Japonsk² denφk 6 (Ze spoleΦnosti), 5. 11.

Ahoj vsichni,
toto je sesty dopis a mel by byt o me navsteve Tokya. Napred bych vsak chtela reagovat na vase reakce na moje dopisy.
Vsichni se shodujete v tom, ze me dopisy jsou zajimave, ctive, na urovni, nicmene neosobni a vsichni ocekavate, ze vam napisu neco extra. To je vsak nemozne predevsim z casovych duvodu. Vase reakce me malicko prinutily zamyslet se nad tim, pro koho vlastne pisu. Ja v zadnym pripade nechci fusovat do literatury. Nepisu pro vsechny v pravym smyslu toho slova, pisu pro vsechny, kdo me znaji a koho by snad mohlo zajimat, jak se mam a o cem premyslim. Kazdy den se tu setkavam s necim neobvyklym, zajimavym, smesnym, neprijemnym, fantastickym a kazdy den mam o cem premyslet. Moje zazitky vsak nepatri, mozna bohuzel, ci bohudik, do te kategorie, kterou bych vahala prezentovat na verejnosti. Mam potrebu nejak tyhle dojmy ventilovat a proto pisu. Zdalo by se tedy, ze pisu hlavne pro sebe, urcite jo, ale neni to pravda tak docela. Mozna, ze jsou tyhle dopisy urceny hlavne pro moje rodice, protoze vim, ze je zajima vsechno, a tak pisu o vsem, a timto se jim zaroven omlouvam, ze jim nepisu zvlast. Jsou vsak urceny i pro vsechny me pratele a zname a doufam, ze kazdy z vas si v nich dokaze najit cast, ktera je urcena prave jemu. Ja vubec nevyzaduji, abyste mi na ty dopisy odpovidali, jen jsem si zpocatku nebyla jista, jestli je dostavate (ted vim, ze hlavne zasluhou moji mamci a vsech mych blizkych kamaradu jsou sireny v podstate celosvetove - a te∩ to je skuteΦn∞ pravda, pozn. G.). Byla bych vsak rada, kdybyste mi obcas napsali taky neco o vas. Nemusi to byt zrovna maily, potesi me pohled z vyletu ci kratky dopis na jakekoli tema, cokoli. Ja si asi dovedu predstavit, ze se u nas nic nedeje a vsechno je pri starym, jenze to mozna neni pri starym tim zpusobem, jak si to pamatuju.
Dalsi vec, nad kterou se casto pozastavujete je, ze vam ani nepripada, ze jsem to ja. To je vsak celkem prirozene, psany projev se zakonite lisi od mluveneho. Abych rekla pravdu, ja se obcas taky nepoznavam. Treba je to tim, ze tady bastim japonsky potraviny a tudiz jsou postupne vsechny soucasti myho tela v ramci zakladniho metabolismu vymeneny za japonsky (ti, kdo se ucili chemii chapou, ostatnim se omlouvam). To prosim neni z moji hlavy, tuto problematiku nadhodil jeden muj novy oblibeny znamy Nemcour. Ale dost kecu, hura do Tokya.
Ted honem nevim, odkud zacit. Asi zacnu od JSPS.
JSPS je japonska organizace, ktera vidi nesmirny poteseni v tom, davat cizincum penize, aby mohli nejakou dobu spokojene zit v Japonsku. (Bohuzel ty penize nejsou ochotny davat vsem cizincum, vybiraj si jen ty s urcitym titulem.) Krome toho, ze temto staslivcum davaj penize, maji jeste nesmirnou starost, jak rikaji, aby se onem stastlivcum v Japonsku libilo. Proto vzdy pozvou nove prichozi na par dni do Tokya, zaplatej jim cestu, ubytovani a stravu a zorganizuji pro ne program, ktery vypada asi takto.
1. den
13.30 registrace.
14.00 - uvod, prednasky: Japonsky vzdelavaci system a aktivity JSPS (prednasel sef JSPS, celkem sympatak), Muj dojem z japonske kultury (v podani bodreho Nemcoura), Prava a povinnosti postdoka se stypkem (predneseno pomerne slizkym Japikem - odpovedi na dotazy vzdy stylem: obratte se na prislusnou instituci).
18.00 - recepce
2.den
10.00 - prednasky: Vyuka japonstiny (mluvil zmatenej Anglan), Oblasti vyzkumu a vladni dotace (urednik JSPS), Moje zkusenosti s Japama (v podani cinanskyho postdoka a nemeckyho postdoka, kteri tu jsou vice nez rok).
18.00 - Bunraku: Japi divadlo v Tokyjskym Narodnim divadle.
3.den
9.00 - prohlidka Tokya (Shintoisticka svatyne, jizda kolem Cisarskyho palace, Muzeum, obed, Budhisticka svatyne)
15.00 - nazdar
Vzhledem k tomu, ze program byl dosti nabitej, usoudila jsem, ze v Tokyu zustanu o den dele, abych si ho mohla trosku uzit a okouknout kramy. Muj sef nemel nejmensi namitky, ba dokonce mi to sam nabidnul, a tak jsem se mohla tesit na pekny vylet, ktery jsem uz dost potrebovala.
Vylet se ohromne vydaril. Nebojim se prohlasit, ze i kdyby vsechno dalsi melo stat za starou belu, uz jen kvuli tomuhle prvnimu mesici stalo za to prijet.
Moje dojmy z Tokya.
Tokyo je odporna, prelidnena, vsiva dira. Coz plati bez vyjimky pro vsechny velky mesta a pro ty japonsky obzvlast. Je to kombinace mrakodrapu, obchodaku, nadjezdu, podjezdu, koleji, cinzaku a barabizen, turistickych atrakci, vladnich budov, baru, luxusnich podniku, kramku, odpadku, smradu, koure, hluku, shonu, kde je clovek uplne ztracenej, pokud nema presnou mapu a instrukce, kterym smerem jit za jakym ucelem. Tokyjsky metro a podzemi vseobecne je kapitola sama pro sebe. Muzes tam bloudit hodiny a hodiny, aniz bys mel sanci nekam dojit. V Tokyu je ovsem mnozstvi pozoruhodnych veci. Me nejvic zaujali tokyjsky homelessove. Homelessu je v Tokyu spousta a jsou fantasticky. Bydli obvykle v krabicich ve vestibulu metra ci nadrazi, rovnez pod mosty a v parcich a vypadaji nechutne. Jejich krabicove pribytky jsou vsak uzasny. Asi se to musi videt, obavam se, ze to nedokazu verne popsat. Kazdy homeless ma svou krabici, vetsinou esteticky omalovanou, pred krabici ma zpusobne urovnany boty a v krabici (co jsem mohla zahlidnout) podlozku na spani a na stenach povesene nadobi a veci denni potreby, v rohu par obleku. Tyto krabicove pribytky shlukuji do jakychsi homelessackych komunit, zcela neocekavane jsou tato mista bezpecna, nasinec tam muze v kteroukoli hodinu prochazet bez obav. Vsichni homelessove, co jsem videla, vetsinou pospavali. Nevim co delaji jinak, myslim vsak, ze spani je jedina jejich aktivita.
Od sveho vyletu do Tokya jsem ovsem neocekavala, ze poznam nejake architektonicky ci jinak zajimave misto a taky jsem nebyla az tak uplne zvedava na vzdelavaci a kulturni program pripraveny JSPS. Hlavne jsem se tesila, ze se seznamim se spoustou novych zajimavych lidi a v tomto ohledu jsem nebyla ani v nejmensim zklamana.
Ze Sanriku jsem vyrazela ve stredu 17. 9. v 6:30. Amemiya me odvezl na shinkanzenove nadrazi vzdalene asi 80 km a viditelne trpel, ja taky. 6 rano neni prave nejpriznivejsi doba. V Tokyu jsem pak vybavena plankem od sefa a plankem od JSPS pomerne bez problemu nalezla misto urceni. Dorazila jsem dost brzo, a tak jsem mela chvili cas projit se po okoli. Prvni vec, ktera me absolutne nadchla, bylo setkani s kolemjdoucimi. Nevim, jestli ostatni lide to vnimaji jako ja, mozna pro ty ve velkych mestech to neni takova zvlastnost. Nicmene je ohromne hezky pocit, kdyz v Japonsku potkate na ulici nejakeho belocha. Nezastavite se, ani se s nim nedate do reci, proste se usmejete a pozdravite, ale vite, ze tenhle clovek je z vaseho sveta a ze nejste sami. Tohle urcite neni rasismus, ja nevim co to je, kazdopadne je to fajn. Zajimalo by me, jestli asiati a cernosi maji podobny pocit, kdyz jsou v cizine.
Prochazeni po ulicich jsem brzo vzdala. V Tokyu je nesnesitelny vzduch, jak uz jsem se zminovala ve svem prijezdovem dopise. Je odporne dusno, vlhko, v momente se potite, ackoli nemusi byt uplne vedro a kazdou vterinou mate silnejsi a silnejsi potrebu vlizt pod sprchu. V kancelari JSPS jsem pak fasla cedulku se jmenem, program a seznam ucastniku. Bavila jsem se listovanim v seznamu a pozorovanim prichozich. Tipovala jsem, kdo je odkud. Pysne musim prohlasit, ze jsem se vetsinou trefila.
Takze kdo tam vsechno byl ...okresni a krajsky inspektor, hasicsky a recitacni sbor, poblize obecni vahy ....Ja jen zertovala.
38 lidi z toho asi 9 zenskejch, ohromna tlupa Francouzu (8), Nemci (4), 11 Cinanu a dalsich asiatu (Korea,...), 2 USA, a dalsi, krome jinyho 2 Slovinci, 1 Rus, 1 Sudanec, 1 Egyptan, 3 UK, 1 Kanada ...2 CR - moje malickost a vedecky typ z Brna. Spolecnost velmi rozmanita. Vekova skladba ruznoroda, povetsine vsak kolem 30. Opet si pripadam mlada a to je dalsi skvela vec, ktera me tu potkala.
Vyslechli jsme prvni dve prednasky, ktere byly velmi zajimave a nasledoval Coffee Break. Pri te prilezitosti jsem se dala do reci s Korejkou, ktera mi rekla, ze je v Japonsku uz 5 let a hodla tam zustat s podporou JSPS jeste nejakou dobu, protoze jeji manzel je Nemec a ma tu nejakou praci. Ovsem nechapu, jak to chce zvladnout, protoze je tehotna a pracuje v oboru neurobiologie, coz bez pobytu v laborce nelze a pobyvat v laborce s outezkem je jak znamo nepripustne. Jak si to predstavuje jsem se vsak nedozvedela, protoze jsme zahy byly preruseny mym brnenskym kolegou, ktery se me ptal, jsem-li z Cech. Povidal, ze si tezko zvyka - vypadek z rodinneho zivota a tak, prijezd do Japonska poklada vsak za dobry napad, taky jsme diskutovali sve zkusenosti s japi laborkou a ja jsem se stale vice a vice presvedcovala o tom, ze mam jednak ohromne stesti, ze jsem kapla na rozumnyho sefa a ze lokalita, v ktere se nachazim, je skutecne vyjimecna svou odloucenosti, coz zase v nekterych ohledech az takova vyhoda neni, v mnoha vsak jiste je.
To uz zacala dalsi prednaska, ktera uz tak pekna nebyla a ja jsem se tesila na party, jez mela nasledovat. Mela jsem taky ohromny hlad a stoly plne ruznych dobrot slibovaly prijemny zazitek. Na jidlo jsem vsak moc casu nemela, protoze jsem porad s nekym blafala. Povidala jsem se svym Brnakem, seznamila jsem se s fajnovou Anglicankou (ktera je, svete zbor se, taky single - uz jsem myslela, ze po svete chodi jen same panicky a zenaci). Urcite jsem mluvila i s dalsima lidma ktery me az tak v ten moment nezaujali. Pak me oslovil jeden z cinovniku JSPS a ja musela slozite vysvetlovat rozdil mezi Ceskoslovenskem, Slovenskem a Slovinskem a pokouset se objasnit slozitou narodnostni situaci v Evrope z historickeho I novodobeho hlediska, kterou vubec nechapu, coz je myslim problem vsech. Pobliz postavali dva Nemci, kteri se mi snazili trosku pomoc a navzdory vsem zmatkum jsme shodne presvedcovali Japika, ze v Japonsku je nam to uplne fuk, jestli je clovek Cech, Nemec, Madar ci Sved, tady jsme vsichni Evropani a patrime k sobe. Japik nas pak opustil a ja jsem se dal bavila s obema klukama, ktery byli mladi, inteligentni, sympaticky a po mesici mezi sikmookejma i velmi pohledni. K memu zdeseni nam v momente, kdy jsem usoudila, ze neni zbyti a musim neco pojist oznamili, ze party je u konce a mame se odebrat. Japonsky zpusob poradani mejdanu je mi silne proti srsti. Bylo prosim pouhych 8 hodin a lide se pozvolna zacinali rozjizdet a bavit. Misto rozjeti se vsak museli spakovat.
Co se delo dal, vam napisu v dalsim dopisu. Ted uz bych mela jit spat a zitra pravdepodobne budu muset vyvijet vedeckou cinnost. Aspon to mate trochu napinavy.
Irca von Japan