Od Atlantiku pres Andy k Pacifiku 3 (Krajßnci), 20. 1.
V noci vyrazim do Antofagasty na jih od Aricy a jsem konsternovan prohlidkami zavazadel pasazeru. Pozdeji se dozvim, ze je to proto, ze Arica je bezcelni zona, a tak carabineros (policajti) hledaji zatajene zbozi. Rano je kolem uplne vyprahla poust Atacama a zaciname sjizdet k Antofagaste na pobrezi. Na autobusovem nadrazi me ceka kolega Leonardo, ktery studoval ve Stockholmu a ted organizuje na Universidad Catolica del Norte muj kurz. Jsem ubytovan v peknem penzionu, ktery plati univerzita a Leonardo me vozi ke sve sestre, ktera vyvaruje pro o jeden krk na vic. Kurz zacina dalsiho dne, a tak mam co delat. Dorazi tam novinarka z hlavnich chilskych novin El Mercurio a klade mi dosti absurdni dotazy. Vyzaduji si clanek k autorizaci, ale kdyz ho pak vydim, je jasne ze bych musel menit skoro vsechno, a tak to nechavam byt. Dalsiho dne pak dorazi z chilske televize a vecer se ocitam v hlavnich zpravach, bohuzel po Pinochetove generalovi podezrelem z vrazd politickych veznu. Vsechno to bylo kvuli tomu, ze v oblasti Antofagasty maji problemy s arzenem, no a ja delam na kontaminaci arzenem v Indii a Bangladesi, takze me tu Leonardo prezentoval jako tzv. el experto de Canada. Koncem meho pobytu v Antofagaste jedeme do cisticky vody, ktera desetinasobne snizuje koncentraci arzenu ve vode, a pak do byvale tovarny na chilsky ledek. Ta lezi ne miste zvanem Chacabuco asi hodinu jizdy od Antofagasty smerem do pouste. Cestou prejizdime obratnik Kozoroha, ktery si neopomenu vyfotit. Jizne od nej je slunce vzdycky na severu. Tovarna na ledek je vlastne male mestecko v pousti, ve ktere se nalezaji nitratove vrstvy. Zjistuji, ze v techto objektech byl v letech 1973-1976 koncentracni tabor pro politicke odpurce Pinochetova rezimu. Zkoumame s Leonardem vrstvy nitratu a az pozdeji se dovidame, ze jsme chodili v minovem poli, polozenem zde kvuli veznum. Posledni den jsem pozvan na obed krajankou Drahomirou, ktera pracuje v univerzitni knihovne a provdala se za chilskeho archeologa. Vypraveji mi o ceskem etnografu Vaclavu Solcovi, ktery se u nich casto zastavoval, a ja si vzpominam na jeho knihy, ktere jsem cetl v detstvi. Dovidam se, ze az do zacatku osmdesatych let mizeli v Chile beze stopy lide, pro ktere si prisla policie v noci, ale jejich vdovy ted nedostavaji zadny duchod, protoze nejsou oficialne mrtvi.
Z Antofagasty jedu zpet do Aricy a odtud jedu hromadnym taxi zvanym colectivo do Tacny v Peru. Tam cekam az do odpoledne na autobus do Nazcy. V nadrazni cekarne sleduji finale sampionatu ve fotbale. Uvedomuji si, co je to latinskoamericka solidarita, protoze jsem jediny, kdo je potesen, kdyz Brazilie dostane od Francouzu gol. Peruanci zachovavaji ledove mlceni a ja uz pri dalsich golech mlcim taky. Pak jedu autobusem k severu a pozoruji poust v zapadajicim slunci. Duny maji ruzne barvy vcetne ruzove a fialove. Vzpominam si, ze La Citadelle, posledni (uz posmrtne vydana) kniha Saint-Exuperyho se v anglictine jmenuje Wisdom of Sand (Moudrost pisku) a ted mi ten nazev dava vetsi smysl. V prikrych zatackach u cesty jsou casto male krize, oznacujici mista nehod, kde pry duse opustily bez pripravy sva tela. Do Nazcy dojizdim brzy rano.
Mam zde sraz s Davidem ze statu New York. V pousti v okoli Nazcy je rada linii zahadneho puvodu, vcetne obrazcu zvirat jako je kolibrik, pavouk, opice apod. Existuje rada teorii o jejich puvodu, vcetne te o praci mimozemstanu. Nemka Maria Reich zkoumala linie pres 40 let (zemrela ve vice nez 90 letech kratce pred mym prijezdem) a interpretovala je jako astronomicky kalendar. Tato teorie vsak uz byla vyvracena. Podle Davida linie oznacuji smer proudeni podzemni vody. Je s nim zde skupina z univerzity v Amherstu u Bostonu vcetne archeologa Donalda, ktery je specialistou na kulturu Nazca.
Nasledujici dny maji vcelku stejny prubeh. Rano vstavame casne, pak v trznici nakoupime chleba, ovoce (vetsinou pomerance a avokado), tunaka v konzerve a piti. Pak jedeme delat geofyzikalni pruzkum do pouste. Hledame zlomove linie, po kterych by mohla proudit voda. Geofyzik Steve z Amherstu musel odjet, kdyz se pristroje neplanovane zdrzely na peruanske celnici. David totiz odmitl zaplatit tucny uplatek za rychlejsi odbaveni, a tak tam veci lezely mesic. Ke sve male radosti zjistuji, ze jediny, kdo s pristroji drive delal jsem ja, a tak pracne vzpominan na to, co jsem delal pred vice nez deseti lety. Je zde vsak postgradualni student z Amherstu Hillary, a tak to nejak davame dohromady. David intenzivne pouziva proutkareni a chodi s dvema kusy kovovych proutku ve tvaru pismene el. Vymenujeme si s Hillarym vyznamne pohledy a obracime oci v sloup.
Za nekolik tydnu potkavam v Amherstu ve state Massachussetts Steva a zjistuji, ze byl Davidem podobne konsternovan. Tak ci onak, nektere indicie se zdaji potvrzovat Davidovu hypotezu. Je vsak treba ziskat jeste daleko vice dukazu a nebezpeci je v tom, ze David je svou predstavou uplne posedly. Jeden den jedu s archeologem Donaldem a jeho studentkami do terenu severozapadne od Nazcy a je to moc zajimave. Donald snadno identifikuje ruzna obdobi kultury Nazca (zhruba 6. az 9. stoleti po Kristu) podle keramiky a narazime na nekolik pohrebist se zachovalymi latkami. V uplne suche pousti neni zadna mikrobialni aktivita, a tak se zachovaly i latky stare 1400 let. Behem meho pobytu v Nazce vecerime v prijemnych restauracich a David mi za mou pomoc gratis plati vecere. Cpu se svoji oblibenou kreolskou polevku a smazenymi sepiemi a Donaldovi viditelne vadi ma nenazranost. Pri odjezdu se s Davidem domlouvam na dalsi spolupraci.