JakΘ to bylo? (Erotick² klub), 25. 1.
Nenφ d∙le₧itΘ, kde zmφn∞n² klub je, kdo byl Φi nebyl se mnou. Musφm podotknout, ₧e sßm bych tam samoz°ejm∞ poprvΘ neÜel (a nejsem sßm, takov²ch plach²ch gentleman∙ jako jß je hodn∞). Moje dosavadnφ zkuÜenosti s touto kulturn∞ osv∞tovou institucφ byly dvojφ: filmy a knihy. P°φjemn∞ m∞ jako hocha vzruÜovaly carskΘ bordely p°edvßd∞nΘ v pond∞lnφch bratislavsk²ch televiznφch inscenacφch, s noblesnφmi d∙stojnφky zt∞les≥ovanΘ urostl²mi herci p°ednφch divadel (takovφ Huba a Kukura, to byli Ülechtici). Z knih jsem zase v∞d∞l, na jakΘ uÜmudlanΘ prost°edφ a nesympatickΘ d∞vy, se kter²mi je nutno jφti nahoru, tam lze narazit. Drß₧dila m∞ nepsanß tradice kn∞₧∞k lßsky, zßsadn∞ nelφbat na ·sta - neum∞l jsem si p°edstavit, jak b²t k ₧en∞ n∞₧n² a p°itom ji nelφbat. TuÜφte, ₧e nejsem ten prav² typ klienta-zßkaznφka - s takov²mi myÜlenkami se do bordelu nechodφ, ty dßmy jsou tam p°edevÜφm jako placenφ dodavatelΘ rozkoÜe (mo₧nß i pot∞Üenφ), rozhodn∞ se tam nechodφ pot∞Üit je.
Tak₧e jsme se jednoho veΦera vhrnuli do jednoho podniku v doprovodu zkuÜenΘho nßvÜt∞vnφka, jß s p°edsevzetφm, ₧e se nenechßm do niΦeho proti svΘ v∙li vtßhnout. Jako spßsnß myÜlenka m∞ napadlo zkusit se tvß°it jako znal² h²°il, kter² dnes mß prost∞ chu¥ jen si povφdat. MyÜlenka dobrß, jen m∞la jednu zßsadnφ chybu: neznaje osazenstvo onoho klubu, nem∞l jsem pon∞tφ o debatnφch kvalitßch spoleΦnic. N∞kdy je povφdßnφ s n∞k²m horÜφ ne₧ se s nφm (tedy nφ) vyspat.
N∞kte°φ kolegovΘ m∞li jasn² hardwarov² cφl, tak₧e bylo jasnΘ, ₧e ostuda nebude, i kdy₧ "nic". Uvφtaly nßs sleΦny v pom∞rn∞ neutrßlnφm prost°edφ, bez polopatistick²ch obrazov²ch Φi hudebnφch sexußlnφch stimulßtor∙, sleΦny decentn∞ obleΦenΘ, nic z toho, co hltav∞ sledujφ n∞kte°φ z nßs na obßlkßch Φasopis∙, na sob∞ zapla¥pßnbu nem∞ly.
Omlouvßm se za dalÜφ odboΦku: erotickΘho prßdla se bojφm ·pln∞ nejvφc, d∞sφ m∞ p°edstava, ₧e se p°ede mnou objevφ sleΦna obleΦenß jako v erotick²ch filmech. Nevφm, kdo vymyslel, ₧e mu₧e vzruÜuje tzv. erotickΘ prßdlo. Mu₧e - aspo≥ 96 % z nich p°ece vzruÜujφ apriori ₧eny jako takovΘ - jak vypadajφ, chodφ, usmφvajφ se, jakß majφ gesta, barva hlasu a frßzovßnφ, vlasy. PrßdΘlko, lφΦenφ a kosmetika, smyslnΘ pohyby aj. je sekundßrnφ. Kdy₧ si i obyΦejnΘ kalhotky s vykrojen²mi stehennφmi partiemi oblΘkne ₧ena s nevhodn²mi proporcemi, tak pro m∞ nemß opticky prodlou₧enΘ nohy, ale vidφm marnou snahu tak vypadat. U₧ slyÜφm: co si to ten Φlov∞k myslφ? Sßm vypadß jako p°ejetß tlaΦenka a nßm bude n∞co vyt²kat! Omyl, stejn∞ jako ze sebe volbou obleΦenφ, slovnφ zßsoby a chovßnφ neud∞lßm bo₧skΘho Adonise, Banderase Φi DiCapria (navφc budu trapn²), tak to ne₧ßdßm ani po ostatnφch. Äeny jsou v∞tÜinou nadßny schopnostφ se oblΘkat a upravovat s ohledem na sv∙j typ, ale to, jak jsem vypozoroval, neplatφ pro spodnφ prßdlo a plavky.
Madam nßs usadila, promφchala se sleΦnami, nabφdla pitφ, jedna sleΦna p°edvedla nßladov² stript²z, seznßmili jsme se, chvφli k°eΦovit∞ ₧ertovali - a pak doÜlo k onomu osudovΘmu zvednutφ se odchod na pokoje. To u₧ jsem zaΦφnal b²t zv∞dav², jak dostojφm svΘmu ·myslu. Pokoje byly, op∞t p°φjemnΘ p°ekvapenφ, velkΘ, p°im∞°en∞ za°φzenΘ a ΦistΘ. Te∩ jsem zapomn∞l uvΘst jednu d∙le₧itou v∞c: sleΦna, kterß si sedla vedle m∞, byla sympatickß, co₧ bylo d∙le₧itΘ pro mΘ plßny. Mladß, Ütφhlß, p°φjemn² hlas, spφÜe mßlomluvnß - zkrßtka ₧ßdnß dryjßΦnice.
Jmenovala se MarkΘta.
Posadili jsme se na letiÜt∞, MarkΘta se p°ivinula a mazliv²m t≤nem spustila ritußl: "Te∩ se p∞kn∞ svlΘkneme, jß pom∙₧u tob∞ a ty mn∞, pak se navzßjem budem mydlit a sprchovat a pak si p∙jdeme lehnou." Tφm odstartovala, ani₧ to chudinka tuÜila, asi dvouhodinov² souboj dvou koncepcφ veΦera. Ten jasn² jejφ a ten nejasn² m∙j. Vysv∞tlil jsem jφ, ₧e nejsem ctitelem t∞chto podnik∙, zejmΘna pro jejich neosobnost - v ₧ßdnΘm p°φpad∞ jsem ji nepouΦoval, jakou morßlnφ bφdu p°edstavuje jejφ zam∞stnßnφ, nemoralizoval jsem. A vytßhl jsem kalibr, o kterΘm jsem byl p°esv∞dΦen, ₧e s nφm vystaΦφm a₧ do konce. Lφbßnφ. P°itakala, ₧e lφbßnφ v ₧ßdnΘm p°φpad∞, tak₧e jsem mohl dob²vat tuto baÜtu. Nabφzel jsem i penφze navφc - 500 korun za pusu. Nic. Aby to nevypadalo, ₧e jsme smlouvali jako trhovci - v₧dycky jsme se chvφli p°esv∞dΦovali, v zßpalu diskuse jsme odb∞hli jinam, pak se zase vrßtili. V pravideln²ch intervalech m∞ zkouÜela zlßkat do vany, Φi svlΘkat, ne₧ jsem se po dlouhΘ dob∞ dovtφpil a °ekl, ₧e zaplaceno dostane, aby se tφm netrßpila. Ne ₧e by toho pak ·pln∞ nechala, ale to p°edbφhßm...
Po Φase jsem "slavil" ·sp∞ch, souhlasila s jednou pusou, ale vysv∞tlil jsem jφ hrav∞, ₧e jedna pusa nic nenφ. Pak ustoupila a souhlasila se dv∞mi a tam se zasekla. "Tak ty chceÜ vÜechno," °ekla jednu chvφli vztekle. "Taky to chceÜ d∞lat bez gumy, ₧e?" Ujistil jsem ji, ₧e tak ·pln∞ vÜechno nechci, o to ₧e v∙bec nejde. Jak tak ubφhala noc, zaΦala MarkΘta chßpat, ₧e to myslφm vß₧n∞ a zaΦala to brßt taky vß₧n∞ji. Aspo≥ si to myslφm, podle toho, co °φkala - pochopila i n∞co z toho, o Φem jsem nemluvil. Te∩ u₧ vßm nepovφm, jak p°esn∞ naÜe slovnφ souboje probφhaly, a ani bych to ne°ekl - to z∙stane mezi mnou a MarkΘtou.
Tak ke konci druhΘ t°etiny doÜlo k neΦekanΘ zm∞n∞ a jß zaznamenal neΦekan² "·sp∞ch": MarkΘta souhlasila s lφbßnφm, co₧ na jednΘ stran∞ byl z jejφ strany neuv∞°iteln² ·stupek - tak °φkajφc profesnφ pochybenφ - na stran∞ druhΘ to k°φ₧ilo mΘ p∙vodnφ ·mysly. K°φ₧ilo - a p°iznßm se - pon∞kud naleptalo. P°ece jen u₧ to nebyla tak ·pln∞ cizφ ₧ena, v∞d∞l jsem o nφ °adu v∞cφ - nap°φklad to, je z Moravy, a ₧e aΦ ne rodaΦka, od maliΦka ₧ila ve Zlφn∞ - krajanka. To u₧ jsme se pomalu dostßvali do situace setkßnφ dvou znßm²ch. Bylo to milΘ.
NaÜt∞stφ mi MarkΘta dala do rukou zbra≥, proto₧e po chvφli zopakovala sv∙j souhlas s lφbßnφm, a dodala: "S KaΦenkou m∙₧eÜ vÜechno, ale ne lφbat." Nebylo to ode mne p°φliÜ fΘr, pot°ebovala si n∞co ze sebe "ponechat", p°ece jen byla "v prßci". Jß jsem si, znφ to mo₧nß nepat°iΦn∞, velice vß₧il jejφho gesta, a p°esto₧e zdßnliv∞ vlastn∞ nic nebrßnilo strßvenφ zbytku nßvÜt∞vy te∩ u₧ "p°ijateln²m" zp∙sobem, jako tonoucφ stΘbla jsem se jejφho zßkazu chytil. U₧ neÜlo ani o to mφt zßminku k "ne", ale zkusit, jak jsou MarkΘtiny pohnutky silnΘ. Byly, a oba jsme byli takΘ slovn∞ dost unavenφ, tak₧e jsme si pak u₧ povφdali bez postrannφch ·mysl∙. Pak zazn∞l decentnφ zvukov² signßl svolßvajφcφ nßs op∞t do p°ijφmacφ mφstnosti. Tam se vÜichni seÜli, sleΦny nßm pod∞kovaly, doprovodily ke dve°φm - nßsledovalo - v mΘm p°φpad∞ - n∞₧nΘ louΦenφ polφbenφm do vlas∙ (mimikry, chßpete?) a byl konec.
Äe kecßm? P°iznßvßm, ₧e jsem samoz°ejm∞ nepodal v²pov∞∩ jako Clinton p°ed Starrovou komisφ. Strßvil jsem zkrßtka zajφmav² kus noci, v pro m∞ dosud neznßmΘm, a i nadßle cizφm prost°edφ, s p°φjemnou spoleΦnicφ MarkΘtou, kterΘ jsem vid∞l poprvΘ a z°ejm∞ naposledy (i nadßle nemßm pot°ebu tato mφsta navÜt∞vovat, navφc to nebylo v Praze).
Propovφdal jsem noc v bordelu, a m∞l jsem vφc Üt∞stφ, ne₧ jsem Φekal. Bylo to milΘ a p°φjemnΘ. Doufßm, ₧e i pro MarkΘtu.
Schßzejφ vßm podrobnosti? Tak si to zkuste sami!

Japonsky denφk 27 (Ze spoleΦnosti), 25. 1.
V p∙vodnφm Φφslovßnφ chyb∞l na tomto mφst∞ jeden dopis, Irena vysv∞tluje, jak k tomu doÜlo.
Ptate se kam se ztratil dopis 23?
Dobre.
Dopis 23 by mohl byt o tom, jak se cas na chvili zastavil v nemym uzasu nad absurditou zivota a v hruze nad lidskou bezmocnosti. O tom, jak vypada budhistickej pohreb, o tom jak... Nektery zkusenosti bych si rada odpustila a myslim, ze ani neni potreba podelit se o ne. Navic si myslim, ze na to nemam ani pravo.
Snad jen vynatek z me korespondence.
"Irene, According to an article in Wednesday's (8.4.1998) newspaper, the mother and both children of your Indian colleague were killed in a fire in their home while your colleague was in his lab. Maybe she did not know enough Japanese to get help or she was overcome by the fumes. It is such a tragedy! Hope you are dealing with this ok. If there is anything I can do, let me know. Stay well,
Theresa Austin"
Nase "Tiny Sanriku International Community," jak jsem vzdy zertovne nazyvala nase spolecenstvi cizincu ztracenych uprostred nekonecnych lesu japonskeho venkova, jaksi zanikla.
Lamamlabus.
Zivot jde dal. A jaro je prece tak krasny.
A tak tedy, dopis 24.
Mozna si dovedete domyslet, ze tu nebyla prave nejvhodnejsi atmosfera pro to, snazit se Japum vysvetlit, co jsou Velikonoce a co to znamena, kdyz je Ireny a nedejboze pokouset se neco z toho oslavovat. Vsem vam moc dekuji za zaslana blahoprani, ktera me ohromne potesila - mozna vic nez si predstavujete.
Velikonoce tuto kulturu nepoznamenaly ani v nejmensim. Japonci jaksi nenasli duvod tento svatek prijmout a pretvorit k obrazu svemu, protoze se jim k nicemu nehodi. S vanocema to je jina, to se davaj darecky a je to skvela prilezitost zvysit obrat v obchodech, a vsechno vypada tak radostne. Velikonoce jsou odlisny. Jsou to svatky jara. Je to zpusob, jak dat najevo, ze mate radost, protoze jaro prislo. Ve slaveni Velikonoc je skryta velika symbolika. Zpusob slaveni se dost vyrazne lisi lokalita od lokality a je vylucne vazan na krestanstvi. Samozrejme zvyky spojene s velikonocemi maji puvod v mnohem drivejsich dobach. Troufam si tvrdit, ze nejaky zpusob, jak slavit jaro, se vyvinul ve vsech kulturach, kde jaro maji.
Japonci maji taky svatky jara - jmenuji se Hanami. Toto slovo znamena "pozorovat, jak opadavaji kvety tresni" (Sakur, chcete-li). V dnesni dobe oslavy spocivaji v tom, ze v dobe, kdy kvetou tresne, jsou vsichni jak utrzeny ze retezu a nemaji vetsi strarost, nez zabrat si ve vhodny den vhodnou lokalitu v nejakym parku, kde je hodne kvetoucich tresnovych stromu a usporadat tam piknik. To vam je hrozne fajn vec.
Ja se takovyho pikniku zucastnila, kdyz jsem byla ted naposledy v Tokyu (2. 4. - 5. 4.). V jednom nocnim podniku jsem se seznamila s moc sympatickym parem Finu a druhy den jsem s nima a jeste s jejich znamejma kanadskejma manzelama byla na Hanami pikniku v jednom z tokyjskych parku. Pili jsme sampansky, pivo, sake, jedli japi sendvice (z vlastnich zasob, aby vas to nemylilo), hrali karty, pozorovali okoloslavici - v parku bylo totiz poradne narvano - a meli jsme se fajn. Myslim, ze si klidne muzete neco podobnyho taky usporadat. Je to opravdu moc peknej zvyk.
Tim, ze se Japonsko rozklada od jihu k severu v ruznych klimatickych pasmech, tresne kvetou v ruznych oblastech v ruzny dobe. V Sanriku zacinaji opravdu kvest teprve ted, a tak budu mit doufam prilezitost zucastnit se nejakejch Hanami jeste jednou.
Ovsem i v techto japonskych svatcich je skryta symbolika a maji svuj puvod v davne historii. Kvet Sakury je nejvetsim japonskym symbolem. S kvety tresni je spojena vetsina japonskych legend. Nejslavnejsi poetove peli ody na jejich krasu, ale i na jejich pomijivost. S kvetoucimi tresnemi prichazi jaro, symbolizuji svetlou budoucnost a novy zacatek. Neni nahodou, ze japonsky skolni rok, stejne jako nastup do zamestnani, zacina prave v dubnu. Ale nebyli by to Japonci, kdyby si na kvetoucich tresnich nenasli i neco vic. Jejich pomijivost. Pro samuraje nebylo vetsi cti nez zit a zemrit jako kvet tresne - rychle, strucne, nahle si rozparat bricho, a nebo se vrhnout do nejvetsi bitevni vravy, bez premejsleni o moznych nasledcich. Zemrit, jak kdyz vitr odfoukne to, co bylo pred okamzikem tim nejkrasnejsim kvetem. V tyhle zemi sopticich sopek, postrkujicich se zemskych ker a nicivych tajfunu ma takova filosofie neco do sebe.
Vetsina z vas, kdyz mi prala k svatku, automaticky predpokladala, ze Japonci maji taky neco takovyho. Nemaji. Myslim, ze je to dalsi ze zvyku vazany na krestanstvi. Abych mohla zodpovedet vase cetne dotazy, pokusila jsem se vyzvedet, jak je to s jejich kalendarem. Kdyz jsem se jim snazila vysvetlit, ze temer kazdy den v kalendari je spojeny s nejakym jmenem a ze lidi slavi krome narozenin i svatek, byli z toho absolutne zmateny, a tak jsem se jim ani nesnazila vsugerovat, ze by mi meli poprat. Ptala jsem se taky, jestli u nich existuje nejaky seznam jmen, podle ktereho by se rodice v ocekavani mohli zorientovat. Neexistuje. Jmena se davaji v zavislosti na tradici. Po pravde receno, na moji otazku, jakym zpusobem se v Japonsku davaji jmena, se mi nepodarilo ziskat uspokojivou odpoved - celkem bezna situace.
Japonska jmena se dost lisi od nasich. Vetsinou maji nejaky realny vyznam, napriklad Amemiya se jmenuje prvnim jmenem Yutaka = bohaty. Samozrejme, ze nikdo pod jmenem obvykle nevnima vyznam to ho slova, ale faktem zustava, ze se japy svymi prvnimi jmeny neoslovuji. Koneckoncu nase jmena taky puvodne mela nejaky realny vyznam... kolik je jen ruznejch -slavu (Jaro-, Miro-, Kveto-, Vlasti-...), ale diky tomu, ze jsou dnes uzivana jmena vetsinou prevzata z jinych jazyku, je hodne tezky, ne-li nemozny, puvodni vyznam vysledovat. To same plati pro prijmeni. V Japonsku je nepreberny mnozstvi ruznejch -yam- (Mori-, Kami-, -shita). Neni divu, je to prece hornata zeme (yama = hora).
Dost me mrzi, ze nemam cas a prostor venovat se studiu japonstiny intenzivneji. Vetsina cizincu se studiu japonstiny venuje s plnym nasazenim. Ja japonsky vubec neumim a taky se vubec nesnazim ucit se, vymlouvam se na praci a pri tom tim jen maskuju vlastni lenost a pohodlnost...
Navic jsem ze svy neznalosti japonstiny udelala i urcitou pozu. S Japoncema je totiz velika potiz. Uz kdysi davno jsem v nekterym z dopisu vyjadrila nazor, ze snazit se jim prizpusobit a prijmout jejich pravidla hry, se rovna temer sebevrazde - a na tom trvam. Pokud s nima chcete vyjit, je potreba byt v mnoha situacich jeste neprustrelnejsi, nez jsou oni.
Hned na pocatku svyho pobytu jsem prohlasila, ze pokud se mnou budou komunikovat v japonstine, nemuzou cekat, ze budu nejak reagovat a taky nereaguju. A tak misto, abych se ja ucila japonsky, snazi se Japi vystourat svy chatrny znalosti anglictiny (v jejich skolnim rozvrhu se vyskytuji hodiny anglictiny po dobu 6 let - nemuzu si pomoc, japonsky zpusob vzdelavani ma jiste trhliny). Celkem nam to jde.
Ja jsem pro lidi v mym okoli zdrojem nezmerne fascinace. Absolutne nechapou, jak to, ze jsem se jeste neztratila, kdyz neumim ani ceknout. Myslim, ze nekteri me podeziraji, ze prece jen umim japonsky vic, nez davam najevo. Neumim. Dovoluji si prohlasit, ze jsem posuncinu povysila na vyssi stupen a vyvinula jsem naprosto unikatni zpusob, jak z lidi, informacnich letacku a map vyrazit informace. To ovsem nic nemeni na tom, ze by pro me byla spousta veci daleko jednodussi, kdybych umela japonsky...
V posuncine si totiz nepokecate.
Nemyslete si vsak, ze nenavstevuju "kurs japonstiny."
Moje studium japonstiny je jedna z mych oblibenych historek, kterou vzdy davam k dobru, kdyz se potkam s nejakymi novymi lidmi a je cas, chut a klid na vypraveni.