Japonsk² denφk 9 (Ze spoleΦnosti), 16. 11.

Ahoj vsichni,
Chtela bych neco napsat o jazykovych a jinych barierach. Je to vsak dost narocne tema, ktere se da pojmout z nekolika hledisek. Jak znamo, lidska rec neni prilis dokonaly prostredek dorozumeni. At uz se jedna o mluvenou ci psanou formu, ze ano. Nevim, jestli se vam stava taky tak casto, ze mate pocit jako byste mluvili s Tatary. Rec je vsak bohuzel jedna z mala moznosti, ktera nam byla dana. Ja ted mam velikou prilezitost plne docenit hodnotu tohoto daru. Zaroven s prekonavanim barier dostavam lekce slusneho chovani a po pravde receno, stejnou merou je i udilim.
Co se tyce tohoto dopisu, chtela bych vzdycky nadhodit nektere z hledisek a uvest konkretni priklad, a tak doufam, ze budete mit moznost aspon castecne pochopit, co tim chtel basnik rict. Uz ted mi je jasny, ze se mi to zas nevejde do jednoho dopisu.
Prvni hledisko je problem s Babylonem.
Babylon nam byl cert dluznej. Navzdory tomu vsak nesouhlasim s Indianovym tvrzenim, ze s japonskymi studenty se neda kamaradit, protoze se nedokazi volne bavit v nasi (rozumej cizinci) pritomnosti. Myslim, ze se mi to podarilo vyvratit nade vsi pochybnost. Nasla jsem si tu par novych kamaradu, ktery jsou fajn a v me pritomnosti j se mnou se bavi zcela nevazane, jakoz i ja se bavim v jejich pritomnosti, i navzdory tomu, ze se muzeme jen stezi dorozumet.
Ted tedy par humornych historek na toto tema.
Jak jsem psala v dopise6, hned po mem navratu z Tokya na mne cekal dalsi uzasny zazitek. Sli jsme totiz s holkama (Mariko, Hiroko, bojfrend a jedna kamoska od Mariko) a onema dvema klukama, co byli i na mym mejdanu (Kondo a Nagaja) do kina. Davali Losto Wordo (rozumej Japonsky - Jurastic Park aneb Lost World). Uroven filmu nebudu komentovat - kdo videli vedi - jen nechapu, jak si tak absolutni kravina mohla ziskat tak sirokou popularitu. Nebylo to jen tak obycejny kino. Jednalo se o specialni predstaveni venku, a podrzte se, bylo to ZDARMA. Myslim, ze neco podobnyho se muze stat jen v Japonsku. Na cemsi, co pripominalo silo, bylo poveseny obrovsky platno, na travniku byla natazena folie, na ktere se sedelo (vsichni se pred vstupem na folii zuli - neuveritelny) a z repraku se linuly prislusne zvuky. Bohuzel to umelecke dilo bylo predabovane do japonstiny, za coz se mi Mariko moc omlouvala a snazila se s nevalnym uspechem chvilemi tlumocit - vzhledem k vyse zminene urovni filmu jsem vsak s porozumenim deji nemela vyraznejsi potize. Cela akce byla opravdu silny zazitek.
Po skonceni filmu jsme sli na hamburgra do jakesi japi obdoby McDonalda, kde jsme si druzne povidali. Teda, spis ja jsem druzne povidala. Byla to vlastne prvni prilezitost, kdy jsem byla sama pouze se studakama bez ochrannych kridel nadrizenych a jinych nepatricnych osob, cili bez dozoru. Povidat si s japonskymi studenty je velmi narocna aktivita, jez se stala mym novym konickem. Pokud neco vypravite, pripada vam to v pohode - pokyvuji, prisvedcuji, usmivaji se, pripadne se chechtaji a myslite si jak vase historka zaujala a jaky ze jste to skvely vypravec. Kamen urazu vsak nastane, pokud vyzadujete na neco odpoved. V te chvili totiz zhusta zjistite, ze vas protejsek nadale prikyvuje a usmiva se a vubec netusi, ze se na neco ptate. Podobny situace me privadeji temer k zoufalstvi. Nekdy si myslim, ze to budu muset vzdat, vykaslat se na vsechno snazeni, uzavrit se do svy cizinecky ulity a pokud mozno nevylezat. Ale jindy je zas vsechno perfektni. Nekteri z mych kamaradu udelali v anglictine od te doby, co jsem tu, ohromny pokrok. (Dluzno podotknout, ze ja neudelala v japonstine pokrok vubec zadny. Trochu alibisticky to omlouvam tim, ze cekam, az mi sezenou ucitele, a tak odmitam veskery snahy meho okoli naucit me par japonskych slov.) Mariko i Hiroko jsou schopny obcas konverzovat i na pomerne slozita temata. Na moje otazky reaguji celkem spravne a jsou mi schopny i leccos vysvetlit. To same plati i pro Konda a Nagaju, kteri se taky skvele zlepsili. O klukach bych chtela psat trochu obsirneji casem, ted jen priklad silne frustrujiciho zazitku.
Nechala jsem vyvolat film, na kterem byly i fotky z mejdanu. Protoze jsem predpokladala, ze zucastneni budou mit zajem o nejake kopie, nechala jsem fotky kolovat s kusem papiru, na ktery prislusne osoby mely napsat jmeno a zvolena cisla fotek. Kluci ten den byli mimo laborku, a tak jsem Nagajovi fotky s prislusnym papirem predala az nasledujici den. Nagaja na me koukal trosku zmatene, ale on kouka zmatene dost casto, tak jsem tomu nevenovala pozornost. Jiste podezreni ve me zacalo klicit, kdyz za mnou zacali chodit ruzni lide a dekovat mi za fotky. Bylo mi jasny, ze neco neni v poradku. Ten dobry muz byl totiz uplne mimo. Domnival se, ze ma jednotlive fotky rozdistribuovat mezi odpovidajici jedince a jal se svereny ukol plnit. Jiste chapete, ze to nebylo jednoduche. Lidi si objednali celkem prirozene spolecne fotky, ktere v ten moment byly dostupne jen v jednom exemplari. Ja myslela, ze me klepne pepka. Nejen proto, ze nebyl schopen porozumet uplne jednoduchym instrukcim v anglictine. Nejvic me vydeptalo, ze vsichni mi chodili dekovat a vubec nikdo z nich si nepostezoval, ze misto objednanych nekolika fotek dostal jen jednu, pripadne zadnou. Pokud vam nebylo jasne, co je japi chovani - tohle je maly priklad.
Pojdme dal.
Dalsi hledisko, jak nahlizet na jazykove bariery, je zpusob, jakym lide pouzivaji druhy (rozumej jiny nez matersky) jazyk.
Mozna, ze jste si toho vsimli, mozna ne. Me tahle vec zaujala teprve tady. Jedna se o zpusob, jakym uzivam anglictinu. Zpusob meho vyjadrovani se totiz zasadne lisi, pokud mluvim o stejne veci anglicky nebo cesky. Obavam se, ze na lidi, s kterymi mluvim pouze anglicky, pusobim jako zcela jiny clovek nez na ty, s nimiz mluvim cesky. Neni to jen diky odlisne slovni zasobe, ale i tim, jak jednotliva slova citim. Tuhle vec jsem si uvedomila diky nasledujici humorne prihode.
Hned prvni sobotu po mem prijezdu poradal Aki party pro celou laborku. Nevim pri jaky prilezitosti ani za jakym ucelem. Ja bych se bez toho klidne obesla, protoze tech prvnich dojmu bylo i bez toho presprilis. Na party se jedlo, pilo, hodovalo a navic jsem tam byla jako dalsi bod programu ja. Kazdy z pritomnych mel za ukol predstavit se a rict neco o sobe. To bylo strasne komicky, silne mi to pripomelo skolni leta. - My name is = jmenuji se ...I am the third year student of Kitasato University = studuji ve tretim rocniku na KU. My home town is = pochazim z ...My hoby is = moje konicky jsou ...(v tomto bode se vetsina zasekla, protoze tak daleko slovni zasoba nesaha). - Nebylo by na tom nic tak zvlastniho, kdyby Nagaja (v te dobe jeste jeden z neidentifikovatelnejch kluku) neprohlasil - My hoby is... and I like you - nacez ja jsem na nej patricne vydesene vytrestila oci a vznikla dost komicka situace, kdy se to chudak snazil uvest na spravnou miru a misto toho se stale vic a vic do tohoto tematu zapletal. Doslovny preklad totiz zni - A mam te rad.
Jenze jazyk nelze prekladat doslovne. -Like- je naprosto neskodne slovicko, ktere si vetsina lidi co se uci anglicky snadno zapamatuje a pouzivaji ho v uplne beznem kontextu (ja taky). To, ze vetsina lidi vychazi pri vnimani ciziho jazyka ze sve materstiny, muze byt tedy snadno zdrojem nedorozumeni.
Ale chvala, tisickrat chvala anglictine. Mozna, ze se svet jednou docka momentu, kdy vsichni lide budou tento jazyk ovladat a bude konec problemum s Babylonem (mozna, ze se pise Babilon - ja nevim?). Ja cestinu vubec nepostradam. Myslim, ze tento jazyk piluju vic nez dost diky sve spisovatelske aktivite. Zda se, ze matersky jazyk nepostradaji ani ostatni. Tady je dukaz.
Pojdme zpatky do Tokya. Je prvni vecer, sedim v hospode a ohromne vesele rozpravim s dvema Nemci, k cemuz nam napomahaji plne pullitry. Po druhem pivu odchazim na WC a chlapci na chvili osiri. Jesli si myslite, ze vyuzili prilezitosti a zacali se bavit ve svem spolecnem materskem jazyce, kterym je odporna nemcina, tak se hluboce mylite, dal vesele svitorili anglicky. Jasne, ze si to pak uvedomili a vsichni tri jsme se tomu zasmali. Ale je to zvlastni prihoda, ze jo?
Japlish, aneb jak pouzivaji anglictinu Japonci.
Japonci si vyvinuli svou vlastni anglictinu. Oni si Japonci vzdycky pretvori vsechno k obrazu svemu. (Myslim, ze v mem pripade se jim to nepodari. Snazim se zavest vlastni pravidla hry, prebirat jen co mi vyhovuje a pri tom zustat sva. Jenze tohle je vlastne japi zpusob. Boj vlastnimi zbranemi je vsak vzdy nejucinnejsi.) Japonci mluvi anglicky priserne. Ja uz si trochu zvykla, a tak pri konverzaci s Akim, Sumakem, profesorem a dalsima lidma nemam vyraznejsi potize. Zpocatku to bylo hrozny, bylo mi trapny porad po nich chtit, aby zopakovali, co vlastne rekli, a tak jsem casto pouzivala japi styl a prijemne se usmivala, pokyvovala hlavou a snazila se aspon tematicky reagovat na urcene tema. Nejvetsi problem je, ze casto jsou schopni vytvorit nejakou vetu, ale tim konverzace konci, protoze vubec nepochyti tvou odpoved, a tudiz nemohou patricne reagovat. Fascinuje me zpusob, jakym pisi. Zcela bezostysne kombinuji hiraganu, katakanu, kanji a latinku v jedinem napise. Nejvic me zaujal zpusob, jakym pisi na pocitaci. Je jasne, ze klavesnice obsahujici nekolik tisic znaku je nedostupna a psani na ni by bylo vic nez narocny. Oni, kdyz pisi, pouzivaji tzv. romanji, coz jsou znaky odpovidajici nasim pismenum, a tudiz jednotlivym zvukum. Pocitac pak danemu souboru romanji znaku priradi prislusne znaky hiragany, katakany, kanji a janevim kyho certa jeste. Neni tajemstvim, ze takove programy jsou velmi slozite a zabiraji velky prostor operacni pameti pocitace, a tudiz Japove musi byt technicky na vysoke urovni, aby si mohli trvat na svem nesmyslnem zpusobu psaneho projevu.
Tak a to vam musi stacit. Pekne jsem se vycerpala. Priste vam snad konecne napisu neco vice o mych novych znamych. Vzdycky se k tomu chystam, ale pak se to nejakym zpusobem zvrtne a jen zasnu, co jsem to zas vytvorila.
Cau Irca