z mrak∙ a sna₧φ se mi vnutit, ₧e hodlß ten dΘÜ¥ zruÜit. Stejn∞ zase z∙stala spousta z t∞ch sraΦek na ulicφch i v barßcφch. Nikdy neprÜφ dost dlouho aby to k n∞Φemu bylo. Pozitivnφ je, ₧e v₧dycky n∞kde prÜφ. A₧ bude prÜet vÜude najednou a dost dlouho, tak to teprv bude nß°ez.