Japonsk² denφk 1 (Ze spoleΦnosti), 15. 10.

Ahoj vsichni (Sanriku, srpen 1997),
Zda se, ze neni vubec jednoduche, mit tady vlastni e-mail. Vsichni totiz maji svy pocitace, a tak vubec nechapou, ze nekdo by treba taky chtel pouzivat nejake ty vymozenosti, a pritom nic nevlastnit.
Zacnu tedy od zacatku. Let byl bez problemu, ale dost nudnej. Kolem treti odpoledne jsme dostali veceri (zbyly jim jen vecere v japonskym stylu), a pak prohlasili, ze je noc a ze mame spat. Moje telo to odmitlo akceptovat, a tak jsem se dost nudila. Zacalo se mi chtit spat az kolem pulnoci, jenze to uz jsme pristavali, a tak nebylo zbyti a musela jsem vstavat. Casovy posun je jen 7 hodin, ale stejne to byla dost fuska smirit se s tim.
Pondeli jsem stravila cestovanim z Tokya na sever v doprovodu sefovy dcery a jejiho bojfrenda z Nemecka. Bojfrend byl tak nadsenej z toho, ze muze mluvit s nekym z Evropy, ze porad mlel a mlel a vubec mu nevadilo, ze sotva koukam. Zahlcoval me ruznymi poznatky ze zivota Japiku a pokousel se mi davat nejruznejsi rady do zivota. Ja si pamatuju jen, ze bylo odporny dusny vedro, vzduch se na tebe lepil jako med. V Sendai mne na stesti soupli do hotelu a nechali chvili prospat. Hotel byl moc peknej, klimatizace fungovala, nic mene po trech hodinach osamote jsem se mela dostavit na spolecnou veceri. To byla vcelku prijemna zalezitost. Profesor je bodrej pan, neustale vtipkuje a stejne jako vsichni ostatni Japici se neustale necemu pochechtava.
Druhy den jsme se presunuli do Sanriku (profesor, jeho ceera Simako a bojfrend). Vsichni si stezuji, ze je to opustene a zapadle misto, kde lisky davaji dobrou noc. Ja si nemuzu pomoc, myslim, ze mi to vyhovuje mnohem vice nez jakakoli priblbla metropole. Je tu svezi vzduch, klima se v podstate vubec nelisi od toho, na co jsem zvykla, krajina je pomerne kopcovita, typ Ceskeho stredohori, ci predhuri Alp. Kopce jsou huste porostle de facto nepruchodnym lesem. Sanriku je slozeno z cca 5 nebo 6 rybarskych vesnicek vzajemne oddelenych kopci. Bez auta je tu clovek mrtvy muz. Ve vesnicich jsou k mani maximalne tak zakladni potraviny. Pokud chces neco jinyho, musis do mesta. Nejblize je Ofunato, prirovnala bych ho velikosti asi k Novymu Straseci. Opacnym smerem o neco dale je Kamaisi, ktere je o neco vetsi, nicmene taky peknej zapadakov. Vsechny mista tady lezi primo u more, opravuji: u oceanu. Pobrezi je jednim slovem nadherny, vetsinou skalnaty, obcas je pristup na male plaze s bilym piskem. Japici tvrdej, ze je studeny, ale me to tak neprijde, klidne do nej vlezu, aniz by mi cokoli omrzalo. Problem je v tom, ze momentalne je nezvykle chladno. Pry tohle studeny pocasi prislo se mnou.
Prvni dva dni jsem travila ve spolecnosti sefovy rodiny (Simako, jejiho brachy a bojfrenda). Neustale me nekam tahali. Vubec jsem nemela cas vybalit si bagl nebo se rozkoukat, natoz, abych se vyspala. Ale vubec si nestezuju. Vzali me s sebou na ryby - nalodis se na lod, vyjedes na more, a pak se nekde zastavi, kazdy hodi do vody udici a ceka se na rybu a kdyz se dlouho nic nechytne, tak se popojede o kus dal - naprosta idylka. Nic jsem sice nechytila, ale ostatni na tom byli stejne, s vyjimkou profesora, ktery chytil floundra. Floundra jsme pak zbastili syrovyho k veceri. Byl fakt dobrej. Tredi den me konecne nechali o samote a ja spala a spala a spala.
Myslim, ze mam vic stesti nez rozumu. Zda se, ze jsem natrefila na mimoradne vyhodne podminky v ramci Japonska. Jednak osazenstvo laborky je OK, jednak mam vice nez skvele ubytovani. Muj byt je temer luxusni - dva pokoje, co jsou opravdu pokoje, kuchynka pomerne prostorna, koupelna s teplou vodou, zachod v zapadnim stylu, vyhled na ocean, cena zanedbatelna. Je na dost pustem miste ve tretim patre jakesi bytovky - pry tam bydli jeste sedm muzskejch, ale sve sousedy jsem zatim nepotkala. Vybaveni je take skvele - varic, lednicka, mrazak, topeni, pracka, trouba, vysavac, postel (velmi neobvykle v Japonsku). Televize byla rozbita, a tak mi koupili novou, ma pripojku na satelit a video. Kdyz jsem se neustale dozadovala kazetaku s radiem, tak me nalozili do auta a odvezli do kramu. Cenove relace byly cca 2000 az 6000 Y za obyc radio s kazetakem, 10000 az 100000 Y za veze ci jine kombinace kazetaku a CD. Po mnohem ujistovani, ze kdyz uz neco kupuju, melo by to byt kvalitni, jsem si nakonec odvezla moc peknou vez PANASONIC s peti programovatelnymi CD, dvema kazetovymi prostory a radiem s 12 programovatelnymi predvolbami. To cele vcetne adapteru na 220 V za 30000 Y (cca 1/10 meho platu). Ziju v prepychu.
Ted mam konecne i auto. Minuly tyden to byla dost votrava, protoze jsem byla porad zavisla na tom, aby mne nekdo nekam dovez. V pondeli me odvezli k dealerovi s autama a chteli po mne abych cinila rozhodnuti. To je trochu na palici. Kazdy po mne porad chce, abych se pro neco rozhodovala, a ja pri tom vubec nejsem schopna posoudit, co je pro mne lepsi. Pronajem auta byla tudiz skutecne narocna zalezitost. Auto jsem si pronajala. Kdybych tu mela byt dyl nez rok, bylo by mozna vyhodnejsi si nejake koupit, jak vsichni tvrdi, ale pronajem je mnohem pohodlnejsi, navic prijde na stejny prachy jako koupe (tyka se jednorocniho pobytu). Nabizeli mi modre Mitsubishi, krasny, ale na muj vkus bylo trochu moc velky a trochu moc luxusni, nakonec jsem dala prednost starickemu nissanu, cervenymu. Rizeni je naprosto komicka zalezitost. Za prve je to automat - uplna debilita. Oni tady vetsinou pouzivaj automaty. Mohla jsem mit manuala, jenze predstava, ze bych mela radit levou rokou, byla tak priserna, ze si radsi zvyknu na toho automata. Dalsi hrozna vec je, ze blinkry jsou po prave strane - stale spoustim sterace. To, ze se jezdi vlevo, je proti vyse zminenym problemum uplna prkotina. Doufam, ze si brzy zvyknu. Zatim si na frekventovanejsi silnici netroufam. Ovsem auto mam zatim druhy den, takze neni divu. Pro informaci: mesicni pronajem je 17000 Y vcetne pojistky.
Jestli se divite, ze jsem se jeste ani slovem nezminila o praci, nedivte se. Prvni tyden tady se mnou o praci nikdo nemluvil. Byla jsem z toho trosku nervozni, ale uz to napravili. Je to opravdu tvrdy orisek. Osazenstvo laborky se sklada z hlavniho sefa, profesora Kawauchiho, dvou doktoru, kteri si rikaji associate a assistant profesori, dvou postgradualnich studentu, z nichz jeden je Ind a je stestim bez sebe, ze jsem prijela, a zhruba 17 studaku ve ctvrtaku nebo pataku. Momentalne tu pobiha nastridacku asi 7 nebo 8 vyse zminenych osob, z nichz jsou dve holky. Po prazdninach se pravdepodobne budou dostavovat v plnem poctu. Krome mne a Indiana jsou na skole jeste dva dalsi cizinci, a sice postgradualove z Taiwanu holka a kluk a to je vsechno. Prokazatelne jsem jedinej beloch siroko daleko. Co se tyce schopnosti mluvit anglicky, je dost priserny. Konverzovat se da s profesorem, pochopitelne s Indianem, s vyhradama s obema doktorama (ackoli prokazatelne stravili nejaky cas v Americe jako postdoci, je dost narocne se s nima dorozumet) a sem tam nejake to slovo vypadne i z postgrad. studenta. Mladasove neumej skoro nic. Vekove slozeni je fajn, profesor asi neco pres 50, doktori 39 a cca35, Indian 30, postdok 29, studaci 21 az 23.
Dnes jsem prvni den mela provozovat nejakou vyzkumnou cinnost. To bylo desny. Jedina vec, kterou jsem potrebovala byla, aby mi nekdo rek kde jsou rozpoustedla, ktery HPLC muzu pouzivat, kde navazit vzorek - a predevsim zivotopis vzorku, kde jsou zkumavky, pipety a pod. Neverili byste, jak je to narocny. S tim se dalo pocitat, vzdycky je problem zorientovat se v nove laborce. Doufam, ze za mesic dva to pujde. Neodpustim si ucinit nekolik poznamek k japicky pracovni moralce - je neuveritelna. Prokazatelne jim pusobi rozkos pobyvat v laborce od rana (cca 9.00) do vecera ci do noci. Jinak si to nedovedu vysvetlit - ucelnou praci travi tak 1/5 z celkovyho pobytu v laborce. Myslim, ze si pokusim zavest trosku jiny rezim, jen co se rozkoukam.
Vsechny vas zdravim,
Irca (tady me nazyvaji Elenoa, pri predstavovani jsem ElenoaUlva-san)