Japonsk² denφk 21 (Ze spoleΦnosti), 4. 1.
Mnozi se me ptate, jestli se chystam na olympiadu (psßno v ·noru 1998 - pozn. G). Bohuzel ne. Jakekoli cestovani znamena obrovskou trhlinu v mem rozpoctu, a tak si rikam, ze prachy radsi utratim za vlastni lyzovani nez za tu cest, moci se na nekoho divat, jak lyzuje. Nasim vsak budu drzet palce poctive.
O Japoncich a jejich systemu vzdelavani.
K vanocum jsem od Gordona dostala knizku s nazvem `Kwaidan, stories about strange things.` Prej se ten nazev nak ke me hodi. Nechapu?
Ted vam budu vypravet jednu povidku z tehle knizky, ktera myslim dobre vystihuje to, co budu licit posleze.
Pred davnymi lety si budhisticti mnisi v jedne provincii vzpomeli, ze by se jim hodil novy zvon. I usporadali sbirku zeleza. Mezi darci byla i pani, ktera jim venovala sve bronzove zrcadlo. Jenze pak ji to prislo lito a kdyz se mnisi snazili jeji zrcadlo roztavit, neslo to. Brzo vsem bylo jasny, ze ona nehodna marniva osoba nevenovala sve zrcadlo s tim spravnym nadsenim a vsichni si na ni zacali ukazovat prstem. Tato osoba se pak poradne nastvala a rozhodla se spachat sebevrazdu, jak uz tak je japim zvykem. Misto dopisu na rozloucenou prohlasila: `Dobre, ja vam tedy nebudu prekazet pri vyrobe zvonu, ale vezte, ze komu se podari ten zvon roztriskat intenzivnim zvonenimj dojde velkyho bohatstvi.` A s temito slovy si rozparala bricho. Co byste mysleli, ze nasledovalo?
Chram se stal vyhlasenym poutnim mistem a vsichni prichozi se snazili ze vsech sil ten zvon rozflakat. Mnisi z toho zacali byt pozvolna na budku, a tak mily zvon vzali a hodili ho do hluboke tune, tak aby na nej uz nikdo nemoh zvonit. Zdanlive by tohle byl konec povidky, ale kdepak, s tim si na Japy neprijdete.
Japi totiz veri, ze pokud nemuzete neceho dosahnout, staci se stejnym nadsenim a odhodlanim udelat jen to, ceho dosahnout muzete a tento vas skromny uspech je pak na vyssich mistech hodnocen stejne kladne, jako byste dokazali splnit puvodni zamer. A tak i v nasi povidce se nasla jedna pani, co moc potrebovala nejaky prachy. I vzala porculanovou misu, palicku na maso a strasne intenzivne si predstavila, ze mlati do toho zvonu az tu misu rozbila. A hle, prachy ziskala. Skvely vykon....
Dobry ne?
Vzdelani na japonskych universitach a cely system skolstvi je uzpusoben po americku a dosti se lisi od naseho. Ja do toho tak moc nevidim, ale pokusim se vam to v kostce vylicit. Po absolvovani zakladni skoly (6-12) postoupite do jakesi stredni skoly (Junior high school 12-15) a pokud udelate prijimacky, nasleduje opravdova stredni skola (15-18), odkud pak muzete prejit na universitu, pokud opet udelate prijimacky. Vzdelani na universitach je ctyrlete a na zaver dostanete cosi, jako my ted mame uzasny titul Bc. (bakalar). S timto vetsina skonci, coz je vice nez rozumny. Nekteri nadsenci se rozhodnou absolvovat dalsi prijimacky, a mohou pak postoupit do dvouleteho Master kursu, aby byli to, co my nazyvame magor (Mgr.). Par silencu pak pokracuje v postgradualnim studiu..., o tom se neni treba sirit, ze ano.
Na tom, co jsem az do ted napsala, by nebylo az tak nic divnyho, ale! Prekvapive nejobtiznejsi cast je dostat se na skolu. Prijimaci zkousky jsou nocni murou japonskych deti a jeste vic nocni murou japonskych matek, ktere prijeti na skolu berou jako vec cti a travi mnoho casu intenzivnim studiem se svymi ratolestmi (samozrejme plati pro nezletile). Pokud vsak projdete prijimacim rizenim, jste za vodou. Vase cesta k ziskani titulu je pak cista, bez nejmensich nastrah ve forme zkousek ci nedejboze statnic a podobnych nesmyslu. Pravda, na zaver musite vyplodit cosi jako diplomku, ale to je vetsinou `problem vaseho skolitele`.
Studaci na universitach jsou pak povetsinou vyuzivani jako levna pracovni sila. V nasem pripade napriklad: `sberac frakci`, `automatizovany analyzator k urceni absorbance roztoku`, `cistic akvarii`, `kolektor hypofyz` atd. V zadnym pripade tento typ universitniho vzdelavani neprispiva k rozsireni jejich znalosti a neprodukuje kvalifikovane pracovniky. To ovsem nikomu nevadi, protoze dotycni jsou po ziskani zamestnani zamestnavatelem peclive vyskoleni pro druh prace, ktery se od nich ocekava, a tim to hasne. Jedinou vec nechapu. Vubec mi neni jasny, co studaky pri tomto systemu nuti pobyvat nekonecny hodiny v laborce a co jim brani uzivat zivota dokud se da? Podle me existuje jedina odpoved - proste nevedi jak na to, neumej `zit!`, aspon co se nasich meritek tyce.
Jelikoz se blizi konec studia (v Japonsku se konci a zacina dubnem), byla jsem v poslednich tydnech nejen svedkem, ale i primym ucastnikem vsech ukonu smerujicich k tomuto vyvrcholeni. Musim rict, ze jsem si to dost uzila. Diky tomu, ze Marena chtela podstoupit prijimacky do Master kursu, neustale me honila, at koukam neco s tou jeji diplomkou udelat, ze se chce v lednu ucit a ze se v zadnym pripade nehodla babrat s nejakou laboratorni cinnosti. OK, experimenty jsem planovala tak, aby dochazelo k co nejmensim casovym ztratam, a pritom jsem zvladla zucastnit se vsech svych vyletu, coz jak jiste uznate, byl skvelej vykon. S troskou pokakanyho stesticka se mi podarilo cely Mareny projekt uzavrit k 5. 1. Stravila jsem zhruba tri udesny dny, kdy jsem byla nucena vysvetlit ji, co jsme delali a co znamena, ktery graf, jelikoz pan sef pojal touhu dozvedet se neco o mych vyraznych vedeckych uspesich. Bylo to desny, silene mi tekly nervy. Predstavte si me, jak po dvacaty opakuju stejnou vec, pricemz simultanne kreslim obrazky, gestikuluju a pisu popisky, a na zaver mi Marena ukaze na obrazek se standardy se slovy `tohle je tedy nas gonadotropin`? Uznejte, ze jsem opravdu silna osobnost, vzhledem k tomu, ze to dite nestastny je porad jeste nazivu.
Vysledkem vsak byla celkem uhledna zprava, kterou stacilo jen hodit do pocitace a diplomka by byla jak vysita. Padlo rozhodnuti, ze jeji prace bude v anglictine, coz je samo o sobe desny, vezmemeli v uvahu znalost anglictiny u japonskych studentu, ale ja byla celkem odhodlana z vetsi casti ji to napsat. Marena se pak asi tri nedele ucila a ja si mohla opet badat na svou pest, krome toho jsem taky dala dohromady svuj prvni clanek. A pak prisla velka novina... Marena vylitla... vite, jak se rika `Je neco shnileho v state Rimskem`. Fakt by me zajimalo, jak ty zkousky vypadaj. Prej to je v podstate zkouska z ANGLICTINY. Nekolikrat jsem se dozadovala nahlidnuti do zkusebnich textu... bezvysledne... neco proste od Japu ziskat nemuzete, ani kdybyste se rozkrajeli. Dost mi neni jasny, jak muzou tuhle zkousku udelat lidi, kteri nejsou schopni rict souvislou vetu v diskutovanym jazyce a nerozumi ani slovo. A na druhou stranu, jak muze vylitnout holka, ktera je schopna celkem na urovni konverzovat. Muzete to pochopit?
No nic, bylo nutno soustredit se na problem diplomka. Marene jsem dala k dispozici svuj clanek, takze jen stacilo skombinovat mou `skvelou` anglictinu s daty. Napsala jsem ji taky cely uvod a cekala jsem, ze mi predhodi neco ke kontrole, tak aby to aspon trosku vypadalo, ze to delala ona. 5. 2. byl den D, kdy vsichni pakousi meli prednest vysledky sve skvele prace na verejnosti, ktera sestavala ze soucastnejch pakousu, nasledujicich pakousu, senseju a 2 vzacnych hostu oponentu, senseju z jinych instituci. 4. 2. jsem zjistila, ze Marena nepripravila vubec nic. Se zatatymi zuby jsem sedla k pocitaci, stahla par kusu ze svyho file, prihodila par osvicenych vet a predala jsem to cele Marene se slovy, at to preformatuje, upravi k obrazu svemu a prida k tomu obrazky, ktere jsem rovnez nakreslila. Mezitim jsem napsala celou jeji obhajovaci rec a s napetim cekala na vysledek. Vysledek mi predlozila v 9 vecer, abych zjistila, ze nejen, ze muj file nepreformatovala, neupravila nic k obrazu svemu, ale dokonce ani neprekreslila moje rucne nacrtnuty obrazky. I sedla jsem opet k pocitaci, vsechno jsem preformatovala, castecne prepsala a naaranzovala do spravne pozice.
Druhy den pak Marena sklidila velky uspech. Vsichni chodili a chvalili... Nice Presentation... Perfect... Her English is so Good... Sef se naparoval pred vsema jak pav... Podivejte, beznej student v me laboratori je schopen prednaset v anglictine. To mam ale skvelou laborator. Takova uroven!... A ja jsem zasla, a rikala jsem: `Eee, so desu ne?` = `Hmmm, to je ale neco. Opravdu?`
Myslim, ze se jim povedlo velmi uspesne rozbit jednu porcelanovou misu. Co vy na to?
Elenoa sensei
P. S. Sorry za toho Hamleta nebo kdo to vlastne byl? To mate fuk, hodinky nebo holinky. Pochopitelne, ze se jednalo o stat Dansky. Me to bylo hned divny. Ale jak je to zpravne, jsem si vzpomela kupodivu az kdyz jsem se snazila svym na kost zmrzlym telem zahrat svou ledovou postel a kdy se vznesene `byt ci nebyt` zmenilo v proste `preziju ci nepreziju`.
Irca