èpan∞lsk² denφk 5 (Ze spoleΦnosti), 2. 2.
V p°edchozφch Φßstech vyprßv∞nφ o mΘm Üpan∞lskΘm cestovßnφ jsme p°ijeli do Granady a do C≤rdoby a na konci jsem op∞t s kamarßdem Jirkou nasedla do ÜφlenΘho noΦnφho trans-Üpan∞lskΘho autobusu, kter² nßs m∞l dovΘzt na v²chodnφ pob°e₧φ, zvanΘ tΘ₧ podle strany, kde vstßvß slunce, Levante. NaÜφ destinacφ se m∞lo stßt p°φmo°skΘ m∞steΦko Denia v provincii Valencia, odkud jsme m∞li o pßr dnφ pozd∞ji odjet autobusem do Prahy.
U₧ v Alicante se hezky rozednilo, ale autobus se zaΦal podez°ele vylid≥ovat. O dvacet minut pozd∞ji, v Benidormu, jsme sed∞li v jinak naprosto liduprßzdnΘm autokaru, koukali jsme ne zcela ve svΘ k∙₧i (po neprospanΘ noci to jinak nejde) st°φdav∞ na sebe a na prßzdnΘ °idiΦovo mφsto a d∞sivΘ vedro deroucφ se do ·trob neklimatizovanΘho autobusu zvenΦφ nßm jakΘkoli uva₧ovßnφ nad nepochopiteln²mi okolnostmi tΘm∞° znemo₧≥ovalo.
U₧ za hodinu se s naprosto vφt∞zoslavn²m v²razem ve tvß°i objevil °idiΦ a mßval na nßs jak²msi papφrkem. Pr² u₧ nßm zjistil "ty lod∞". ZaΦφnalo nßm svφtat, ₧e sv∞tov∞ proslul² Üpan∞lsk² surrealismus opravdu nemohl vzniknout n∞kde jinde ne₧ prßv∞ tam. Ukßzalo se, ₧e iniciativnφ °idiΦ nßm na benidormskΘm autobusßku shßn∞l Φasy lodφ, kterΘ jedou na Ibizu, proto₧e p°eci "vÜichni N∞mci, co jezdφ tφmhle autobusem do Denie, cht∞jφ pak lodφ na Ibizu." P°eÜli jsme - pat°iΦn∞ ji₧ vychovßni Andal·ziφ - typickou chybu automatickΘho za°azovnßnφ NeÜpan∞l∙ mezi Amφky, Frantφky a N∞mce a naÜe mozkovny se soust°edily na v²znamov² obsah °idiΦova prohlßÜenφ. Lo∩ na Ibizu. Po pravd∞ °eΦeno, ani jeden z nßs netuÜil, ₧e se na ni jede lodφ zrovna z Denie, ale p°edevÜφm jsme to v∙bec nem∞li v plßnu. No nic, hlavn∞ ₧e se o nßs pan ÜofΘr tak p∞kn∞ staral...
Prvnφ bod v Denii byl najφt si n∞jak² kemp a druh² vysprchovat se. Bod Φφslo jedna se povedl pom∞rn∞ snadno. Pan kempa° byl naÜt∞stφ o n∞co zkuÜen∞jÜφ, co do rozeznßvßnφ cizinc∙, a kdy₧ pochopil, odkud jsme a uvid∞l zelenΘ batohy s originßlnφ visaΦkou "Tulßk" a jeho firemnφm logem, podφval se lφn∞ na kalendß°, pak na cenφk, pak n∞co naÜkrabal na ·Φet a pravil, ₧e u₧ je ode dneÜka po sez≤n∞ a ₧e jsme se akorßt trefili do snφ₧enΘho tarifu.
Dostali jsme mφsto bez jedinΘho ΦtvereΦnφho centimetru stφnu, ale dojetφ bylo jeÜt∞ hlubÜφ, kdy₧ se ukßzalo, ₧e do proschlΘ udusanΘ zem∞ prost∞ stanovΘ kolφky nezapφchneme. Nevadφ, °ekli jsme si, tady nßm stan t∞₧ko uletφ, a urychlen∞ jsme se Üli v∞novat bodu Φ. 2. Ale ouvej. Sprcha byla vla₧nß a slanß. A tak nezbylo nic lepÜφho ne₧ se bez ohledu na dennφ dobu (byla prßv∞ siesta, tedy nejv∞tÜφ vedro) odplazit asi dvacet metr∙ na plß₧ a mrsknout sebou do vody. Pro ty, kdo tenhle konejÜiv² pocit neznßte - v°ele doporuΦuji.
I jahody se ÜlehaΦkou se jednou p°ejφ, a tak kdy₧ u₧ nßs p°estalo bavit plßcat se ve vod∞ a vΘst hlubokΘ °eΦi o nesmrtelnosti chrousta (mo°skß voda k takov²m ·vahßm svßdφ, t∞₧ko °φct, proΦ), rozhodli jsem se odkrßΦet do vnitrozemφ za ·Φelem nßkupu ₧ivin. Cesta zßdy k mo°i a k horskΘmu masφvu Φelem byla vφce ne₧ dojφmajφcφ. Mezi nßmi a horami byla jeÜt∞ asi deset kilometr∙ naprostß nφ₧ina, kde se p∞stujφ pomeranΦe, citr≤ny a mandarinky zavla₧ovanΘ d∙kladnou soustavou kanßlk∙. Tu a tam se mezi nφzk²mi citrusov²mi stromy vzepjala n∞jakß ta palma a ve veΦernφm slunci (svφtφcφm nßm p°φmo do oΦφ) jsem si - nevφm vlastn∞ z jakΘho d∙vodu - p°ipadala jako ve Vietnamu z filmu Olivera Stonea "Mezi nebem a zemφ" (?).
Ne₧ jsme ovÜem doÜli do prodejny, u₧ se nßm staΦilo dφvßnφ na nekoneΦnΘ °ady citrus∙ a Φvachtajφcφ irrigaci znudit, tak₧e jsme byli rßdi, ₧e nßs napadl alespo≥ ten Vietnam jako odrazov² m∙stek pro dalÜφ veleintelektußlnφ konverzaci.
V obchod∞ plnΘm neb²val²ch artikl∙ mi doÜlo, ₧e mßme-li (nejmΘn∞ pro nejbli₧Üφch pßr chvil) jen n∞kolik poslednφch dnφ ve èpan∞lsku, je t°eba je vychutnat a₧ do dna. A co se vychutnßvß lΘpe ne₧ Üpan∞lskΘ vφno?... Te∩ u₧ vφm, ₧e je takov²ch v∞cφ vφc ne₧ dost, ale v tΘ chvφli jsem si myslela, ₧e "to bude to echt"... a nechala jsem si p°φmo ze sudu natoΦit do plastikovΘ lahve "renomovanΘ" mφstnφ oporto, jak pravila cedulka. MΘ zkuÜenosti z ma∩arsk²ch vinn²ch sklφpk∙ byly s portsk²m v₧dy jen kladnΘ, tak₧e mi ani na mysl nep°iÜlo pochybovat. A to se mi vymstilo.
VeΦer jsme toti₧ na b°ehu mo°e - za tichΘho Üum∞nφ drobn²ch vlnek, vlahΘho povφvßnφ neustßvajφcφ brφzy, le₧φce na zßdech na vÜudyvleznΘm pφsku a pozorujφce bezmraΦnΘ nebe s hv∞zdami - za vydatnΘ podpory ji₧ zmφn∞nΘho portskΘho op∞t probφrali jakßsi neopominutelnß tΘmata. Jen₧e to portskΘ bylo slazenΘ a ko°en∞nΘ (naprosto pohansky si takhle p°estavuji meÜnφ vφno) a po Φtvrtlitru u₧ nemohl ani jeden z nßs. Ale nemohli jsme ho p°eci nechat jen tak...
Zkrßtka...
KruÜnß jsou rßna opilcova, o to vφc, je-li ve stφnu asi tak Φty°icet a je-li p°φtomnost tohoto stφnu naprosto nulovß. Nebyla jsem se cel² den schopna kamarßdovi Jirkovi podφvat do oΦφ, proto₧e jsem naprosto netuÜila, co se mezi tφm prvnφm vypit²m Φtvrtlitrem a probuzenφm do jitra dalÜφho dne d∞lo. Pon∞kud zvlßÜtnφ situaci zachrßnil bo₧sk² HomΘr v p°ekladu Otmara Va≥ornΘho, jeho₧ jsem si p°ed odjezdem koupila za deset korun v antikvarißtu. Dovolte, abych zacitovala verÜe, kterΘ m∞ ten den uvedly do ₧ivota: (slova Odysseova)
"Kdy₧ pak p°istaly lodi, tu s≥ali jsme veÜkery plachty,
tam jsme se oddali spßnku a jasnΘ doΦkali Zory.
Zora kdy₧ ·svitorodß se zjevila r∙₧ovoprstß,
onou jsme chodili v²spou a s podivem zφrali na ni."
Chßpu, ₧e Φφst na strßnkßch GD °eck² hexametr asi nenφ zrovna terno, ale pro m∞ to byl ten den velik² objev, nemluv∞ o tom, ₧e jsem vid∞la takΘ tΘm∞° r∙₧ov∞. Zatφmco Jirka vesele zbaÜtil kilo olivek, co jsme jimi p∙vodn∞ m∞li zakusovat to portskΘ, jß jsem jen le₧ela a p∙l dne jsem jen nahlas p°edΦφtala Odysseovy cesty.
PonauΦenφ: pokud vßm n∞kdo bude ve èpan∞lsku tvrdit, ₧e tam∞jÜφ portskΘ je dobrΘ, tak mu nev∞°te. A a₧ pojedete na cesty, nezapome≥te si s sebou vzφt n∞jakou hodnotnou literaturu.
Odpoledne jsme se vydali na v²zv∞dy podΘl mo°e k jin²m turistick²m oblastem, kde jsme p°edpoklßdali zv²Üen² v²skyt Φesk²ch topinek a topi≥ßk∙. Kdy₧ jsem ho skuteΦn∞ nalezli, mßlem jsme se radÜi vrßtili (jistΘ dφt∞ si n∞co plßcalo z mokrΘho pφsku, a pak veselo volalo na maminku: "Hele, mami, pr∙jem!!!"), ale odchytila nßs panφ Chytrß, kterß nßm vÜechno vysv∞tlila - kdy a odkud bude autobus odjφ₧d∞t, to, ₧e ji cestovka vlastn∞ okrßdß a ₧e èpan∞lsko je vlastn∞ neuv∞°iteln∞ levnß zem∞. Rychle jsme se ze spßr∙ panφ ChytrΘ vyrvali a zb²vajφcφ dva dny jsme strßvili p°φjemn∞ mezi èpan∞ly vegetujφcφmi vφkend co vφkend ve sv²ch fixnφch stanech v kempu. Ke standardnφmu vybavenφ takovΘho stanu pat°φ televize, kanape, kuchy≥ka na velkou plynovou bombu, st°φbrn² servis... Prost∞ jsme se cφtili jako ΦeÜtφ turistΘ v zahraniΦφ, ale up°ednost≥ovali jsme veΦernφ p°φmΘ p°enosy z fotbalovΘho h°iÜt∞ p°ed panφ Chytrou a jejφmi znalostmi.
Cesta do Prahy prob∞hla vφcemΘn∞ v po°ßdku, jen p°i nasedßnφ do autobusu doÜlo k drobnΘmu zßdrhelu, nebo¥ se ukßzalo, ₧e delegßtka cestovnφ kancelß°e je naÜe pom∞rn∞ dobrß znßmß a ₧e je ochotnß za°φdit, abychom sed∞li vedle sebe. Ani ve snu by m∞ nebylo napadlo, ₧e osoba, kterou bude kv∙li nßm muset vystrnadit z jejφho p∙vodnφho mφsta, bude prßv∞ panφ Chytrß.
* * *
╚ili to byla prvnφ cesta do Granady a tady je jejφ konec.
I nadßle se budu sna₧it v∞rn∞ popisovat zß₧itky spojenΘ s m²m dlouhodob∞jÜφm pobytem na ·zemφ Üpan∞lskΘho krßlovstvφ. Pokud by m∞l n∞kdo z vßs jakΘkoli otßzky, nech¥ se neost²chß a ozve na nφ₧e uvedenΘ adrese.
P°φjemn² t²den p°eje