èpan∞lsk² denφk 3 (Ze spoleΦnosti), 22. 1.
Milφ p°ßtelΘ, z∙stali jsme u toho, ₧e vßm povφm, proΦ jsem Medv∞dice... Tak to je jednoduchΘ. CelΘ naÜφ rodin∞ se u₧ dlouho °φkß "medv∞di", asi proto, ₧e jsme tak sprßvn∞ buclatφ a roztomilφ, rozhodn∞ mßme rßdi med, no a kdo by nem∞l rßd medv∞dy, ₧e? V jistΘ dob∞ jsem v zim∞ zaΦala nosit ko₧φÜek z berana a babiΦka mi upletla Φepici s vyÜit²m medv∞dem. Musela jsem vypadat dost srandovn∞, ale rozhodn∞ to napomohlo k tomu, aby mi n∞kolik m²ch p°ßtel zaΦalo °φkat "medvφdek". A abych p°φb∞h uzav°ela - asi tak p°ed rokem jsem zaΦala p°em²Ület o nicku na mejlovßnφ a spojily se ve mn∞ vÜechny tyto vzpomφnky s dßvnou touhou let∞t mezi hv∞zdy, a tak jsem se zaΦala podepisovat jako Velkß Medv∞dice... nicmΘn∞, jak vÜichni jist∞ chßpete, nick mß slou₧it prßv∞ k tomu, aby byl krßtk² a v²sti₧n², tak₧e jsem ho utnula. I takhle je p°φliÜ dlouh², ale zatφm ₧ßdn² lepÜφ nßpad nemßm.
Ve vyprßv∞nφ o minulosti jsem doÜla v ulici Santiago (tedy sv. Jakuba) p°ed klßÜter P°evorek °ßdu svatΘho Jakuba. Toti₧ nedoÜla, nebo¥ jsme s Jirkou jen tak Üli dop°edu a stßle jsme nemohli najφt cedulku s Φφslem 20. Zeptali jsme se d∞duly sedφcφho v jednom ze vchod∙ po levΘ stran∞ a kou°φcφho smradlav² doutnφk (pozd∞ji jsem zjistila, ₧e je to vchod sφdla granadskΘ falangy, tedy faÜist∙...), a ten jen mßvl p°es dlß₧d∞nφ naproti. Obrßtila jsem se o sto osmdesßt stup≥∙ a mßlem jsem Üla do kolen: p°ede mnou se napravo i nalevo tßhla starodßvnß ze∩ se dv∞ma °adami zam°φ₧ovan²ch oken zajiÜt∞n²ch jeÜt∞ proti vlezlΘmu sv∞tlu masφvnφmi okenicemi. MatiΦka cφrkev se zkrßtka proti osv∞t∞ jistφ, jak m∙₧e...
Uprost°ed zdi byly velikß vrata, v jejich pravΘm k°φdle malΘ dve°e a na dve°φch mr≥avΘ zar²glovanΘ okΘnko. P°ipadala jsem si jako v dobßch nejhlubÜφho st°edov∞ku, kdy n∞kdo do klßÜtera veÜel jako mladφk, a nevyÜel, dokud ho nevynesli nohama nap°ed. Alespo≥ ve filmech majφ klßÜtery t∞ch dob takovΘhle vchody.
Vedle dve°φ jsem ale objevila v²dobytek civilizace - elektrick² zvonek - a nezavßhala jsem ani na chvφli, zda ho mßm pou₧φt, Φi ne. Brzy jsem pochopila, ₧e je to psychologickß lΘΦka, proto₧e aΦkoli elektronick² zvonek p∙sobφ na prvnφ pohled jako vliv dvacßtΘho stoletφ na st°edov∞kou instituci, tak skuteΦn² efekt byl ten, ₧e se zvonek rozdrnΦel neuv∞°itelnou silou, jako by n∞kdo vyzvßn∞l na poplach. Zkrßtka, jak jsem v pr∙b∞hu celΘho nßsledujφcφho roku m∞la mo₧nost vysledovat, jedno nevinnΘ zazvon∞nφ bylo schopnΘ probudit hluboce spφcφ klßÜter (o rozloze dob°e dva a p∙l hektaru) do poslednφ myÜky. M∞la jsem ale dost Φasu na to, aby mi hr∙zou vstatΘ vlasy zase v poklidu slehly, nebo¥ jeptiÜkßm evidentn∞ p°φliÜ nezßle₧elo na tom, aby mi ihned otev°ely.
Po n∞jakΘ dob∞ se za dve°mi ozval Üramot. N∞jak² ₧ensk² hlas se m∞ zeptal, kdo jsem, tak jsem jφ vysv∞tlila, jak nejlΘpe to v danΘ situaci Ülo, ₧e jsem cizφ stipendistka a ₧e bych se rßda podφvala, jak to tam vypadß... Z°ejm∞ mi rozum∞la, proto₧e odeÜla, vrßtila se s ch°estφcφm svazkem klφΦ∙ a otev°ela. Op∞t se o m∞ pokusily mrßkoty, proto₧e se p°ede mnou objevila stopadesßtikilovß oÜklivß figura navleΦenß do ΦernΘho hßbitu od hlavy a₧ k pat∞. Podφvala se na m∞ divn∞, ale kdy₧ spat°ila m∙j ·d∞s, zaΦala se smßt. V tΘm₧e okam₧iku se zezadu zaΦaly objevovat dalÜφ a dalÜφ jeptiÜky, vÜechny v ΦernΘm hßbitu, ale n∞kterΘ s bφlou novickou rouÜkou. Byly vÜechny o poznßnφ sn∞dÜφ ne₧ normßlnφ èpan∞lky, na pohled bylo poznat, ₧e to jsou cizinky, a tyto sleΦny (pravd∞podobn∞ finalistky sout∞₧e o nejoÜkliv∞jÜφ ₧enu na sv∞t∞) na nßs zv∞dav∞ pokukovaly a n∞co si nesrozumiteln∞ Üt∞betaly. Po nich se majestßtn∞ vkolφbala mr≥avß, asi tak stokilovß, podobn∞ oÜklivß jako vÜechny p°edeÜlΘ postavy, Matka P°estavenß (dßle jen MP).
MΘ sebev∞domφ (jindy dost pevnΘ) kleslo na bod mrazu, a jen st∞₧φ jsem jφ vysv∞tlila situaci, ve kterΘ se nachßzφm. MP vÜak m∞la zkuÜenost jak s cizinci, tak s Univerzitou, a pravila, ₧e aΦkoli o m∞ jeÜt∞ v∙bec nebyla zpravena, je dost mo₧nΘ, ₧e se tak v blφzkΘ budoucnosti stane, a a¥ se tedy klidn∞ jdu podφvat dovnit°. PoprvΘ v ₧ivot∞ jsem vstoupila na p∙du klßÜtera, a to jeÜt∞ do prostoru klauzury. OvÜem daleko vφc ne₧ jß byl z mφry vyveden Jirka, kterΘmu se n∞co podobnΘho asi stalo nejen poprvΘ, ale i naposledy v ₧ivot∞.
Byli jsme odvedeni do Φßsti, kterß slou₧φ jako "kolej" pro dφvky, a jeptiÜky mi ukßzaly pokoj, kde byla postel, noΦnφ stolek, sk°φ≥, zav°enΘ okno o rozm∞ru Φty° metr∙ ΦtvereΦnφch, tma a smrßdek. Nad noΦnφm stolkem elektrom∞r a na podlaze dla₧diΦky. A₧ o m∞sφc pozd∞ji, kdy₧ zaΦala zima, jsem pochopila, ₧e dla₧diΦky jsou v nevytßp∞nΘ mφstnosti docela nedobrΘ za°φzenφ a ₧e je mo₧no nenßvid∞t i takovou neÜkodnou v∞c, jako je elektrom∞r (kter² se po°ßd jen otßΦel a otßΦel a sΦφtal pesety, kterΘ jsem potom pozd∞ji musela dobrotiv²m Kristov²m nev∞stßm zaplatit v dvojnßsobnΘm mno₧stvφ, nebo¥ "elektrßrna zdra₧ila", co₧ samoz°ejm∞ nebyla pravda).
P°i tΘ prvnφ zdvo°ilostnφ nßvÜt∞v∞ ale vÜechno vypadalo OK, byli jsme zavedeni i do jφdelny, kde se na jednΘ zdi - od st∞ny ke st∞n∞ - tßhl obrovsk² obraz Poslednφ veΦe°e nakreslen² jak²msi mφstnφm patlßlkem. Pod Je₧φÜkem stßla vy°ezßvanß komoda ve stylu minulΘho stoletφ, na n∞m Φφnsk² Φajov² servis (dodnes nechßpu, kde se tam vzal - ve èpan∞lsku se Φaj nepije) a mr≥avß napodobenina japonskΘho papφrovΘho paravanu. Krom∞ toho takΘ Üpan∞lskß olejniΦka se zelen²m olivov²m olejem a majonΘza v tradiΦnφm komerΦnφm balenφ. Prost∞ typick² pohled na nejistotu v duÜφch dneÜnφch obyvatel Andal·zie.
Pod∞kovali jsme jep¥uchßm a MP za p°φv∞tivΘ p°ivφtßnφ, pop°ßla jsem jim p°φjemn² zbytek dne, a ₧e se tedy uvidφme za dva t²dny.
A jak u₧ jsem pravila minule, jeÜt∞ ten sam² den se nßm poda°ilo odjet do C≤rdoby.